Téma ekologie objevuje průmyslový designér Petr Novague postupně. Svět se ale podle něj chová spíše pseudoekologicky, když se utěšuje malými vítězstvími, jako je zákaz plastových brček, a neřeší například enormní znečišťování leteckou dopravou. „Před pár lety jsem viděl rozpočítání jednoho letu z Prahy do Londýna. Na jednoho pasažéra připadlo za jediný let tolik emisí, kolik by vyprodukoval za třicet let ježdění autem. Principiálně není správně, že letenka stojí tak málo, že dochází k takovému nadužívání,“ říká cenami ověnčený designér.
Potýkáte se někdy s názorem, že je designér v procesu výroby produktu zbytečný a firma mu zbytečně platí peníze navíc?
Ano, to tak je skoro vždycky. Design si objednává většinou sám majitel nebo nejvyšší vedení firmy a to hned neznamená, že designér bude vítaným hostem pro každého zaměstnance. Řadě z nich v budoucnu přidělá práci a bude po nich chtít názory nebo součinnost. Designér je někdo, kdo jim říká, že něco musí udělat jinak a to prostě někteří neradi slyší. Jde přitom o včasné rozpoznání toho, že je potřeba něco změnit, protože se to nestane ze dne na den. Vývoj trvá rok nebo dva a v jeho finální fázi je většinou nakonec už všem jasné, že se to mělo stát. Velmi pak pomůže k uvědomění si potřeby designu, když se dostaví prodejní úspěch, nebo nějaké ocenění ze zahraničí, které lidem ve firmě zvedne sebevědomí a více si pak váží toho, co produkují.
A máte nějaké srovnání toho, jak dobře se prodává výrobek před vaším designem a pak s ním?
Ano, to mám.
A jsou ty výsledky jednoznačné?
Zatím ano. Vidím, jak stouply prodeje, nebo že firma výrobek prodává s větším ziskem. V případě některých produktů se stalo, že produkt s mým designem se velmi dobře prodával, za vyšší cenu, ale při stejných výrobních nákladech jako další modely. Někdy dokonce pomohl zvýšit počty prodejů ostatních výrobků té firmy, táhl je s sebou.. To mi udělalo velkou radost, ukazuje to, jak moc jsou věci propojené.
Podívejte se na produkty, za které získal Petr Novague šestnáct designérských Oscarů
A prodával by se ten výrobek stejně dobře, i kdyby za tím nebylo jméno Novague?
Tohle nedovedu posoudit, ale myslím, že ano. Myslím si totiž, že když je někde uvedeno „design by” nebo „designed by”, tak to svědčí o tom, že ten design není nikde ukradený a že je výrobce na daný design pyšný. Dobrým příkladem je například Tescoma, která každý produkt, který vypustí na trh, opravdu hodně promýšlí, jsou úspěšní a jejich designy získaly několik ocenění Red Dot. A tím, že na ten výrobek napíšou, že byl designován v Tescomě, tak tím říkají, stejně jako to říká třeba Apple, že jsou na tu práci hrdí a design neukradli někomu jinému.
Poznáte firmu, která má vlastního designéra?
Určitě. To poznáte i vy a poznáte hlavně, když se ten designér změní. Podívejte se na Škodovku před Jozefem Kabaňem a po něm. Teď Kabaň odešel a zase je to poznat.
Je podle Vás hodnotnější držet se jednoho designéra, který díky svému designérskému jazyku vytvoří jednotnou identitu firmy, nebo experimentovat s různými spolupracemi?
Všechny firmy existují proto, aby generovaly zisk. Pokud se dané firmě osvědčilo držet celistvý designový jazyk, je to správná cesta. Jiné se zase vyplácí měnit častěji styl, provokovat, a pokud to přinese zmiňovaný zisk, je to vždycky dobře.
Ale vždycky to je pro firmu risk. Vždycky se může stát, že se nový design neujme.
To se samozřejmě stát může, ale pokud výrobek přestává být atraktivní, tak je potřeba s tím něco udělat. Většina produktů je navrhována kvůli tomu, aby se na nich něco zlepšilo, rozhodnutí ponechat nebo naopak už změnit starý design za nový přináší riziko vždy.
Je ale důležité říct, že u nás je hrozně málo firem, které tyto rozhodnutí dělají, protože u nás je hrozně málo firem, které vyrábí celý finální výrobek s vlastním designem. My to s kolegou už asi pět let monitorujeme, máme svoje statistiky a myslíme si, že jich je tak do tří procent. Ty ostatní sice vydělávají miliardy, ale jsou to vlastně sluhové dalších firem, pro které vyrábí pouze část výrobku s jejich designem. Typicky mají tyto firmy obrovské obraty a oproti nim hrozně malé zisky. Takže Česko posílá většinu peněz do zahraničí, protože tam nakupujeme ty hotové výrobky.
Prohlédněte si nejdražší domy v České republice:
Proč si česká firma, která má kompletní výrobu, nerozjede svůj vlastní vývoj a postupně se ze závislosti na zahraniční firmě nezbaví? Brání jí v tom smlouva?
Znamenalo by to pro ně zcela změnit myšlení i pojetí podnikání a to u většiny nelze žádat. Mají v podstatě subdodavatelskou mentalitu a s tou je vyvíjení vlastního výrobku víceméně neslučitelné.
Takže jsou české firmy příliš pohodlné?
Nevím, jestli jsou pohodlné. Změna přístupu by znamenala obrovské restrukturalizace, potřebujete jiné pracovní pozice, jiný kolektiv. České firmy si zvykly na stabilní, ale nízký zisk a jsou s ním bohužel spokojené. Tyto firmy energetická krize zasáhne nejvíc. Kdyby měly vlastní vývoj a vlastní design, měly by i větší rezervu v ceně. Pokud jsou pouze subdodavatelem, musí nabídnout nejnižší cenu, jinak to místo nich vyrobí někdo jiný. Nemají proto kam cuknout. Proto pořád říkám, že design dělá rozdíl. A i když je pořád těžší design někam posouvat, má smysl tomu věnovat čas, protože mám pak možnost přidat k ceně větší marži. Já tohle pořád vysvětluju, ale přijde mi, že to nikdo nechápe.
Ani mladí lidé, které učíte?
Moje přednášky na vysoké škole beru jako takové vracení mých zkušeností zpět do systému. Mladí lidé jsou poměrně otevření naslouchání, ale zase nemají odžito. Myslím si, že to co se jim snažím říct pochopí až v budoucnu.
Myslíte si, že energetická krize neotevře firmám oči?
Uvidíme.
Jak se díváte na design věcí běžné potřeby?
Díky svojí práci kriticky nahlížím na všechno, co vidím. Podívejte se, kam jsme to dopracovali. Přinesli nám teď kafe, ale ta prezentace? Už to není asi pro mě. A to jsem byl takový kavárenský povaleč, který si dával kafe za odměnu. Pěkně stůl u okna, šálek s podšálkem, k tomu cukříky. A podívejte se teď. Tady nemůže být o podšálku ani řeč, ten hrnek už ani ucho nemá. Hipsteři ho asi nepotřebují, ale já bych ho ocenil. Nebaví mě, když si věci hrají na něco, co nejsou.
Teď jsem nedávno dělal design letadla a součástí toho je hodně testovacích letů. A když seshora vidím všechny ty domy namačkané na sebe, bez nějaké koncepce a s těmi otřesnými modrými bazény, úplně mě to ubíjí. Trpím za architekty, jejich práci jim nezávidím. Už před dlouhým časem jsem si uvědomil, že lidem nelze nic diktovat, mnohým určitý stupeň nevkusu vyhovuje, asi to všechno bude chtít hodně času, než dojde k nějakému zásadnějšímu estetickému posunu a naše společnost bude jako celek obklopena v běžném životě esteticky kvalitními věcmi.
Musí designové vždy znamenat drahé?
Tuhle otázku slýchávám často. Určitě nemusí, neexistuje přímá úměra mezi tím, když je něco esteticky kvalitní, tak to hned musí být drahé. Ale máme tu trh a ten není hloupý a výrobci samozřejmě zkusí takovýto výrobek prodat dráž, protože doufají, že se najde zákazník, který estetickou kvalitu ocení. Asi to všichni známe při nákupu oblečení. Vždycky se vám něco líbí a ejhle, ono je to skoro vždycky to nejdražší. Takže nakonec u mnoha produktů lze říct, že když je to designové, tak to může být drahé, protože vzniká jistá forma přidané hodnoty.
Pro designéra to ale někdy může být téměř Sophiina volba, zda vezme zakázku na design plastového kelímku, nebo zůstane věrný svému přesvědčení.
Ano, je to přesně tak, jak říkáte. Na designéry jsou kladeny různé nároky, například, že by neměl navrhovat zbraně, protože zbraně zabíjí. A když dělá něco z plastů, tak je skoro jako vrah, protože dneska musí být všechno zřejmě z papíru. Vzpomeňte na aféru kolem plastových brček. Je pak směšné, že o tom přednáší lidé, kteří přiletí letadly. Takže můžu létáním dál dělat uhlíkovou stopu, ale hlavně že mám papírové brčko. Na jedné straně je vyvíjen silný tlak na sdílení kde čeho, aut a koloběžek, ale zároveň stoupají objednávky výroby soukromých tryskáčů. Četl jsem, že v Česku je objednáno snad tisíc soukromých letadel.
Z toho cítím, že jste odpůrcem zbytečného létání. Proč jste tedy kývnul na zakázku na návrh letadla?
Letadlo, které jsem dělal, je facelift a nový interiér slouží hlavně pro práci. Je určeno pro výcvik pilotů, ale kupují si ho také američtí farmáři, když létají a kontrolují svá stáda. Mým úkolem bylo navrhnout ho tak, aby bylo pro tyto účely atraktivní. Je to tak. V tom vidím zásadní rozdíl. Je až na uživatelích, jak budou který výrobek používat, jestli budou výrobek používat při své práci, nebo jen tak pro zábavu.
Řekl bych, že s tím zbytečným létáním to vidí stejně jako já hodně lidí. Je tím myšleno spíš to, že není úplně ekologické zaletět si na nákupy na víkend do Londýna. Před pár lety jsem viděl rozpočítání jednoho letu z Prahy do Londýna. Na jednoho pasažéra připadlo za jediný let tolik emisí, kolik by vyprodukoval za třicet let ježdění autem. Každý má právo rozhodnout se, není ale principiálně správně, že letenka stojí tak málo, že dochází k takovému nadužívání. Ekologické by asi bylo, aby stála mnohem vyšší sumy a velká část z těch peněz by šla na nápravu, co tento druh dopravy způsobuje, na zmíněnou ekologii. Pak bych celý ten vzorec chápal.
Je něco co byste nenavrhl? Co jste třeba už odmítl navrhovat?
Snažím se být otevřený všem podnětům a novým úkolům, ale vím jistě, že bych nenavrhl PET lahev. Je to produkt, který bych ve svém portfoliu nechtěl. Je fascinující, že si mnoho lidí myslí, že se tyhle plastovky recyklují na nové lahve. Neuvědomují si, že recyklovaný plast nemá stejné vlastnosti, že podruhé by ta láhev už nebyla tak průhledná. Lahev se navíc nedá recyklovat do nekonečna ale pouze jednou. Udělají se z toho třeba ty dětské prolézačky a skluzavky na hřiště, ale ty už recyklovat nejdou.
Jsme tedy spíše takoví pseudoekologové?
V celé té nepřehledné problematice ekologie vidím jedno společné a to, že se nezačíná těmi velkými problémy, ale jde se od těch malých, které i kdybychom vyřešili, tak dopady budou minimální. A pro mě jako designéra je velmi problematické vysvětlovat lidem, že není v mé moci měnit výrobní programy firem, snažím se pracovat s ohledem na ekologii, ale v rozumné míře. Takže když zadání zní, navrhni plastový výrobek, nebudu je nutit ho dělat z jiného materiálu. Ale budu se snažit, aby tam bylo použito plastu třeba méně, než na předchozím modelu.
Ale pořád je důležité pamatovat na ten zisk. Ten totiž mnohdy ubije i tu ekologii. Vzpomněl jsem si na jeden příklad, kdy zákazníci chtěli ekologický a dobře recyklovatelný obal, definovali to jako něco důležitého, ale když jsme jim ho navrhli, tak začali kupovat konkurenční produkt, který byl zabalen v čirém plastu, protože byl dobře vidět. Ekologický přístup šel pak stranou. Takže když někdy čtu nejrůznější teoretické články a pak vidím tu realitu, co se skutečně prodává, tak mívám smíšené pocity. Teorie a praxe jsou dvě rozdílné věci.
Ekolologie je pro vás zjevně důležité téma. Měl jste to tak od začátku své kariéry?
Asi ne. Spíš to téma objevuju postupně, má na tom určitě podíl globalizační přístup ke všemu, co nás čeká. Hodně pojmů je dnes nových, upcyklace, downcycling, nebo v médiích nově tlačená cirkulární ekonomika. Všechno ale tak trochu zavání jen papírováním a zvláštními certifikacemi, takže zase byznys. Skutečný dopad je těžké posoudit. Můj postoj se taky vyvíjí a čím dál více se mi potvrzuje správnost přístupu, mít co nejméně věcí, ale co možná nejkvalitnějších. Promyslet, než si něco kupuji, jestli to opravdu potřebuji, jestli nestačí nějak opravit to, co už mám.
Asi tři roky se s malým týmem věnuji projektu starých aut, kdy se jim snažíme vrátit novou energii pro každodenní používání. Samozřejmě k tomu využívám to, co umím, tedy design, ale měníme na těch autech staré součástky za nové, něco opravujeme, recyklujeme. Výsledek je atraktivní auto, které je určeno právě lidem, kteří nechtějí být součástí honby za nejnovějším modelem, nebo kteří pojmou tento projekt jako investici.
A co znamená staré auto? Jak staré?
Kolem patnácti let. Ale podobnou dobu tady může ještě aktivně sloužit. Jen je potřeba odstranit zastaralé vybavení. Velcí producenti samozřejmě mají logicky snahu vyrábět produkty na kratší dobu používání, aby se produkovalo víc a víc. Tímhle projektem jdeme opačným směrem.
Nemáte pocit, že se mladší generace ubírá ekologičtějším a méně konzumním směrem?
Mediální obraz takový určitě je. Určitě je to pro ně téma k diskuzi. Jestli ale méně cestují nebo méně nakupují zbytečnosti, o tom informace nejsou. Řekl bych ale, že třeba e-shopy s módou, kdy zboží neustále někde cestuje, vyzkoušíte ho a pak vrátíte, fungují perfektně, čili to spíše svědčí o tom, že konzum jede na plné obrátky a na skutečnou ekologii si ještě chvíli počkáme.
Byl jsem přítomen jednomu průzkumu v konkrétním obchodě. Zákazníci vyplňovali dotazník, jestli je pro ně důležitá biokvalita jogurtu a vajíčka z bezklecového chovu a podobně. Podle odpovědí to všechno byli extra ekologové. Poté byla udělána inventura, při které se ukázalo, že ti samí lidé koupili jen vajíčka z klecových chovů a ty nejlevnější jogurty. Tlak na to, říkat něco jiného, než co si skutečně myslíme, je ohromný.
Jak vnímá design česká společnost? Je ochotna si připlatit za dobře vymyšlený design?
Mám takový osobní odhad, že asi jen patnáct procent lidí upřímně zajímá design jako priorita a zbytek má na prvním místě cenu a kvůli ní klidně změní názor. Trochu mi to potvrdil rozhovor se známou podnikatelkou, která popisovala rozdíly v zákaznickém chování v Česku a Německu. Češi si jdou například koupit šedou dlažbu, ale ve slevě je za třetinu růžová dlažba, tak změní názor a koupí tu růžovou. Kdežto Němec jde s návrhem od architekta a má tam napsáno, že má koupit šedou dlažbu typ 36. Přijde do obchodu, a pokud ji nemají, tak nekoupí žádnou a jde hledat ke konkurenci.
A myslíte, že se to dá takhle zjednodušit a říct, že Čech a Němec přemýšlí o designu jinak? To je trochu moc ploché ne?
Není to myšleno tak, že jeden z postojů je nějak špatný a druhý ne, spíše to poukazuje na to, že ten samotný obchod se realizuje v jiných částech prodejního procesu, v prvním případě až v prodejně, ve druhém už byznys vlastně realizoval architekt o krok dříve, prodejce na prodejně má mizivou šanci to změnit.
Už jsme zmínili, že učíte na vysoké škole. Jaký máte z mladých lidí dojem?
Někdy rozporuplný. Říkám si občas, proč vlastně studují. U většiny mám pocit, že si jen chtějí prodloužit studentská léta, státní školství je pro ně zcela zadarmo, tak toho využívají. Malé procento lidí má opravdu talent, se kterým se dá pracovat. Vedu si takovou soukromou statistiku a v ní se bavíme o jednom procentu. Hodně mladých lidí přistupuje také ke studiu jako k honbě za titulem a je jim dost jedno, jak toho dosáhnou. V naší branži velmi těžko poznáte, jestli studentovi práce nedělal někdo jiný, podvody díky náskoku techniky jsou něčím, co i v budoucnu bude jen velmi těžko odhalitelné.
To jedno procento, o kterém mluvíte, je dost šokující.
Neříkám, že nejsou talentovaní vůbec, umí třeba krásně kreslit, ale neumí to využít při navrhování. Ta práce je hodně komplexní a potřebujete k ní více dovedností a taky selský rozum. Otázka je, proč jim celý systém včas neřekne, jestli nechtějí zkusit něco jiného. Lépe ty lidi předurčit k budoucí profesi, ve které budou spokojení.
Je to takové plýtvání času všech a hlavně státními penězi. Takhle tady máme hromady absolventů, kteří jsou ale pak neúspěšní nebo nešťastní. Já pak potkám svoji absolventku jako asistentku v autoservisu. Zatím jsem neviděl žádné srozumitelné statistiky o absolventech, ze kterých by bylo patrné, kolik absolventů zůstane v oboru, který vystudovali.
Není tedy potřeba zamyslet se nad tím systémem?
To si myslím, že jste uhodila hřebíček na hlavičku. V našem oboru by to znamenalo naprostou revoluci. Myslím, že existuje určitě lepší způsob, jak vychovat skutečně dobré designéry, ale zatím to není téma, které by někdo řešil. Nemám teď v hlavě způsob, jak to vyřešit, ale myslím, že lepší by bylo z velkého počtu přijatých lidí vybrat jen zlomek talentovaných a z těch pak za velké peníze vychovat špičkové designéry. Stále to bude pro stát levnější než toto plýtvání. Zbytek studentů se pak může věnovat třeba design managementu nebo dalším přidruženým oborům, nebo se najít v jiné přípravě na budoucí povolání. Všichni ale dostanou možnost si to vyzkoušet a najít rychle své možnosti a hranice. Přišlo by mi to vůči studentům jako férovější přístup.
Petr Novague (41)
- Vystudoval design výrobků a dopravních prostředků na UMPRUM.
- Je držitelem šestnácti ocenění Red Dot, které jsou Oscarem na poli designu. Mezi jeho nejznámější díla patří design dveří pro značku Sapeli, které nemají kliku.
- Je také známý spoluprácí s firmou Spokar, pro kterou navrhl design hned několika produktů v čele se zubním kartáčkem.
- Jeho vášeň pro auta se minulý rok proměnila v ambasadorství značky Porsche.
