Dlouholetý viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj byl zvolen šéfem nejvlivnějšího sdružení firem v Česku. Kritizuje vládu, která hovoří o zvyšování daní nebo rušení dotací, ale s podniky se o tom nebaví. Chybí mu také opatření v migrační politice, která by odstranila nedostatek některých profesí, jako jsou svářeči nebo CNC operátoři. V otázce zájmu zahraničních investorů o Česko vidí největší bariéru v koruně. „Nejpozději do konce dekády musíme přijmout euro, koruna nás znevýhodňuje,“ říká.
Rozhovor s E15 vzniknul ještě před zvolením Rafaje do čela Svazu - pozn. red.
Kdybyste byl 16. května zvolen prezidentem Svazu průmyslu, na co byste se zaměřil?
Vytvořil bych sekci energeticky náročného průmyslu. Sám jsem z něj vzešel a chápu, že jeho tranzice je a bude nejnáročnější. Ať si tento sektor sám nadefinuje své potřeby, představy, aby je svaz mohl více prosazovat. Určitě bych se také více soustředil na odborné analýzy, dopadové studie různých záměrů především z EU. V neposlední řadě bych prosazoval silnější zastoupení českých firem v Bruselu, které mělo fungovat už dávno. V předminulé i minulé dekádě, když se projednávaly emisní povolenky, Green Deal nebo opatření pro automotive, si čeští politici hráli na euroskeptiky, a přitom zaspali dobu. A spolu s nimi i firmy místo toho, aby v EU vytvářely efektivní koalice. Máme spojence v jaderné energetice, digitalizaci i v energeticky náročném průmyslu. Musíme ale vzájemné vztahy lépe budovat, samozřejmě s podporou vlády.
Jako o kandidátovi na českého eurokomisaře se hovoří o ministrovi průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi. Je svaz pro?
Firmy jsou zklamány z toho, že s nimi ministr málo komunikuje a málo je v terénu. Nevím o tom, že by navštěvoval podniky a naslouchal jim. Nepopírám, že se mu leccos povedlo. Za zajištění dostatku plynu a zastropování energií, byť je dnes nedostačující, zaslouží uznání. Pokud se stanu prezidentem Svazu průmyslu, určitě mu nabídnu pozvání do řady firem. Mohl by je navštěvovat mnohem častěji.
Stát je neefektivní, počet jeho zaměstnanců neustále bobtná a prodražuje se. Vláda také nemá dlouhodobou hospodářskou strategii, chybí příliv inovací. Tlačil byste jako šéf Svazu průmyslu na tato témata?
Od některých kandidátů se liším v tom, že neslibuji změny paradigmatu a nejrůznější pohádky. Říkám členům svazu, aby mi nadiktovali konkrétní problémy, které je trápí. V Česku nedokážeme dělat skutečné reformní kroky, velké transformace. Postupujeme salámovou metodou. Pojďme tedy odstraňovat jednotlivé bariéry postupně. Mohli bychom mít například mnohem rychleji zavedené moderní datové sítě. Trváme ale na tom, že musejí vést v zemi. To jejich budování nesmírně prodlužuje a prodražuje. Můj návrh je, aby každá asociace a sektorové odvětví daly na stůl největší nedostatky a následně je začneme jeden po druhém odstraňovat. Jako svaz jsme silově protlačili e-neschopenku. I když to byl dílčí krok, za covidu se velmi hodil. Takových by mohla být řada.
Drahé energie a zastropování cen:
Proč jste k prosazení zásadnějších změn skeptický?
Vyžadují politickou dohodu vlády s opozicí, která zatím není ani u důchodové reformy.
Stěžujete si, že vláda se Svazem průmyslu nejedná. Jak byste to změnil?
Zcela zásadně bych tlačil premiéra a ministra financí, aby se mnohem častěji konaly porady ekonomických ministrů se zástupci zaměstnavatelů. Od nástupu současné vlády se tato porada uskutečnila jen jednou. Vláda přitom už několik měsíců chystá dost podstatné daňové změny nebo rozhodla o zavření stovek poboček České pošty. Chápeme, že takové kroky jsou nutné, ale musíme o nich více hovořit. Jednáme sice v rámci tripartity, ale jsou to spíše formální setkání.
Balíček připravovaný vládou má snížit schodky státního rozpočtu. Může zadlužení Česka, které roste nejrychleji v Evropě, zasáhnout podniky?
Firmám nemohou být deficity státních financí lhostejné, protože si žádají řešení v podobě daňových změn. Ty zaměstnavatele vždy nějak zasáhnou. Pokud bude vláda zvyšovat daně fyzickým osobám, dotkne se to zaměstnanců a ceny práce, která je v Česku vysoká. Nárůst zdanění právnických osob pak může snížit efektivnost příjmů státu. A zvýšení DPH zdraží některé výrobky a pravděpodobně v dnešní situaci zvýší inflaci.
Kde vidíte příčiny zadlužování?
Ve zrušení superhrubé mzdy. Svaz průmyslu byl v roce 2020, kdy to ANO společně s ODS a SPD prosadily, proti a vydal k tomu jasné stanovisko. Podporujeme celkové snížení zdanění práce, ale už tehdy bylo jasné, že si takový výpadek nemůže stát dovolit. Navíc to jednoznačně přispělo k vyšší inflaci, na niž si podniky i z důvodu posilování koruny ze strany ČNB nejvíce stěžují. Kombinace vysoké inflace, vysokých úrokových sazeb a silné koruny je pro český export, především pro menší lokální české firmy vyrábějící za české náklady a vyvážející za drahou korunu, smrtícím koktejlem.
Byl byste pro návrat k vyššímu zdanění příjmů zaměstnanců?
Asi největším neštěstím je, že současná vláda v rámci sociálního dialogu nekomunikuje se zaměstnavateli tak, jak to dělaly předchozí vlády. Každý týden slyšíme návrhy nějakých opatření, ale nic není dohodnuté. Diskutuje se nárůst zdanění fyzických a právnických osob nebo snižování dotací pro podniky, které ale nevědí, o jakou konkrétní podporu půjde. Hovoří se také o osekání zaměstnaneckých benefitů. Návrhy se střílejí od boku bez toho, aby se přemýšlelo o dopadech. Má smysl ušetřit několik stamilionů nebo miliard, když znejistím trhy a rozeštvu celou společnost? Výrobní podniky i poskytovatelé služeb musejí být součástí takových debat, jde o sociální smír na mnoho let.
Co se týče vyššího zdanění fyzických a právnických osob, Svaz průmyslu provedl průzkum mezi svými členy. Za nejcitlivější opatření by – pro mě trochu překvapivě – považovali návrat ke zdanění zaměstnanců a živnostníků před zrušením superhrubé mzdy. Nicméně částečný nárůst by asi akceptovali.
Co větší daňové zatížení firem?
Podívejme se na to z pohledu efektivity podnikání zahraničního investora, který se dívá do mapy a přemýšlí o různých zemích. V případě Česka musí připočítat transakční náklady, zajištění koruny a vysokou inflaci. To už je samo o sobě velký průšvih a zvýšení daní ochotě investovat určitě nepřidá.
Obrovským zklamáním ze současné středopravicové vlády jsou nulové úspory na straně státu. Nevidíme efekt digitalizace státní správy, který je přitom ve firmách patrný. Měly bychom také diskutovat o tom, proč z hlediska mezinárodního srovnání velmi bezpečná Česká republika má tak vysoký počet policistů na jednoho občana. Podobných debat by se měla vést řada. U vlády ale žádnou snahu o šetření nevidíme.
Zmínil jste dotace pro firmy, ministr financí plánuje jejich objem seškrtat o 30 miliard korun. To nejsou úspory ve výdajích státu?
Nejsem zastáncem dotací, ale žijeme v Evropské unii, která všechno řeší finanční podporou nebo regulacemi. Navíc jsou dotace dané EU, které jsou nutné pro zelenou tranzici. Budeme škrtat tam? Říká se, že se sníží neinvestiční dotace pro agrokoncerny. Jenže už dnes vychází, že tato podpora je nižší než v jiných zemích. Budeme tedy ještě více nakupovat potraviny v Polsku? Podniky nic nevědí, nikdo se s nimi nebaví. To je největší problém.
Už se soukromý sektor smířil s tím, že vláda odpískala slibované snížení sociálních odvodů placených za zaměstnance o dva procentní body?
Jakkoliv chápeme, že to situace ve státním rozpočtu neumožňuje, zdanění práce v Česku je velmi vysoké. Musí odpovídat evropskému kontextu. Trh práce má ale nyní daleko větší problém, kterým je nedostatek zaměstnanců. To je jedno z hlavních témat, jemuž bych se chtěl jako prezident Svazu průmyslu věnovat.
Zmírnil byste migrační politiku?
V posledních letech slýcháme, že když bude více mateřských škol a také vhodnější podmínky pro důchodce, bude více lidí pracovat na zkrácené úvazky. Tyto snahy se ale nesetkávají s potřebami firem. Když poptávají například svářeče nebo CNC operátory, matky na mateřské nebo senioři tyto profese asi nezastanou.
Pokud chceme situaci vyřešit rychle, musíme mít alespoň stejně vstřícnou migrační politiku jako sousední země. Svaz průmyslu představil velmi detailní koncept, co je třeba udělat. Ministerstvo práce a sociálních věcí ho má ale přes rok v šuplíku, nic zásadního se nestalo.
Byl byste pro přijetí eura?
Zcela určitě podporuji přijetí eura, jakkoliv vyžaduje splnění určitých kritérií. V této dekádě by to ale Česko rozhodně udělat mělo. Má to pro nás velký ekonomický význam z hlediska transakčních nákladů. Celý život jsem pracoval pro nadnárodní korporace a byl jsem u toho, když se rozhodovaly, do kterých zemí umístí své investice. A v případě těch, které nemají euro, musejí vždy přičítat dodatečné náklady. Koruna znevýhodňuje Českou republiku, připravuje nás o zajímavé investice. V minulosti se to už opakovaně stalo, mimo jiné v ocelářském průmyslu. Mám také osobní zkušenosti z prodeje realitního fondu společnosti Blackstone.
Všichni kandidáti na prezidenta Svazu průmyslu, tedy Miroslav Palát, Mirek Topolánek, Bohdan Wojnar i vy, hovoří o nutnosti transformace Česka s energeticky náročným průmyslem do ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou. Jak byste toho dosáhl?
V prvé řadě musíme analyzovat největší překážky u výrobních firem. Patří mezi ně nedostatek zaměstnanců, zvlášť některých profesí. Víme také o řadě problémů v povolovacím procesu, který například v Polsku trvá nesrovnatelně kratší dobu. I když zkrácení v řádu měsíců přinese nový stavební zákon, územní plánování může být nadále blokační. Před týdnem jsem byl ve Varšavě, kde se ve velkém stavějí kancelářské i obytné budovy. Staví se tam o desítky tisíc korun na metr čtvereční levněji, je tam i dostatek pracovních sil.
Rychleji se tam staví také infrastruktura. Minulé české vlády se ale dohadovaly o nesmyslech, nedokázaly zajistit lepší vyvlastňovací proces, lepší stavební předpisy. Nemáme propojené dálnice, rychlovlaky ani dostatečnou datovou síť. To všechno omezuje výrobu.
A dál?
Ve srovnání s jinými zeměmi EU nemá Česko odpovídající podmínky pro vývoz. Hovoříme o podílu na poválečné obnově Ukrajiny, ale české firmy potřebují od státní exportní pojišťovny EGAP nebo od České exportní banky zajišťovací nástroje. Přestože se o nich už rok mluví, hotové nejsou. Přitom víme o detailním modelu, který má například Dánsko. Jsem rád, že máme vládního zmocněnce pro Ukrajinu, ale řada věcí trvá velmi dlouho.
Na co ještě mohou české firmy narazit ve snaze získat zakázky na Ukrajině?
Ukrajina bude často vyžadovat komplexní projekty na klíč. Půjde o redesign celé ukrajinské energetiky, dopravní infrastruktury nebo obnovy vodních zdrojů a bydlení, což bude vyžadovat soustředění všech potřebných dodavatelů. Nevím, nakolik by české firmy takové megaprojekty zvládly. Možná pro ně bude jednodušší vstupovat do různých konsorcií, v dodávkách dílčích celků mohou být velmi úspěšné. Ve světě mají vynikající pověst například v oblasti staveb tunelů. Zajistit ale vybudování komplexních infrastruktur, dálnic, železnic je zřejmě nad jejich síly.
Další omezení vidím v už zmiňovaném trhu práce. Je těžko představitelné, že tisíce zaměstnanců najednou přesuneme na Ukrajinu. Myslím, že kdyby se obnova válkou zničené země rozběhla skokově, způsobí to velké přehřátí celé EU. Nízkou nezaměstnaností netrpíme jen my. Na druhé straně vím, že řada českých firem na Ukrajině působila a určitě se rychle zorientuje.
Jaké jsou další překážky obnovy Ukrajiny?
Velkou neznámou je, kdo to všechno zaplatí. Předpokládám, že to budou různé americké nebo nadnárodní fondy. Už dnes musejí tyto otázky řešit některé naše strojírenské firmy se zakázkami na Ukrajině. Když chtějí zaplatit, je jim řečeno, aby se obrátily na příslušný fond. Některé jsou ale velmi úzce zacílené například na projekty týkající se jen obnovy vodních zdrojů. Největší nejistota českých podniků ale panuje kolem finančního zajištění možných pohledávek, tedy záležitostí spojených s EGAP nebo ČEB.
Jan Rafaj (46)
Vystudoval práva, kariéru začínal ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek. Řadu let byl členem představenstva Nové huti Ostrava, později Mittal Steel. Nyní je ředitelem realitní firmy Heimstaden Czech, která je součástí nadnárodní skupiny Heimstaden Bostad. Společnost v Moravskoslezském kraji vlastní více než čtyřicet tisíc nájemních bytů po důlní firmě OKD a je tak největším poskytovatelem nájemního bydlení v Česku. Viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR je Rafaj přes deset let.
