Čína patří mezi poražené. Vítězi dnešní geopolitické situace jsou Mexiko, Indie a Japonsko
Geopolitika začala v posledních letech zásadně promlouvat do světa investic. Berou ji vážně i ty největší světové investiční fondy, ke kterým patří také francouzská společnost Amundi. Vznikla fúzí správy aktiv dvou francouzských bank Crédit Agricole a Société Générale, matky české Komerční banky, a dnes spravuje majetek v hodnotě více než dvou bilionů eur. Je tak největším správcem aktiv v Evropě. „Geopolitika už není pouhým rizikem, na které je třeba brát zřetel při hedgingové strategii portfolia. Dnes je zcela klíčová k pochopení světa investování,” vysvětluje Francesco Sandrini, vedoucí oddělení multi-asset strategií v Amundi, s nímž e15 hovořila při příležitosti červnového Amundi Investment Fora v Paříži.
Jak pracujete s aktuálními geopolitickými riziky na Ukrajině, Tchaj-wanu nebo na Blízkém východě? Jak se promítají do vašich úvah a do vašich předpovědí trhu?
Poslední tři roky zásadně změnily způsob, jakým zohledňujeme geopolitiku v našem obvyklém jednání. Dřív byla geopolitika víc vnímána jako riziko a pozornost se k ní upínala spíš při hedgingové strategii portfolia. Například riziko eskalace v určité oblasti světa mohlo vést k nákupu cenných papírů nebo třeba ropy v případě Blízkého východu. Tato skutečnost se ale zásadně změnila. Dnes nestačí geopolitiku zohledňovat jenom při rozhodování obecně o investicích, ale také při bottom-up analýze jednotlivých situací, tedy zkoumání jednotlivých akcií v návaznosti na finanční zdraví dané firmy. Geopolitika už není pouhý prostředek k vyhodnocení rizik investic, ale je zcela klíčová k pochopení světa investování.
V jaké geopolitické fázi s ohledem na investice se dnes svět nachází?
V současnosti se nacházíme v přechodné etapě mezi různými geopolitickými fázemi. Spojené státy americké vévodily světovému trhu zhruba do roku 2006. Posléze, se vstupem Číny do Světové obchodní organizace (WTO), se svět stal bipolárním. Nyní jsme ve třetí a naprosto odlišné fázi, vyvolané válkou na Ukrajině. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou roztříštil svět na velké množství hráčů, kteří se kolem těchto dvou pólů pohybují zcela oportunisticky. Valná většina příležitostí se tedy odvíjí od postavení neutrálních zemí, jako jsou například Indie, Japonsko nebo třeba Indonésie.
Jaké příležitosti v těchto zemích vidíte?
Nastala dramatická změna v dodavatelských řetězcích, která byla ještě umocněná pandemií covidu. Vyšlo najevo, že potřeba bezpečnosti a zkrácení mezinárodního ekologického řetězce jsou nezbytné. Z tohoto důvodu přijaly Spojené státy v letech 2021 až 2022 řadu zákonů, například Chips Act a Biosecurity Act, provázané s fiskální politikou. To umožnilo mnoha firmám napříč sektory decentralizovat výrobu.
Důsledkem toho zaznamenáváme, že mnoho společností, mezi nimi i ty evropské, přesouvají svou výrobu blíže k americkému trhu. Zmíním například německé výrobce elektrických vozidel nebo producenty polovodičů z Tchaj-wanu nebo Koreje, kteří se přesouvají do Mexika. Je to nevyhnutelný proces. Nabízí se zde pak otázka: kdo jsou v rámci tohoto procesu vítězové a kdo poražení? Dalo by se říct, že Čína je do jisté míry poražená, protože v posledních letech zaznamenala značný odliv amerických a evropských investic.
Mezi Čínou a Tchaj-wanem vládne silné napětí. Obávají se investoři eskalace konfliktu mezi těmito dvěma státy, podobně jako se tomu stalo mezi Ruskem a Ukrajinou?
Osobně doufám, že se tomuto vyhneme. Na druhou stranu ale nelze popřít, že technologická válka už probíhá. Spojené státy americké omezily podnikání některých čínských firem na svém území a kromě toho se snaží vyhnout přesunu určitých technologií do Číny. Podobné situaci čelí i Evropa v rámci malých čipů a jejich exportu do světa.
I nevyhlášený vojenský konflikt tedy umí razantně zahýbat trhem. Ještě nedávno velké množství mezinárodních fondů aktivně investovalo do Číny jako do jednoho z hlavních a nejrychleji rostoucích regionů na světě. V současné době jsou však investoři opatrní, a to zejména kvůli možným sankcím.
Pokud je tedy Čína do určité míry poraženým, koho můžeme považovat za vítěze?
Za vítěze bych považoval ty země, které geopoliticky těží z nového systému spojenectví. Nabízí se například Japonsko, které je jakýmsi zástupcem růstu ekonomického vývoje v Asii. Když nemůžete investovat v Číně, investujete do Japonska, klíčového hráče v rámci tohoto geopolitického přerozdělení. Právě díky americké podpoře velkého množství obchodních společností se značně rozrostl japonský trh, podporu získal například tamní polovodičový průmysl. Spojené státy jednají v Asii prostřednictvím země, s níž mají blízké vztahy. Napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem tedy vedlo ke zlepšení americko-japonských vztahů.
Uvědomte si, že pro Japonsko, Filipíny nebo takovou Malajsii je Čína nepoměrně velkým sousedem. Při možné eskalaci jakéhokoliv konfliktu v budoucnu je pro tyto menší státy výhodná americká ochrana. Zároveň však stále udržují velmi dobré vztahy s Čínou, protože právě jejich nepoměrně velký soused je hlavním zdrojem investic v jihovýchodní Asii. Jinými slovy, zrovna tyto země jsou rozhodně vítězové, protože se oportunisticky pohybují mezi Čínou, kvůli investicím, a Spojenými státy, kvůli bezpečnosti.
Jsou vítězi současné situace země s energetickou nezávislostí a soběstačností jako například Spojené státy?
To beze sporu. Ale vezměte si například Mexiko, to je nesporný vítěz. Na jednu stranu je to určitě kvůli energetické nezávislosti, ale na druhou stranu nelze opomenout skutečnost, že jeho geografická poloha na hranici se Spojenými státy mu umožňuje čerpat jejich fiskální pobídky a daňové výhody.
Ještě jste nezmínil Indii. Amundi tam hodně investuje, dokonce jste v Indii investovali do bankovního domu. Považujete ji také za vítěze současné geopolitické situace?
Indie je jednoznačný vítěz. A nemyslím si, že by na tom poslední volby něco změnily. Indie bude pokračovat na své cestě stát se průmyslovou velmocí regionu. V současné době zaznamenává prudký nárůst přímých zahraničních investic, ale i kapitálových nákladů. Zároveň Indie velmi úspěšně těží jak ze své neutrality, tak i ze své rozlohy, což jí umožňuje udržovat dobré vztahy s oběma póly dnešního světa – Čínou a USA. Je velmi pravděpodobné, že Indie bude navíc profitovat ze současného politického klimatu a již zmiňovaných amerických restrikcí vůči Číně.
Zaměstnáváte teď víc odborníků na geopolitiku?
V Amundi jsme se rozhodli jít touto cestou. Najali jsme specialistku na geopolitiku, Annu Rosenbergovou, s níž úzce spolupracujeme. Někteří ze specialistů v Amundi zase pracují na zmapování faktorů, které ovlivňují geopolitickou stabilitu světa a následně i tok zdrojů. Tito experti kombinují matematickou a politickou analýzu, aby udělili zemím hodnocení, které nám následně pomůže při rozhodování, kam investovat.
Kam očekáváte, že se svět vydá po letošním roce plném voleb?
Určitě je zde riziko zvolení Donalda Trumpa prezidentem v amerických volbách v listopadu. Pokud se bude opakovat rok 2016, domníváme se, že nastane reflace, tedy záměrné zvýšení cen a rozšíření peněžního oběhu, ze kterého s největší pravděpodobností bude profitovat energetický a obranný sektor.
Zajímavé ovšem bude, jak případný Trumpův nástup ovlivní politické vztahy mezi USA a Evropou a jak přistoupí k americkému fiskálnímu schodku. Jde o to, že pokud republikáni vyhrají volby do Kongresu, bude téměř nemožné zvýšit daně. Bude daleko jednodušší ještě dál zvýšit celní tarify, což sblíží obchodní vztahy mezi Evropou a Čínou – zejména kvůli tomu, že Evropa nesdílí americké přesvědčení ohledně tak zásadního zvýšení celních tarifů pro Čínu.
Domníváme se, že jeden z možných scénářů pro příští roky je přesun čínských výrobních závodů blíž k Evropě. Důkazem toho by mohla být i nedávná cesta Si Ťin-pchinga do Evropy, během níž s francouzskou vládou diskutoval o možnosti tamějšího zvýšení výroby.
Francesco Sandrini
Na pozici vedoucího oddělení multi-asset strategií v Amundi nastoupil v roce 2012. Italský analytik započal kariéru pro největšího správce investic v Evropě v roce 1998 po obdržení magisterského titulu v ekonomii z italské univerzity Bocconi v Miláně. Mezi lety 2002 a 2008 vedl tým finančního inženýrství v Dublinu, kde současně studoval doktorát v oboru bankovnictví a financí na University College London.
