Evropská komise upřesnila, jak mají úřady postihovat praxi dvojí kvality potravin. Europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD), jež se tématu věnuje dlouhodobě, ale upozorňuje, že takový krok nestačí a sám o sobě nic neřeší. Kontroloři údajně musí mít oporu přímo v zákoně. Sehnalová to řekla v rozhovoru s deníkem E15.
Jakého segmentu potravin se problém týká v největší míře?
Testování byla provedena v devíti různých zemích Evropské unie. Musím říct, že ty výsledky jsou zhruba všude podobné. To znamená nějaká jedna třetina výrobků vykazuje opravdu velké rozdíly, někde je to ještě víc. No a ty rozdíly se obecně týkají nealkoholických nápojů, pak jsou to především zpracované potraviny jako masové výrobky. Bylo i několik případů mléčných výrobků.
Ale myslím si, že je lepší podívat se na všechny ty testy, které byly provedeny. Koneckonců v České republice už jich máme taky několik.
Ohledně samotného pojmu dvojí kvalita potravin, nebyla na něm shoda ani v rámci diskuse. Jak ho chápete vy? (Sehnalová vystoupila na páteční diskusi s výrobci a ministerstvem zemědělství. - pozn. red.)
Bavíme se o výrobcích, které mají stejný marketing, stejný název, stejné balení. Nicméně je tam výrazná změna v té základní složce. Někdy jsou uváděny paradoxní příklady, jako když máte v jednom výrobku brokolici a jinde růžičkovou kapustu.
Tady se nedá mluvit o dvojí kvalitě, protože jsou to obojí dvou-kvalitní výrobky. Akorát je rozdíl z hlediska dostupnosti potravin nebo něčeho podobného. Na druhou stranu pokud máte prostě potravinu, ve které je opravdu výrazně nižší podíl té základní složky, tak si myslím, že tam se to oddiskutovat nedá.
Jak výrobce přimět k tomu, aby postup změnili? Argumentují tím, že se o dvojí kvalitu nejedná, protože jsou suroviny v souladu s legislativou.
Nebavíme se o závadnosti, nebo nezávadnosti. To si myslím, že legislativa ošetřuje. Ale bavíme se o nějakých očekáváních z hlediska spotřebitelů. Protože to, jakým způsobem fungujeme teď, to téma opravdu je ochrana spotřebitele, nekalé praktiky, uvádění v omyl spotřebitele, který má nějaká legitimní očekávání. Tak pak samozřejmě je nasnadě, že to prostě není v pořádku.
Jedním z argumentů výrobců jsou ale různé chuťové preference spotřebitelů.
V případě, že absolutně přijmeme tenhle argument, tak ve všech senzorických testováních by mělo automaticky vyjít, že budou čeští spotřebitelé nadšeni z těch českých verzí výrobků, což samozřejmě není pravda podle testování, která jsme provedli. Budou provedena i na evropské úrovni.
Senzorika je důležitá, ale podle mého názoru argument o chuťových preferencích prostě neplatí. Myslím, že už to zaznělo i z úst odborníků z branže, že to je opravdu méně věrohodné vysvětlení.
Naznačila jste, že pravidla od Evropské komise nebudou stačit. Co by se mělo dělat víc?
Evropská komise vydala jakási vodítka, která by měla pomoci dozorovým orgánům případy dvojí kvality postihovat. Aby dozorový orgán opravdu šel do sporu s tímto tématem, tak si myslím, že musí mít legislativu, o kterou se bude opírat, velmi jasně danou. To podle mě tato vodítka nesplňují. Takže to považuju opravdu za nedostatečné.
Když jsem si nechávala zpracovávat právní analýzu, tak tam bylo naznačeno několik možností a jako optimální se jevilo plnění přílohy 1 ve směrnici o nekalých obchodních praktikách. Ta uvádí vždy zakázanou praktiku a mezi jinými by tam mohla být právě uvedena otázka záměrného snižování kvality. O přesném znění se jistě můžou vést nějaké diskuse.
Také v článku 6, který popisuje, co je považováno za klamavou praktiku. Bylo by to jednoznačné a dozorové orgány by měly mnohem jasnější podklad, jak do nějakého takového sporu jít.
Nechci nějak dopředu říkat Evropské komisi, že to, co navrhla, jistě nebude fungovat. Ale zatím jsem neviděla jediný příklad a nemám ani takový signál, že by se do toho nějaký dozorový orgán pustil. Říci, že už se toho udělalo hodně a teď je to na dozorových orgánech - nemyslím, že to tak zatím ještě je.
