Barvu svých bot měl rád natolik, že jednu zaslal do továrny na jih Anglie, aby zde Rolls-Royce zhotovil interiér rodícího se vozu v přesně téže barvě. S druhou botou z páru si to pak přijel osobně zkontrolovat. Zatímco ve všech ostatních automobilkách by takové požadavky klienta považovali za bizarní, v Rolls-Roycu nestačí ani k pozdvihnutí obočí. „Tento rok je zatím náš nejúspěšnější od roku 2016, co v Česku prodáváme vozy Rolls-Royce,“ říká Karel Kadlec, jenž za dvacet let vybudoval velkou dealerskou skupinu CarTec Group. Ta je jediným dealerem vozů Rolls-Royce v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Zároveň je největším dealerem BMW v Česku a prodává i auta značky Mini.
Rolls-Royce je znám takřka neomezenými možnostmi, které mají jeho klienti, když si chtějí vůz přizpůsobit vlastním představám. S jakými požadavky jste se například setkal?
Zatímco motor a technologie jsou pevně dané, to ostatní je na vás. Jen barev Rolls-Royce nabízí přes čtyřicet čtyři tisíc, protože více už lidské oko není schopno rozeznat. S některými klienty pracujeme i dva roky, než jsou se specifikací vozu spokojeni. Jsou klienti, kteří přijdou a řeknou: „Tenhle se mi líbí, ten chci.“ A pak jsou lidé, kteří zbohatli tvrdou prací, myšlenkou, pílí, a ti věnují individualizaci vozu mnohem větší pozornost.
Co například požadují?
Když jsem navštívil továrnu v Goodwoodu na jihu Anglie, vyprávěli mi, jak si jeden bohatý šejk nechal instalovat diamanty do přístrojové desky. Měly vyšší hodnotu než vůz samotný. Další zákazník zase chtěl interiér výhradně z ručně vyšívaného hedvábí. U modelu Phantom si lze individualizovat přístrojovou desku, říká se tomu galerie. Jeden klient do ní chtěl instalovat siluetu pohoří Alp, přesně to panorama, které spatřuje, když vychází ze svého domu.
Desítky let obchodujete s jedněmi z nejdražších osobních aut na světě, sám přitom žádné nevlastníte. Čím to?
Pokaždé totiž jezdím něčím jiným podle toho, co je zrovna k dispozici. Stává se, že mě posadí do BMW či do rolls-roycu, já s tím jezdím a za pár dnů vůz prodáme. Tomu se už snažím zamezit a udržet si jedno auto alespoň na deset tisíc kilometrů. Jezdím dost, takže mi vydrží nanejvýš čtvrt roku.
Které je vaše nejoblíbenější?
Rolls-Royce Cullinan. Vzhledem k věku dávám přednost vozům s vyšším posezem. Vysedání ze sporťáků totiž vypadá v mém případě velice komicky.
Proč zrovna cullinan?
Je z něj krásný rozhled, je to v podstatě SUV.
Ve vaší firemní garáži už parkuje i první elektrický Rolls-Royce Spectre. Vyzkoušel jste si ho?
Testoval jsem ho letos v létě v Kalifornii. Je to skvělý vůz. Zcela platí, že je to v prvé řadě rolls-royce a až pak elektromobil. Na rozdíl od jiných elektromobilů nemá žádné velké obrazovky. Jen klasická tlačítka. Jsem přece jen konzervativnější, takže když má auto jen dotykovou obrazovku, tak raději zastavuji, abych si navolil, co potřebuji. To se ve spectru nestane. Ovládáte ho intuitivně čudlíky. Těžiště vozu je velice nízko, v zatáčkách sedí jak přibitý, nelze mu nic vytknout. Na jedno nabití dojedete i do Ostravy.
Prodeje luxusních vozů v Česku dle Svazu dovozců automobilů
| Množství nově zaregistrovaných aut od ledna do konce listopadu 2023 v ČR | Množství nově zaregistrovaných aut od ledna do konce listopadu 2022 v ČR | |
| Rolls-Royce | 23 | 22 |
| Ferrari | 127 | 108 |
| Lamborghini | 65 | 50 |
| Maserati | 50 | 33 |
Porsche | 702 | 519 |
A prodává se dobře?
Prvních pět vozů obdrží klienti ještě do konce roku. Jejich jména schvalovala přímo fabrika. Musíme s nimi už mít nějaké zkušenosti, musí nějaké rollsy mít, aby dostali takovou důvěru. Výrobce se tak brání přeprodejcům. Protože jsou lidé, kteří jsou ochotni za první elektrické spectry zaplatit podstatně více, než za kolik se prodávají.
Když se podíváme, kolik nových prémiových nebo luxusních vozů bylo v Česku zaregistrováno od ledna do října, často spatříme rostoucí trend. Čím si to vysvětlujete?
Ani my si nemůžeme stěžovat, celoroční plán jsme splnili už v červenci. Tento rok je zatím náš nejúspěšnější od doby, co prodáváme auta Rolls-Royce, tedy od roku 2016. Konkrétní čísla o nově získávaných objednávkách, která se v registracích projeví až příští roky, bohužel nesmím zmínit. Je to i tím, že dealerů značky Rolls-Royce zase tolik není. Nejbližší jsou v Drážďanech a v Mnichově, další pak ve Varšavě či v Kyjevě. Ale například ve Francii není žádný.
Od příštího roku nebude možné uplatňovat zrychlené odpisy, zároveň začne platit dvoumilionový limit pro odpočet DPH z kupní ceny automobilů. Motivuje to zákazníky nakupovat letos, když ještě mohou výhod využít?
Částečně určitě. Větší význam ale přikládám tomu, že nám bylo přiděleno více automobilů z výroby, než jsme na začátku roku předpokládali. Když se totiž dealerům v nějakém regionu prodejně nedaří, ať už z hospodářských, nebo z politických důvodů, vozy dostanou dealeři v jiném regionu. Měli jsme štěstí, takže jsme mohli uspokojit klienty, kteří by jinak na vůz čekali i o rok déle.
Na úkor jakého regionu jste je získali?
Domnívám se, že se tak stalo kvůli výpadkům na čínském trhu v první polovině roku.
Evropa hospodářsky brzdí, některé státy už jsou nebo zřejmě budou v recesi. Neobáváte se, že zatím rostoucí trh s luxusními vozy může narazit?
Ať vezmete jakékoli luxusní zboží, tak jeho prodej takřka není ovlivněn žádnou hospodářskou krizí. My jako Rolls-Royce se nesrovnáváme se žádnou jinou automobilkou, ale – dejme tomu – s drahými šperky, uměním, soukromými jachtami či s tryskáči. Bereme to tak, že v automobilovém průmyslu nemáme konkurenci. Není se s kým srovnávat. Vždyť se také ceny námi prodávaných rolls-royců pohybují nad čtyřmi sty tisíci eur bez DPH. Obvykle se ale s klienty o cenách vůbec nebavíme.
Jak se luxusnímu zboží obecně letos daří?
I takové tragédie, jako je válka na Ukrajině nebo v Izraeli, fungují jako spouštěče nákupů ve stylu kdy jindy než teď. Rolls-royce si v první řadě musíte dovolit vy sám. Není to otázka peněz, ale životní filozofie. Klienti se jimi často odměňují, když dosáhnou úspěchu v byznysu. Neexistuje přitom věková hranice. Dříve bylo průměrnému klientovi skoro šedesát let, teď je to lehce přes čtyřicet. Ti nejmladší nevybouření ale většinou volí spíše sporťáky.
Karel Kadlec (63)
Je absolventem pražské Vysoké školy ekononmické. Skupinu CarTec založil v Ostravě v roce 2003. Dnes je největším dealerem vozů BMW v Česku, jediným dealerem Rolls-Royců, prodává i Mini. EY ho vyhlásila podnikatelem roku 2021 v Moravskoslezském kraji.
Autoprůmysl se přeorientovává na bateriové vozy. Jak to bude s Rolls-Roycem?
Zatím je v plánu, že po roce 2030 bude Rolls-Royce vyrábět jen elektromobily. Má to svůj význam. Hlavně v zahraničí má klienty, kteří disponují i tryskáči, vrtulníky, jachtami i řidiči, kteří je vozí. A elektromotor je navíc podstatně tišší než dvanáctiválec, de facto ho neslyšíte. Klienti také vozy přejíždějí obvykle na kratší vzdálenosti, takže je dojezd víceméně nezajímá.
Rolls-Royce budoval svou prestiž desítky let, kdy prodával spalovací vozy. Nyní musí v relativně velmi krátkém čase přepřáhnout na baterie. Neobáváte se, že udržet si unikátní, až neotřesitelnou pozici nemusí být samozřejmé a hladké?
Jak už jsem uvedl, jiné automobilové značky nepovažujeme za konkurenci.
Třeba budete muset za pár let…
To v žádném případě ne. Zkušenosti zákazníků se spectrem jsou ryze pozitivní. Předpokládám, že příští rok jich z továrny dostaneme tolik, abychom pokryli alespoň polovinu poptávek, tedy více než deset vozů.
CarTec Group začínala jako malá ostravská firma v devadesátkách, postupně jste vybudoval firmu s miliardovými obraty. Jak bude vypadat letošní hospodaření?
CarTec Group se bude blížit pěti miliardám tržeb. Zisk by měl být podobný nebo o něco horší než loni. Důvodem jsou hlavně dražší energie a vyšší mzdy. Velký problém nám dělají také vyšší úrokové sazby. Nyní máme na skladě vozy za jednu miliardu, což něco stojí. Malí dealeři to už nedávají. Jenom ten, kdo se rozšiřuje, má šanci přežít. My stavíme nový showroom Rolls-Roycu v pražských Strašnicích, investujeme do něj asi tolik, jako bychom si koupili čtyři vozy této značky. Dealerství CarTeku máme ještě v Olomouci, Liberci a servis v Brně.
Když jsme začínali, měl jsem hlad po úspěchu, penězích. Šel jsem za tím. To mi u dnešní mladé generace chybí. Ano, rozpadly se mi postupně všechny osobní vztahy. Dělal jsem i čtrnáct hodin denně, je ze mě workoholik. Ani dnes se nedokážu od práce odpoutat, stále mne velmi baví. Dnes už ale mladí nechtějí ani ty peníze, touží hlavně po volném čase.
To je špatně?
Kam ta společnost pak spěje? Kdo bude pracovat, roboti? Kdo bude vymýšlet nové věci? Sehnat schopné lidi na jakoukoli práci je dnes neskutečný problém.
Šéf Rolls-Roycu Torsten Müller-Ötvös po čtrnácti letech služby skončil, v prosinci odešel do důchodu. Při té příležitosti uvedl, že když značku přebíral, byla sice elitní, ale rychle stárla. Lze totéž říci o Evropě a jejím automobilovém průmyslu jako celku?
Evropa si pod sebou nepodřezala větev, nechala na sebe spadnout strop i celý dům. Green Deal a útok na autoprůmysl jsou absolutně nesmyslné. Emisí z automobilů jsou celosvětově nanejvýš dvě procenta. Daleko více produkují velké zaoceánské lodě, některé stále jezdí na mazut. To, co vypouští do ovzduší skot, je daleko horší, než co vypouštějí auta. Podstatně lépe by Evropa udělala, kdyby dál zdokonalovala dieselové motory a snižovala jejich emise. Když na emise zbytek světa kašle, Evropa to nezachrání.
Na druhou stranu je ale elektromobilita jasným trendem, na který sázejí prakticky všichni významní výrobci nejen v Evropě. Nemyslíte?
Bateriové vozy by měly být jen jednou z více technologií, které dostanou šanci. Jsou to geniální auta do velkých aglomerací. Zkuste se ale zeptat zaměstnanců bank, které nakoupily elektrické enyaqy, jak jsou využívány, jak fungují, jak jezdí na služební cesty a proč si cesty nemohou už tak dobře plánovat. Není to samospasitelné. Přitom jsou další možnosti – vodík či syntetický benzin.
Obě tyto technologie jsou ale velmi drahé.
Zatím ano. Ale zůstaňme u elektromobilů – jejich baterie jsou dnes strašně těžké. Ta auta váží tři tuny a zkuste je na sněhu zastavit.
To se ale týká i rolls-royců, že?
Všechna větší elektroauta vzrostla na váze o zhruba pět set až sedm set kilo. Díky nízkému těžišti mají výborné jízdní vlastnosti, zkuste ale brzdit na sněhu či na mokré vozovce.
Co má tedy Evropa dělat, aby závod se Spojenými státy nebo s Čínou neprohrála?
Ale ona už prohrála, alespoň tedy nyní. Zcela zaspala. To, co předvádějí čínské automobilky, je úžasné, konkrétně BYD. Ta firma vznikla v roce 1995, dnes má necelý půlmilion zaměstnanců, ročně produkuje obrovské množství aut. Jejich ceny jsou výrazně nižší než u evropské konkurence, kvalita je přitom srovnatelná. Když před lety čínské značky expandovaly do Evropy, měly nekvalitní vozy, škaredé. Podařilo se jim ale přeplatit nejlepší evropské designéry, kteří vytvořili lepší a líbivější auta. Automobilky se teď na trh vrátily s téměř dokonalým produktem. A to pomíjím fakt, že se bez čínských surovin Evropa neobejde. Stačí jedna pandemie a my tu nevyrobíme vůbec nic.
Kudy tedy vede správná cesta?
Dobře to dělá BMW. Jde všemi směry – zdokonaluje benzinové i naftové motory, hybridy i elektromobily a začíná s vodíkem. To se může vyplatit, protože věřím, že se politická situace v Evropě může rychle otočit. Green Deal je tak drahý, že ho Evropa neufinancuje. Když na to někdo přijde, budeme mít šanci ještě něco z průmyslu zachránit.
Takže rok 2035 nepovažujete za definitivní konec výroby spalovacích aut?
Vůbec bych se nedivil, kdyby se spalovací auta mohla dál prodávat. Podívejte se, jak výrazně se zmírnila emisní norma Euro 7. Čekají nás volby do Evropského parlamentu. Lidé, kteří tam dosud byli, způsobili zelenou paniku. Oni sami nemohou popřít, co hlásali. Musí přijít někdo jiný, kdo ideálně řekne, že je Green Deal sice správná cesta, ale nelze ji uskutečnit tak rychle.
Pokud by se tak stalo, dokážete si představit, že by vám jeden den přišel e-mail z Anglie, že Rolls-Royce ruší, zpomaluje nebo odkládá plán na zrušení výroby spalovacích aut po roce 2030?
Těžko říct. Třeba takový Volkswagen už veřejně prohlašuje, že tak rychlý nástup elektromobility byla od nich chyba. Politika má nějaké zbožné přání, ekonomika je ale o reálných číslech a penězích. Když na to nemáte, tak to nemůžete udělat. Anebo prosadíte plány za cenu, že se firmy, jednotlivci i celé státy dostanou do vážných potíží. Co si budeme povídat, rozum v politice chybí.
