Evropský rozpočet po volbách zezelená, říká ekonom Petr Zahradník | E15.cz

Vše o realitách

Vše o  realitách Vstoupit do speciálu

Evropský rozpočet po volbách zezelená, říká ekonom Petr Zahradník

Martin Čaban

Evropské volby skončily, noví europoslanci před sebou mají spoustu problémů k řešení. Na prvním místě stojí nový evropský rozpočtový rámec na roky 2021 až 2027. Podle ekonoma České spořitelny a člena Evropského hospodářského a sociálního výboru Petra Zahradníka lze očekávat zvýšený tlak prosazení zelených politik. Zatímco na zavádění bezuhlíkové ekonomiky může Evropa vydělat, bankovní regulaci označovanou jako „sustainable finance“ považuje za zbytečně radikální. „Nemyslím si, že životní prostředí je dnes v Evropě v tak zoufalé situaci, která by vyžadovala takto drastická a direktivní řešení,“ říká Zahradník.

Andrej Babiš v předvolební kampani apeloval na to, aby Česko mělo lepší kontrolu nad tím, kam míří evropské peníze. Volby s tím vyhrál. Je to dobré téma?

Je potřeba rozklíčovat, co ta lepší kontrola znamená. Pokud měl na mysli, že se doma budeme snažit dávat prostředky do projektů, které dávají smysl, jsou přímo či nepřímo finančně návratné, přinášejí nějaké vyčíslitelné efekty, tak proti tomu nelze vůbec nic namítat. Pokud by to nicméně bylo tak, že premiér říká „dejte nám z unie peníze a my si je rozdělíme, jak budeme chtít“, tak s tím samozřejmě souhlasit nelze. A bylo by třeba, aby Evropská komise začala být podstatně obezřetnější.

Jak mohou výsledky voleb ovlivnit probíhající jednání o evropském rozpočtu?

Rozdělil bych odpověď na dvě části. Budoucí evropský rozpočet je upravený jedním souhrnným nařízením, do kterého Evropský parlament zase tak moc zasahovat nemůže. To je primárně záležitost komunikace mezi Evropskou komisí a Evropskou radou. Parlament jej v samotném závěru buď přijme, nebo odmítne. Takže má právo veta, ale nemá právo rozpočet jakkoli měnit. Volby obecně nepřinesly takový nárůst evropských destruktivních sil, aby to parlament celé potopil. Tohle riziko, o němž se před volbami mluvilo, je zažehnáno.

Rozpočet ale sestává z mnoha desítek takzvaných sektorových nařízení a do těch už parlament může mluvit velmi. Bude schvalovat každé z nich a může je měnit. Tedy celkovou konstrukci rozpočtu nezmění, ale může změnit obsah, konkrétní parametry. Řekl bych, že rozpočet teď může právě v jednotlivých parametrech ještě více zezelenat. Soudím tak z posílení zelené frakce a ostatně i z pochopení, které projevují k zeleným tématům tři hlavní frakce (evropští lidovci, socialisté a liberálové – pozn. aut.), které zřejmě budou vytvářet velkou koalici.

Roztříštěná Evropa musí hledat koalice

Návrh rozpočtu z pera Evropské komise počítá s omezením peněz na tradiční evropské politiky, hlavně zemědělskou a kohezní, a větší důraz na vědu, výzkum a na inovace. Ve starém europarlamentu o to byl velký spor. Má návrh Komise v novém parlamentu větší šance?

Řekl bych, že to bude víceméně stejně komplikované jako dosud. Návrhu Komise oponovala drtivá většina zemí, které vstoupily do unie od roku 2004, a také, řekněme, oběti krize, tedy jižní křídlo. Odpor byl značný a zastoupení těch zemí v parlamentu se nijak zásadně nezměnilo. Můžeme nadále očekávat často až hysterická vystoupení například ze strany maďarského premiéra.

České kampani dominovala tři témata – dvojí kvalita potravin, bezpečnost a klimatická změna. Jsou to skutečně věci klíčové pro EU?

EU v posledních dvou třech letech hovoří o takzvané evropské přidané hodnotě. Zaměřuje se na to, jaký je efekt spolupráce členských států v porovnání se situací, kdy by daný problém řešil každý na vlastní pěst. Téma bezpečnosti v souvislosti s migrační krizí a rozjitřením geopolitické situace určitě patří k těm, kde je přidaná hodnota patrná. EU zatím bohužel nemá dostatečné institucionální nástroje, aby přísliby bezpečnosti v praxi bezezbytku naplnila. Nicméně v rozpočtu, o němž jsme před chvílí mluvili, roste kapitola bezpečnosti skoro nejvýrazněji. Takže tohle bezesporu téma je.

A co dvojí kvalita potravin?

I to je určitě evropské téma, nicméně druhého řádu. Na dvojí kvalitě potravin určitě nestojí evropská integrace. Je to ale určitý symbol toho, že východ a západ unie spolu ještě nevytvořily homogenní celek. Je to jedno z dělítek, dala by se najít i další – třeba otázka volného pohybu osob, vysílání pracovníků, přetrvávajících regulací na trhu služeb. Západ se bojí sociálního dumpingu, což je termín, který je slyšet často. Dvojí kvalita potravin je srozumitelné téma, ale není to klíčový pilíř Evropy.

Řeší se teď ve strukturách EU něco důležitého, na co se v kampaních zapomnělo a teď to na nové europoslance může vybafnout?

Dostatečně se nezdůrazňovala celá řada věcí, zejména těch spojených s klimatickou změnou – jakkoli se o klimatu v kampani mluvilo. Balíček, který se nazývá sustainable finance, tedy udržitelné finance, může například výrazně změnit pravidla pro rozdělování peněz, respektive pro alokace investic. Ovlivní to stabilitu finančních trhů. Banky a finanční instituce budou „nuceny“, aby podporovaly zelené projekty na úkor těch konvenčních. Když to neudělají, budou a priori považovány za rizikovější a hodné potrestání.

V Česku se také úplně pominulo téma dokončení eurozóny. Jistě, neudělali jsme dosud ani ten první krok, abychom do eurozóny vstoupili. Nicméně to, jak se měnová unie za posledních deset let vnitřně proměnila, posílila svou konstrukci, vytvořila stabilizační mechanismus a podobně, to je podle mě velmi zásadní téma. Vidím ale i taková, na která se zapomnělo, i když by se dala vděčně politicky využít. Téma vysílání pracovníků se sice týká relativně malého počtu lidí, ale jde o podmínky, za nichž by Češi mohli pracovat zejména v západních zemích. Chybělo mi v kampani i téma brexitu a poučení z toho, co znamená nejen vystoupení, ale třeba i větší změna pozice vůči EU. Že to není triviální záležitost.

Na volbách nejvíce vydělají Piráti

Téma klimatické změny na evropské voliče zjevně zabralo a zelení výrazně posílili. Jaké to bude mít dopady na evropskou ekonomiku?

Cíle obsažené v takzvaném energeticko-klimatického balíčku, tedy snížení emisí CO2, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a větší úsilí o úspory energie, budou brány ještě vážněji. Některé země je dost bagatelizovaly. Klasicky Česko to dost primitivně odmítá, aniž bychom nabízeli alternativní řešení. Poláci to odmítají také, ale současně říkají, že jejich ekonomika a společnost to nedokáže udělat během patnácti nebo dvaceti let, ale nebrání se tomu, že se to udělá třeba za 30 let. Tedy ano, ale nechtějte to po nás hned. To je myslím docela korektní řešení. Další věcí bude důraz na odpadové hospodářství. Od roku 2030 by se mělo v podstatě zrušit skládkování a odpad se má stát v budoucím průmyslovém cyklu vstupem. To souvisí s cirkulární ekonomikou, kterou zelení hodně prosazují.

Jistě budou nadále znít i hlasy volající po bezuhlíkové evropské ekonomice do roku 2050. Jak se to poslouchá ekonomovi?

Samozřejmě musí na jednu stranu úvah vzít reálné náklady, které jsou s tím spojené. Kdybychom byli ekonomika služeb jako USA nebo ekonomika kreativity s příznivými klimatickými podmínkami jako severské státy, tak by to pro nás bylo jednodušší. V Česku se to nutně spojí s obrovskými finančními i společenskými náklady. Nejenže nás to bude hodně stát, ale je potřeba vzít v úvahu i silně materiální nastavení české mysli, to je mindset, který těmto tendencím v Česku vůbec nenahrává. Takže celé je to nejenom věcná, ale i politická výzva. Na druhé straně jsem přesvědčen, a nemyslím si, že bych byl nějak strašně naivní, že když se tento trend adekvátně ekonomicky uchopí, dá se z něj naopak udělat komparativní výhoda, z níž budeme schopni žít velmi dlouho a kterou budeme schopni vyvážet i jinam. Tím myslím mimo Evropu, kde zatím, snad s výjimkou Číny, tahle cesta moc prošlapaná není. Najdeme-li bezuhlíková řešení, jsem přesvědčen, že časem bude možné je kapitalizovat. Nevím, jestli je reálné uvažovat zrovna o roku 2050, nebo spíš o roku 2070. Ale že to je cesta, ze které bychom neměli ustoupit, o tom si troufám nepochybovat. Stávající přístup založený na negativních externalitách není férový.

Petr Stuchlík: Fond Quant chceme výrazně zvětšit

Platí tento váš opatrně optimistický přístup ke klimatickým politikám i pro zmíněnou regulaci „sustainable finance“? Bankéřům vesměs vstávají vlasy hrůzou při představě, že klasický risk management se nahradí posuzováním, zda je projekt dostatečně zelený…

Je to hodně násilný zásah. Z aktuální perspektivy může být vnímán jako diktát. Třeba se může ukázat, že v delším horizontu je to správná cesta. Ale nemyslím si, že životní prostředí je dnes v Evropě v tak zoufalé situaci, která by vyžadovala takto drastická a direktivní řešení. Prospěl by nějaký mírnější postup. Rozpočtová podpora, kam zdaleka neřadím jen dotace, ale i návratné finanční nástroje, daňové stimulace, to všechno by bylo citlivější. Tohle je opravdu zásadní zásah, dalo by se říci sociálně inženýrský. Je to reakce na legitimní problém. Ale tento legitimní problém lze podle mě řešit mírnějšími cestami, než je tento balíček. Ten mi připadá z dnešního pohledu opravdu vychýlený.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!