Nejen Evropská unie, ale dokonce i úzká visegrádská skupina slaďuje postoj k ukrajinské krizi nesnadno. Důvodem jsou především chladné vztahy Budapešti s Kyjevem i její proruská politika. Ostatní země tak v současnosti zkoušejí jiné možnosti regionální spolupráce, navíc hrozí rozdělení čtyřky na dva proudy. S poměry ve skupině by ale dost mohly zahýbat blížící se volby v Maďarsku a v příštím roce v Polsku. Při vhodné politické konstelaci ve všech zemích může spolupráce nabrat dynamiku a Visegrád sehrát důležitější roli, domnívá se odborník na střední Evropu Tomáš Strážay, ředitel Slovenské společnosti pro zahraniční politiku.
Evropa těžce hledá jednotnou odpověď na současné napětí na Ukrajině. Je šance na společný postoj v malé visegrádské čtyřce?
Myslím si, že takový potenciál v současnosti neexistuje. A to především proto že Maďarsko má s Ukrajinou dlouhodobý spor v otázce uplatňování jazykového zákona, tedy v souvislosti s postavením maďarské menšiny v Zakarpatí. Budapešť tak momentálně nepodporuje spolupráci visegrádské skupiny s Kyjevem. S nějakým podpůrným vyhlášením vůči němu by skupina přijít přesto mohla, je však třeba mít na paměti, že takové deklarace nejsou právně závazné a mají jen malý dopad.
Ostatní země čtyřky jsou v tomto směru aktivnější?
Minulý týden jsme i vzhledem k maďarskému postoji viděli, že ministři zahraničí Česka, Slovenska a Rakouska realizovali cestu na Ukrajinu, čímž v rámci slavkovského formátu prozkoumali novou dimenzi regionální spolupráce. Vídeň sice nemá takové zkušenosti východním směrem jako Praha a Bratislava, ale byl to určitě způsob, jak podpořit Ukrajinu, když to ve visegrádském formátu nejde.
Ukrajinci u Černobylu trénují obranu proti Rusku
Hraje v tom roli i velmi vstřícná maďarská politika vůči Rusku?
Ano, i toto hraje roli, ale myslím si, že hlavním problémem jsou skutečně chladné vztahy mezi Budapeští a Kyjevem. Jinak je zřejmé, že i pohledy jednotlivých zemí V4 na Rusko se liší jeden od druhého. Polsko zastává velmi principiální postoj, Česko ho následuje, na Slovensku máme nějaký postoj vlády a pak veřejné mínění, které interpretuje události úplně jinak. Takže o jednotném hlasu Visegrádu nelze mluvit.
Nerozkližuje postoj Budapešti její vztahy s Varšavou, které bývají i v rámci Visegrádu považovány za nadstandardní?
Vždy jsem byl proti zjednodušené interpretaci, že na Polsko a Maďarsko lze nahlížet jednou optikou. Mezi těmito zeměmi jsou rozdíly a jeden z nich je právě ve vztahu k Rusku. Není to nic nového. Polsko dlouhodobě sleduje plány Maďarska týkající se energetických projektů, politické podpory Moskvy a neztotožňuje se s tím. Pak jsou samozřejmě body, kde si obě země rozumějí a pomáhají si, a to je vztah k evropským institucím. Z pohledu Polska je to pragmatické partnerství v určitých oblastech. Maďarsko by zřejmě chtělo, aby bylo komplexnější, ale naráží na ty odlišné postoje.
Mohl byste vysvětlit zmíněný postoj slovenské veřejnosti? Nedávný průzkum ukazoval, že Slováci jsou více proruští než občané jiných evropských zemí.
Veřejné mínění si u nás Rusko příliš idealizuje. Souvisí to s historickým kontextem, lidé nevidí zemi, která skutečně existuje, ale nějakou entitu, o kterou se v minulosti bylo možné fiktivně opřít během maďarského útlaku. Nyní ho vnímají jako určitou alternativu vůči existujícímu mezinárodnímu uspořádání prosazovanému Spojenými státy, NATO a Evropskou unií. U mladých lidí tak jde o určitou revoltu, u starších o romantizující představu. Důležitější ale je, jaká je pozice politických představitelů a v této souvislosti připomínám například dohodu o obranné spolupráci s USA (na jejím základě budou moci američtí vojáci využívat dvě vojenské letecké základny v zemi – pozn. red.) z minulého týdne.
Která ale byla přijata dost bouřlivě…
Není to poprvé, co takovéto rozhodnutí narazilo na veřejné mínění. I podpora vstupu do NATO byla na Slovensku mnohem nižší než v případě České republiky nebo Maďarska, nemluvě o Polsku. Je to dlouhodobější problém, který se dá z mého pohledu řešit lepší komunikací s veřejností. Intenzivnější komunikace chybí zejména ze strany premiéra Eduarda Hegera a v případě ministra obrany Jaroslava Nadě není dobře mířená, protože někdy volí trochu konfrontační styl. Ministr zahraničních věcí Ivan Korčok nemůže být všude nonstop, prezidentka Zuzana Čaputová si zase dala tak trochu načas. Jednoduše je třeba obyvatelům Slovenska trpělivě vysvětlovat smlouvu i naši roli v NATO.
Pokud se od V4 nedá očekávat silný postoj ke konfliktu, je aspoň reálná úzká spolupráce v souvislosti s případnými důsledky, hlavně předpokládanou uprchlickou vlnou?
To už je trochu oblast krizového managementu a v tomto směru byla spolupráce ve skupině v minulosti docela dobrá, je tedy na co navazovat. Takže si v tomto směru koordinaci dokážu představit. Otázka také je, kam budou uprchlické vlny směřovat. Nemyslím si, že by do Maďarska přišlo příliš běženců, hlavní nápor by směřoval na Polsko, Slovensko a na Českou republiku. To jsou však jen spekulace, v současnosti se zdá, že stále převažují názory, podle nichž k přímému vojenskému konfliktu nedojde.
Když odhlédneme od současné naléhavé situace, jak vidíte spolupráci visegrádské čtyřky do budoucna? Vnímáte nějaké oblasti, kde by v rámci EU mohla mít jednotný a silný hlas?
Je třeba mít realistická očekávání. Zde na Slovensku nikdo nezpochybňuje existenci tohoto formátu, stále ho v určitých oblastech vnímáme jako přidanou hodnotu, hlavně pokud jde o sektorovou spolupráci – dopravu, energetiku. Samozřejmě ne vždy to musí být plná spolupráce, někdy jsou to tři země, někdy model V4+. V případě evropských politik narážíme i na strukturální rozdíly, vzhledem k tomu, že Slovensko je členem eurozóny a má možnost účastnit se debat, k nimž ostatní z V4 nejsou zvány. Bratislava si tak přirozeně hledá země, s nimiž může vytvářet partnerství v rámci eurozóny, tedy například Rakousko, Slovinsko, pobaltské země. Ale i tam, kde spolupráce v rámci Visegrádu možná není, je důležité, že se jeho představitelé střetnou a před důležitým hlasováním se informují o svých pozicích.
Jaký vliv mohou mít na fungování visegrádské skupiny blížící se volby v Maďarsku? Bylo by pro ni vítězství tamní opozice dobrým impulzem?
Ano, myslím si, že by to byl zajímavý signál. Ale i když jsou si všechny země skupiny formálně rovny, nemůžeme zavírat oči před tím, že největší je Polsko. Dokud tedy i ono nebude nastaveno podobně jako ostatní, nebude možné hovořit o společném směřování v rámci EU. Takže případná změna vlády v Budapešti bude signál, ale změnu by se podařilo dokončit až s politickým obratem v polských volbách v příštím roce. Není však třeba čekat na výsledky těchto hlasování se založenýma rukama, nyní bychom se měli věnovat otázkám, v nichž můžeme najít společné jmenovatele. A ne se tolik věnovat politické rovině, která V4 válcovala od uprchlické krize, čehož byli výraznými představiteli Andrej Babiš, Viktor Orbán, Jaroslaw Kaczyński a Robert Fico.
Nehrozí nyní určité rozštěpení čtyřky na dva proudy – Slovensko a Česko jako jedno rameno a Polsko a Maďarsko druhé? Zvlášť pokud by Orbán zůstal u moci?
Minimálně v rétorické rovině skutečně na Slovensku a v Česku nastaly změny, vyjádřeni premiérů už zdaleka nejsou tak populistická, změnil se i jejich politický styl. Pro ně tak nyní může být cestou právě zmíněný slavkovský formát, kdy mohou více kooperovat s Rakouskem. Z mého pohledu ale stále existuje vícero témat, na kterých mohou spolupracovat všechny čtyři země. Sektorová spolupráce a „měkčí“ témata jsou podle mě řešením pro toto období. Zvlášť když ani s Rakouskem se Praha a Bratislava neshodnou na všem, hlavně v oblasti jaderné energetiky.
Jenže v oblasti energetiky nepanují shody ani mezi všemi zeměmi V4, jak jsme nyní viděli na česko-polském sporu o důl Turów. Nehrozí tedy, že nakonec se visegrádská spolupráce omezí pouze na spolupráci v oblasti kultury a vzdělávání?
To je pravda, ale třeba v oblasti plynové infrastruktury je potenciál spolupráce větší. Je potřeba se dívat na vybrané aspekty jednotlivých oblastí, na nichž se spolupráce budovat dá. Přesto to zmíněné riziko existuje a z dlouhodobého hlediska by to podle mě bylo velmi špatné. Protože tento typ regionální spolupráce při vhodné politické konstelaci ve všech zemích může nabrat dynamiku a sehrát důležitější roli. Ale znovu opakuji, k tomu je potřebná i politická podpora a není myslitelné, aby jedna země využívala tento nástroj ke svému prospěchu, jak to činí například Maďarsko, když své názory prezentuje jako postoj celé skupiny.
Je to tím, že Maďarsko bere toto partnerství vážněji než ostatní?
Je skutečně potřeba podívat se na to, jak jednotlivé země Visegrád vnímají. V Maďarsku je to vnímání takové mušketýrské: všichni za jednoho, jeden za všechny. V Česku a na Slovensku to ale neplatí a Polsko také považuje V4 pouze za jeden z formátů, které má k dispozici.
