Většina českých zaměstnavatelů navzdory už rok probíhající pandemii plánuje nabírat nové zaměstnance. Ačkoli v oblasti stravování a ubytování ani nadále není důvod k optimismu, průmysl se potýká s nedostatkem zaměstnanců i z důvodu absence zahraničních pracovníků. Vyplývá to z kvartálního indexu trhu práce personální agentury Manpower. „Gastarbeitery potřebujeme, bez nich by ekonomika zkrátka nefungovala,“ říká generální ředitelka firmy Jaroslava Rezlerová.
Které obory plánují propouštění, a které naopak shánějí zaměstnance?
Propouštění plánuje jenom sektor stravování a ubytování. Pokud si ještě nějaké zaměstnance nechali, tak už nevidí světlo na konci tunelu pro druhý kvartál a propustí i ten zbytek lidí. Velký optimismus je u zaměstnavatelů ve stavebnictví, kde ukazuje náš index hodnotu plus 25 procent. Druhý nejsilnější segment je zpracovatelský průmysl s růstem na plus 16 procent. Celý průmysl je po celou dobu průběhu pandemie optimistický, ale teď je to ještě silnější.
Třetí nejoptimističtější je sektor služeb podnikům – finance, nemovitosti, logistika, doprava a ostatní služby –, který má hodnotu plus 12 procent. U služeb firmám je to lehce specifické, například u zmíněné logistiky je poptávka navázaná na fungující průmysl.
Kam se uchýlili lidé původně pracující v gastronomii a v ubytovacích službách?
Snažíme se to sledovat více strukturovaně přes segmenty. Lidé z gastronomie, cestovního ruchu a z podobných odvětví se ocitli na třech místech. První část je na úřadech práce, pokud vůbec byli zaměstnáni a mají nárok na příspěvek v nezaměstnanosti. Nezapomínejme, že velká část lidi v těchto oborech se pohybuje v šedé zóně.
Druhá část našla uplatnění v oblastech, které zažívají boom, jako je například logistika kolem e-shopů. Ale ne všichni byli schopní to nové uplatnění akceptovat, je to úplně jiný typ práce a zároveň se s tím pojí i nižší odměna za práci. Dokud kandidáti z těchto oborů nebudou mít vyloženě existenční problémy, tak pro ně bude obtížné akceptovat podobné pozice. Zároveň se stále ještě očekává, že bude sezona. Část lidí nalezla uplatnění i na administrativních pozicích.
Je velký rozdíl mezi regiony?
Není. Ve výhledech zaměstnavatelů není. Vysoké hodnoty máme všude, překvapivě nejvyšší je Morava, tam je index na hodnotě plus deset procent, Morava obvykle bývá skeptičejší. Praha je plus devět procent, kde je velká koncentrace lidí ve službách a velkých firem. Čechy jsou na plus sedmi procentech.
Česko je i v této krizi čtyři procenta pod evropským průměrem míry nezaměstnanosti, proč tomu tak je?
Protože jsme vycházeli z nízkého průměru, několik posledních let jsme měli úplně nejmenší nezaměstnanost. Navíc náš tahoun ekonomiky a největší zaměstnavatel je průmyslový sektor, necelých 40 procent aktivní populace je v něm zaměstnáno a tento segment i nadále bez přerušení funguje. Dokonce má nedostatek lidí, stále se nabírají operátoři do výroby. Propadl se počet zahraničních zaměstnanců. Máme rozdíl mezi kvalifikací volných pracovních sil a tím, koho hledají zaměstnavatelé, je to strukturální problém.
Je teď problém se zahraničními pracovníky?
Ano. Zaprvé jsou zavřené některé cesty, které zahraniční zaměstnanci využívají. Měli jsme případ, kdy poměrně velká skupina kvalifikovaných ukrajinských pracovníků nemohla přijet přes Polsko kvůli novým opatřením. Museli to složitě objíždět jinou cestou, někdy zase ambasády přestanou samovolně vydávat víza. Poslední rok je to trochu chaos. Některé země jsou zavřené, ale my alespoň gastarbeitery potřebujeme, protože bez nich by ekonomika zkrátka nefungovala. Je to vidět i na tom, že průmysl kontinuálně od loňského roku nabírá.
Váš index trhu práce je na předpandemické úrovni, zaměstnavatelé tedy věří, že se tento rok vrátíme do normálu?
Údaje o nezaměstnanosti vám říkají, co se dělo minulý měsíc, je to historický údaj. My měříme tendence, protože trendy jsou v ekonomice důležité. Nálady a pocity ovlivňují burzy a ceny akcií a tohle je něco podobného. Pokud si čeští zaměstnavatelé myslí, že ekonomika ve druhém čtvrtletí pojede, tak to něco znamená. Otázka je, zda se tam nepromítá optimismus, kdy po tak dlouhé době už všichni věříme, že to musí brzy skončit.
Vládní programy pomoci firmám drží uměle nezaměstnanost dole. Může to mít v budoucnu nějaké negativní důsledky?
Hodně se o tom diskutuje, já si v této chvíli myslím, že žádná negativa nehrozí. Vládní programy už nevyužívají velké objemy lidí. Zaměstnavatelé se neřídí tím, jestli mají nějakou podporu od státu. Když vidí, že lidi musejí propustit, tak je propustí. Jede nám ve velkém automotive, v dalších sektorech, jako je textilní, chemický nebo elektrotechnický, se bude zřejmě restrukturalizovat, ale v absolutních číslech to není zas tak velký dopad. K transformacím ve velkých firmách dochází průběžně, vládní programy to zřejmě významně neovlivní.
Liší se nějak situace agenturních pracovníků?
Spíše je to jiné pro agentury. Vždy se na agenturní pracovníky zapomene, tak my musíme složitě vyjednávat, aby je vláda do podpůrných programů zařadila. Je teď složité se v tom zaměstnání udržet, protože když se propouští, tak první na řade je flexibilní pracovní část. Jinak situace zřejmě odlišná není. My jako Manpower Group máme asi šest tisíc přidělených zaměstnanců po celé republice, jsme docela velký zaměstnavatel a největší problém pro nás byl stejný jako pro všechny zaměstnavatele, tedy nákup testů a podobné záležitosti. Takže nic specifického.
