Jurečka: Vláda neférově kopíruje náš program, ale aspoň se něco děje

Marian Jurečka

Marian Jurečka Zdroj: Michael Tomeš E15

Marian Jurečka
Marian Jurečka
Marian Jurečka
Marian Jurečka
Marian Jurečka
7
Fotogalerie

Pultík, u nějž se střídali řečníci, i písemné materiály mimořádného sjezdu KDU-ČSL zdobil slogan „Na straně rodičů“. Téma rodiny se táhlo napříč většinou vystoupení, která zazněla. Také čerstvě zvolený předseda strany Marian Jurečka vidí v podpoře rodin prioritu. „Pětistovku k důchodu za vychované dítě, kterou se dnes ohání kdekdo, jsem ve sněmovně navrhoval už loni. Přes vládu to neprošlo,“ říká bývalý ministr zemědělství, který v zápalu pro rodinnou politiku sáhne i k vulgárnímu výrazu.

Loni v březnu jste dost nečekaně vypadl z vedení KDU a opustil jste tehdejší sjezd zklamaný a naštvaný. O deset měsíců později jste předsedou liovců. Co se změnilo? Vy, delegáti sjezdu, politická situace?

Jsme opravdu ve výjimečné situaci, kterou niko neočekával. Mluvíme spolu na mimořádném sjezdu. Já neumím říct, jestli se změnili delegáti. Ale já jsem tu lekci z posledního sjezdu, kde jsem po osmi a půl letech opustil vedení KDU-ČSL, asi potřeboval. Pro mě to bylo deset měsíců, kdy jsem měl víc času na sebe, víc klidu na systematičtější práci poslance.

Zároveň jsem měl možnost být více s dětmi, a hlavně přemýšlet nad tím, co jsme nedělali dobře. Najednou jsem stál v pozici řadového poslance a viděl, že některé informace ze strany se ke mně nedostanou a pak jsou z toho nepříjemná překvapení. Pak jsem si říkal, že i tohle jsou chyby, které jsme dělali. A já už bych je nechtěl opakovat.

Takže teď přece jenom kandidoval trochu jiný Marian Jurečka než loni.

Řekněme, že to období pro mě bylo dobré i z hlediska sebereflexe.

Rozhodovalo se na sjezdu i o tom, nakolik budou lidovci tíhnout k případné spolupráci s Andrejem Babišem a hnutím ANO? Vy máte nálepku toho, kdo má k této spolupráci celkem blízko.

To je skutečně jen nálepka. Vnímal jsem, že někteří komentátoři tuto nálepku hodně leštili. Já na to ale mám úplně jednoduchou odpověď. Já jsem v červnu roku 2017 byl součástí předsednictva KDU-ČSL. A tehdy jsme jasně řekli, za jakých podmínek jsme ochotni do vládní koalice jít. A na rozdíl od sociálních demokratů to u nás platilo i po volbách. A bude to platit i v budoucnu.

Takže nepůjdete do vlády s trestně stíhanou osobou ani s politikem ve střetu zájmů?

Tak. Ale pozor, já nechci uplatňovat tyhle parametry jenom vůči současnému předsedovi vlády.

To chápu. Spíš by mě zajímalo, jestli si umíte představit, že kauzy premiéra Babiše dopadnou v jeho prospěch, trestní stíhání dejme tomu bude zastaveno, střet zájmů v očích Bruselu nějak vyřešen. Přímo s osobou Andreje Babiše problém nemáte?

To ale hodně předbíháme. Mně se spekulovat nechce. Nevíme, jak dopadne trestní oznámení, taky už se psalo, že bylo zastaveno, pak se to celé vrátilo do hry. Pro mě platí to, co jsem řekl v předchozí odpovědi. Jsou tady nějaké jasné limity. A navíc – co bude za dva roky, to nebude posuzovat jenom Marian Jurečka. To bude posuzovat nějakých 70 lidí v širším vedení KDU-ČSL.

Vy jste jako jediný z klíčových figur sjezdu ve vládě s Babišem přímo seděl. Jak byste dnes popsal tu zkušenost?

Byla to zkušenost v mnoha ohledech nepřenositelná. Naučilo mě to potřebě opravdu tvrdě vyjednávat, mít dobrou vyjednávací taktiku, abyste dosáhl toho, co potřebujete. A dalo mi to samozřejmě i obrovské zkušenosti a rozhled z hlediska vládní agendy. Při vší úctě, strávit čtyři roky ve sněmovně a čtyři roky ve vládě je obrovský rozdíl. Člověk může nahlédnout do fungování státu, vidět třeba i ty mezery. Vidět prostor, jak by stát mohl fungovat lépe. Když dobře funguje obec nebo město, tak je to většinou tím, že starosta tam pracuje tři čtyři volební období. U nás je obrovský problém v tom, že ministři se střídají jako svatí na orloji. Kdyby byla šance věci více promýšlet a dělat systematicky, tak by republika byla daleko lépe spravována.

Petr Pithart na sjezdu říkal, že lidovci by měli nabídnout voličům možnost hlasovat pro budoucího vítěze voleb. To je jasná podpora širší předvolební koalice. Jak vám tahle slova znějí?

Na první poslech znějí velmi sympaticky a dobře. Ale já už jsem si prošel přímou zkušeností, když jsme se v roce 2017 snažili dát voličům opravdu zajímavou nabídku ve formě koalice s hnutím STAN. A všechny ty dobré záměry narazily na tvrdou zeď volebního zákona, který má dnes drsné stoupající kvórum pěti procent za každou stranu v koalici. Já jsem v tom projektu chtěl pokračovat až do voleb, ale nakonec prostě většina neměla odvahu v tom pokračovat.

Já se spolupráci nebráním. U mě v Olomouckém kraji máme od roku 2012 koalici se zelenými, teď máme připravenou koalici se čtyřmi subjekty. Jsme otevření i Starostům jako pátému subjektu. Ale já prostě nechci na celostátní úrovni vytvářet očekávání, která pak nedokážeme naplnit. Vidím dvě hlavní možnosti. Jedna z nich je změna volebního zákona v parlamentu. Věřím, že alespoň na některých věcech by se mohla najít shoda. I pan předseda Hamáček naznačil, že je ochoten ještě jednat.

Skutečně to chcete zkoušet ještě v tomto volebním období?

Samozřejmě to budeme zkoušet. Zákon jsme předložili. Opravdu je pro nás velmi důležité narovnat sílu hlasů voličů. Dnes ta síla není stejná. Jestliže na jeden poslanecký mandát potřebovalo hnutí ANO získat 18 tisíc hlasů, my 29 tisíc a hnutí STAN 42 tisíc hlasů, tak to jsou skutečně obrovské rozdíly. Druhá šance na změnu spočívá v rozhodnutí Ústavního soudu.

O němž zatím netušíme, kdy bude.

Ale věřím, že nějak Ústavní soud rozhodne.

KDU tedy nejspíš půjde do voleb samostatně. V projevu jste říkal, že z pětiprocentní hranice v průzkumech se odlepíte tím, že vystoupíte „z davu opozice“. Jak se to dá udělat?

Mít vlastní návrhy a vlastní řešení, která lidi opravdu zaujmou. Která je chytí, jak se říká, za mozek i za srdce. Chci, aby si voliči řekli, ano, to je program, který řeší to, co řeším já. Mám problém, že nemám bydlení. Nebo jsem maminka, která poctivě makala a vychovala děti, a mám safra nízký důchod. Nebo jsem člověk, který denně stojí v kolonách a hledá místo k parkování, přitom bych, kdyby stát fungoval, mohl jezdit efektivněji a levněji vlakem a MHD. To jsou konkrétní věci. Já nechci ty dva roky prožvanit. Chci přinést tyto návrhy a jednat s opozičními i koaličními stranami, co z toho můžeme prosadit.

V projevu jste zmínil i plán Sebastiana Kurze na jakousi celorepublikovou „lítačku“. To je ten typ opatření, který vám má pomoci vykročit z řady?

Přesně tak. Jestliže v Praze je možné jezdit za 3650 korun ročně veškerou veřejnou dopravou s jednou kartou, proč bychom nemohli při dnešních možnostech digitalizace vyhlásit, že na jednu kartu bude občan moci jezdit vlakem po celé republice a využívat veškerou MHD? Alespoň část lidí tím motivujete, aby nejezdili autem a nemuseli řešit problémy se zácpami nebo obrovskými investicemi do parkovacích domů. Neříkám, že ty investice není nutné udělat. Asi je budeme muset udělat. Ale chci odlehčit městům od náporu aut.

Do čela priorit vaší strany sjezd vrátil rodinnou politiku. Jenže rodiny chtějí podporovat všichni. Pětistovku k důchodu ženám za vychované dítě má ve svém návrhu i současná důchodová komise. Jak chcete zaujmout v této oblasti, abyste nebyli v řadě ostatních?

Když to řeknu úplně lidově, prostě bez dětí jsme v prdeli. A jestli neoceníme rodiče, kteří udělají tu obrovskou finanční i duševní investici, tak ochota lidí mít děti prostě klesá. Pětistovku k důchodům, se kterou se dnes kdekdo ohání, jsem navrhoval loni ve sněmovně. Přes vládní koalici to tenkrát neprošlo. Ale navrhneme to znovu. Babišova vláda má v programu zvýšení daňových slev na děti. I to jsem už loni navrhoval a chci to navrhnout znovu. Ano, když nám program zkopíruje vládní koalice s vlastním návrhem, tak to není úplně fér. Ale aspoň oceňuju, že se ten problém nějak pohne kupředu.

Jak vidíte výsledek KDU-ČSL ve sněmovních volbách?

Můj cíl je 580 tisíc hlasů. To odpovídá výsledku Josefa Luxe v roce 1998.

Marian JUREČKA (39)

Rodák z Přerova vstoupil do KDU-ČSL v roce 1999. V roce 2010 se stal místopředsedou, od roku 2011 byl osm let prvním místopředsedou. Ve vládě Bohuslava Sobotky zastával po celé funkční období v letech 2013 až 2017 post ministra zemědělství. Od roku 2013 je také poslancem.

Se zemědělstvím má vlastní přímou zkušenost. Před nástupem na ministerstvo se dvanáct let staral o vlastní rodinnou farmu. Vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově a obor rostlinolékařství na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Je ženatý a má pět dětí.