Mezi investory roste poptávka po sociálně zodpovědných investicích. V Česku jsme ale stále trochu pozadu, například v Belgii do nich směřuje už více než polovina nových investic, říká šéf české pobočky KBC Asset Management Martin Vašek.
V poslední době často hovoříte o zelených fondech. Proč?
Jsme přesvědčeni, že je to dlouhodobě dobrá investiční strategie. Když se podíváte na trendy v Evropě i v USA, uvidíte čím dál větší důraz na to, jakým způsobem společnosti dosahují svých výsledků. Zda tak činí férově, bez větších negativních dopadů na životní prostředí, a to nejen v tom užším pohledu. Jsme přesvědčeni, že tyto trendy budou v budoucích letech dále posilovat, což představuje zajímavou investiční příležitost pro naše klienty.
Není to tak, že je za zelenou ekonomikou spíš politický tlak?
To není o politicích. Ti jen zrcadlí to, co se děje ve společnosti. A právě v té vidíme stále větší tlak na dlouhodobě udržitelné fungování firem a na férové podnikání. Řada firem v důsledku této atmosféry přetváří svůj dlouhodobý podnikatelský model. Osobně věřím, že tyto inovované modely pak budou dlouhodobě fungovat.
Samozřejmě si to vyžaduje investice. Pokud chcete například snížit svoji uhlíkovou stopu, musíte změnit způsob či proces výroby. Díky této změně ale můžete získat zajímavou konkurenční výhodu.
Třeba proto, že budete mít levnější zdroje?
Třeba, ale také vám může klesnout energetická náročnost na jednotku produkce. Podívejte se, jak rostou ceny energií. To je jasná pobídka. Budete také lépe prodávat zákazníkům, kteří mají zájem o produkty udržitelných firem. Což se hodně týká subdodavatelů dodávajících velkým producentům.
Proto jsme přesvědčeni, že kdo bude reagovat na společenský trend udržitelnosti, ten na tom v budoucnu vydělá. Férově musíme říct, že tato transformace je a bude podporována i různými dotacemi ze strany vlád. Nicméně ty celý proces jen urychlí.
Proto nepovažujeme investice do udržitelnosti za módní vlnu, ale za něco, co v konečném důsledku dává ekonomický smysl.
Čím to, že tlak na udržitelnost najednou tak zesílil?
Podle mě toto téma akceleroval fakt, že v poslední době se k důrazu na životní prostředí přidal akcent na rovinu sociální. Tím celý proces dostal dynamiku. O ekologii se samozřejmě hovoří stále nejvíce, protože se nejlépe vysvětluje. My ovšem musíme brát v úvahu vše, co se dnes označuje jako ESG. Tedy životní prostředí E, dopad na širší společnost S i způsob řízení vlastních korporací G. Je důležité se dívat, jak je ohodnocena práce managementu, jak firmy přihlížejí k zájmům jednotlivých skupin zaměstnanců, obchodních partnerů a tak dále.
Je pravda, že jen západní svět negativní trendy nezlomí. Potřebujeme dosáhnout součinnosti na úrovni celého světa. Nemůžeme ale třeba zemím třetího světa říkat, aby přestaly pálit uhlí, když to sami děláme. Pokud chceme, aby s tím i ony něco udělaly, musíme začít u sebe. Bohužel občas to sklouzává do věcí, které jsou poněkud nešťastné.
Co tím myslíte?
Podle mě není udržitelnost jen o tom, že budeme všichni jezdit v elektromobilech. Zásadní je to, že systém produkce zboží a služeb bude daleko více a dlouhodobě udržitelný. Elektromobilitu chápu jako viditelný symbol změny, který si evropští politici vybrali pro demonstraci záměru, že to s udržitelností myslí vážně a že to bude veliká změna. Pro mě je to ale jenom jeden ze střípků mozaiky, byť velmi viditelný, ale rozhodně ne ten nejdůležitější.
My už jsme první zodpovědné investiční produkty, konkrétně podílové fondy zaměřené na sociálně zodpovědné společnosti, spouštěli před rokem 2000. Proto vidíme, že takto zaměřené produkty fungují velmi dobře, a to nejen posledních pár let. Třeba akciový fond ČSOB zaměřený na vodní bohatství za deset let svoji hodnotu téměř ztrojnásobil.
Ovšem to se pořád bavíme o akciích. Přitom český investor je spíš konzervativní.
Proto přicházíme s podílovými fondy kombinujícími konzervativní složku s akciovou. Většina našich klientů skutečně není ochotná snášet vyšší kolísání cen. Na dlouhém horizontu akcie přinášejí v průměru pět až sedm procent ročně, ale krátkodobě samozřejmě vidíme pohyby nahoru i dolů. Proto přicházíme s řešením ČSOB NaMíru, kde míru rizika investice vybereme podle rizikového apetitu klienta.
Pohledů na udržitelnost je ale spousta. Jak tedy vybíráte, do čeho investovat?
Společnosti nejprve vyhodnotíme dle jednotlivých ESG kritérií a vybereme ty nejlepší. Díváme se nejen na společnosti samotné, ale na celý jejich dodavatelský řetězec, abychom co nejvíce eliminovali greenwashing, tedy šíření nepravdivých informací s cílem prezentovat se jako ekologicky šetrná firma. Poté vyřadíme společnosti zabývající se činnostmi, které nejsou v souladu s našimi vnitřními standardy, například výrobou zbraní, fosilními palivy, výrobou tabákových produktů a tak dále. Proces výběru ze zhruba 5600 společností vhodných pro běžné konvenční fondy redukuje na zhruba 2300 společností v investičním vesmíru, do kterého mohou investovat naše zodpovědné fondy.
Teď přichází ze strany Evropské komise nové nařízení SFDR, které to hrací hřiště, co je ESG a co ne, sjednotí. V rámci celé mateřské skupiny KBC se budeme soustředit i na parametr, jak budou jednotlivé firmy snižovat svoji celkovou produkci oxidu uhličitého. Protože jde o sjednocení ze strany Evropské komise, tak lze očekávat, že podobným směrem půjdou i ostatní správci fondů.
Přechod na bezuhlíkovou ekonomiku se ale nedá provést přes noc.
Jsem si plně vědom kontroverznosti takovéhoto přístupu třeba pro cementárny, pro něž ještě neexistují uhlíkově neutrální technologie vhodné k masové produkci. Nicméně věřím, že postupem času a investicemi do nových technologií se i u nich podaří najít nová řešení, například i za pomocí technologií na zachytávání CO2 a jeho ukládání do podzemních lokalit.
Názory na ekologii se ale v čase mění. Jak tedy investor může najít nějakou dlouhodobou cestu?
Z pohledu investora stojím před volbou, jak naložím se svými penězi. Většina obyvatel nemá čas ani odborné znalosti vybírat si konkrétní cenné papíry, ať již akcie, či dluhopisy. Potom je dobré využít nabídky třeba podílových fondů. V tu chvíli je otázkou moje osobní preference. Jestli věřím konvenčnímu řešení, nebo investici do změny.
V České republice nejsme v tomto ohledu zrovna šampiony. V Belgii, kde sídlí naše mateřská skupina, už více než polovina všech prodejů podílových fondů spravovaných v KBC Asset Managementu směřuje do sociálně zodpovědných fondů. Společenská poptávka po takovýchto řešeních je obrovská. V Česku jsme na počátku, tak tři až pět let pozadu. Navíc je naše ekonomika hodně průmyslová, což se ale během pandemie ukázalo jako výhoda, protože přemíra závislosti na službách je v takových situacích nebezpečná. Průmysl naopak krásně potvrdil svoji stabilizační roli. Je ale třeba podporovat produkci bez negativních externalit. Na to potřebujeme onu společenskou objednávku.
Kdy a jak se to vše promítne do penzijních fondů, investičního pojištění a do podobných produktů?
Kromě dalších témat pro zodpovědné podílové fondy zvažujeme mimo jiné i zodpovědné penzijní spoření.
Nebude to jednou tak, že ESG kritéria budou obecná? A zelené fondy nebudou ničím specifické?
To je docela správná otázka. V současné chvíli to bereme tak, že jsme z klientského hlediska spíš na začátku, a proto zodpovědné produkty stavíme jako speciální. Samozřejmě bychom mohli jít cestou změny investiční strategie například některého stávajícího podílového fondu a změnit ho na zodpovědný. Ale myslíme si, že by to ještě nebylo našimi klienty široce akceptováno. Nejprve je potřeba změnit paradigma a pochopení výhod zodpovědných investic v širší společnosti, ale bude to ještě dlouhá cesta.
Co je pro vás teď největší výzvou v byznysu podílových fondů kromě již zmíněného ESG?
Inflace. Jak se vypořádat s jejími riziky při nejistém výhledu ekonomického růstu. Inflace je takovým plošným zdaněním všech a asymetricky nejvíc dopadá na ty nejchudší. Proto si přeji, aby Česká národní banka byla v rámci své monetární politiky úspěšná, rozumně ji zpřísnila, a tím i inflační tlaky lehce ochladila.
Zároveň ale platí, že úspěšné a silné firmy dokážou rostoucích cen v ekonomice využít k navýšení cen svého zboží a služeb a podpoří tak tímto růst ceny svých akcií. A právě takovéto silné firmy se snažíme vybírat do našich podílových fondů a umožnit tak našim investorům podílet se na tomto růstu, který by měl překonat samotnou inflaci a ochránit tím reálnou hodnotu investice.
Inflace se však netýká jen České republiky, vidíme jasný postpandemický růst inflačních tlaků i v dalších vyspělých ekonomikách. U nás v Česku vypadá výše inflace hůře, protože se do ní zahrnují náklady na bydlení prostřednictvím takzvaného inputovaného nájemného. Když však vezmeme harmonizovanou inflaci v EU pomocí metodiky Eurostatu, tak jsme na tom v Česku podobně jako v okolních zemích.
