Exekutoři si v březnu zvolí nové vedení. Jejich současná prezidentka Pavla Fučíková znovu kandidovat nebude, a to ani do širšího vedení komory. „Nebylo by ode mě zodpovědné od samého začátku oslabovat prezidium tím, že se budou vytahovat kauzy, které nejsou skončené,” říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Připouští sice, že na sněmu se ještě může leccos přihodit, teď je ale rozhodnutá, že se na vedení exekutorů nebude podílet. „Ta pozice mi nepřinesla nic pozitivního, za prezidentování jsem zaplatila příliš vysokou cenu. Jak profesní, tak osobní. Ale půjdu a budu bojovat,” plánuje.
V březnu čeká exekutory volební sněm a váš mandát končí 4. dubna. Chcete ve své funkci pokračovat i v dalším období?
Už nebudu kandidovat. Dospěla jsem totiž k několika poznáním. Především je nesmírně důležité, aby prezident i viceprezident exekutorů byli na dosah Prahy. V té se odehrává absolutní většina věcí, které ovlivňují chod komory. Já jsem z Ostravy a ta je Praze poměrně vzdálená. První dva roky jsem v Praze fungovala tři až čtyři dny v týdnu, a to na úkor své vlastní práce. Když se teď vrátím na svůj ostravský exekutorský úřad, budu ho muset prakticky postavit znovu. Utrpěl poměrně značné ztráty, přišla jsem o většinu klientů.
Pozici prezidenta Exekutorské komory musíte dělat naplno. Náročnost této pozice je umocněná náladou, která vůči soudním exekutorům panuje. Navíc je vcelku vyčerpávající sedět najednou na dvou židlích, jedna z nich se dříve nebo později rozklíží. Mohla by to být klidně manažerská funkce, placená, na kterou by si exekutoři někoho najímali. Sama jsem měla mnohdy problémy vyúčtovat náklady, abych nebudila pohoršení, že jsem si odpracované hodiny nechala zaplatit. Setkala jsem se i s názorem, že je to čestná funkce a že bych Komoře neměla účtovat vůbec nic.
Nebudete tedy už znovu kandidovat ani do prezidia komory?
Přemýšlela jsem o tom velmi intenzivně. Ale řekla jsem si, že asi ani to by nebylo pro komoru vhodné. Zejména s ohledem na poslední rok a to, co se odehrávalo kolem mé osoby. Nebylo by ode mě zodpovědné od samého začátku oslabovat nové prezidium tím, že se budou vytahovat kauzy, které nejsou skončené. Není ukončena kontrola ministerstva spravedlnosti a ani dvě kontroly ostravského okresního soudu na mém úřadě.
Navíc bude v dubnu zahájeno projednání obžaloby směřující proti mému manželovi a mé bývalé kandidátce, což je výsledek trestního oznámení podaného po odvysílání televizní reportáže o realizované dražbě bytu na mém úřadě. Pokud bych byla v prezidiu, tyto kauzy by pozici nového prezidia od samého počátku oslabovaly. A myslím, že si to nezaslouží ani kolegové a ani ostatní. Teď se potřebuji soustředit na své věci, ten poslední rok byl dost náročný.
Doufám, že prezidium bude „staronové“. Věřím, že stávající kolegové dostanou důvěru a budou moci pokračovat. Jsou totiž spolu schopni komunikovat a spolupracovat a to je základ pro správné fungování vedení komory. A kontinuita je také nesmírně důležitá.
Na sněmu se sice může stát cokoliv, ale teď to celé vidím takto.
Mluvíte o kauzách spojených s vlastním jménem. Jde zejména o dražbu bytu, který prodával váš úřad a který koupil pro vaši firmu váš manžel. Jak tuto událost zpětně hodnotíte?
Nejsem vůbec hrdá na to, že se mi nepodařilo tomuto, byť ve skutečnosti marginálnímu pochybení, na mém úřadu zabránit. Považuji to za osobní selhání, za které přijímám odpovědnost. Už loni jsem nabízela kolegům svoji rezignaci, dostala jsem však jejich důvěru a domluvili jsme se, že náš mandát dotáhneme do konce společně.
Ve skutečnosti je to mediálně nafouknutá bublina. Myslím si, že mě bylo hodně vidět a že jsem říkala věci, které nebyly úplně populární. Asi bylo potřeba ukázat mi, kde je moje místo. Nepodařilo se mi zjistit, odkud vítr vane a kdo tuto kauzu takto rozdmýchal. Je sice postavená na reálném základu, ano, ta dražba byla, ale to všechno ostatní jsou lži a výmysly. A věřím, že se to nakonec prokáže. Nedošlo k porušení zákona a v otázce etiky se pohybujeme na hraně. Tak či tak, hrdá na to nejsem.
V této souvislosti na vás padla i kárná žaloba kvůli podnikání, kterému se nesmějí soudní exekutoři věnovat. Je už celá ta věc skončena?
Není. Kárný senát sice rozhodl, ale protože se s jeho závěry neztotožňuji, podala jsem ústavní stížnost. Není mi zřejmé, v čem spočívá nedovolenost mého jednání. Domnívám se, že došlo i k procesním pochybením, kterým se nelze bránit jinou cestou než cestou ústavní stížnosti. To proto, že máme pouze jednostupňové kárné řízení. To bylo mimochodem předmětem kritiky skupiny pro boj proti korupci při Radě Evropy.
Z mého pohledu šlo v kárném řízení o to, zda jako soudní exekutoři můžeme pro zabezpečení doplňkových, nikoliv hlavních činností, využívat služby externích subjektů. Na to jsem odpověď nedostala. Podotýkám, že jde o odpověď, která zajímá celý exekutorský stav.
Je pravda, že jsem některé organizačně-technické činnosti svěřila společnosti, ve které jsem měla vysokou majetkovou účast. Mým cílem bylo zkvalitňování exekuční činnosti mého exekutorského úřadu a já jsem přesvědčená, že šlo o činnost prospěšnou. Zjednodušeně řečeno, má společnost především naváděla inzertní bannery týkající se dražeb a mému úřadu poskytovala v souvislosti s dražbami další servis, například velmi intenzivně komunikovala s případnými zájemci. Po kárném řízení jsem spolupráci se společností ukončila, nechci pokračovat v něčem, co mi bylo kladeno za vinu. Bohužel to cítím tak, že výsledný efekt jde v neprospěch účastníků řízení. Zatímco dříve byly především zájemcům o dražbu poskytovány potřebné informace téměř nepřetržitě, teď odpovídáme na jejich dotazy jen písemně anebo je odkazujeme na poučení a návody umístěné na webových stránkách portálu dražeb.
Jenže, tato společnost vlastní nemovitosti a má tak příjmy z nájmu. A mně je kladeno za vinu, že podnikám v realitní činnosti. Nemovitosti nebyly nakupovány spekulativně, ale za účelem zhodnocení vlastního majetku. A já tvrdím, že jde o jeho správu. Pokud mohu osobně vlastnit byt a pronajímat ho, proč by to nemohla dělat moje, nyní už bývalá, společnost? Vlastní majetek jsme jako exekutoři podle dosavadní judikatury spravovat mohli, v mém případě ale došlo k posunu v názoru. Dosavadní praxe kárných senátů byla totiž přesně opačná. Zapovězeno bylo členství ve statutárních orgánech, nikoliv majetková účast jako taková.
Jak tedy teď, na konci svého mandátu, hodnotíte ty poslední tři roky ve funkci prezidentky Exekutorské komory?
Šla jsem do toho s jasným cílem: abychom, až přijdou volby do Poslanecké sněmovny, jako exekutoři neviseli na billboardech. To se myslím vcelku podařilo. Za ty tři roky jsme mnoha politikům dokázali vysvětlit pozici a postavení soudního exekutora, byť samozřejmě nemohu říct, že stoprocentně. Pořád ale budeme levný politický kapitál pro všelijaká populistická uskupení.
Dokázali jsme také zvrátit některé legislativní návrhy, například přijetí nového, špatně připraveného exekučního řádu. I když je změna naprosto potřebná, nemohli jsme absolutně souhlasit s postupy, které se v něm objevily, například pokud jde o způsob slučování exekucí.
Neúspěchem pro mě je to, že se nám nepodařilo větší části politického spektra vysvětlit, jaké přínosy by mělo zavedení alespoň částečné místní příslušnosti. Tohoto tématu se ujala bohužel ta část politického spektra, která jedním dechem spojuje teritorialitu jako nástroj odstranění údajné zkorumpovanosti exekutorů. Deklaruje snahu o zavedení místní příslušnosti jako nástroj přerozdělení trhu a usiluje o znárodnění exekutorských úřadů. To bylo pro naše prezidium nepřijatelné.
Problém vidím také v tom, že jsme nedokázali ustoupit z některých svých pozic. Nedovolili nám to kolegové. Někteří mi v jednu chvíli třeba zakazovali jednat s ministrem. Musela jsem se zpovídat, proč a o čem s ním jednám. To jsou věci, které jsem nechápala a nechápu je dodnes.
Během vašeho mandátu jste připomínali i 15. výročí existence soudních exekutorů v ČR. Loni v listopadu jste ale na jedné z akcí Pražského právnického podzimu řekla, že jsme svědky bezprecedentního útoku na samou existenci této profese. Čemu to přičítáte? Vždyť česká ekonomika je na tom dobře, proč je tedy teď s placením dluhů takový problém?
Možná to bude znít kacířsky, ale asi máme příliš mnoho práv a málo povinností. Posunuly se základní hodnoty, lidé se neumí často ani pozdravit, neumí si poděkovat. Děti vidí rodiče, kteří chtějí všechno a chtějí to hned Nepřemýšlí nad tím, jestli na to mají nebo mít budou. Společnost začala nabízet rychlá řešení, do nich spadají i rychlé půjčky. A někteří lidé tyhle nové možnosti nedokázali uchopit, přestali plánovat a začali žít ze dne na den, bez rezervy. A pokud jim jejich „plány“ nevyjdou, odmítají za neúspěch nést odpovědnost. Hledají výmluvy, jak se svým povinnostem vyhnout. Pořád se s někým srovnáváme a lidé jsou z toho frustrovaní.
