Kultura je jako tající Antarktida. Mizí nám před očima, říká šéf rezortu Lubomír Zaorálek

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) Zdroj: Michaela Szkanderová

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
6
Fotogalerie

Církve ať spadají pod ministerstva vnitra nebo financí, navrhuje nový šéf rezortu kultury. „Pro církve mám v rozpočtu na příští rok tři a půl miliardy korun, ale jen je přerozdělím. Proč mám být průtokový ohřívač peněz?“ zlobí se Lubomír Zaorálek (ČSSD). V rozhovoru pro deník E15 upozorňuje také na to, že chce, aby jeho úřad sloužil kultuře jako veřejnému zájmu a podporoval divadla, muzea nebo galerie hlavně v regionech.

Rušíte jedno rozhodnutí svého předchůdce a stranického kolegy Antonína Staňka za druhým. Skoro to vypadá, že jste vystřídal ministra za ODS a uklízíte po něm. Jde o výběr šéfa knihovníků nebo situaci v Muzeu umění Olomouc. Souhlasíte, že změn je hodně?

Když jsem se seznamoval s rozhodnutími Antonína Staňka, nenašel jsem pro ně úplnou oporu. V případě Olomouce se sice dá diskutovat o některých věcech z minulosti, ale nasazené prostředky jsou nepřiměřené. Byl odvolán ředitel a ještě na něj bylo podáno trestní oznámení. To považuji za příliš tvrdé, volba nápravných prostředků neodpovídá zjištěným nedostatkům. Schoval bych si je pro opravdu nenapravitelné hříšníky.

Zrušil jste i tendr na ředitele Národní galerie. Proč chcete vypsat nový?

Kdybych dokázal situaci, v níž se Národní galerie nachází, vyřešit tak rychle jako záležitost v olomouckém muzeu, byl bych šťastný. Galerie není v dobrém rozpoložení. Nefunguje jako špičková instituce galerijního umění v Česku, potácí se. I projekty, které se začaly realizovat a podle tvrzení pana Staňka neměly být narušeny, se zastavily. Byly zvoleny velmi razantní kroky, které s sebou nesou devastující důsledky.

Co uděláte?

Co nejrychleji musím dát dohromady skupinu lidí, která začne připravovat nové výběrové řízení na ředitele. Je to velice urgentní věc. Původní tendr neměl šanci naplnit to, jak by měla instituce vypadat do budoucna, jak by se měla rozvíjet. Výběr ředitele musíme koncipovat podle základní úvahy, jakou Národní galerii vlastně chceme mít.

Máte už konkrétnější představy? 

Řada otázek zůstává nedořešena. Jde například o to, jak se bude zacházet s Veletržním palácem, kde je sbírka moderního a současného umění. Musíme vědět, jaké prostory potřebujeme, protože se tuší, že palác není ideální.

S nápadem postavit novou budovu Národní galerii u stanice metra Hradčanská přišel loni premiér Andrej Babiš. Nakonec ale otočil a řekl, že jediným projektem, který je na stole, je rekonstrukce Veletržního paláce. Platí to?

Pro sbírku moderního a současného umění by možná stačila menší budova než Veletržní palác. Musíme si řadu věcí ujasnit. Třeba to, zda jsme schopni se připojit k velmi bohatému dění v Evropě, kde galerijní domy uhánějí mílovými kroku kupředu a přitahují miliony návštěvníků.

Stagnuje galerie?

Za bývalého ředitele Jiřího Fajta trochu ožila, ale teď je to přetrženo. Situaci, která vznikla, chci využít k tomu, aby se otázka budoucnosti této instituce uchopila skutečně gruntovně. Do rozpravy zatáhnu jak zkušené a úspěšné české galeristy, tak odborníky z Vídně, Paříže nebo i Polska, kteří rozumějí českému prostředí a mohou nám pomoci.

Exministr Staněk míní, že usilujete o návrat Jiřího Fajta. Je to tak?

Pan Fajt sám řekl, že už nechce podruhé vstupovat do stejné řeky. Možná by pro něj mohla být dost divoká.

Váš předchůdce dokonce zmínil jakousi „Zaovu kulturní revoluci“. Počítal jste s vnitrostranickým kritikem?

Nevím, jak to myslel. Na druhé straně bychom zásadní změnu v chápání kultury potřebovali. Všichni se smiřujeme s tím, že kultura je na úplném chvostu všeho. Přesně tak si to kdysi přála marxisticko-leninská teorie. Její poučky jsme naplno realizovali po roce 1989 za Václava Klause a nadále v tom pokračujeme. Přitom nechápeme, že v současném světě je kultura obrovským zdrojem přitažlivosti pro města a regiony, ohromně je zatraktivňuje.

Právě do regionů byste směroval více peněz?

Způsob, jakým dnes financujeme kulturu, míří k jejímu zániku. Mimo Prahu jsou už jen zbytky kulturních institucí. Jejich pracovníci v nich působí jen z lásky k věci, nadšení už jim dlouho nevydrží.

Přirovnávám to k tající Antarktidě. Kultura nám mizí před očima a rád bych věděl, jestli to tak chceme. Opravdu nám na kultuře tak málo záleží, že nehodláme udržet ani zbytky kulturního života v regionech? Musím získat dostatek prostředků na to, abych tento proces degradace zastavil.

Problém je pouze v nízkých platech v kultuře, k jejichž zvýšení se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení?

Problém je dostat prostředky k institucím, které jsou spravovány městy a obcemi, a nejsou příspěvkovými organizacemi ministerstva kultury. Růst platů ale nesmí vést k tomu, že kvůli vyšším personálním výdajům nebudou mít divadla, muzea nebo galerie na provoz. O tom, aby je naše dobře míněná pomoc nezničila, potřebuji ještě jednat s představiteli radnic.

Cítíte podporu vládních kolegů?

Nepopírají, že kultura je prostě popelka. Nejhorší je, že jde o dlouhodobý trend. Zřejmě jsme uvěřili tomu, že rozhodují jen peníze a ti, kteří si na sebe nevydělají, nemají nárok na existenci. To je v této zemi přítomno více, než si myslíme.

Ministerstvo kultury by se nemělo chovat jako někdo, kdo pomáhá budovat supermarket kultura. Musí sloužit kultuře jako veřejnému zájmu, který sice není úspěšným byznysem, ale velice obohacuje náš život.

O kolik by si mohli pracovníci v kultuře polepšit?

Vládní koalice se dohodla, že se všechny platy ve veřejné sféře od příštího roku zvýší o 1500 korun. Pomůže i sloučení tarifních tabulek jedna a dvě, takže i ti nejhůře placení zaměstnanci kulturních institucí, kteří jsou často vysokoškoláci, budou na vyšší platové úrovni. Uvádím příklad nejmenovaného mladého herce působícího na Moravě, který bere čtrnáct tisíc čistého. Asi každý si dokáže představit, jak jeho život z hlediska bydlení nebo založení rodiny vypadá. Soustředím se na pomoc všem kulturním institucím mimo Prahu.

Co dělá hlavní město špatně?

V Praze se snažíme budovat velké instituce, protože je bereme jako posvátné symboly. Přitom se nám často nedaří jejich rekonstrukce. Připadá mi, že se pražská radnice podílí na konzervování města a utvrzování se v pocitu, že vystačíme s tím, že se budeme chlubit minulostí.

Na co narážíte?

Třeba Národní muzeum je jednoznačně nedořešená věc. Bylo za obrovské peníze opraveno, ale zůstalo zcela odříznuto od Václavského náměstí, s nímž nebylo propojeno podzemním vstupem. Jiná evropská města památky od života neizolují.

Nejste spokojen s návrhem rozpočtu pro ministerstvo kultury na příští rok. Je ještě prostor k jednání se šéfkou státní pokladny Alenou Schillerovou?

Samozřejmě hledám způsob, jak o rozpočtu jednat, i když ho vláda už koncem září odevzdá Poslanecké sněmovně. Před měsícem bych měl situaci mnohem jednodušší. Snad se najde prostor v rozpočtovém výboru.

Nechal jste se slyšet, že agendu církví byste přenechal ministrovi vnitra a svému stranickému šéfovi Janu Hamáčkovi. Opravdu? 

Vymyslel jsem to jinak a nabídl jsem církve paní ministryni financí. Bohužel je nechce. Na příští rok mám dostat patnáct miliard korun, ale z toho tři a půl miliardy spolknou církve. Nevím, proč mám být průtokový ohřívač peněz na jejich rozdělování právě jim. Vytváří se dojem, že děláme kulturu, ale ve skutečnosti se zabýváme věcmi, které s ní nesouvisejí.

Ať mi dají více peněz pro pracovníky v kultuře, aby jejich platy byly kulturní, a nikoliv primitivní. Takto se odměňuje v zemích, které se chovají ke kultuře barbarsky.

Jaké máte další plány kromě snahy o zvýšení rozpočtu?

Chci dělat veřejnou službu a věnovat se věcem, které se nezaplatí, ale mají velký smysl. Třeba známý klavírista Radoslav Kvapil ve svých 85 letech pořádá koncerty pro důchodce. Budu pomáhat věcem, které vypadají nenápadně.

Co opravy památek, které akcentuje mimo jiné prezident Miloš Zeman?

Památky jsou dokladem o soužití s minulými generacemi, což je také součást naší identity. Musejí být ale opravovány tak, aby byly začleňovány do moderního života a byly tak oživovány. V civilizovaném světě je to běžné. Vidíme tam velice zajímavé kombinace spojování starého s novým.

Zároveň ale musíme myslet na podporu živého umění. Pan prezident říká, že jsou to jen bouřlivé bohémské recepce. To je nesmysl. Živé umění je jedna ze základních věcí. To, že v posledních letech neustále klesá jeho podpora, je tragické.

Považujete poslední průzkum, podle něhož by se komunisté nedostali do sněmovny a ČSSD by měla šestiprocentní zisk, za potvrzení toho, že přímá účast ve vládě se vaší straně vyplácí?

Průzkum důvodem k velké radosti není. Mám zkušenost s Andrejem Babišem, byl jsem s ním čtyři roky v minulé vládě. Je politik, který se dokáže hodně přizpůsobovat koaličnímu partnerovi. To jsme zažili velmi intenzivně, z našeho programu jsme realizovali opravdu velkou část. Z toho plyne, že kdyby pan Babiš vládl s ODS, prosazoval by úplně jiné věci.

Jak byste zvýšil preference?

Musíme lidi přesvědčit o tom, že jsme to my, kteří pro ně něco dělají a mají zásadní vliv na politiku vlády. Pokud se nám to podaří, budeme po průzkumech veřejného mínění vypadat určitě veseleji než po tom posledním. Musíme být věrohodní. ČSSD je spojena se silnými tématy.

Musíme působit jako garant toho, že se věci prosazují a dělají. Nejen na ministerstvu kultury, ale v celé zemi je pro mě nejdůležitější uhájit veřejný sektor, zabránit jeho privatizaci, devastaci. Jde o zdravotnictví, dopravu, veřejnoprávní média. Nesmí je semlít řeč peněz.

Lubomír Zaorálek (63)

V roce 1982 dokončil studium Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, jako obor uvádí filozofii. Pracoval jako dramaturg v ČT Ostrava. Následně byl zaměstnán v Československé socialistické straně.

V listopadu 1989 zakládal v Ostravě Občanské fórum. V roce 1994 vstoupil do ČSSD, jejím poslancem je od roku 1996. V letech 2002 až 2006 byl předsedou dolní komory parlamentu. V lednu 2014 se stal ministrem zahraničí.

Do čela rezortu kultury byl jmenován koncem srpna.