Před lety byl Marek Potysz jedním z hlavních tvůrců sítě nemocnic Agel. Nyní z Třince buduje síť sdružených ambulancí praktických lékařů Moje ambulance či síť lékáren. „Na výstavbu firmy ve zdravotnictví potřebujete šest sedm let. Když to děláte moc rychle, je kolem toho moc křiku. Zdravotnictví je konzervativní,“ říká podnikatel.
Loni do vašich aktivit přibylo Malé zdraví, tedy síť ordinací dětských praktických lékařů. Jaké s ním máte záměry?
S Malým zdravím se snažíme kopírovat model Mojí ambulance. Chceme vybudovat napříč Českou republikou síť ambulancí, kde budou sdružené praxe praktických lékařů pro děti a dorost. Budou nabízet širší klientský servis, především budou mít delší otvírací dobu. Do roku 2019 chceme postavit deset dvanáct poboček. Začali jsme loni v Ostravě. Letos postavíme asi čtyři další.
Před časem vznikl fond Potysz Health. Proč?
Moji ambulanci jsme začali budovat od roku 2007 a po skoro deseti letech jsme přemýšleli, co dál. Naši manažeři chtěli dělat další projekty, a tak jsme uvažovali, jakou kulturu tomu dát. Nakonec jsme jako nejprogresivnější a nejvíc vyhovující zvolili formu fondu SICAV. Nazvali jsme ho po mně, abychom se neschovávali. Co už, stejně trčím z davu, protože mám dva metry. Celkem nás je jako zakladatelů a investorů devět fyzických osob. Nemáme ve fondu žádnou offshorovou společnost, protože se to ve zdravotnictví až tak nesluší. Společnost Moje ambulance jsme do fondu vložili a začali vytvářet další firmy.
Mezi nimi je od loňska síť Fajn lékárna a v ní osm lékáren. Bude jich také letos přibývat?
Bude. Segment lékáren je v Česku i v Evropě silně obsazený. Lídr trhu je jasný – Dr. Max je obrovská společnost a pro nás nemá cenu snažit se jí konkurovat. Přicházíme proto s jiným konceptem. Budeme propojovat lékaře s lékárnami tak, aby s drobnými prkotinami nemuseli lidé k lékaři, ale na druhou stranu aby lékárna směrovala lidi, kteří jsou více nemocní, do ambulance. Toto spojení by mělo přinést větší přidanou hodnotu pro zákazníky.
Rozjezd Mojí ambulance trval dlouho. Čím to, že teď nastal její nový rozvoj?
Když jsme začali stavět Moji ambulanci, bylo to něco úplně nového. Nebyl to jeden, ale tři kroky vpřed. Někteří lékaři proti tomu brojili a báli se konkurence. Teď už všichni pochopili, že se zas až tolik na trhu neděje. Žádné ordinace kvůli nám nezkrachovaly. Než firma začne generovat dostatek pozitivního hospodářského výsledku k dalšímu rozvoji, chvíli to trvá. Na výstavbu firmy ve zdravotnictví šest sedm let potřebujete. Když to děláte moc rychle, je kolem toho moc křiku. Zdravotnictví je konzervativní.
Kdo do Mojí ambulance chodí?
I když je naše republika počtem obyvatel jako jedno středně velké čínské město, rozdíly jsou v ní významné. Praha se chová zcela jinak, nejenže později vstává a mnohem později chodí k lékaři, také je v ní plno doktorů. Naproti tomu v Karlovarském kraji nefungují nemocnice, protože nemají lékaře. Na pobočce tam proto ošetřujeme i pacienty, kteří by jinak patřili do nemocnic. Léčíme tam i ledvinové koliky a kdovíco všechno.
Změnili se praktičtí lékaři za deset let, co budujete svoji síť?
Mám radost, že jsme ten trh nakopli dopředu. I ostatní praktičtí lékaři v těch místech, kde působíme, často slouží alespoň jeden den týdně déle, zavádějí objednávkové systémy. Mezi praktiky je spousta lidí ve vyšším věku, kteří spíš než o rozvoji přemýšlejí o tom, jak svou praxi důstojně ukončit. Nicméně u mladších je vidět jasný posun.
Kde sháníte lékaře?
Tím, jak naše praxe fungují pohromadě, umožňuje to celkem efektivní systém vzdělávání lékařů absolventů. Pracují pod dohledem starších kolegů. Někteří u nás i po atestačních zkouškách zůstávají trvale, jiní si zakládají vlastní praxe. Díky tomu máme lékařská místa pokrytá. Záleží to ale i na regionu. U německých hranic je velký problém, spousta lékařů tam pracuje v Německu za úplně jiné ohodnocení než u nás. S tím ale bojují všichni.
Nejsou to ale jen absolventi, kdo k nám nastupuje. I mezi praktickými lékaři je část, která se nechce zabývat zdravotními pojišťovnami, účetnictvím a dalšími administrativními záležitostmi, které s chodem soukromé lékařské praxe souvisejí. Mezi našimi lékařkami jsou ženy, které jsou hmotně zajištěné ze strany manžela a ocení, když dostanou slušné ohodnocení a mohou jít po šesti hodinách práce s čistou hlavu domů věnovat se rodině a koníčkům.
Co byste poradil samostatnému praktickému lékaři, aby zvýšil efektivitu ordinace?
Když pracuje sám, s jednou zdravotní sestrou, některé věci se dělají těžko. V Praze si lékaři běžně volí klientelu, vybírají nějaké doplatky a zabývají se movitými klienty. Na malých městech je to složitější. Problém je zajistit dostupnost. Lékař potřebuje jezdit na kongresy, mít dovolenou… Někteří se proto snaží spolupracovat s ostatními praktickými lékaři v okolí.
Léta se mluví o podpoře a posílení role praktických lékařů. Co by bylo potřeba?
Za posledních deset let se toho pohnulo velmi málo, spíše se stále sypaly peníze do velkých nemocnic. Praktičtí lékaři mohou mít daleko větší kompetence a více odpovědnosti. Pokud by ministerstvo zdravotnictví lehce uvolnilo ruce zdravotním pojišťovnám, které by pro své klienty mohly u lékařů nasmlouvávat něco navíc, nebyl by to problém. Ovšem postupně, krok za krokem. Jinak se budou lékaři ozývat, až se na ně bude házet více práce, že nemohou, nechtějí, že to zkrátka nejde.
Co konkrétně by mělo smysl?
Třeba považujeme za nesmysl, aby léky, které kvůli nějaké diagnóze dlouhodobě předepisuje specialista, nemohl předepsat i praktický lékař. Často se stává, že pacient obejde několik lékařů, posbírá od nich recepty, a pak má doma osm deset krabiček s léky. Některé z nich jsou nekompatibilní. Některé jsou dokonce zdvojené, na krabičce jsou sice různé obchodní názvy, ale účinná látka je stejná. V rozvinutých systémech zdravotnictví odborní lékaři nastavují dlouhodobou léčbu, ale pak už je zbytečné, aby k nim pacienti co tři měsíce docházeli pro recept. Zvlášť v dnešní době, kdy mohou pomoci informační technologie.
Dá se vymýšlet spousta programů pro chronicky nemocné, které z dlouhodobého pohledu zlevní zdravotnictví a lidem s chronickým onemocněním umožní žít lépe a zůstat déle bez komplikací. Je to jen otázka vůle a odvahy pustit změnu na trh.
Jak byste řešil to, že v některých regionech chybějí praktičtí lékaři?
První, co je potřeba udělat, je rozloučit se s myšlenkou, že v každé dědince bude lékař. Lidé si budou muset zvyknout, že když bydlí ve vysněném domečku na Šumavě, kde jsou jen čtyři chalupy, nemůže se tam lékař uživit a nemá ani šanci odborně naplnit svou existenci. Jsou lékaři, které bude bavit pracovat v odlehlých končinách, kteří chtějí být těmi doktory z hor, ale mnoho jich není. Těžko je může někdo donutit.
Stejně jako dnes všichni z dědiny jedou nakupovat do nákupních center, budou se stahovat i za lékaři. Pětadevadesát procent lidí dnes dojíždí autem. Pro těch pár zbylých procent lidí může přijet sanitka dopravní služby, případně pro ně může fungovat návštěvní služba.
V Praze jste v ordinaci Mojí ambulance zavedli víkendové pohotovosti. Je to řešení problému s pohotovostmi?
Před deseti lety se lékárny střídaly na pohotovostních službách. Dnes se to děje ve velmi omezeném rozsahu, protože Dr. Max otevřel lékárny všude možně a má standardně otevřeno večer, v sobou i v neděli. Když půjdeme tímto modelem i u praktických lékařů, problém s pohotovostmi vymizí. Na lékařskou pohotovostní službu chodí v sobotu lidé s banalitami, protože jim to v týdnu časově nevyšlo. A opravdu akutní případy, ty nepatří do spoře vybavené ordinace lékařské pohotovostní služby, ale do nemocnice. Do dnešní doby už model lékařských pohotovostních služeb, tak jak je známe, nepatří.
Nemocnice se cítí přetížené, říkají, že by se na pohotovostech měli praktičtí lékaři podílet.
My se podílíme tím, že jsme k dispozici ve večerních hodinách. Myslím, že když budeme mít otevřeno do osmi do večera, pokryjeme 95 procent potřeb svých pacientů. A pokud to bude úspěšné, jsme schopni se o své klienty starat i v sobotu a v neděli. Tím bude problém vyřešen.
Vašimi aktivitami se severomoravský region stal výjimečným, soukromý sektor tu je ve zdravotnictví silnější než jinde v republice. Co to znamená pro místní?
Je to výhoda. Například Třinec je město se čtyřiceti tisíci obyvatel. Má dobře funkční městskou nemocnici okresního typu, která se stará o sto tisíc lidí z okolí v základních oborech. K tomu má navíc druhou nemocnici, která se zabývá jen srdcem. Cítíme se tu docela bezpečně, že kdyby se nám něco stalo v rámci kardiologie, budeme ošetřeni za rohem a máme dobré šance. Pro region je to i ekonomicky a společensky dobře. Přibylo tu mnoho inteligentních lidí, lékařů, sestřiček, kteří sem přinesli prostředky.
Co byste si přál změnit ve zdravotnictví?
Všichni v českém zdravotnictví by si měli uvědomit své role. Hlavně ministerstvo zdravotnictví. Zdravotní pojišťovny by měly dostat více prostoru. Úhradová vyhláška, kterou ministerstvo zdravotnictví stanovuje plošně platby pro poskytovatele péče, je naprosto nekoncepční. V normální společnosti je zdravotní pojišťovna schopná se dohodnout s poskytovateli. Není potřeba psát do vyhlášky vzoreček, který je tak složitý, že potřebujete velmi vzdělané ekonomy, abyste vůbec věděli, jaká bude úhrada za vaši práci. Pojišťovny by měly začít platit za zlepšení zdravotního stavu pacienta a hledět na efektivitu, nejen na to, kolik mají poslat peněz do jednotlivých fakultních nemocnic.
Je to vůbec možné, dokud má ministerstvo fakultní nemocnice přímo na starosti?
Fakultní nemocnice by se měly osvobodit, neměly by být přímo řízené. Je to nevyrovnané, když jedna nemocnice pod ministerstvem dostává dotace, jiná soukromá nedostává, jedna krajská dostane víc, druhá méně. Kdyby se ve zdravotnictví hrálo férověji, dopadalo by to lépe.
| Anesteziolog a podnikatel ve zdravotnictví. V roce 1997 se stal ředitelem Nemocnice Podlesí, kde předtím pracoval jako lékař a náměstek ředitele. Od roku 2002 budoval síť nemocnic pod hlavičkou Euromednet, ze které posléze vznikl Agel. V letech 2004 až 2006 byl generálním ředitelem Agelu. Svůj podíl ve firmě prodal miliardáři Tomáši Chrenkovi. Od roku 2007 buduje síť ordinací praktických lékařů Moje ambulance, která má v současnosti 24 poboček ve 13 městech a registruje 160 tisíc klientů. V roce 2016 založil fond Potysz Health. Hraje golf, v létě se plaví po moři. |
