Největší světový výrobce gramofonových desek GZ Media, který sídlí v Loděnici na Berounsku, vyhlíží další pozitivní hospodářské výsledky. Z předběžných čísel odhaduje, že by skupina, kterou vlastní miliardář Zdeněk Pelc, mohla atakovat loňská rekordní čísla. Čím dál více tomu napomáhá americká část skupiny, jejíž podíl na výsledcích každoročně roste. „Máme první, druhou a čtvrtou největší lisovnu na severoamerickém trhu,“ říká šéf GZ Media Michal Štěrba.
Máte za sebou rok a půl od spuštění provozu nové americké lisovny vinylů v Nashvillu. Už tam jedete na maximální kapacitu?
To je složitější. Z hlediska výroby desek máme dnes v severní Americe tři výrobny. Dohromady je instalovaná kapacita všech fabrik okolo 200 tisíc desek denně, ale tu v daném okamžiku nejsme schopni úplně využít. Každý z těch závodů by měl vyrábět kolem 50 nebo 60 tisíc desek denně a konkrétní číslo vždy optimalizujeme podle poptávky.
Ta tedy není taková, jak jste při plánování výroby načrtli?
Takto to není. My jsme ji naddimenzovali, abychom tu možnost zvýšení růstu výroby do budoucna měli, takže rozhodně nejsme současným stavem zklamaní. Když přijde objednávka, rozhodujeme o tom, zda desku vyrobíme v Evropě, nebo v severní Americe, a až poté přemýšlíme, v jaké konkrétní továrně. Nejdůležitějším faktorem je, odkud si zákazník vinyl objedná, a to opravdu neovlivníme.
V severní Americe už máte čtyři firmy. Jak jste říkal, tři lisovny, kde se vyrábí finální deska, a k tomu jednu fabriku, která vyrábí lisovací hmotu. V době energetické krize jste zvažovali, že tam z Česka přesunete výroby více. Jak tato úvaha nakonec dopadla?
Tato úvaha probíhala jen krátce, když celá Evropa panikařila, jestli vůbec bude dost plynu. Reálně jsme ale na stole přesun výroby z Česka nikdy neměli.
Co by se muselo stát, aby na stole byl?
Jsme rozhodnuti v Česku zůstat. Ale je pravda, že rozdíly v cenách vstupů jsou enormní, ceny plynu jsou v USA několikanásobně nižší. Díky americkým továrnám to můžeme srovnat velice dobře. Energetické náklady jsou ale jen dílkem v našich celkových nákladech, ne nevýznamným, ale ani rozhodujícím. Zatím si neumím představit, že bychom desky vyráběli podle výrobních nákladů a ne podle blízkosti zákazníka. V takovém případě je potřeba přičíst i náklady za dopravu a ekologickou stopu.
Před pěti lety vlastník GZ Media Zdeněk Pelc řekl, že do dvou let bude firma největším výrobcem desek v USA. Podařilo se?
Podařilo. Určitě jsme tam největší. Myslím, že na severoamerickém trhu držíme více než poloviční podíl. A dokonce si myslím, že máme první, druhou a čtvrtou největší lisovnu na trhu.
Kdo jsou momentálně vaši největší globální konkurenti, když ne Američané?
Jsou to evropské firmy. Největší a nejprestižnější konkurent je německá firma Optimal Media. Pak jsou to také Nizozemci, Francouzi a další. Těch firem, které vyrábějí desky, jsou dnes nižší stovky. Tím, jak trh pokračuje v zajímavém růstu, láká samozřejmě nové a nové hráče. Roste to.
Už tu novou konkurenci na trhu pociťujete?
Nové firmy na trh vstupují právě proto, že je ten celkový koláč objednávek pro ně dost velký. Ale samozřejmě musíme být obezřetní, více než dříve se musíme chovat tak, abychom si zákazníky udrželi. To znamená, že děláme maximum, abychom jim nabídli to nejlepší řešení.
Už jste řekl, že chcete být nejblíže zákazníkovi. Proč nemáte výrobu například ve Velké Británii, kde bych čekal hodně zákazníků a kde dopravu zboží může komplikovat brexit?
Británie je s Německem první nebo druhý největší trh, takže odbytově skutečně atraktivní. Velká část naší produkce tam míří. Ale zatím nám další fabrika v Evropě nedává smysl. Naše česká výroba v Loděnici, kde děláme všechno od lisovací hmoty až po finální velmi komplikovaný obal, je těžko replikovatelný unikát. Přináší ohromné výnosy z rozsahu a tím i konkurenční výhodu. To v Británii těžko vybudujeme, nebo rozhodně ne v horizontu pár let. Zároveň ta vzdálenost mezi námi a klíčovými trhy není velká. Když opravdu spěcháme, jsme schopni desky do Británie do jednoho dne dovézt, i po brexitu. V běžném režimu to zvládneme do dvou dnů, což zatím nepovažujeme za komplikaci.
Které vaše výrobní země se na tržbách podílejí nejvíce?
Loni jsme ve světě prodali 81 milionů desek a z toho 43 jsme jich vyrobili v Česku. Když se podívám na letošní plán, tak je tam stále více než 80 milionů desek, ale v Česku už odhadujeme výrobu jen na 40 milionů. To znamená, že by se to poprvé mohlo překlopit. Ale jaká bude realita, nevíme.
Zmínil jste, že nová výrobna v Evropě se dnes nevyplatí. Kde má tedy ještě smysl posilovat?
Nechtěl bych, aby to pro Evropu znělo takto kategoricky. Mohou se najít důvody tyto plány pozměnit, například když se v některých zemích levnějších na pracovní sílu objeví zajímavá příležitost. Zatím ji nevidíme, případný benefit z nové evropské továrny stále hodnotíme jako nedostatečný. Aktivně to proto ani nezkoumáme.
Ale nabídky vám asi chodí. Je to tak?
Vzhledem k tomu, jak jsme velcí, jsme samozřejmě oslovováni celkem často. Zejména podnikateli ze zemí, kde trh vinylů ještě není až tak rozvinutý. Ptají se nás, jestli s nimi nechceme expandovat na jejich trh. Zatím celkem jednoznačně říkáme, že ne, někdy v budoucnu ale možná řekneme ano.
Na kterých trzích jste nejvíce na vážkách?
Čistě z pohledu obecných potenciálních výhod a nevýhod jde třeba o Japonsko nebo Austrálii. To jsou celkem rozvinuté trhy a zároveň jsou od nás daleko. Ale to by se musela objevit zajímavá konkrétní nabídka, což se zatím nestalo.
Už dneska máte velkou část výrobního procesu integrovanou do svých závodů. Existuje ještě nějaký dílek, který by stálo za to si osvojit?
Dnes máme dvě základní divize – vinylů a obalů nejen na hudební nosiče, ale i relativně luxusní zboží, jako jsou parfémy, whisky, mobilní telefony a podobné. Když CD začalo ustupovat ze slávy a deska ještě nebyla tak zajímavým artiklem, začali jsme se věnovat tomu, abychom nebyli závislí jen na hudbě. Bylo to dobré rozhodnutí, obaly díky tomu nemusíme řešit externě.
Jak je pro vás tato část důležitá z hlediska tržeb?
Dneska se obaly, které nemají nic společného s hudbou, podílejí asi na 20 procentech. A zároveň: obaly tvoří podstatnou část hodnoty finálního vinylu, na tržbách z desky se podílejí 50 procenty. Pro nás to znamená, že si díky této výrobní části ponecháváme mnohem vyšší marže.
K tomu vyrábíme i lisovací hmotu, takže k integraci dalších výrobních procesů už toho opravdu moc nezbývá. Snad jen etikety, ale to je tak malá část výroby, že mi to smysl nedává. Pokud si pokládáme otázku, jak byznys rozšířit, přemýšlíme spíše o službách.
V jakém smyslu?
Mohli bychom vydavateli desek nabídnout například své vlastní logistické služby. Když si chcete koupit hudební nosič, kouknete třeba na stránky Amazonu nebo v Česku na Alzu a podobně. Umělci se ale dnes snaží desky prodávat více napřímo. Za prvé jim díky tomu zůstane více zisku, za druhé získají o posluchači data. Není to tak, že bychom už měli tuto službu připravenou a spouštěli ji, ale do pěti let je to reálné.
Už máte odhad, jak si GZ Media loni vedla?
Tržby i zisk jsme měli na plus minus stejné úrovni jako rok předchozí. Zároveň můžeme říci, že z pohledu zisku i tržeb nám vzrostla americká část, a naopak klesla ta česká.
V jednom rozhovoru jste řekl, že desky už se ve Spojených státech prodávají více než CD. Jak to je v Česku?
K tomu data nemáme, ale ten trend bude podobný. Nejsem prodejce hudebních nosičů, tak se mohu jen domnívat, ale podle mého názoru je to o emocích. Dnes si člověk může pouštět libovolnou hudbu na streamu, kdykoliv ho napadne. Pro řadu lidí ale poslech hudby není jen instantní zábavou, ale velice intimní a osobní chvíle. A když si chce udělat na hudbu čas a trochu ten poslech víc procítit, gramofon a vinylová deska se přímo nabízejí. Pokud je někdo vášnivým fanouškem nějakého interpreta, tak tu fyzickou gramofonovou desku prostě chce.
Instantní a fanouškovský poslech vnímám jako zcela něco jiného, dokonce jsem hluboce přesvědčený, že digitální služby a vinylové desky si nekonkurují, ale vzájemně se podporují. Jeden pomáhá druhému.
Michal Štěrba
- Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Jindřichově Hradci.
- Do firmy GZ Media nastoupil hned po studiu jako řadový referent nákupního oddělení.
- Během deseti let se vypracoval na pozici generálního ředitele, kde působí dodnes.
Jak to myslíte?
Jsou určitě konzumenti, kteří si vystačí jen s jedním nebo druhým formátem, ale pak budou lidi, kteří si v určitých případech vyberou streamingovou službu a podruhé zase vinyl.
Když ale porovnáme rychlost růstu tržeb digitálních platforem a výrobců vinylů, optimističtější budou přece jen asi ti první zmínění. Nebo se pletu?
Popravdě to ani nesledujeme. Faktem je, že hudební vydavatelé jsou znovu bohaté firmy, které se díky streamingu vymanily z krize a každodenního strachu o přežití.
Takže díky masovému měřítku streamingu si vydavatelé mohou dovolit fanouškovskou třešničku na dortu v podobě vinylových desek?
Takto jsem to nemyslel. To by mohlo vyznít, že vydavatelé vydávají desku z plezíru nebo aby si udělali dobré jméno v rámci PR. Ne, vydavatelé jsou byznysmeni, a pokud by vinylové desky neměly pozitivní vliv na zisk, nebudou tento segment rozvíjet. Jsou si dobře vědomi toho, že když interpret, kterého mají ve stáji, vydá desku, zvyšuje to komerční úspěšnost celé kampaně.
Nízká kvalita digitálního zvuku už je minulostí. Dnes už se do digitální nahrávky vejdem mnohem více informací než do analogového vinylu. Může deska se streamingovými službami držet krok i z pohledu kvality?
Samotný proces výroby desky už je desítky let stejný. Dochází k mírným inovacím v každé části výrobního procesu, ale nejde už o žádnou revoluci. Máme kvalitnější materiál i technologie, takže je výroba přesnější, a máme mnohem méně zmetků, ale je to už spíše o efektivitě výroby. Z hlediska kvality zvuku, který se dostane k zákazníkovi, je zhruba od 60. let rozdíl nepatrný.
Na druhou stranu, zvuk z vinylu a digitální platformy bych úplně nesrovnával, to je zcela jiná kategorie. To jsme zase tam, o čem jsme už mluvili, tedy že každý segment míří na někoho jiného a na jinou chvíli. Stojím si za tím, že analogový zvuk je zkrátka jiný než digitální, není ani lepší, ani horší. Může se do něj vejít méně zvukových informací, ale zase může být libozvučnější.
Očekáváte, že objem dat na vinylových deskách už zůstane stejný, nebo je zde ještě nějaký prostor k inovaci?
Prvním krokem výroby desky je říznutí masteru, technicky vzato měděného disku. Když se tedy změní technologie, kterou je deska řezána, pak se do těch drážek teoreticky může vejít dat více. Pak ale přichází logická otázka, jestli to bude schopný přehrát gramofon. Rozhodně nejsme na fyzikálních limitech. Asi se dá očekávat, že i v tomto ohledu nějaké pokroky přijdou, ale nečekal bych nic zásadního.
