Česká lyžařská střediska postupně zahájila před koncem roku zimní sezonu. Na sníh bohatý prosinec ale vystřídala povánoční obleva. I přesto přes vánoční svátky až do nového roku fungovala většina středisek. Nyní ale areály bojují s nedostatkem sněhu, a některé dokonce provoz zastavují. „Všichni doufají v rychlý obrat počasí a v to, že od poloviny ledna bude již normální zima. Dohnat ztráty se však nepodaří. Určitý potenciál je v měsíci březnu. Pokud by se zopakovala výjimečně dobrá návštěvnost z loňska, pomohlo by to v celkovém hodnocení sezony,“ říká ředitel Asociace horských středisek Libor Knot.
Současné počasí dost zkomplikovalo areálům sezonu. Jak na tom jsou?
Ano, počasí ji významně komplikuje. Po vánočních svátcích a na konci roku byla na horách tradičně vysoká návštěvnost, lyžařské areály byly také relativně dobře připraveny, ale zejména teplo a deštivé počasí způsobily menší počet lyžařů na sjezdovkách. To by ještě bylo vcelku akceptovatelné, ale začátkem ledna obleva pokračuje a některé skiareály dále omezují rozsah svých služeb nebo jsou nuceny dočasně uzavřít provoz. To samozřejmě znamená další ztráty.
Jak se vydařily vánoční svátky a silvestr?
Na začátku prosince bylo díky mrazům možno sjezdové tratě technicky zasněžovat a až do Vánoc byl na horách i dostatek přírodního sněhu. Bohužel na konci roku kvůli již zmíněné oblevě přírodní sníh na horách roztál a v provozu zůstaly jen sjezdovky s dostatečnou vrstvou technického sněhu. I přesto fungovala většina našich skiareálů. Právě technické zasněžování potvrzuje svou významnou pozitivní roli, bez něj by provoz horských středisek o vánočních svátcích nebyl možný.
Napraví si areály během únorových prázdnin chuť?
Jak návštěvníci, tak i provozovatelé doufají v rychlý obrat počasí a v to, že od poloviny ledna bude již normální zima. Dohnat ztráty se však nepodaří, protože návštěvnost v únoru je tradičně vysoká a střediska neumějí „nafouknout“ svou kapacitu. Určitý potenciál je v měsíci březnu. Pokud by se zopakovala výjimečně dobrá návštěvnost z loňska, pomohlo by to v celkovém hodnocení sezony.
Střediska by se tedy od poloviny ledna mohla pustit do zasněžování a připravit se na druhou polovinu sezony. Energie jsou ale teď násobně dražší. Budou tedy zasněžování využívat ve stejném rozsahu jako v předchozích letech?
Technologie už jsou pokročilé, sníh vytvářejí efektivněji a spotřebovávají i méně energie – třeba o deset až patnáct procent. Ale i když je situace s energiemi, inflací a s dalšími vlivy obtížná, skiareály budou připravovat sjezdovky stejně jako v předchozích letech. Šetřit určitě bude potřeba, ale nesmí to být na úkor kvality poskytovaných služeb. Je ale důležité zmínit, že pro zasněžování nestačí mít jen mráz. Některá střediska řeší potíže s nedostatkem vody. Kdo nemá přehradu nebo akumulační nádrže, musí odebírat povrchovou vodu z potoků, u kterých jsou limitováni aktuálním průtokem a povolením na množství odebírané vody. Pokud se nesejde mráz a příznivé vodní podmínky, tak je zasněžení sjezdovek problém.
Jaký je problém u odběru vody z potoka?
Není to tak, že si prostě hodíte hadici do potoka a fungujete. Je na to potřeba povolení od vodoprávního úřadu. Každý potok má nějaký průtok a to povolení předepisuje kromě množství odebrané vody i minimální zůstatkový průtok, který musí být vždy v toku zachován. Takže pokud v potoce teče 210 litrů za vteřinu a minimální zůstatkový průtok je dvě stě litrů, tak si můžete vzít jen těch deset litrů. A to je třeba jednoznačně respektovat.
Takže trend je jasný. Akumulační nádrže.
Ano, je tomu tak. Když se nádrže vhodně umístí, tak jsou přínosem jak pro skiareály, tak i pro přírodu. Areál z nich může čerpat v dobách mrazů, což je daleko efektivnější, a akumulace současně chrání zůstatkové průtoky v malých potocích.
Předpokládám, že ochránci přírody, kteří jsou i proti zasněžování, asi nebudou ani z akumulačních nádrží příliš nadšeni. Zvládne se vůbec například tady v Krkonoších nějakou postavit?
V rámci implementace novely zákona o ochraně přírody a krajiny se tvořil také nový plán péče pro národní parky. V původních návrzích se objevoval ze strany správy parku extrémní návrh, že akumulační nádrže se v Krkonoších budou stavět pouze v podzemních podlažích pod stavbami, například parkovišti, aby byl vyloučen jakýkoli vliv na přírodu. Kromě toho, že takové stavby by byly násobně dražší, voda by byla teplejší než venku a podobně, tak především k takovému opatření není dostatek argumentů. Podívejme se na tyto nádrže například v Alpách, kde jsou jich ve volné přírodě stovky, a to včetně chráněných území. Jsme rádi, že po racionální diskuzi došlo nakonec k rozšíření možností pro stavby těchto nádrží s tím, že každý projekt musí být posuzován individuálně.
Co se samotného zasněžování týče, tak my se snažíme vysvětlovat, že technický sníh je jen voda a vzduch a rovněž to, že voda je v krajině na čas zadržena v jiném skupenství. Necháváme zpracovávat i odborné studie, které prokazují, že akumulační nádrže ani samotné zasněžování negativní vliv na přírodu nemají. Dva velké výzkumné projekty na dopady zasněžování na vodní režim i na biotu si nechalo zpracovat i ministerstvo životního prostředí a KRNAP a jejich výsledky jen potvrzují naše závěry. Ukazuje se, že řešením je budování akumulačních nádrží, které zachytávají nadbytečnou vodu, a když přijde mráz, tak ji děla mohou rychle a efektivně nastříkat na kopec.
Je to očividně střet dvou protichůdných zájmů. Na jedné straně byznys a na druhé straně ochrana přírody…
Byli bychom rádi, kdyby se diskuze posunuly do roviny, kdy budou všichni naslouchat i argumentům protistrany. Je jasné, že my chceme pro areály dobré podmínky, ale zároveň vnímáme potřebu chránit přírodu, vždyť v ní žijeme a podnikáme. Od orgánů ochrany přírody očekáváme racionální a korektní debatu, která bude opřena o výsledky studií, které vznikly na obou stranách. Je třeba vyvážit problematiku ochrany přírody a života v horských regionech.
Sám žijete ve Špindlerově Mlýně. Jak moc je spolu s okolními obcemi, pokud jde o turismus, závislý na areálu?
Myslím že zásadně. Podle studií, které máme, tak každá koruna utracená ve skiareálu přinese dalších sedm korun utracených v restauracích, hotelech a v dalších službách. Samozřejmě záleží na lokalitě, ale v těch nejbližších městech je čtvrtina lidí zaměstnaná díky cestovnímu ruchu. A je důležité také zmínit, že vesnice a města typu Špindlerova Mlýna nebo Pece pod Sněžkou mají dle rozpočtového určení daní příjmy podle počtu obyvatel s trvalým pobytem, takže v případě Špindlerova Mlýna na tisíc obyvatel. Ale v zimě je tady třeba dvanáct tisíc lidí, za které musí město odvézt odpad, mít pro ně kapacitu vody, čističky odpadních vod, postarat se o úklid silnic od sněhu, dopravu do areálu a podobně.
A takhle to je v podstatě všude v těch příhraničních oblastech. Většina lidí zná jen top areály, kterých je třeba deset v republice, ale lyžařských středisek, která mají alespoň tři vleky, je v Česku sto padesát. A tyhle areály většinou ovlivňují celé regiony. My v rámci asociace komunikujeme i se starosty a starostkami obcí, jichž se to dotýká, takže víme, jaké mají problémy. Je třeba vnímat, že v těchto místech často nic jiného než cestovní ruch není, takže jsou rádi, že tam turisté jezdí.
Tyhle obce nedosáhnou na další peníze od státu?
Od státu už v souvislosti s cestovním ruchem nedostanou téměř nic. Příjem mohou mít ještě z místních poplatků za ubytování, což ale není dostatečné. V této věci by pomohl vznik zákona na podporu cestovního ruchu, který se teď všechny asociace v cestovním ruchu snaží prosadit. Zákon by vytvořil rámec pro strukturu a financování cestovního ruchu, kde by v symbióze fungovaly tři strany – obce, podnikatelé a stát. Takový zákon mají téměř všechny okolní země a my ho velmi potřebujeme, protože konkurenceschopnost Česka v rámci cestovního ruchu jde rok od roku dolů. V žebříčku Travel & Tourism Competitiveness Report, který hodnotí asi deset kritérií v rámci cestovního ruchu, jsme až na 38. místě ze 140 hodnocených států. Například agentura CzechTourism má na celý příští rok rozpočet 373 milionů korun. To jsou podobné prostředky, které má k dispozici turistická organizace v jednom rakouském údolí, například Serfaus-Fiss-Ladis nebo Seefeld.
Kolik peněz by bylo potřeba, aby se česká střediska vyrovnala kvalitou třeba těm rakouským?
V tom panuje hrozný nepoměr. Deset největších středisek v Česku obhospodaří zhruba šedesát procent návštěvnosti. Tato střediska na investice tak nějak mají. Alespoň v rámci možností. I když mají řadu úvěrů a všechno, co vydělají, hned zase dávají do dalšího rozvoje, protože kdyby přestaly, tak je ostatní převálcují. Takže ani příliš nechceme nějaké dotační tituly, protože ty dost ničí rovné podnikatelské prostředí. Spíš by subjektům na horách pomohlo, kdyby se zlepšily podmínky pro podnikání a rozvoj. Naši zahraniční hosté, když sem přijedou na naši každoroční konferenci horských středisek a vyslechnou si, v jakých podmínkách fungujeme, jsou potom dost překvapení z dobré úrovně našich středisek.
Dám jeden příklad za všechny. Na úpravu lyžařských běžeckých tratí tady v Krkonoších přispívají kraje v řádu stovek tisíc korun, ale ono to stojí desítky milionů. Zbytek platí skiareály, které úpravu zabezpečují. Podobné je to se skibusy. A ty systémy na to jsou, fungují třeba právě v Rakousku, jen je potřeba se jimi inspirovat. Obec spolu s krajem a podnikateli si tam vytvoří platformu, do které přispívají a z toho se potom platí nevýdělečné aktivity, jako jsou zmíněné skibusy, ale také společná propagace, projekty a tak dále.
A existují tedy nějaké programy, ze kterých čerpají obce podporu na turismus?
Ministerstvo pro místní rozvoj každoročně vypisuje tzv. národní program na podporu cestovního ruchu. V něm je asi 140 milionů, které se rozdělí mezi projekty podnikatelů a organizací v cestovním ruchu. Z hlediska podnikatelů to je ale pomoc v malém rozsahu a směřuje do aktivit, ve kterých je obtížné prostředky vůbec vyčerpat. Podpora, která se teď nově rýsuje, je předběžně schválená jako komponenta cestovního ruchu v rámci národního plánu obnovy. Jedná se o projekty na úsporu energií a digitalizaci. A pokud vše dobře dopadne, mělo by jít o zhruba pět miliard, což budou po dlouhé době nějaké reálné peníze, které cestovnímu ruchu po covidových letech mohou významně pomoci.
A jak je to se skiareálem?
Provozovatel má místní skiareál dlouhodobě pronajatý od majitelů. Kromě smluvního poplatku tak musí vydělat nejen na provoz, ale zejména na investice. Ty se také realizují, což ve výsledku znamená, že areál se výrazně modernizuje a zkvalitňuje, ale samozřejmě takovéto služby nejsou levné. Pro část klientů mohou být ceny určitým limitujícím faktorem, ale z vysoké návštěvnosti je vidět, že o takové služby je značný zájem. Věřím, že bude následovat další rozvoj střediska, a to nejen směrem k zimní sezoně, ale i ke stále významnějšímu období od jara do podzimu.
Překvapilo mě, že se dnes už dá zasněžovat i při teplotách nad nulou. Jak to funguje?
Tato unikátní technologie existuje, ale momentálně je jen na dvou místech v republice. Funguje to v podstatě jako obrovský mrazák, kde se po obvodu seškrabuje ledová drť, která je tlačena hadicemi ven. Po sjezdovce to pak rozhrnují rolby.
Jedno takové zařízení je na Ještědu, kde je dolní stanice relativně nízko, jen nějakých 600 metrů nad mořem, takže to využívají k vysněžení dojezdu sjezdovky. A druhé je na Monínci, což je relativně krátká sjezdovka a v kombinaci s děly konvenčního technického zasněžování sjezdovku připraví k provozu už v listopadu. Pro velké areály tato speciální technologie zatím není příliš využitelná, protože sám o sobě takto vyrobený sníh nestačí. Je potřeba ho doplnit sněhem z konvenčních děl nebo přírodním.
Daleko více rozšířené je tedy to normální konvenční zasněžování, které funguje tak, že se z toku, nebo nádrže odebírá voda, přidává se vzduch a tlačí se to do tyčí nebo do děl, které to stříkají na sjezdovku. K tomu jsou potřeba minimálně minus tři čtyři stupně. Tato zařízení najdeme běžně v drtivé většině lyžařských středisek u nás.
Libor Knot
Je ředitelem Asociace horských středisek. Ta aktuálně sdružuje 65 subjektů z řad provozovatelů lyžařských areálů, subdodavatelských firem a také zástupců horských měst a obcí. Asociace se zaměřuje hlavně na hájení zájmů svých členů v oblasti tvorby legislativy, pomáhá propagaci a zkvalitňování jejich služeb.
