Nejen zaměstnanecké akcie, Česko musí zvýhodnit odpisy u neúspěšných angel investic, říká partner Rockaway Ventures
Investiční společnost Rockaway Ventures uzavřela na konci dubna svůj druhý fond. V jeho rámci už investovala do jedenácti firem. Po dalších se fond poohlíží. Nejen o nadcházejících akvizicích, ale také o startupových podmínkách v Evropě i v USA nebo o situaci na poli umělé inteligence mluví v rozhovoru pro e15 partner venture kapitálové divize skupiny Rockaway Petr Šmíd, který mimo jiné strávil řadu let prací v technologickém gigantu Google.
S čím jste do Rockaway Ventures vlastně šel? Co byl váš hlavní cíl?
Před nástupem do Rockaway jsem strávil jedenáct let v Googlu a už tehdy jsem si říkal, že pokud máme v Česku šanci na ekonomický pokrok, tak to bude právě přes technologický sektor. Když tady vybudujeme firmy s vysokou přidanou hodnotou, nejenom že posuneme ekonomiku, ale nabídneme i příležitosti lidem z regionu, aby dělali světové věci, aniž by museli odcházet pryč.
Chtěl jsem tedy zůstat v technologickém sektoru, ale chtěl jsem pracovat s firmami, které něco nechají tady, zbohatnou a pak zpátky investují do lokálního systému. To byl důvod, proč jsem chtěl jít do venture kapitálu. Rockaway zpočátku nebylo na vrcholu mého seznamu, to se ale změnilo, když jsem si promluvil s Jakubem Havrlantem a pochopil jsem, jak to má rozmyšlené do dalších let.
A jak to má rozmyšlené? Co vás nejvíc láká na jeho plánu?
Nejvíce mě na tom lákají dvě věci. Zaprvé že Rockaway chce být do budoucna klíčovým investorem v technologickém sektoru. Historicky jsme vždy investovali do transformativních technologií. V letech 2013 a 2014 to byl internet a e-commerce, které tehdy měnily nejen podobu obchodu, ale také softwaru a toho, jakým způsobem se prodává. V roce 2018 přišel blockchain a dnes je to umělá inteligence. Ale nejen ve smyslu jazykových modelů jako ChatGPT, ale AI jako nástroje, který zásadně mění průmysl, energetiku nebo bezpečnost. Tahle vize tam je a to se mi na tom líbí.
Druhá věc je jasná ambice firmu mnohonásobně zvětšit a otevřít ji investorům, aby to, co umí, mohla dělat na daleko větší škále. Současně se mi líbila i velmi volná ruka, kterou jednotliví lídři fondů a divizí mají.
Na konci dubna jste uzavřeli druhý fond, v jehož rámci se vám podařilo vybrat necelých 55 milionů eur, tedy téměř jeden a půl miliardy korun. Je to pro vás dobrý výsledek?
Je to pro nás velmi dobrý výsledek. V následujících dvou letech, kdy máme otevřené investiční období, nám to umožní zrealizovat zhruba 10 až 15 nových investic. Samozřejmě ty ambice se během času měnily. Fond se otevíral koncem roku 2022, což byla z hlediska venture kapitálu taková zlatá éra. Tehdy byly ambice vyšší, ale zároveň byly daleko větší i valuace startupů. Já jsem s tou částkou spokojený, protože nám to umožní udělat ty investice a zároveň pak připravovat další fond.
Čtvrtina peněz v tom nedávno uzavřeném pochází přímo od Rockaway, zbytek je od soukromých investorů. Kdo s vámi nejčastěji investuje?
My jsme vždy ten hlavní investor a věříme, že když sami dáme významnou část svých peněz, tak se pak k tomu portfoliu chováte jinak, než když tam máte dvě nebo tři procenta. Pak máme vyšší desítky dalších investorů, což jsou v podstatě všichni úspěšní podnikatelé, kteří jsou často buď současní, nebo dřívější partneři Rockaway. Jsou to zakladatelé e-commerce firem, startupů nebo nějakých digitálně mediálních firem.
Jaká je průměrná výše investice od těchto lidí?
Průměrná investice je 830 tisíc eur. Ale to číslo je samozřejmě zkreslené, protože rozložení je nelineární. Máme několik velkých investorů, kteří vkládají výrazně víc. U těch největších převyšuje částka čtyři miliony eur. Minimální investice je pak 250 tisíc eur.
V rámci fondu jste už investovali do jedenácti firem. Dalších 10 až 15 tedy může ještě přibýt. Máte už vytipované nějaké další, třeba i z Česka?
Ano, díváme se i na české firmy. Shodou okolností teď zrovna analyzujeme dva velmi zajímavé tuzemské startupy. Zatím je ale nechci jmenovat, protože ještě nejsme v takové fázi, kdy bychom to chtěli komunikovat do médií.
Můžete alespoň říci, z jaké oblasti jsou?
Jedna z nich je z oblasti využití AI a deep techu a ta druhá se zabývá použitím AI v zábavním průmyslu. Obě jsou to firmy s velkou ambicí. Ale díváme se napříč celou Evropou a také v diaspoře evropských zakladatelů, kteří působí v USA. Stejně jako hledáme firmy s globální ambicí, chceme mít i my tuto ambici jako fond. V aktuálním portfoliu máme více než 40 procent firem ze západní Evropy a zhruba 60 procent z regionu střední a východní Evropy, od Pobaltí až po Řecko. Tuto rovnováhu bychom si rádi udrželi i do budoucna.
Co Ukrajina?
Určitě je zajímavá. Má obrovský technologický talent. Ukrajinští inženýři jsou na světové špičce a vzhledem ke své geografické poloze musejí mít mezinárodní ambici směrem na západ. Startupy z Ukrajiny budou zajímavé jednak z pohledu technologií dvojího použití, které spojují civilní a vojenskou část, a také z pohledu softwaru. A myslím si, že to rezonuje nejen tady. Nedávno jsme se vrátili ze Silicon Valley, kde je velké množství ukrajinských startupů a také ukrajinských investorů, kteří tam působí, takže myslím, že o Ukrajině ještě hodně uslyšíme.
Petr Šmíd
Špičkový český technologický manažer vystudoval VŠE a MBA získal na INSEAD. Začínal jako business analyst v McKinsey & Company, kde pracoval celkem téměř pět let, odcházel v pozici engagement manager. Následně působil 11 let v Googlu, v závěru jako marketingový manažer pro Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Loni v říjnu se stal partnerem v Rockaway Ventures. Je spoluvlastníkem luxusní prázdninové chalupy Čížovka v Českém ráji.
Proč jdou Ukrajinci do Silicon Valley, a ne do Evropy?
Myslím, že to nakonec udělá i hodně evropských startupů, nejen těch ukrajinských. Hlavně když máte B2B softwarový produkt a chcete rychle růst, tak se vám to mnohem lépe dělá na trhu, který je homogennější a kde fungují velké firmy schopné takový produkt koupit. Zároveň Amerika má zdravější, možná i otevřenější přístup k riziku než Evropa. A s tím souvisí i to, že ve chvíli, kdy tam uspějete, tak ten možný výdělek je vyšší.
Spousta firem proto půjde do USA nejen budovat svůj byznys, ale rovnou tam i získávat investice, kterou jim američtí investoři dají daleko pravděpodobněji, když tam mají svoje podnikání a etablovanou nějakou entitu. My jsme to viděli i u naší nejúspěšnější investice z prvního fondu, kterou je Productboard. Byli jsme jejich první investor a zakladatel Hubert Palán relativně brzy přesunul hlavně tu byznysovou část do Ameriky, protože Productboard nabízí přesně ten typ produktu, který tam můžete prodat daleko lépe a současně získávat investice. V jednu chvíli se jim pak netrhly dveře se všemi velkými fondy. To je přesně důvod, proč jdou i ukrajinské startupy do USA.
Má tedy Evropa vůbec co nabídnout?
Rozhodně. Je to obrovský trh, vzniká tu víc startupů než v USA, je tu velký technologický talent. A Evropa má dynamiku, střední a východní samozřejmě největší. Problémem ale zůstává nejednotnost evropského trhu. Mnoho startupů se rozhoduje, jestli zvolit větší trh na druhé straně oceánu, nebo nějaký z těch menších.
Takže myslíte, že právě neexistence jednotného evropského trhu je hlavním důvodem, proč startupy míří do USA? Nebo jsou tu i jiné faktory? V Česku třeba panuje diskuze kolem zdanění zaměstnaneckých akcií.
To záleží, jestli se díváme k nám a do střední a východní Evropy, nebo na Evropu obecně. V různých státech už věci jako zaměstnanecké akcie nebo daňové zvýhodnění odpisů u neúspěšných andělských investic vyřešili. Samozřejmě když se koukáte do Česka, tak je těžké někam kopnout a nenarazit na problém. ESOP (systém zaměstnaneckých akciových plánů – pozn. red.) je v zásadě nefunkční a i vnímání důležitosti tohoto problému je nedostatečné. Druhou věcí je zmíněné daňové zvýhodnění. Ve Velké Británii je normální, že si andělský investor může odepsat ztrátu z neúspěšné investice. U nás to normální není, což brzdí celý systém.
A třetím bodem je zapojení institucionálních investorů do venture kapitálu. Vzpomínám si na jeden konkrétní případ z doby, kdy jsem ještě pracoval v Googlu. Můj tehdejší kolega odešel řídit jeden rumunský startup a potřebovali získat finance v rámci investičního kola Series A, tedy deset milionů dolarů. Obešel asi šedesát fondů, spoustu z nich ze střední a východní Evropy, a nakonec stejně skončil v Německu a v Rakousku, protože nikdo jiný mu nebyl schopen dát ty peníze a zároveň potřebnou expertizu, protože tady ve střední a východní Evropě nejsou dostatečně velké fondy. V Evropě jako celku je pak problémem zmíněná nejednotnost trhu a třeba i možnost udělat IPO (první veřejná nabídka akcií – pozn. red.).
Vy jste zároveň aktivní i v komunitě českých a slovenských zakladatelů v USA. Jak se dívají na aktuální politickou situaci? Může to třeba být i impulz pro jejich návrat do Evropy?
V současnosti nikdo přesně neví, jak to celé dopadne. Nedávno jsme se vrátili ze Spojených států a tyhle debaty tam probíhaly. Obecně mezi lidmi panuje spíš očekávání, jak se situace vyvine. Ale já jsem si z toho odnesl dvě hlavní věci. Zaprvé nikdo neodepisuje Ameriku, že by její technologický příběh končil, a naopak věří, že USA budou i nadále vůdčí silou v technologickém světě. Druhá skupina říká, že Evropa teď má velkou šanci otevřít oči, vzchopit se, udělat zásadní krok vpřed, ale současně se ujistit, že se transatlantická vazba nepřeruší.
Já osobně hluboce věřím, že současná obchodní opatření a celní bariéry, které se objevují, nezasáhnou negativně technologický sektor. Zatím to minimálně ze strany USA nevypadá, že by se tam zaměřovaly. Uvidíme, jak se zachová Evropa, ale myslím si, že by šla sama proti sobě, kdyby nějak dramaticky omezovala přísun technologií a technologického talentu z Ameriky. Když se podívám na své zkušenosti z Googlu, tak nejlepší lidé byli vždy ti, kteří vyjeli do Ameriky nebo jiného pokročilého trhu a pak se vrátili s know-how. To je něco, co se teď může dít v USA i ve prospěch Česka nebo Slovenska, protože ta komunita tam za posledních deset nebo patnáct let neuvěřitelně posílila.
Vrátím se ještě k úspěchu Productboardu. Máte dnes v portfoliu firmu, která by mohla zopakovat podobný úspěch?
Kdybychom to dneska věděli, byli bychom rádi. Ale kdybych měl vybrat jednu nebo dvě firmy, které teď v portfoliu máme a jsou v různých fázích vývoje, ale velmi zajímavé, tak bych zmínil určitě německý startup Apaleo, což je vlastně takový německý Mews, tedy softwarový systém pro hotelový management. Ale byl postavený pro čistě digitální typy hotelových řetězců jako Limehome nebo CitizenM.
A čím se tedy liší od Mews?
Je to tím zaměřením na typ hotelů. Mews byl původně hodně zaměřený na butikové hotely, ale myslím, že se bude posouvat směrem k digitalizovaným službám. Na trhu je prostor pro více systémů a uvidíme, jaký bude nakonec úspěšnější. Apaleo má rozhodně nakročeno k tomu, aby bylo jednorožcem, poslední valuace se pohybovala kolem 120 milionů eur, takže jde o dobře rozjetý startup.
Kolik jste do Apalea investovali?
Přibližně jeden milion eur.
Zmínil jste ještě druhý startup. O jaký jde?
Druhý startup je z úplně jiné oblasti. Jmenuje se CulturePulse a zaměřuje se na technologie dvojího užití. Vyvíjí AI platformu pro detekci a predikci konfliktů. Jejich systém využívá technologii digitálních dvojčat, která na základě různých dat určí, kde je nějaká pravděpodobnost, že se tam vytvoří konflikt. Pomáhá to například přepravním firmám, které nechtějí posílat lodě do oblastí s vysokou pravděpodobností hrozby.
Ale současně je tam i využití v nekomerční sféře, například v oblasti státních bezpečnostních agentur. Nedávno uzavřeli smlouvu s OSN a pomáhají jim s mapováním potenciálních zdrojů konfliktů. Zároveň je to jeden z těch startupů, který má zakladatele z anglosaského světa, ale sídlí v Bratislavě, což je z pohledu aktuálních ohnisek velice dobrá poloha.
Zastavme se ještě u umělé inteligence. Je dnes pro vás už skoro podmínkou, aby startup, do kterého investujete, nějakým způsobem AI využíval? Dá se dneska vůbec bez AI fungovat?
Dneska je téměř nemyslitelné mít softwarovou firmu, která by umělou inteligenci nějakým způsobem nevyužívala. A osobně je pro mě fascinující být právě teď u toho, protože jsem předchozích několik let strávil v Googlu, který mimochodem už asi před osmi lety prohlásil, že je „AI-first“ společností. Jenže tehdy to nikoho nezajímalo. A teprve s nástupem ChatGPT to vystřelilo. Lidé si dnes AI často spojují s generativními modely, ale zásadní průlomy se děly už dávno předtím, třeba když Google koupil DeepMind, vyvinul systém na sekvenci proteinů. Myslím si, že potenciál AI dlouhodobě podceňujeme. Nemůžeme to hodnotit jen optikou současného boomu generativní AI.
Jak přesně AI ve vašem portfoliu využíváte?
V oblastech, na které se soustřeďujeme, vždycky hledáme nějaký prvek, který to odvětví na základě AI dokáže proměnit. Jako příklad z našeho portfolia můžu uvést startup Spotawheel. Je to řecký marketplace na prodej ojetých aut. Ale to, co ho odlišuje, je, že na základě videí a fotek auta umí AI model vyhodnotit technický stav vozu, doporučit prodejní cenu nebo odhadnout, jaký servis bude potřeba. To je příklad v klasickém prostředí e-commerce. Současně se díváme na energetiku, průmyslovou automatizaci a technologie dvojího užití, kde všude umělá inteligence hraje velmi důležitou roli. Do všech těchto oblastí investuje i Rockaway jako skupina, abychom v nich měli know-how a dokázali ty investice posoudit.
Rockaway Ventures není jen pasivní investor. Startupům pomáháte i s růstem a expanzí. Co konkrétně jim dokážete nabídnout?
Základní role investora je podle mě dovést startup do dalšího investičního kola. Když jsem si dělal takové kolečko a mluvil s úspěšnými zakladateli, tak mi většina z nich říkala: „My od investora vlastně nechceme, aby nám mluvil do byznysu. Když jsme úspěšní, měli bychom to zvládnout sami.“ Ale to, co opravdu chtějí, je dovést do dalšího kola a propojit s těmi nejlepšími investory.
A to se snažíme dělat. Udržujeme silnou síť kontaktů, zejména mezi většími venture kapitálovými fondy. Někdy jsou to i lokální hráči, třeba v energetice fond Inven Capital. Ale ve většině případů jde o zahraniční fondy.
Takže pro větší fondy rizikového kapitálu je moc náročné zabývat se začínajícími projekty a potřebují vás, abyste je propojili se zajímavými nápady?
Když jste třeba německý fond, tak obíhat si středoevropské startupy v počáteční fázi je velká investice. Je tu spousta trhů a vybudovat si zde síť kontaktů je relativně složitá věc oproti tomu, co musíte dělat na svém domovském trhu, který ale taky není malý. Myslím, že se to láme okolo investičního kola Series A, tam už se ty fondy budou aktivně dívat, ale je pro ně výrazně snazší to dělat skrze své spřátelené venture kapitálové fondy. My pak s těmi velkými fondy zase investujeme třeba v Německu, protože oni vnímají naši expertizu. Příkladem je právě zmiňované Apaleo.
A pak v průběhu života startupu přijdou chvíle, kdy může fond zásadním způsobem pomoct. Může jít například o vstup do akcelerátoru, o kterém třeba ani neví, nebo by se k němu sám složitě dostával. Anebo jim pomoct s náborem zaměstnanců třeba v Americe. Co naopak dělat nechceme, je zabývat se postupy v těch firmách, to není práce venture kapitálového fondu. Ale když přijde nějaká krizová situace a řeší se například restrukturalizace nějaké investice, tak v tom je role investora důležitá a myslím si, že v tom máme výrazně více zkušeností, než mají jiné fondy, protože jsme to dělali se spoustou firem.
