Trágedie ve Fakultní nemocnici v Ostravě přinesla kromě smutku i otázky ohledně bezpečnosti v českých nemocnicích a ostatních institucích obecně. Česká asociace bezpečnostních manažerů tvrdí, že na podobné situace se Česko musí připravovat průběžně a také jim věnovat daleko větší pozornost. Zároveň upozorňuje i na nebezpečí kyberútoků. Ten naposledy postihl Nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově.
Na jaké úrovni je ochrana pacientů v nemocnicích nebo na dalších podobných místech v Česku?
Aktuální úroveň ochrany měkkých cílů odpovídá bezpečnostní situaci, která je charakteristická pro Česko. To je skutečnost, že podobných incidentů, jakým byla střelba ve FN Ostrava, bylo v Česku doposud minimum. Jejich počet však začíná růst i u nás, a bohužel se promítají i do ztrát lidských životů. Úroveň řešení bezpečnosti se však v posledních letech o něco zvýšila mimo jiné díky Programu ochrany měkkých cílů Ministrestva vnitra. Tento program je spojen i s dotacemi, ze kterých lze některá opatření ochrany měkkých cílů financovat.
Mají zdravotnická zařízení v Česku bezpečnostní opatření na podobné úrovni?
Aktuálně je bohužel úroveň ochrany zdravotnických zařízení rozdílná. Existují špičkově vybavená pracoviště a současně zařízení, která mají bezpečnost na velmi nízké úrovni. To je dáno dvěma faktory. Ten první je, že na bezpečnostní opatření je dlouhodobě poskytováno málo finančních prostředků, a to jak do bezpečnostních investic, tak do provozních prostředků. A za druhé tady neexistují jednotné a závazné bezpečnostní standardy pro zdravotnická zařízení a další měkké cíle s výjimkou škol, kde existuje již platná česká odborná norma. Ta vznikla právě z naší iniciativy a byla zpracována v Centru technické normalizace České asociace bezpečnostních manažerů ve spolupráci s Ministerstvem vnitra.
Jaké kroky by měly po tragickém incidentu v Ostravě podstoupit nemocnice a další podobné instituce v otázce bezpečnosti?
Rozhodně by se mělo pokračovat v realizaci programu Ochrany měkkých cílů Ministerstva vnitra. Vzhledem k situaci je na zvážení, zda by nebylo vhodné navýšit celkový objem prostředků programu a rozšířit o bezpečnostní investice. Je třeba se zamyslet například nad tím, zda je reálné zpracovat Analýzu rizik měkkého cíle, jakým je větší nemocnice, za částku, která je uvedena ve Výzvě na ochranu měkkých cílů Ministerstva zdravotnictví ČR na rok 2020. Na základě zkušeností ze zpracování obdobných dokumentů však zastáváme názor, že za částku padesáti tisíc korun nemůže vzniknout kvalitní analýza. Iniciativu by tak měly převzít jednotlivé resorty statní správy a především zadat zpracování kvalitních analýz stavu ochrany měkkých cílů včetně přehledu nedostatků v jejich zabezpečení v rámci celého resortu.
Jaké kroky by tedy měly být konkrétně přijaty pro větší bezpečnost obyvatel?
Měl by být posílen bezpečnostní management, dále by měla být doplněna bezpečnostní dokumentace a důležitým krokem je například i zajištění programu vzdělávání zaměstnanců pro typové situace, které mohou ohrozit bezpečnost jich samotných, ale i dalších občanů. Dále je nezbytné také pokračovat v nácvicích s Policií ČR a dalšími složkami IZS.
Jak jsou na podobné situace připraveny nemocnice v zahraničí? Mají například k dispozici vyšší bezpečnostní prvky v budovách jako detektory kovů, přítomnost bezpečnostní služby atd.?
Úroveň ochrany nemocničních zařízení je v jednotlivých zemích odlišná. V některých zemích jako například v SRN jsou vstupy do některých zařízení skutečně vybaveny detektory kovů. Obecně lze říct, že jsou vynakládány větší objemy finančních prostředků na fyzickou ostrahu i technické zabezpečení. Vzhledem k tomu, že útoky na měkké cíle jsou v jiných zemích EU četnější než v Česku, mají místní bezpečnostní složky s řešením takových situací větší praktické zkušenosti. Ty se mimo jiné projevují i ve vyšších nárocích na úroveň zabezpečení měkkých cílů, nemocnic nevyjímaje. Srovnání stavu Česka s ostatními zeměmi EU by mělo být součástí již zmíněné analýzy.
Mohl by incident v Ostravě vést ke zpřísnění bezpečnostních podmínek v českých nemocnicích?
Vzniku obdobného incidentu, jako se stal ve Fakultní nemocnici v Ostravě, nelze úplně zabránit. Lidské životy by mohl v takovém případě zachránit pouze vycvičený policejní specialista, který by musel být přítomný přímo v ohroženém prostoru nebo jeho bezprostřední blízkosti. Taková situace by byla spíše náhodná a nelze ji chápat jako systémové řešení. To však neznamená, že bychom neměli iniciovat opatření ke zvýšení bezpečnosti v nemocnicích a dalších objektech tzv. měkkých cílů. V ideálním případě by bylo nyní vhodné změnit lhostejnost občanů k projevům rizikového chování osob a nebát se na ně upozornit dotčené orgány nebo znovu přehodnotit péči o duševně nemocné osoby, včetně posuzování rizika ohrožení veřejnosti.
Toto vše je především otázka hlavně fyzické bezpečnosti. V uplynulých dnech jsme však čelili i kybernetickému útoku na Nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově, při kterém došlo k ochromení celé nemocnice a jejího provozu. Jaká hrozí rizika z takového kybernetického útoku a jak moc je třeba zaměřit se na tuto oblast bezpečnosti v nemocnicích?
Kybernetický útok na benešovskou nemocnici nám jasně ukázal, že je třeba této problematice věnovat zvýšenou pozornost. Stejně jako v případě fyzické bezpečnosti i v této oblasti si zrovna rezort zdravotnictví zaslouží koncepční řešení, které si zcela jistě vyžaduje čas, odbornost, ale i finance. Příčiny vidíme mimo jiné také v delší polemice o tom, zda se mají nemocnice a další zdravotnická zařízení zařadit mezi kritickou infrastrukturu a kybernetickou kritickou infrastrukturu. Na místo této polemiky se mělo spíše konat v oblasti implementace konkrétních opatřeních. Dnes za to neseme následky. Kybernetické útoky na nemocnice jsou stále častějším jevem v celé Evropě a tato problematika je stále více diskutována a řešena. Stejně tak, i u nás bychom měli této problematice věnovat stále více pozornosti.
