Jako šéf Hospodářské komory je i poradcem prezidenta, spolupráce s Hradem mu dává možnost vyjadřovat se otevřeně i k problematickým věcem. „Přiznávám, že vrátit se na čínský trh se nám moc nedaří. Očekávání okolo čínských investic se nenaplnila, ale věřím, že se oživí,“ říká prezident HK ČR Vladimír Dlouhý.
Česko má vládu s důvěrou, ministryní průmyslu a obchodu se stala Marta Nováková, která byla aktivní i v Hospodářské komoře. Očekáváte s jejím příchodem do úřadu konečně snížení administrativy, po kterém dlouho voláte?
My bychom si to přáli, ale snížení administrativy není prací jednoho ministra či ministryně. Zároveň se začíná ukazovat, a nevnímám to jen já, ale i třeba premiér, že je něco špatně na zákonu o státní službě. Řada věcí záleží na tom, jak kvalitní lidé jsou na jednotlivých ministerstvech. A dneska je ten výběr lidí pomalý a současně znemožňuje se některých lidí rychle zbavit.
Poměrně pomalé je i schvalování zákonů. Jaké by měly být přijaty co nejrychleji?
Úplně nový stavební zákon a nová legislativa, která by umožnila, aby byly rychlejší schvalovací procesy pro investice.
Investice jsou zásadní. A jak by měl na konci vládního období vypadat státní rozpočet?
Jsem v tomto ještě větší fanoušek investic než třeba prezident Miloš Zeman. Když země patří k rychle se rozvíjejícím ekonomikám, tak deficity nevadí v případě, kdy nejsou určeny ke spotřebě, ale jsou investovány do technologií, které zvyšují potenciál růstu ekonomiky.
Souvisí s tím i elektronizace státní správy? Co byste považoval v tomto ohledu za úspěch?
Například umožnit nové funkce elektronické občanky. Je ale nutné, aby – a teď budu střílet do vlastních řad – už neexistoval žádný podnikatel, který by elektronizaci odmítal. Zároveň je potřeba mít trochu trpělivost, protože s každou elektronizací jsou spojené i nepříjemné porodní bolesti.
Mluvil jste o prezidentovi, v dubnu jste přijal nabídku na post jeho poradce. Proč?
Nabídku jsem nepřijal jako Vladimír Dlouhý, ale zejména jako prezident Hospodářské komory, a musím říci, že členská základna byla v drtivé většině pro. Radím mu pouze a jenom v ekonomické oblasti a jsem členem jeho ekonomického týmu expertů. Diskutují se výsostně ekonomická témata, a pokud už diskuze sklouzne například k obchodním válkám nebo členství v EU, tak i v tom případě je diskuze ekonomického charakteru.
Nevadí vám prezidentovo vystupování vůči novinářům a některým politikům?
Vadí. Nesouhlasím například s jeho masivní kritikou veřejnoprávní České televize, jako to bylo při jeho inauguračním projevu. Nicméně musím sdílet jeho názor, že část novinářské obce skutečně sklouzla do nižší úrovně profesionality. Zejména, co se týká přípravy. Není možné, aby redaktor například nevěděl o daných tématech vůbec nic, jak se mi občas stává.
Je kvůli tomu potřeba paušálně kritizovat novináře určitých vydavatelství v inauguračním projevu? Je to od prezidenta důstojné?
Byl to jeden z bodů, který jsem zvažoval při rozhodování, zda nabídku na členství v jeho expertním týmu přijmout, nebo nikoliv. Zda se nebude jednat o legitimizaci některých prezidentových výroků. Nakonec jsem usoudil, že to přijmu. Jsem ekonom a prezident Hospodářské komory a spolupráce s Hradem mi dává možnost se vyjadřovat přímo a otevřeně i třeba k problematickým věcem.
Prezident ale nemá zas tolik pravomocí…
I Zemanovi odpůrci musí přiznat, že si prezident dokázal vydobýt mnohem silnější politické postavení, než by si jakýkoliv nezaujatý čtenář ústavy mohl myslet.
A neměl by přenechat například ekonomickou diplomacii spíše vládě?
Ne, všude ve světě ekonomickou diplomacii vykonává jak prezident, tak vláda.
Ale měly by být v souladu…
V souladu ano, ale máte-li na mysli například Zemanovu podporu Číny a Ruska, už několikrát jsem v minulosti říkal, že musíme využít historických vztahů se zeměmi, kde jsme měli silné exportní postavení. Obzvláště, pokud jsme jednostranně zaměření na trh Evropské unie, kam vyvážíme 84 procent našich výrobků. Hledejme všechny cesty k intenzivnějšímu obchodu se zeměmi mimo EU.
Zdá se ale, že v Číně úspěšně podnikají především velcí hráči jako PPF a Škoda Auto…
Ano, přiznávám, že na čínský trh se nám vrátit moc nedaří. Ale Čína je specifická, myslím, že je tady rozhodně co napravovat, a domnívám se, že je k tomu v následujících letech prostor.
A co čínské investice, které jsou oproti plánům o dost nižší, nebo jsou s nimi spojené problémy?
Souhlasím, očekávání se nenaplnila. Společnost CEFC však nyní převzal obrovský státní konglomerát CITIC, s jehož prezidentem jsem se nedávno setkal. Věřím, že investice se oživí.
Česká republika je na tom ekonomicky dobře, má rekordně nízkou nezaměstnanost. Kdo chce pracovat, práci má. Jak motivovat ty, co nechtějí, co s nimi?
Je asi pravdou, že těch zhruba 220 tisíc nezaměstnaných jsou ti, kteří z objektivních příčin skutečně pracovat nemohou, a z části ti, kteří skutečně pracovat nechtějí. A tady by měla nastoupit reforma sociálního systému, která ale bohužel není součástí programového prohlášení této vlády. Bylo by samozřejmě ku prospěchu věci, aby se sociální dávky nezneužívaly, aby systém skutečně motivoval lidi hledat si práci a aby lidé nepracovali na černo, když jsou zároveň zaregistrováni na Úřadu práce. To je ale běh na dlouhou trať.
Má to ale i druhou rovinu. S nízkou nezaměstnaností cítíme i frustraci firem, které nemají kde brát nové lidi. Snažíme se pomoci firmám tuto dlouhodobou bariéru překonat.
Předpokládám, že hovoříte o hledání pracovní síly v zahraničí.
Je to tak. My jsme velmi rádi, že existuje vládní podpora zaměstnávání cizinců a že již dva roky velmi úspěšně funguje Režim Ukrajina, jehož hlavním aktérem je právě Komora vyřizující 80 procent žádostí. Já nicméně dlouhodobě deklaruji, že jde o krátkodobou záplatu.
Kolik žádostí ČR přijala v poslední době?
Za dva roky jsme vyřídili přes tři tisíce žádostí firem o více než sedmnáct tisíc pracovníků z Ukrajiny. V současnosti prostřednictvím Režimu Ukrajina už v zemi pracuje asi třináct tisíc pracovníků. Tito pracovníci jsou přínosem pro zaměstnavatele, ale i celou společnost. Podle našich analýz více než dvě miliardy korun za rok přitečou státu z přímých a nepřímých daní a odvodů navázaných na zaměstnávání pracovníků zařazených do vládního Režimu Ukrajina.
Není větší příliv zahraničních pracovníků přece jen krátkozraké řešení? Nebyly by efektivnější masivnější investice do robotizace?
Při mnoha jednáních opakovaně řešíme, jak moc a jakou formou robotizaci podporovat a zvýšit přidanou hodnotu naší ekonomiky. Základem jsou ale investice do té stěžejní a základní infrastruktury, jako jsou dálnice, rychlý internet, atp., klíčové jsou i změny vzdělávacího systému na všech úrovních, aby absolventi odpovídali potřebám zaměstnavatelů a aby drželi krok s digitální dobou. Ale to jsou domácí úkoly, na které přísahala každá vláda v této zemi, a výsledek vidíme všichni. Podle jedné analýzy dokonce o těchto cílech mluví každá vláda už patnáct let.
Co ale trápí naše podnikatele nejvíc, a naše průzkumy to potvrzují, je administrativní zátěž, pomalé povolovací řízení u stavebních projektů, atd. Vezměte si, že budete mít jako podnikatel velký pokrok v robotizaci, ale zdlouhavé stavební řízení vám nedovolí postavit pro nové stroje halu. Často se v tomto vymlouváme na Evropskou unii, a neprávem, protože jsme často papežštější než papež.
Kromě nízké nezaměstnanosti jsme svědky i poměrně vysokého růstu mezd. Jak dlouho je takový růst udržitelný?
Od překonání recese v letech 2012 a 2013 nám rostl hrubý domácí produkt a rostly nám i poměrně rychle mzdy. Očekáváme, že ekonomika poroste i v letech 2019 a 2020, růst ale bude pomalejší než nyní. Pro rok 2019 očekáváme růst ekonomiky okolo tří procent, mzdy se přitom nominálně zvednou o více než osm procent. A ten rozdíl vnímáme jako veliký. Otázkou totiž je, kde bude v té době produktivita práce.
A není to naopak tak, že v minulosti růst mezd dlouhodobě zaostával za růstem produktivity?
To, že mohla produktivita růst výrazněji, je pravda. Ale nemůžeme se srovnávat pouze s Německem a Rakouskem, musíme koukat po celé Unii. Pak si spočítejme rozdíly ne v průměrné, ale v mediánové mzdě a pohled bude trochu jiný. My máme jistou geografickou smůlu, že jsme ve středu Evropy a jako ekonomika zasažená 40 lety komunismu se srovnáváme s těmi nejlepšími, kteří jsou i našimi přímými sousedy. My nevidíme Řecko, my nevidíme jižní Itálii, Španělsko s dvacetiprocentní nezaměstnaností.
Tedy, nechť mzdy rostou. Ale ne proto, že si to přeje Josef Středula. Bojím se chvíle, kdy se růst mezd výrazně odtrhne od produktivity práce a inflace se výrazně zvýší, na což samozřejmě zareaguje centrální banka.
Bylo by to pro ekonomiku špatně, kdyby centrální banka zvyšovala úrokovou míru? Vždyť centrální bankéři mluví neustále o normalizaci měnové politiky a tedy o snaze dostat úrokovou míru na takovou úroveň, kde byla před krizí.
To jste nakousl otázku, kterou se zabývají největší ekonomické hlavy v posledních 150 letech. Nejsem si jistý, že úroková míra je veličina, kterou bychom měli ideálně stanovovat na vyšší nebo nižší úroveň. Já si myslím, že základní sazby a z nich následně odvozené chování bank, by měly odpovídat aktuálním potřebám ekonomiky. V současnosti centrální banky používají inflační cílování. Soustředí se tedy na trefování zhruba dvouprocentní inflace, a aby toho cíle dosáhly, manipulují s úrokovou mírou. Čili jestli je lepší mít tři nebo čtyři procenta, není otázkou, kterou se chci zaobírat.
Proč by tedy bylo špatně, kdyby centrální banka úroky zvýšila?
ČNB už nyní zvýšila sazby dvakrát rychle za sebou. Rozumíme argumentům o poměrně slabé koruně i o vyšších inflačních tlacích. Nicméně dvojí zvýšení v relativně krátké době nejenže poněkud ztlumí náš hospodářský růst v době, kdy už tak očekáváme příští rok jeho zpomalení, ale bude to mít i další vedlejší účinky. Jedním z nich bude rostoucí rozdíl mezi úroky v eurozóně a našimi úroky, což povede k vyšší poptávce po koruně, k jejímu posílení a dalšímu zhoršení krátkodobé konkurenceschopnosti našich exportérů.
Jakou máte prognózu růstu mezd a ekonomiky?
Ekonomika podle naší prognózy letos poroste o 4,2 procenta a mzdy nominálně o 8,6 procenta. V příštím roce čekáme zpomalení růstu HDP na 3,3 procenta, zatímco mzdy vzrostou o 8,1 procenta.
Co bude příčinou tak výrazného zpomalení ekonomiky?
Hlavní jsou domácí bariéry, hlavně nedostatek pracovníků. Nižší růst ekonomiky však může souviset i s poklesem exportu z důvodu obchodních válek, existuje dokonce hrozba cel na dovoz automobilů do Spojených států. Tuzemská ekonomika je přitom dodavatelem německých automobilek, které ve velkém do Spojených států vyváží. Pro německé automobilky to nemusí být takový problém, protože např. BMW má továrnu přímo v Severní Karolíně. Ale náš automotive je v jiné situaci a může ho celá tato situace nepřímo velmi citelně zasáhnout.
Jak moc?
Cla na dovoz aut nepochybně ekonomický výkon sníží. Krátkodobě očekávám větší dopad, nicméně během jednoho roku se exporty zasažených zemí přizpůsobí, byť se možná již nevrátí na tu úroveň, kde byly před tím.
Nemůže se stát, že se větší ekonomické státy včetně Evropské unie proti Trumpovi postaví a ten bude nucen z obchodní války vycouvat?
To je otázka. Evropská unie uzavřela dohodu s Japonskem a nedávno jsem jednal s argentinským velvyslancem a podle všeho se rýsuje i dohoda unie s Mercosurem (sdružení volného obchodu států Jižní Ameriky, pozn. redaktora.) Nicméně si nemyslím, že tyto dílčí smlouvy budou mít velký vliv na zmírnění případných negativních dopadů amerických cel. Pro Evropu i ČR je důležitější americký nebo čínský trh.
Ukazuje současná hrozící obchodní krize důležitost Evropské unie?
Já jsem byl vždy pokládán spíše za euroskeptika, nyní se ta moje role navenek spíše obrací. Ale já skutečně cítím obrovský význam vnitřního trhu pro Českou republiku, stejně tak jako význam politické příslušnosti k Unii. Máme ve sněmovně SPD, která otevřeně hovoří o odchodu z EU – otázkou je, zda by to udělala – takže cítím potřebu zdůrazňovat nesporné pozitivní aspekty členství ČR v EU. Bezesporu je Evropská komise silný vyjednávací partner i v těchto sporech s USA.
Nicméně, i v rámci vnitřního trhu existuje řada málo viditelných bariér, které vyhovují těm největším hráčům, jako směrnice o vysílání pracovníků a podobně. Ale stále je to podle mě řešitelné diskuzí uvnitř Evropské unie a není to v žádném případě důvod, abychom byť jen uvažovali o vystoupení z EU. Zatím se nám členství vyplácí ekonomicky i politicky, to je neoddiskutovatelné.
Vrátíme se znovu ke mzdám. O kolik by se měla zvýšit minimální mzda v příštím roce podle Hospodářské komory?
My minimální mzdu respektujeme, ale musíme se postavit tlaku odborů přes média, šikovného rétora a někdy i demagoga Josefa Středuly. Současný mechanismus je špatný. Vychází z minulosti a přitom by měl vycházet z predikce budoucnosti, měl by se odvíjet od mediánu a nikoliv od průměrné mzdy. A za třetí – ke zvýšení by mělo dojít vždy jen na začátku roku, protože se minimální mzda musí vázat na státní rozpočet, který poskytuje pro vládu nejreprezentativnější predikci, co bude v příštích letech.
Jedná se skutečně o nejreprezentativnější predikci? Je veřejným tajemstvím, že MF ČR vytváří konzervativní predikce a podhodnocuje své předpovědi.
Podle těchto predikcí se sestavuje státní rozpočet, takže je zkrátka nejrelevantnější. Ano, zatím jim tento známý trik vycházel a ekonomika skutečně vždy rostla rychleji, než ministerstvo předpovídalo, to ale neznamená, že to tak bude vždy.
Znamená to ale, že podle těchto prognóz by minimální mzdy v minulých letech rostly pomaleji, než by měly růst podle skutečného růstu HDP.
Makroekonomická predikce je čarování. Nyní jsme skutečně poprvé od roku 2012 v situaci, kdy ministerstvo financí možná bude stát před problémem, že ekonomika poroste pomaleji, než předpovídalo. Odbory zkrátka překročily Rubikon a je třeba se jim jasně postavit a nejsem jediný, kdo tohle říká, je to i premiér. Je potřeba nastavit jasná pravidla pro zvyšování minimální mzdy. Každý rozumný člověk přeci vidí, že současná činnost odborů je v tomto směru za hranicí zdravého populismu.
Když se vrátíme k elektronizaci, váš projekt - Právní elektronický systém (PES), který má podnikatelům automaticky oznamovat povinnosti spojené s podnikáním, neschválil Senát. Co to pro Komoru znamená?
My se na to díváme ve dvou rovinách. Zaprvé – pro nás to rozhodně neznamená konec projektu. Za druhé je pro nás důležité, že příslušný zákon prošel Poslaneckou sněmovnou s tím, že se za něj postavily všechny politické strany. Tedy, že existuje politická vůle k tomu zlepšit v této zemi podnikatelské prostředí. Určitým signálem jsou pro nás i kritické připomínky, které zazněly ze Senátu. Čili, my se z podnětů poučíme a bez náznaku nějaké hořkosti jsme připraveni k dalším jednáním, aby PES získal klíčovou legislativní podporu a zakotvení.
Jaké konstruktivní připomínky vás posunuly dál?
Jednalo se například o to, do jaké míry lze zákonem specifikovat povinnost zákonodárce přeložit stanovisko zákona ještě jednou do právního elektronického systému. Ústavní právníci říkají, že lze jen obtížně nařídit, aby to, co bylo již jednou kodifikováno, bylo kodifikováno ještě někde jinde.
Další připomínky se také týkaly retroaktivity. Aby PES mohl fungovat, musely by se i stávající, tedy do dnešního dne přijaté zákony, přepisovat také. To se mnohým politikům nelíbilo.
Co když legislativní podporu PES nezíská?
Systém chceme spustit začátkem příštího roku bez legislativní podpory. Zatím tedy vybíráme pro podnikatele klíčové zákony, zejména z daňové oblasti, a sami je budeme s pomocí partnerů vkládat do systému. Bude to minimálně dobrý test skutečné poptávky po tomto nástroji ze strany podnikatelů. Pokud se zájem ukáže, obnovíme naši snahu v legislativní rovině.
Absolvent VŠE v Praze získal postgraduál na UK, studoval také na Katolické univerzitě v belgické Lovani. Byl členem KSČ (vystoupil z ní v roce 1989), místopředsedou ODA a po revoluci ministrem hospodářství ČSFR. V letech 1992 až 1997 byl ministrem průmyslu a obchodu. Po odchodu z politiky se věnoval poradenské a pedagogické činnosti, pracuje pro Goldman Sachs a od roku 2014 je prezidentem Hospodářské komory ČR. |
