Šéf zajišťovny VIG RE: Jen ochranu před rozhodnutími politiků nelze pojistit | E15.cz

Pojistíme leccos, ale nezajistíme ochranu před rozhodnutími politiků, říká šéf VIG RE

Jiří Liebreich

Jiří Liebreich

Vstoupit do diskuze
0

Ani zajišťovny, tedy pojišťovny pojišťoven, nemohla minout koronakrize, což se týká i VIG RE ze skupiny Vienna Insurance Group. Neobává se ani tak vyplácení vysokého pojistného jako spíše kolapsu finančních trhů. „Hrozbou je, že politická moc nezvládne stabilizovat ekonomiku a skončíme v dlouhodobém období deprese. Kvůli vratké monetární politice hrozí v Evropě nezaměstnanost až třicet procent a rostoucí inflace. To by se podepsalo nejen na oboru pojišťovnictví a zajišťovnictví,“ říká předseda představenstva VIG RE Martin Hartmann.

Napadá mě, že jestli někdo mohl a také měl s pandemií počítat, tak to byly pojišťovny a zajišťovny. Bylo to tak?

V zajišťovacím byznysu se pohybuji přes třicet let a po celou tu dobu byla pandemie vnímaná jako jedno z hlavních rizik. Výhradně ale jako riziko pro životní pojištění a do určité míry pro pojištění zdravotní. Lidé by byli nemocní nebo mrtví. Co se nepředvídalo, byl masivní ekonomický dopad jako důsledek politických opatření přijatých na boj s pandemií. 

Čemu to přisuzujete?

Dřívější scénáře se odvolávaly na celkový počet obětí španělské chřipky před sto lety. Zemřely miliony lidí, škody se však týkaly výhradně ztráty života. Žádný dramatický ekonomický dopad. Kromě toho se také používaly scénáře, kolik lidí by přišlo o život v důsledku ničivých fenoménů SARS (těžký akutní respirační syndrom, syndrom náhlého selhání dýchání – pozn red.) nebo MERS (jedna z forem koronaviru, způsobuje závažné onemocnění plic a ledvin – pozn. red.). Nikdo ale nepočítal s globálním přerušením normálního běhu života. Naprosto bezprecedentní je, jak politici reagovali. Jejich opatření přerušila normální fungování ekonomiky na globální úrovni. Je to pro nás typická černá labuť.

Takže jak přesně vás krize zasáhla?

Zdraví a stabilita pojišťoven záleží na výnosnosti jejich investic, a tedy i na podmínkách finančních trhů. Pokud se podíváme zpětně, co se dělo s covidem od března 2020, mělo to masivní vliv na finanční trhy: akcie obecně ztratily zhruba třetinu hodnoty, úroky firemních obligací šly nahoru a měnové kurzy zaznamenaly mimořádné výkyvy. To vše mělo zásadní vliv na straně aktiv účetní rozvahy pojišťoven, jejich majetku. Když se podíváme, co se dělo v případě uplatňovaných ztrát, nejprve nás samozřejmě napadne ztráta životů, umírají lidé. V životním pojištění hovoříme o „nadúmrtnosti“.

Je extrémně vysoká?

V souvislosti s covidem je dvouprocentní. Ztráta lidského života je vždycky tragédie, v minulosti jsme však viděli smrtelnější viry. Příklady z poslední doby jsou třeba MERS nebo ebola (virové onemocnění ze skupiny krvácivých horeček, jedna z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo – pozn. red.). Zejména staří lidé a chronicky vážně nemocná populace patří k rizikovým skupinám. Celková míra úmrtnosti na covid pro celou populaci až dosud nevypadá nijak dramaticky – byť pro jednotlivé rodiny se vždy jedná o dramatickou událost.

Umíte si ale představit, že nějaký politik řekne: „Ok, tak to prostě necháme proběhnout a pár tisíc lidí v Česku umře? Protože jsme si zapomněli připravit dostatek lůžek na intenzivní péči a respirátorů? Nebo že bychom se dívali na záběry, které si pamatujeme z jarní vlny v italském Bergamu, kde se mrtvoly převážely armádními vozidly?“

Dá se vyčíslit, kolik vás pandemie zatím stála?

Ztráty v návaznosti COVID-19 jsou v Evropě způsobeny především přerušením obchodní činnosti, tedy hlavně uzavřením hotelů a restaurací. Pojistná ochrana proti ztrátě příjmu pro restaurace nebo hotely byla původně vytvořena pro případy, jako je požár nebo z hygienických důvodů. Nikdy se ale neuvažovalo, že by se měly zavřít všechny hotely v dané zemi najednou.

Vedou se velké diskuze, jestli tyto ztráty způsobené uplatněním celoplošných politických rozhodnutí jsou ve skutečnosti kryty pojištěním. První odhady o výši pojistných škod v souvislosti s covidem byly kolem 200 miliard dolarů. V současnosti jsou odhady střízlivější, pohybují se zhruba mezi padesáti až šedesáti miliardami. Očekává se, že polovinu těchto nákladů zaplatí pojišťovny, druhou  zajišťovny.

Tím ztráty končí?

Ne, to jsou jen pojistné škody. Ještě je nutné k tomu připočítat pokles hodnoty aktiv na finančních trzích. Pak se bavíme o ještě vyšších částkách. Pojištěným se vyplatí asi 50 miliard dolarů. Panuje ale vysoká míra nejistoty kvůli probíhajícím právním dohadům a dalším budoucím ztrátám.

Předpokládám, že se výklady toho, kdo má na jaké odškodnění nárok, regionálně liší?

Pro střední a východní Evropu platí jednoznačné znění pojistných smluv, a to takto vzniklé ztráty nekryje. Pokud se však podíváme na jiné evropské trhy, především Německo, Rakousko, Švýcarsko nebo trhy mimoevropské, pak zjistíme velkou neshodu mezi výkladem pojišťoven a jejich pojištěnců, které často končí u soudu.

Potkáváme se i s velkými ztrátami ze zrušených koncertů a jiných kulturních událostí. Nemluvě o sportovních akcích, jako je třeba olympiáda. Pro ty také platí speciální pojištění pro případ rušení akce. Obdobný systém má pojištění produkce filmů pro případ přerušení či zrušení natáčení. To tvoří většinu pojistných ztrát v Evropě. Pokud se vydáme mimo Evropu, největší objem vyplacených škod je v oblasti pojištění odpovědnosti a majetku.

Pokud zůstaneme u VIG RE jako u jediné zajišťovny sídlící v Česku, jak silně ji zasáhla koronakrize?

Do této doby se nás týkají náhrady pojistných škod z německy hovořícího trhu – Německa, Rakouska a Švýcarska. Velmi málo škod se uplatňuje v rámci střední a východní Evropy, protože místní pojistné podmínky jsou mnohem jasnější, s omezeným – pokud vůbec sjednaným – krytím. Odhadujeme celkovou výši náhrad v souvislosti s covidem na 24 milionů dolarů. Tyto náklady neponeseme v plné výši, i my jsme zajištěni, takže konečná čistá ztráta bude výrazně nižší.

Jsme stále ještě ziskoví i díky tomu, že generujeme nejvíce byznysu ve střední a východní Evropě. Pojišťovací trh tu nebyl tak výrazně zasažen nároky na výplatu pojistných škod. Pojistné produkty na ochranu před přerušením či zastavením provozní činnosti nebyly na lokálním trhu ani dostupné.

Mluvil jste o obdobných epidemiích typu SARS, byly i další historické krize, které musely pojišťovny a zajišťovny ustát. Jak z takového porovnání vychází současná pandemie?

Do devatenáctého století bylo často pojištění lokální, například ve formě městského pojištění proti požárům. V té době měla velká část budov otevřená ohniště nebo krby, používala dřevo jako stavební materiál. Města ničily rozsáhlé požáry, které také ruinovaly místní pojišťovny. Zrodil se proto nápad vytvořit zajišťovací společnost pro rozložení rizik. Velká část škod po ničivém zemětřesení v San Francisku v roce 1906 byla uhrazena mezinárodními zajišťovnami.

V nám bližší minulosti 11. září 2001 se teroristické útoky projevily jako černá labuť pojišťoven. Nebo finanční krize 2008. I tady to bylo méně o úhradě pojištěných škod a více o ohrožení poklesu hodnoty aktiv pojišťoven. Jako pojištěný chcete mít jistotu, že pojišťovna je schopná v budoucnosti vyplatit vaši životní pojistku. Takže pojišťovny jsou nuceny investovat bezpečně.

Třeba do státních dluhopisů?

Může se stát, že i vlády nezvládnou splatit své dluhopisy v případě, že jsou převážně v cizích měnách. Nebo minimálně úroky z těchto dluhopisů a navíc lokální měny devalvují. Zatímco dluhopisy tvoří typicky největší část investic jednotlivých pojišťoven, další rizika vznikají u investic do akcií nebo nemovitostí, které jsou často ještě náchylnější k rizikům finančního trhu. Jsem ale méně znepokojený náhradami pojistných škod z pandemie covidu než ekonomickým výhledem a tím, jak se celá situace nakonec projeví na finančních trzích.

Co čekáte?

Že nás čeká prodloužená ekonomická recese. Plné oživení už v roce 2021 je spíše optimistický scénář dalšího vývoje. Ekonomika bude plně zasažena, uvidíme vyšší nezaměstnanost, skončí část firem, a hlavně se akciové trhy dosud nevzpamatovaly z šoku v březnu 2020. Teď je reálná ekonomika odtržená od finančních trhů.

Proč?

Protože centrální banky a vlády pumpují do hospodářství spoustu peněz, aby ho stabilizovaly. Drží přitom úroky nízko a navíc stimulují osobní spotřebu na úkor obrovského veřejného dluhu.

Přístup k veškerému digitálnímu obsahu

Předplatit E15 Premium

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.