Pokud vám někdo garantuje vysoký výnos, tak lže, říká šéf Partners Petr Borkovec

Petr Borkovec

Petr Borkovec Zdroj: Partners

Petr Borkovec
Petr Borkovec
3
Fotogalerie

Češi ve srovnání se zahraničím mají v investování co dohánět. Často investují své peníze nelogicky a získávají menší výnosy, než by mohli. Otázkou jak úspěšně investovat se zabývá Petr Borovec, šéf finančně poradenské společnosti Partners.

Jaká je situace na trhu z pohledu investování?

Ekonomická situace je velmi dobrá, trh je až vlastně přehřátý, zároveň ale jsou úrokové sazby na minimu. Stávajícím investicím se daří dobře, nové subjekty nepřicházejí na dně, ale ani v dobách žádné bubliny.

Je vhodná doba pro investice?

Pro zajímavější zhodnocení peněz dnes reálně existují jen rizikovější investice, ať už je to riziko volatility ceny akcií nebo riziko defaultu v případě dluhopisů. V některých je riziko mnohem větší, jako v případě dnes často vydávaných korporátních dluhopisů no name společnosti, které se tváří, že garantují určitý výnos. Garance ale záleží na tom, zda taková firma přežije a bude schopna peníze zaplatit.

Díky nízkým úrokovým sazbám ale nelze zhodnotit peníze konzervativně. Akciovému trhu se ale daří dobře. Předpokládám, že se trhům bude dařit ještě tak dva roky. Už dnes je ale potřeba sledovat indicie, které by naznačovaly přepálení trhů nebo nějaký obrat.

Jací jsou Češi investoři?

Na základě čísel lze vidět, že Češi investují stále více. V současnosti je v podílových fondech přes 500 miliard korun a každý rok trh nabude o dalších až 100 miliard. Ve srovnání s bankovními vklady je to ale málo. V bankách na běžných a spořících účtech nebo stavebních spořeních leží 60 nebo 70 procent peněz domácností.

Ve srovnání se zahraničím investujeme o poznání méně. Abychom dohnali Rakousko, musel by každý český občan, a to včetně malých dětí, investovat asi 400 tisíc korun.

Podle průzkumů Češi nevěří kapitálovým fondům. Peníze ukládají raději na penzijní nebo stavební spoření, kdežto fondy jsou až na chvostu oblíbenosti.

Lidé mají investice spojené s rizikem, se kterým se neumí poprat. Spořící účty, stavební spoření a původní penzijní spoření garantují určitý výnos. Nové penzijní společnosti jsou však příkladem toho, jak český občan nepřemýšlí v intencích výnos, čas a riziko.  

Objevují se dva extrémy. V prvním mají lidé garantovaný nulový výnos, ale přitom mají peníze zablokované na dvacet nebo třicet let. Nezískají výnos a přitom se na dlouhou dobu zbavili likvidity. A výnosnější produkty přitom existují.

Druhý případ je, že lidé kupují nesmyslné dluhopisy s brutálním rizikem, které jim údajně garantují nějaký vysoký výnos. Pokud vám někdo nabízí garantovaný bezrizikový vysoký výnos, tak vždycky lže. Vždy může nastat případ, že firma nebude schopna peníze vrátit.

Jak důležitý je třetí pilíř důchodového pojištění, jehož zhodnocení se blíží garantované nule? Pamatuji si přednášku ekonoma, který tvrdil, že po působení inflace si za tisícikorunu vloženou do tohoto fondu koupí za 30 let leda tak banán.

Když všechno půjde dobře, tak garantovaná nula zohlední i inflaci. Myslím si, že třetí pilíř má velkou roli, protože lidé spoří a tvoří kapitál, navíc dostávají i příspěvek od státu. Kdybych neukládal do třetího pilíře a nedostal příspěvek od státu, tak si nekoupím ani ten banán.  

Lidem ale chybí edukace a informace. Pokud se peněz vzdám na dvacet nebo třicet let, měl bych dostat odpovídající výnos. Proto je nelogické investovat jenom do třetího pilíře v transformovaném fondu, když třetí pilíř nabízí výnosnější možnosti investování a při tomto investičním horizontu je riziko velmi malé. Velké množství lidí má peníze v původních penzijních fondech, protože nemá informace o alternativách.

Jak by tedy dnešní mladý člověk měl spořit investovat, aby si zajistil příjem ve stáří?

Extrémní příklad je, že se hodně uskromní, uloží peníze na účty penzijních společností  a bude ignorovat dovolené a bydlení. To ale většina mladých lidí neudělá a neměla by udělat. Částka ukládaní do penzijních fondů by se měla s věkem zvyšovat. Investiční portfolio by se samozřejmě mělo rozložit.

V minulosti jste vstoupili i na polský trh. Lze srovnat česká a polská investiční mentalita?

Nelze, český a polský trh jsou dva úplně jiné světy. Poláci mají mnohem menší averzi k riziku a chtějí taky rychle vydělávat. Navíc to je země, kde donedávna byly vysoké úrokové sazby, ten trh je někde jinde. Před pěti lety, kdy jsme na tamní trh vstupovali, byly úrokové sazby 5 procent, kdežto u nás vysoké sazby byly 2 nebo 2,5 procenta.

Promlouvá i do finančního poradenství fin-tech?

My jsme do fin-techu vstoupili také. Investovali jsme do Twista, které se soustředí na to, jak platit snadno, rychle a pohodlně. Platba mailem je typický příklad. Nejde ale jen o investici jako takovou, ale aktivně se podílíme na tvorbě strategie. V Partners máme investiční společnost, chystáme roboadvisera i online fondový supermarket. Vše co děláme, připravujeme tak, aby se dalo uzavírat online, ať už poradcem nebo samotným klientem.

Očekávám, že fin-tech změní proces, způsob sjednávání a správu portfolia, ale nezmění finančně poradenský trh. Ani role finančního poradce se v horizontu pěti nebo i deseti let nezmění. Poradce je podstatná část procesu, protože ten dokáže získat klienta a poskytnout analýzu jeho situace.

Petr Borkovec (40) 

Vystudoval Provozně-ekonomickou fakultu na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, působil zde také jako pedagog.  Je majitelem a CEO finančně poradenské společnosti Partners Financial Services, kterou spoluzaložil před 10 lety.