Pomáhá Čechům na zahraniční univerzity. Příprava na Oxford trvá roky, říká Tomáš Jízdný
Ve dvaceti letech začal společně s podnikatelem Ondřejem Kaniou pomáhat mladým lidem se studiem v zahraničí. Před třemi lety společně koupili střední školu, na které chtěli bojovat proti problémům českého školství. To se jim podařilo, další projekty Tomáš Jízdný nicméně spouští již pod vlastní vzdělávací společnosti Education a investiční platformou Rozjízdný. Získal tak například podíl v pražské střední pedagogické škole Futurum, snaha vysílat české teenagery do zahraničí nicméně patří mezi klíčový byznys i nadále.
Jsou Spojené státy stále kolébkou vzdělávání?
Vůbec ne, Ameriku vidíme na přibližně pátém místě oblíbenosti. Proto se snažíme nabízet i jiné státy jako Velkou Británii, Německo nebo Polsko. Například proto, že studium v USA je finančně velmi náročné. USA ale například i Velká Británie jsou nicméně nejznámější a zdánlivě nejpřístupnější například kvůli jazyku. Nicméně my ale ukazujeme studentům, že možnosti mají i jinde.
Existuje mimo hlavní proud nějaká země, která je jakýmsi esem v rukávu a studenti o možnostech v ní moc nevědí?
Snažíme se skutečně studentům doporučit školu, která je pro ně vhodná. Když jim něco nabídneme, snažíme se o to, aby takovou možnost zvažovali. Nejsou však oblíbené země na východ od nás. Je to ale i o tom, že jsou po akademické stránce horší. Přestože nejznámější jsou prestižní školy ve Velké Británii nebo Americe, my chceme studentům ukazovat, že kvalitní vzdělávání ve svých oborech mohou získat i třeba v sousedním Německu.
Jaký je rozdíl mezi studenty, kteří se rozhodnou odjet studovat do USA, a kteří jedou do Německa?
Určitě se odlišují oborem a především je odlišuje jazyk. Amerika je více zpropagovaná a známější, těží z dobré pověsti svých škol. Tato pověst nemusí mít reálné základy, my však zemi hodnotíme až ve třetím kroku, primární je pro nás to, co chce sám student studovat. Na základě toho jim školu doporučujeme. Vliv může mít například i to, že náklady na studium jsou v Německu nižší a magisterské obory jsou často i v angličtině, ale třeba bakalářské spíš v němčině - je tedy potřeba znát jazyk.
Jak funguje proces navazování kontaktu s univerzitami?
Vždy, když si myslíme, že máme terén zmapovaný dost, tak to nikdy dost není. Máme jak blízké partnerské univerzity, tak se snažíme i aktivně hledat na trhu to, co je pro studenta nejvhodnější. Škola totiž vždy hodnotí konkrétního studenta. Abychom ale mohli rozklíčovat, která škola je pro studenta vhodná, pomáhají nám buď místní akademici se znalostí prostředí, nebo absolventi a studenti daných škol.
Pokud za vámi tedy přijdou dva studenti, že chtějí studovat práva v Británii, je pravděpodobné, že skončí na jiné škole?
Ano, nepochybně. Je to o preferencích studenta nebo jeho věku. Pokud přijde s myšlenkou studovat v zahraničí ještě na střední škole, můžeme mu lépe pomoci se připravit na těžší školu. Pokud chce ale student vycestovat hned další rok, musíme vzít jeho přípravu v potaz. Možností je také studium v přípravném nultém ročníku.
Znamená to, že by studenti s ambicemi studovat na prestižní univerzitě měli už na střední škole věnovat třeba dva roky přípravě?
Je to ideální stav, případně ještě lepší je, když student vycestuje již na střední škole. Čím prestižnější škola, tím náročnější jsou přijímací řízení. A nejde pouze o testy, ale takéo věci, které si zájemce může zapsat do životopisu, prostě něco navíc. Měli by pracovat sami na sobě, případně dělat nějakou bohulibou činnost, pomáhat. Jde o věci, které by měly zájemce odlišit od ostatních.
Co to typicky je?
Musíme se na žádosti dívat individuálně. Klíčový je především jazyk, v druhé řadě pak to, na jaké škole studujete a jaké předpoklady na ní získáváte. Pokud vidíme nějaké nedostatky, začínáme na nich pracovat, pokud nejsou, tak se soustředíme rovnou na přípravné testy. Aktivity navíc, kterými se studenti mohou odlišit a školu zaujmout, mohou být různé. Ať už je to dobrovolnická činnost, hra na hudební nástroj nebo sportovní aktivita.
I pro britské studenty je příprava takto náročná?
Máme úplně jiný vzdělávací systém. Britští studenti se tak na nadcházející vzdělání připravují v rámci své výuky. A platí to i u nás, dobrou vizitkou střední školy by mělo být to, na jaké univerzity se z nich studenti dostávají.
Co znamená studium na Oxfordu z hlediska financí?
Dobré školy nejdříve studenta přijmou a následně řeší, jaké má student finanční možnosti. Oxford je velká škola, která má spoustu fakult a oborů s odlišnými ceníky. Ve Velké Británii jsou tyto možnosti lepší než třeba v USA. Zpravidla jsou obory jako například medicína dražší než ekonomické obory.
Pokud bude zájemce o studium skutečně schopný, je jedno, z jakých pochází finančních poměrů?
Známe případy, kdy kvalitní studenti dostávají velká stipendia, což jim značně usnadňuje studium. Pokud ale někdo něco chce, musí začít pracovat a vybojovat si to. Stoprocentní stipendia jsou nicméně naprosto vzácná. Existují ale i jiné varianty, jak studium dofinancovat, od výhodných studentských půjček, které už nabízejí i české banky, po různé nadační fondy, kterénadané studenty podporují.
Studenty vypravujete na zahraniční univerzity, není však u českého vzdělávání problém spíše na nižších úrovních školství?
My neříkáme, že české vysoké školy jsou všechny špatné, a proto posíláme studenty do zahraničí. Chceme nicméně ukázat českým studentům, že i oni mají možnost vycestovat, protože zahraniční zkušenost považujeme za formující a zásadní. Chceme jim dodat odvahu, motivaci a informace, které jim mnohdy chybí.
Nicméně i fungování českého školství na nižších úrovních se pomalu mění a i když jsou změny někdy neobratné, není všechno špatně. Co je pro náš systém ale důležité, je propojit školy, které reprezentují sami učitelé, s technologickými firmami, které jim mohou výrazně pomoci. Pozornost je třeba upřít také na zřizovatele škol, kteří mají vliv na využívání peněž v oblasti školství. Potřebujeme vzájemně propojit ty, kteří na změně školství pracují, protože se zdá, že sice máme angažované školy nebo vyvíjíme skvělé technologie pro školy, ale izolovaně, bez společné diskuse a nějaké dlouhodobé koncepce.
Základní rozdíl, který cítím mezi vysokými a středními školami, je ten, že na univerzitách je větší benevolence vůči studijním plánům, než vidíme na středních školách. Odlišná je i mentalita lidí na různých úrovních školství. Také proto, že být učitelem v Česku není vůbec prestižní, ačkoliv se to pomalu mění. A neřeším pouze finance, ale také pomůcky ve školách a samotné prostředí. Vidím pozitivní trend například v tom, že se bývalí učitelé vrací do školství, stejně tak je pozitivní zpětná vazba od studentů na pedagogických fakultách. Jedná se tedy o dlouhodobou záležitost.
Proč jste investoval právě do střední pedagogické školy a ne třeba do školy základní?
Co není může být. Našel jsem přesně to, co jsem hledal v té střední pedagogické škole. A to jak s ohledem na to, jak doposud fungovala, tak v její myšlence a spojení osob, které jsou v oboru dlouho. Jako mladý člověk mám spoustu nápadů a myšlenek. Nicméně není možné jen tak vzít myšlenky ze západu a přenést je do Česka. Zde mám na druhé straně někoho, kdo mi dokáže poradit. Škola vznikla na začátku devadesátých let a dodnes funguje pod stejným vedením a majiteli, manželi Marečkovými. Ti sami chtějí spoustu věcí vylepšovat, ale uznávají, že na vlastní revoluci nemají síly. Původní debaty byly o tom, že školu převezmu celou, ale pro nás je vhodnější, když ji můžeme převzít postupně.
Mnohdy zmiňujete snahu využívat tablety a technologie v hodinách. I to je ale experiment bez větších zkušeností, ne?
To ano, ale můžu tím reflektovat problémy, které české školství má. Jedním z nich je odlišná úroveň studentů, kdy se učitel musí věnovat pomalejším žákům na úkor celé třídy. Pedagog nemá nástroje k tomu, aby úroveň žáků srovnal, v tom mu mohou pomoci tablety a speciální programy. Díky nim je možnése studentům takéindividuálně věnovat, učitel bude získávat statistiky o úspěšnosti žáků ve výukových programech tak, že bude rovnou vědět, na co by se konkrétní student měl příště zaměřit. A následně také zjistíte, zda se student v dané problematice zlepšuje.
Z toho, co říkáte, chápu, že nechcete dělat revoluci.
To ani nejde. Ačkoliv dát tablety do škol je svým způsobem revoluční. Nicméně stále musíme vycházet z věcí, které tady jsou – jako školské vzdělávací plány a podobné záležitosti. Nezbavíme se ani státní maturity, ani povinných předmětů daných ministerstvem školství. Tímto tlakem však chceme apelovat na změny shora. Třeba na to, aby se efektivněji využívaly suplované hodiny, které jsou z hlediska výuky neefektivní. Právě to mohou technologie změnit.
Takže akvizice školy byla jedinou možnou cestou, jak prosadit změny?
Ano, byla to pro mě jediná cesta, jiné nástroje v českém školství příliš nejsou.
Jednáte v současnosti o rozšíření technologie na jiné školy?
Nyní chceme především ukázat, jak to funguje u nás, a mít konkrétní výsledky. Naším cílem přitom není jen vychovat studenty, ale především dobré učitele.
O jaké projekty se chcete zajímat v rámci platformy Rozjízdný?
Zajímám se především o projekty, které nějak souvisí s tím, na čem už v rámci vzdělávání pracujeme. Mnohdy se vám nápady nezdají jako příliš podobné, ale v širším kontextu se jedná o velmi blízké obory, například virtuální realita. Dokážu si představit, že ji zvládnu zasadit právě do vzdělávacího systému.