Tomáš Čupr: Pořád běžím a ne každý okolo mě stíhá | E15.cz

Pořád běžím a ne každý okolo mě stíhá, říká zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr

Jan Novotný

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Je mu osmatřicet a za posledních jedenáct let vybudoval tři úspěšné firmy. Ta poslední, online supermarket Rohlík, se postupně rozjíždí po Evropě. Zahraniční expanze ji už nyní přivedla mezi jednorožce, tedy firmy oceněné minimálně na miliardu dolarů. „Vnímám Rohlík jako dobrodružství, které nás bude zaměstnávat ještě dlouho. Stavím se k němu minimálně jako ke stoleté firmě,“ říká většinový majitel Tomáš Čupr.

Tři projekty, které jste rozjel, vznikaly vždy po dvou letech. V roce 2010 to byl vůbec první český slevový portál Slevomat, o dva roky později rozvozce jídel Dáme jídlo a nakonec v roce 2014 internetový obchod s potravinami Rohlík. Jak se vám daří stále se vracet na začátek?

Mám veliké ambice a velká očekávání sám od sebe. Od malička jsem si četl o Microsoftu a Applu a říkal jsem si: jednou taky budu dělat něco velkého. Když si ty věci projektujete a vizualizujete, ony se opravdu stanou. Cesta nikdy není rovná přímka, ale jednou na ten Mount Everest prostě vylezete.

Rohlíku se věnujete už sedm let. V čem je jiný než vaše předchozí projekty?

Když jsme prodali Dáme jídlo, kde jsem byl relativně malým podílníkem, měl jsem asi třicet procent, přišly mi peníze a já jsem najednou neměl co dělat. Do důchodu se s tím jít nedalo a ani by mě to nebavilo. Vždycky jsem chtěl udělat ještě něco většího.

Je skvělé, když doručujete pizzu nebo prodáváte vouchery na kuřecí křidýlka, ale nutně to nezlepšuje svět kolem vás. To mě hnalo vpřed. Rohlík v sobě koncentruje veškerou energii, ambice a drive, které mám. V Dáme jídlo jsem se skoro nudil. Oproti Rohlíku je to opravdu hračka. To není úroveň komplexity, která by mě zaměstnávala na moc dlouho.

Jak byste zatím hodnotil letošní rok Rohlíku? Úspěšně jste vydali emisi dluhopisů, nasbírali jste přes sedm miliard korun od investorů, připravili jste se na vstup do německého Mnichova...

To je začátek. Každý rok, kdy působíme na nějakém novém trhu, je vždy začátkem nějaké delší cesty. Vnímám Rohlík jako dobrodružství, které nás bude zaměstnávat ještě dlouho. Stavím se k němu minimálně jako ke stoleté firmě. Jeden rok v historii stoleté firmy není zas tak moc.

Svůj nadpoloviční podíl v Rohlíku tedy neprodáte? Necháte si ho až do smrti?

Naše cesta vede na burzu. Možná se kousek mého podílu bude někdy obchodovat veřejně, ale velkou část si chci nechat opravdu dlouho. Do hrobu si ho ale neodnesu. Takže třeba na sklonku života budu chtít udělat nějaké zásadní rozhodnutí.

Kdy byste chtěli s Rohlíkem vstoupit na burzu?

V horizontu tří až sedmi let. Strašně záleží na tom, v jaké kondici budou trhy a v jaké kondici budeme my. Záleží na tom, jak se nám rozjede Německo, Itálie a další větší země. Dnes vlastně působíme na třech malých evropských potravinových trzích, což je Rakousko, Česko a Maďarsko. Ve chvíli, kdy se nám rozjedou ty větší trhy, uvidíme, kdy nastane správný čas pro vstup na burzu.

E-COMMERCE SUMMIT 2021

V létě spouštíte pobočku Rohlíku v Mnichově. Jak jste daleko s přípravami?

Webové stránky i sklad jsou už několik týdnů připravené. V červnu jsme ještě museli dokončit pekárnu ve skladu. Chvíli totiž byla pod širým nebem, jelikož jsme sice měli budovu, ale té chyběla střecha. Pro náš program Friends&Family, určený pro užší okruh zákazníků, spouštíme mnichovský Knuspr.de v červenci a pro veřejnost pak v srpnu.

Jak těžké bylo najít v Mnichově volný sklad? Předpokládám, že haly jsou tam dost obsazené.

V Mnichově je to těžké. Ale našli jsme takovou ruinu v Garchingu na mnichovském okruhu, kterou kompletně rekonstruujeme. Bylo to asi dosud nejtěžší hledání skladových kapacit. Ukazuje se, že i ve Frankfurtu, Miláně nebo v Madridu je to výrazně jednodušší.

Do Frankfurtu plánujete vstoupit ještě letos?

Letos v listopadu.

Kolik vás zatím stál vstup do Německa?

Vybudovat sklad stojí čtyři až čtyři a půl milionu eur. Ale platíme lidi, kteří jsou dražší než v Česku a někteří už jsou u nás rok, ačkoli zatím byznys neprovozujeme. To také stojí několik milionů.

Ale ta zásadní ztráta přichází v okamžiku, kdy začneme provozovat byznys. Na začátku ještě není dost klientů, abychom byli hned ziskoví. Takže každá objednávka zvyšuje ztrátu. Pak nastává taková zajímavá křivka, kdy nám obrovsky roste obrat a ztráta se rapidně zvyšuje, dokud se to nezlomí do zisku. Ten už je tažen kromě marže hlavně efektivitou v provozu a v poslední míli. Ale to nejde bez nějakého množství zákazníků.

Kolik jich musí být, aby se váš byznys v Mnichově dal překlopit do zisku?

Myslím, že při třech tisících objednávek denně už bychom měli generovat zisk.

Kromě Německa máte namířeno do Itálie, což už jste říkal při příchodu italského online supermarketu Everli do Prahy. Jak pokročily přípravy?

Máme ředitele a máme sklad, takže jsme na tom dobře. Ale ještě pár měsíců nám to zabere.

Jak se bude Rohlík v Itálii jmenovat?

Bavíme se o řadě variant. Nejzábavnější je Zucchina.it. Ale uvidíme. V marketingu máme myšlenkový proud, který dbá na jednotný brand v celé Evropě, takže stále diskutujeme.

Přístup k veškerému digitálnímu obsahu

Předplatit E15 Premium

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video