Během pandemie musel startup Daytrip, který turistům nabízí alternativu veřejné dopravy v podobě místního řidiče, propustit několik zaměstnanců a osekat náklady na minimum. Nyní se nadechuje k návratu, byť komplikovanému vysokou inflací a válkou na Ukrajině. Vedení Daytripu na začátku roku vyhlásilo cíl dosáhnout miliardových tržeb, nakonec to letos bude zhruba polovina částky. „Zákazníci naštěstí přeorientovali zájem ze střední Evropy na jižní. Praha a Budapešť jsou populární destinace, v chápání Američanů ale leží příliš blízko Ukrajině,“ uvádí v rozhovoru pro deník E15 provozní ředitelka Daytripu Markéta Bláhová.
Covid zastavil cestování, tedy podstatu vašeho byznysu, jaké to bylo?
Těžké. Začali jsme to vnímat ještě dříve, než se to rozšířilo do Evropy, jelikož v té době jsme měli už poměrně hodně zákazníků v jihovýchodní Asii, kde se covid začal ukazovat už v lednu 2020. To už jsme viděli pokles. Jako všichni na začátku jsme si mysleli, že to maximálně za dalších šest měsíců opadne, nedělali jsme proto další opatření. Nicméně se zhoršením situace jsme už v dubnu věděli, že nás to nemine. Předtím jsme měli denně desítky až stovky rezervací, které se najednou měnily na zrušené objednávky. V tu chvíli pro nás bylo zásadní vypořádat se se zákazníky, protože jsme věřili, že se cestování vrátí. Chtěli jsme se tedy vyhnout pošramocení pověsti, proto jsme hned vraceli peníze za zrušení cesty.
Museli jsme osekat náklady jen na to základní. Bohužel to znamenalo, že jsme se museli rozloučit i s částí týmu, zejména se zákaznickým servisem, pro který jsme najednou neměli práci. Oznámení zaměstnancům, že končí, byla první hodně nepříjemná zkušenost s vedením firmy.
Ve světě startupů je vývoj dynamický i v normálních dobách, o to složitější to je v době krize. Byli jste nad propastí krachu?
To úplně ne. Věřili jsme, že to zvládneme. Opomíjená vlastnost důležitá pro startupisty je vytrvalost. Lidé mají často pocit, že když neuspějí po prvním roce, nemá to už cenu a vzdají to. Vytrvalosti, odhodlání a tvrdohlavosti je ale trochu potřeba. Tím, že jsme osekali veškeré náklady, tak jsme ke krachu blízko neměli, podpořili nás i investoři. Spíše jsme se rozhodli, že ten čas chceme využít k rozvoji produktu. Kdybychom věděli, že to bude trvat dva roky, tak by asi nálada byla horší, takhle jsme si řekli, že to je náročnější období. Využili jsme to tedy k tomu, abychom se do toho mohli pustit po covidu naplno, což se povedlo. Už letos jsme překonali předcovidový rok 2019. Zvládli jsme to.
Jaký byl přístup investorů?
Podpořili nás. I před covidem jsme chtěli růst, a hledali jsme proto peníze na další rozvoj. Nebylo to tedy tak, že bychom neměli z čeho žít. Ale jsme rádi, že nás podpořili a věřili, že se lidé vrátí.
Změnila pandemie, tedy nečekaná událost, která ovlivnila do velké míry celý byznys, vaše přemýšlení o podnikání?
Covid pro nás byl černá labuť, počítali jsme s růstem a velkými plány. Ač jsme se ale snažili sebevíc, tak to nešlo. Nemám ale zásadní pocit, že bychom v tomhle něco změnili. Vnímám ale určitě větší potřebu být flexibilní a nutně nepočítat s něčím, co je, že bude i za rok. Doufám, že se nic takového opakovat nebude, kdybychom ale byli přehnaně opatrní, tak se nikam neposuneme.
Covid změnil i svět, zejména cestování. Čekalo se, že lidé budou cestovat méně, ale podle současných čísel to spíše vypadá, že oživení bylo poměrně silné.
Jak kde. Ve střední Evropě to ještě není na předcovidových číslech. My jsme vyrostli, ale to je i tím, že jsme otevřeli nové trhy. Po dvou letech, kdy byli lidé zamčení doma, jsou vyhladovělí, a jelikož neutráceli, mohou si plnit cestovatelská přání. Plánují ale v kratším horizontu, dříve měli cestu připravenou rok dopředu. Poté, co se jim v uplynulých dvou letech mohly plány ohledně dovolené změnit čtyřikrát, jsou obezřetnější. Rezervaci hotelu proto řeší například tři týdny před odjezdem. Preferují také méně hromadné dopravní prostředky, to bylo silné zejména v loňském roce.
V kolika zemích teď jste?
Zhruba v devadesáti, občas se to dynamicky mění, třeba na Ukrajině by to teď nebylo bezpečné.
Během pandemie jste vstoupili do Ameriky, což jste popsali jako vytvoření nové byznysové nohy. Jak se vám tam daří, kdo je váš zákazník?
Vstoupili jsme na americký kontinent, konkrétně do střední a jižní Ameriky, kam jezdí zejména obyvatelé Spojených států a Kanady. Populární je Mexiko, i v době covidu to byla jedna ze zemí, která nebrala restrikce příliš vážně. Pro Američany to nebylo tak daleko, proto tam s oblibou jezdili. To nám umožnilo expandovat, v čemž pokračujeme dosud, minulý týden jsme spustili například Chile. To už je zajímavé i pro Evropany, protože je to na druhé straně zeměkoule. Vidíme také, že jich spousta jezdí například do Kostariky.
Nejdůležitější jsou tedy pro vás Američané přijíždějící do Evropy?
Stále ještě ano, ale střední Amerika začíná ta čísla dotahovat, primárně v zimě, jelikož sezona je tam jindy než v Evropě, kde je od dubna do října. Ale v lednu a v únoru toho v Evropě není moc co dělat, to se spíše lidé jezdí ohřát do tepla.
Před pandemií jste měli zajímavý růst tržeb, v roce 2016 20 milionů, o rok později to bylo 75 milionů, až v roce 2019 vyrostly tržby na 400 milionů, nicméně během pandemie to výrazně padlo.
Během pandemie jsme měli jen pár klientů, někteří nás využívali k překonání hranic v době, kdy byla hromadná doprava výrazně omezená. Ale takových případů nebylo příliš mnoho. Nicméně letos jsme už za prvních deset měsíců překonali rok 2019. I když se cestovní ruch stále teprve zotavuje, dobu před covidem jsme už nyní překonali. Letos bychom se tak měli dostat na obrat 20 milionů eur (zhruba 485 milionů korun – pozn. red.). Jsme na dobré cestě.
Na jaře jste říkali, že letos míříte k miliardě. To se nepovedlo?
Stále tam míříme. Bylo to ale těsně před invazí na Ukrajinu, myslím, že to bylo ve stejném týdnu, 21. února jsme zveřejnili, že jsme získali investici a o tři dny později Rusku napadlo Ukrajinu, což neotřáslo čísly jako covid, ale také to mělo nedobrý dopad. Zákazníci se naštěstí přeorientovali ze střední Evropy na jižní. Praha a Budapešť jsou populární destinace, pro vnímání Američanů jsou ale příliš blízko Ukrajině. Neviděli jsme hromadné úbytky rezervací, ale určitě to stopu zanechalo.
Půl miliarda je dost daleko od miliardy, může za to válka?
Ano, válka a ekonomická krize.
Jak vidíte další vývoj v příštím roce, na co se zaměříte?
Věřím, že minimálně budeme zdvojnásobovat letošní tržby. Uvidíme, jaký bude vývoj, konkrétní čísla nyní nemáme.
Kolik máte spolupracujících řidičů?
Přes pět tisíc.
Kdo jsou, pracují na plný úvazek?
Jak kdo. Existuje více způsobů, jak se to dá dělat, záleží i na lokálních zákonech. Jsou země, kde je to velmi jednoduché. Pak jsou ale země, jako třeba Itálie, kde je to mnohem regulovanější, vydávají se tam licence, kterých je omezené množství. Nemůže to tam tedy dělat kdokoli, licence jsou i cenově náročné, tam lidé dělají pro Daytrip více na plný úvazek. Ale jsou i lidé, kteří to dělají jen pro zážitek. Měli jsme spoustu řidičů, kteří oceňují, že potkají lidi z celého světa, nebo kteří nepoužívají v práci angličtinu.
Jak vybíráte řidiče?
Nebereme všechny řidiče, máme poměrně náročný přijímací proces. Ověřujeme, že jsou bezúhonní a že mají potřebné dokumenty a povolení. Musejí umět anglicky. Komunikují totiž s lidmi, není to stejné, jako když jedete večer z baru domů, kde je poloviční úspěch, když přijede ten člověk, který se zobrazuje v aplikaci a má stejnou SPZ.
U nás naopak chceme, aby mluvil, protože je se zákazníkem třeba pět hodin a měl by se podle toho umět chovat. Využívají nás třeba i lidé, kteří přijeli za byznysem a potřebují se připravit na jednání, řidič by tak měl mít sociální dovednosti, aby uměl vycítit, jestli si s ním zákazník chce, či nechce povídat. A měl by být také schopný předat zákazníkům vhled do kultury a země, kde cestují. Vždy naši službu popisujeme tak, že nudný transfer přeměňujeme na výlet.
Říkala jste, že máte poměrně komplikovaný proces přijímání řidičů. Když jich pro vás jezdí přes pět tisíc, tak to zřejmě bude poměrně náročné na lidské zdroje?
Jsme nároční v tom, koho na platformu pustíme. Nemůže tam být kdokoli s řidičákem, ale vybíráme si a hlídáme si i zpětnou vazbu od zákazníků. Za těch sedm let jsme se to ale naučili dělat efektivně. Máme síť spolupracovníků v různých regionech, kteří jsou zodpovědní za nabírání nových řidičů, ti se tak s těmi lidmi setkávají a vybírají vhodné adepty.
Jaký je váš obchodní model? Máte tarif za ujeté kilometry, nebo se cena tvoří jinak?
Cenu určuje platforma, je to tarif na kilometr. Ve Švýcarsku bude ale jiná cena než v Mexiku. Vždy to vychází z interního výpočtu, který zohledňuje dobu cesty, vzdálenost, cenu paliva nebo průměrný výdělek v dané zemi. Je to kombinace několika proměnných, v každém regionu je to jiné. V Mexiku pojedete za 40 eur, v Itálii stejnou trasu za 100 eur a ve Švýcarsku za 400 eur, protože to odpovídá životnímu standardu.
Jaká je průměrná cena jízdy?
Je to kolem 280 eur.
Kolik z toho připadne vám?
V současné době je to 23 procent.
Kolik vás vyzkoušelo cestujících?
Celkově to už bylo přes 700 tisíc, z toho v letošním roce přes 200 tisíc.
Kam se chcete dále rozvíjet, plánujete nové služby?
Určitě se nabízí rozšíření služby. V této době nabízíme soukromou přepravu, tedy jednotlivec či skupina. V létě jsme v Itálii testovali službu sdílené přepravy a nyní jsme ji spustili i v Mexiku. Tato služba míří zase trochu na jiný typ zákazníků, nejsme luxusní služba, ale využívají nás lidé z vyšší střední a vyšší třídy.
Když se na to díváte optikou Evropana, tak dát 300 eur za cestu mezi Prahou a Vídní se může zdát trochu moc, ale pro Američana to není tak náročné. Sdílená přeprava ale vyjde levněji, když cestujete jako sólo cestující, tak nemusíte platit za celé auto, ale kupujete si jednotlivé sedadlo. Ale zase tam chceme zachovat prvek autenticity, tedy být s řidičem v kontaktu. Jsou to tedy transfery maximálně pro sedm lidí, nechceme z toho dělat autobusovou službu.
Takže chcete konkurovat BlaBlaCar?
Ta služba byla postavená na tom, že si na cestě můžete snížit náklady tím, že nabídnete místa ostatním. U nás je to obráceně, v centru dění je zákazník a je to placená služba na vyžádání. Když jsem chtěla jet BlaBlaCar do Berlína, musela jsem jet na Černý Most v určený čas, nebyla tam flexibilita. Ta analogie se nabízí, protože na první pohled jste v cizím autě, ale má to od sebe poměrně daleko.
Na stránkách máte video, kde vám mladý řidič ve vyžehlené bílé košili pomůže se zavazadly a je příjemným doprovodem. Nicméně máte přes pět tisíc řidičů, což je poměrně hodně. Měli jste s nimi nějaké problémy?
Někdy se nějaké zádrhely objeví. Působíme v devadesáti zemích, takže někdy jsou problémem i kulturní odlišnosti, například ve vnímání času odjezdu, který je pro některé kultury jen orientační. Někdy se zase vyskytnou problémy s tím, že řidič neumí příliš dobře anglicky nebo se pokusil domluvit zpáteční cestu mimo platformu. V tom jsme ale nekompromisní a v takovém případě spolupráci hned končíme. Ale nikdy jsme nemuseli řešit zásadní konflikty.
To zní jako drobnosti spíše etického rázu, ale od Uberu třeba víme, že s řidiči jsou občas problémy. Nikdy jste nemuseli řešit třeba nějaké napadení?
Opravdu ne. Tato hrozba mě budí ze spaní, ale naštěstí se nic takového nestalo. Pět tisíců řidičů není zase tak moc.
Markéta Bláhová
Je spoluzakladatelkou a provozní ředitelkou společnosti Daytrip. Má na starosti řízení firemních procesů, marketing a komunikaci se zákazníky, kterou ve firmě pomáhala od základu vybudovat. Po studiích oboru Informační studia a knihovnictví na FF UK pracovala v marketingové agentuře Triad. Působila jako Social Media Specialist, poté vedla vlastní tým. V roce 2015 spoluzaložila Daytrip a ze začínajícího startupu ho pomohla přetvořit ve společnost působící v devadesáti zemích světa s téměř půl milionem zákazníků.
