Starosta Dolních Břežan a náměstek středočeské hejtmanky Věslav Michalik (STAN) patří mezi nejvážnější kandidáty na příštího ministra financí. Chce prosadit to, co se zatím v české politice nikomu nepodařilo: výrazně seškrtat daňové výjimky, zavést vyšší daň z komerčních nemovitostí či rychlé odpisy na robotizaci. „Z krize se proinvestujeme, ale jen se zapojením soukromého sektoru,” říká.
Jste kandidátem STAN na ministra financí. Jak velká je šance, že budete kandidátem na tento post celé koalice Pirátů a Starostů?
To je před volbami ta úplně nejméně důležitá otázka. Podstatné je, abychom měli opravdu dobrý ekonomický program, což si myslím, že se nám podařilo. Bez ohledu na to, jestli bude ministrem financí Věslav Michalik, Lukáš Wagenknecht nebo Zbyněk Stanjura, je důležité, co se na tom ministerstvu uděje. Něco se totiž udít musí. Souběh dnešního stavu, tedy dopadů daňového balíčku a razantního výpadku příjmů, a navýšení opakovatelných mandatorních výdajů vytváří nůžky, které budou minimálně 350 miliard korun. Stát s takovým schodkem nemůže každý rok fungovat.
Předpokládám, že jste se podílel na programu Pirátů a Starostů?
Byl jsem garantem ekonomické části programu za Starosty a nezávislé. Mojí protistranou byl Mikuláš Ferjenčík. Pod námi pracovaly komise, které ta témata více destilovaly a dávaly dohromady.
Bylo něco, na čem jste se neshodli, kde jste museli přistoupit ke kompromisu?
Já jsem v ekonomické oblasti nezaznamenal nic, u čeho bychom se měli servat nebo kde bychom stáli na hodně protichůdných pozicích. K celému programu jsme přistupovali tak, že není cílem vytvořit jednotný program obou stran. Hledali jsme průsečík. Řekli jsme si, pokud někdo má v programu něco, co ta druhá strana nechce, tak si to nechá jen ve svém programu a v tom koaličním to nebude.
Co jste nechtěli vy?
Nakonec Piráti nechtěli do programu nic, co bychom nechtěli my.
Určitě jste jedním okem koukal do programu koalice Spolu. Je tam něco, s čím nesouhlasíte?
Program Spolu považuji za velice dobrý základ k tomu, abychom mohli jednat o nějaké povolební koalici. Je tam spoustu věcí, na kterých se shodujeme. To, co považuji do budoucna za lehce problematické, jsou spíše věci menšího charakteru. Například to, že Spolu chce změnit pražskou burzu, jako kdyby nevěděli, že je to privátní firma.
Co ovšem opravdu problém je, že když se podívám na výdajovou stranu - ať už závazek dvou procent na obranu či pět procent na školství, a na příjmovou stranu - třeba závazek nevracet se k daňovému balíčku a naopak o dvě procenta snížit sociální pojištění, tak mi to nevychází. V jejich programu chybí příjmy na tyto výdaje, nebo aspoň zmínka o tom, kde ty příjmy vezmou. Navíc si táhneme balík nezkonsolidovaných veřejných financí, který nám zanechá Alena Schillerová.
Budeme muset vést velice podrobnou diskuzi, jak sestavit rozpočet, abychom dosáhli schodku 1,5 procenta HDP, jak Spolu chce. Takže tu máte výpadek v příjmech, další požadavky na výdaje, chcete schodek pouze 100 miliard a z minula máte schodek 350 miliard. Když si to spočítáte, tak to znamená, že musíte odněkud vzít třeba 450 miliard. To nikdo nedokáže ušetřit.
Jak to tedy budete chtít řešit?
Je třeba to pojmout hodně vícezdrojově. Mluví se o tom strašně schematicky, v rovině zvýšení daní versus škrty. Ta paleta mezi tím je mnohem pestřejší. Můžete zvyšovat příjmy a přitom nezvyšovat daně. Například, když vám poroste ekonomika nebo když zrušíte některé daňové výjimky, získáte dodatečný příjem, a přitom nezvyšujete sazby.
Které daňové výjimky byste chtěli škrtat?
V daňovém řádu je strašná spousta výjimek, které si za posledních třicet let vylobbovaly různé skupiny. Třeba se nedaní příjem ze státních dluhopisů. Potřebujeme to, přináší nám to něco? Znamená to, že si někdo dluhopisy nebude kupovat, když většinu z nich stejně umístíme na nějakém mezinárodním trhu? Když si zrevidujete seznam daňových výjimek, je tam spoustu odečitatelných položek, které snižují základ daně.
Je třeba si uvědomit, že samotná daňová sazba je jen číslo, důležité je, co daníte. Jak široký je ten daňový základ. Pokud ten základ budete mít malý, protože je tam hodně výjimek, pak můžete mít vysokou daňovou sazbu, a dospějete nominálně ke stejnému číslu jako když máte nízkou daňovou sazbu a široký základ.
Jednou z daňových výjimek je také časový test pro osvobození příjmu z prodeje podílu v obchodních společnostech. Piráti naznačovali, že by bylo na čase to zrušit. Mluvili jste o tom?
Je legitimní o tom zavést diskuzi. Nemáme to v programu jako cílený záměr, ale je to jedna z daňových výjimek. Obecně v ekonomice je dobré, když neexistuje možnost arbitrážního chování. Když máte tutéž věc možnost danit několika různými způsoby, tak vás to vede k tomu, abyste vytvářel struktury a vyhnul se zdanění. Toto je typický příklad, kde je arbitráž. Pokud se rozhodnete, že si budete zisk vyplácet každý rok, tak ho daníte 15 procenty. Když se rozhodnete, že si ho v té firmě nastřádáte a vyplatíte formou účelového prodeje firmy, tak to danit nemusíte. Myslím, že zákonodárce měl jiný cíl, a to aby se podpořil kapitálový trh. Je to velká výjimka, která v anglosaském světě vůbec neexistuje.
Máte v programu zvýšení daní z komerčních nemovitostí?
To je téma, které nemá vliv na státní rozpočet, protože jde o příjem obcí. Bavme se o tom, jestli by obce neměly mít možnost rozšířit paletu nástrojů, které mají. Například když se postaví v nějaké obci elektrárna nebo spalovna, což jsou komerční nemovitosti, má mít obec možnost z toho mít nějaký příjem? Já myslím, že ano. Když má někdo někde nějakou skládku, taky vám nepřipadá divně, že odvádí do nějakého fondu peníze, protože vytváří zátěž na tom území. Když někdo znečišťuje vodu, tak také platí poplatky. Tady je to podobná filozofie. Podnikatel vytváří nějaké externality, které zatěžují území, a my je můžeme regulovat zdaněním.
Shodli jste se na nějaké částce?
V programu není žádná částka. Jsou tam témata k jednání v budoucí koalici. Je třeba se dívat na celkovou filozofii kolem zdanění komerčních nemovitostí. Funguje tady NIMBY efekt, kdy komunity nechtějí na svém území v zásadě skoro nic. Když budete chtít někde postavit novou halu, tak se proti tomu zvedne odpor. Vytlačujeme si investory do Polska a Německa, protože nejsme schopni nabídnout nic lidem, kteří v tom místě žijí. V rámci rozpočtového určení daní se příjem přerozdělí mezi stát a všechny kraje a obce. Například v Kutné Hoře je Philip Morris, má dvě miliardy čistého zisku, ale do rozpočtu Kutné Hory nespadne nic. Ta motivace je propodnikatelská, ne protipodnikatelská.
Má se celkově reformovat rozpočtové určení daní tak, aby daňové příjmy obce více odpovídaly ekonomické aktivitě na jejím území?
My jsme tu už takovou situaci měli. Vedlo to k tomu, že některé obce začaly dávat podnikatelům peníze, aby se u nich registrovali. Souhlasím, že by to chtělo nějakou revizi. V Německu to funguje tak, že kraj nebo obec mají něco z toho, že se v tom místě něco nového staví. Samozřejmě potřebujeme v Česku, aby se stavělo a investoři investovali. Potřebujeme pro to vytvářet podmínky.
Jak dále sanovat rozpočet?
Musíme zvýšit daňový příjem, to považuji za opatření číslo jedna. Nějakým prorůstovým, investičním balíčkem, který by v postcovidové době pomohl k tomu, aby se ekonomika rozběhla. Abychom se vrátili na trajektorii masivního růstu a v tom okamžiku samozřejmě část toho dluhu pokryji tím, že z něho vyrůstám. Druhé opatření je zlepšení výběru daní, a to tedy zmiňovaným rušením daňových výjimek, kde se dají najít desítky miliard korun. Když sečteme všechny výjimky, všechny odečitatelné položky, tak to je přes tři sta miliard.
Mezi odečitatelné položky ale patří i penzijní připojištění či úroky z hypoték. To byste také chtěli rušit?
Máte výjimky, které k něčemu jsou a mají k něčemu motivovat. Můžete se podívat, zda opravdu motivují. Když zákonodárce prosadil daňově odečitatelné úroky z hypoték, tak asi chtěl, aby si lidé kupovali vlastní bydlení. Na druhou stranu oproti jiným státům ho máme v nejvyšší sazbě DPH.
Už to podle vás není tak efektivní, když máme vysoký počet vlastnického bydlení?
To ne, zrovna odečitatelné úroky z hypoték není něco, na co bychom měli sahat. Spíše chceme, aby si lidé vlastnické bydlení pořizovali. Příští vláda by měla ve spolupráci se soukromým sektorem nastartovat výstavbu minimálně sto tisíc bytů. To je jediné řešení, jak můžete dospět k nějakému řešení nerovnováhy na trhu, kde je ohromná poptávka, není nabídka a vysoké ceny. Vláda by měla dát nějaký signál trhu, že to chce. Část bytů by měl postavit veřejný sektor, zejména obce a města s pomocí státní intervence.
Jak by se v tom měl stát angažovat?
Stát municipalitám může pomoci tím, že jim zajistí financování. To neznamená nutně dotace, to může být návratné financování. Já jsem přítelem toho, abychom stále více nahrazovali národní dotace vratnými dlouhodobými půjčkami. Pak si příjemce musí rozmyslet, zda mu vychází cashflow, zda to uživí z nájemného. Veřejný sektor si může dovolit mnohem delší návratnost a zároveň nižší výnos než soukromý sektor. V rámci postcovidového balíčku vidím bydlení jako jedno ze stěžejních témat.
Jak ještě dostat do rozpočtu peníze?
Je důležité dostat na trh práce lidi, kteří jsou v šedé ekonomice kvůli exekucím. Máme skoro milion lidí, kteří jsou v exekuci. Řada z nich se snaží získávat výplaty na ruku, aby jim to exekutor nesebral. Pokud na trh práce dostanete aspoň část žen na mateřské dovolené a část důchodců, pro které je nyní nevýhodné pracovat, tak máte opět k dispozici velký balík peněz. Tím chci znovu dokázat, že zvýšení příjmů neznamená zvýšení daní.
Pak tu máme balík úspor, o kterých mluví kolegové ze Spolu a přisuzují mu větší váhu, než budou reálně schopni dodat. Ale budu velmi rád, když se jim to podaří. Například dotace velkým firmám jsou opravdu zbytečné, takže tyto úspory lze realizovat, aniž bychom té ekonomice něco dramaticky provedli. Ale musíme si dát pozor na úspory, kterými si tu ekonomiku znova podvážeme, protože nám neprotékají do ekonomiky.
Jak se stavíte k dani z příjmu, bude se zvyšovat?
V koalici je shoda, že chceme nižší zdanění práce. A to je správně, Česká republika práci daní zbytečně moc. Byl bych rád, kdybychom byli schopni sáhnout na snížení sociálních odvodů, jak to navrhuje ODS. Pokud to ten rozpčet dovolí, tak jsem toho rozhodně zastáncem. Samozřejmě, když to uděláte, musíte ten výpadek někde nahradit. Když sociální odvody snížíte o dvě procenta, tak jde o výpadek zhruba 40 miliard. A pak se může stát, že budete muset nějaké služby zpoplatnit. Nemyslím si, že by česká společnost byla připravena přejít od současného modelu k modelu privátního zdravotnictví a školství, za které platíme. Myslím si, že Česká republika a její obyvatelstvo preferuje ten model, že má vyšší zdanění a za to má bezplatné nějaké služby. K tomu je třeba se přizpůsobit. Jde o to, aby se u toho nějaké peníze neztrácely a ten stát byl efektivní. Náš stát efektivní samozřejmě není, je přebujele administrativní a byrokratický. Dokud ho nezdigitalizujeme, tak ho ani nezeštíhlíme.
Koalice Spolu chce zrušit až 13 procent míst ve státní správě. Jste pro?
Pokud se bavíme o úřednících, tak ze 70 tisíc lidí by muselo odejít deset tisíc. Když vezmu, že mzdový náklad na toho člověka je 650 tisíc i s odvody, plus overhead náklady, tak dejme tomu, že je to milion, tak se bavíme o úsporách deset miliard korun. Zajímavá částka, ale z deficitu 350 miliard jen střípek.
Zvládl by stát propuštění deseti tisíc úředníků?
Úředník je aspoň člověk, který umí pracovat s počítačem, je to středoškolák či vysokoškolák, takže pokud ho nerekvalifikuju, tak si možná vytvářím další problém, protože neušetřím, ale nakonec to zaplatím přes podporu v nezaměstnanosti. Navíc nám budou chybět peníze ze sekundárních efektů, protože tito lidé samozřejmě také utrácejí. Úředník není ten, který tu výplatu investuje, ale spíš ji celou spotřebuje.
Byl bych tedy opatrný v tom, jestli jsme schopni nějaký velký počet úředníků jednorázově vypustit. Ta agenda také nezmizí. Když škrtnete 10 procent úředníků, tak to automaticky neznamená, že se vám sníží mzdové náklady také o 10 procent. Někdo tu agendu musí převzít. Za posledních 30 let jsem tu neviděl žádnou vládu, jejíž představitelé před volbami slibovali nižší počet úředníků, a pak to skutečně udělali. Je to o nákladech, o kolik jsem schopen snížit mandatorní výdaje státu, ale přes počet úředníků ta cesta úplně nevede.
Kritizujete současné snahy vládnoucí koalice o zvýšení důchodů až o tisíc korun. Penze by se neměly rychle zvyšovat?
Kupní síla důchodců klidně může být vyšší, ale je otázka, co si můžeme dovolit. Pokud si řekneme, že průměrný důchod chceme zvýšit na 16 tisíc korun, tak to znamená o 20 miliard více na důchody. A to vše v situaci, kdy nám tady ministryně financí říká, že letos si budeme muset půjčit 500 miliard rozpočtového schodku a v příštích letech nějaké další stovky, abychom vůbec pokryli náklady. Kdybychom si alespoň půjčovali na investice, tak bych tomu rozuměl. Ale my si půjčujeme na spotřebu. Já si naopak myslím, že by stát měl připravit investiční balíček, aby nastartoval ekonomiku, abychom pak mohli i ty důchody zvýšit, až ty peníze budeme mít.
Ale ministryně financí Schillerová také říká, že se z krize musíme proinvestovat.
Z krize se proinvestujeme, ale nejen investicemi státu. Je třeba vytvořit pobídky pro soukromý sektor, aby se na tom chtěl podílet. My jsme země, ze které každý rok odteče obrovské množství peněz, až 7 procent HDP. Co děláme jako stát pro to, aby aspoň část těch peněz tady zůstala?
Už došlo ke změně investičních pobídek, která právě směřuje k omezení těch odtoků do zahraničí.
Je otázka, jestli máme jít cestou investičních pobídek, tedy cestou nějakých dotací. Jediná smysluplná, transparentní a rovná pobídka je zrychlený odpis. Každý tomu rozumí, nikdo o ni nemusí soutěžit. Stát může říct, že je se chce vymanit z režimu levné práce, že chce robotizovat a automatizovat, takže investice z robotů si firmy budou moci odepsat třeba během dvou let.
To je něco, co máte v programu?
Určitě o tom budeme mluvit.
Budete kandidovat ve sněmovních volbách?
Neucházím se o místo poslance, mě by to ve sněmovně nebavilo.
Takže to přeskočíte a půjdete rovnou do vlády? Neměl byste si říct o důvěru voličů?
Já si nemyslím, že ministr je dobrým poslancem. Když se má někdo věnovat naplno exekutivě, tak nemůže sedět ve sněmovně. Pokud by měl být společenský konsenzus, že v exekutivní pozici by měl být jen ten, kdo prošel volbami, tak si to můžeme uzákonit. Na obcích i na krajích to tak je. Koneckonců já jsem tou volbou na různých úrovních prošel mockrát.
V roce 2007 jste se jako jeden z klíčových manažerů poradenské společnosti CA IB podílel na poradenství ČSOB při prodloužení miliardového kontraktu s Českou poštou na provozování přepážek banky. Získali jste za to více než 200 milionů odměny. Policie pak případ vyšetřovala kvůli podezření z daňového úniku. Kde skončily peníze z toho kontraktu a jak celý případ dopadl?
Někdo tehdy podal anonymní trestní oznámení, že ČSOB to uplatila a naše odměna neskončila tam, kde měla. Ale ona skončila tam, kde měla.
Tedy u vás a CA IB?
Jasně. Taky proto to odložili. Za tu éru, kdy jsem dělal investiční bankovnictví, jsem byl podávat vysvětlení asi patnáctkrát v různých kauzách. Zvláště v 90. letech si lidé různě vyřizovali účty. Vyšetřovalo se, jestli ty peníze, které k nám došly, skutečně přišly a co se s nimi stalo.
Zaujalo mě, že jste sametovou revoluci strávil v Sovětském svazu. Co jste tam dělal?
Jel jsem na tříletý vědecký pobyt do Dubny, to byl CERN Východu. Já jsem tam jel dělat kandidaturu věd.
Musel jste tehdy něco podepsat?
Já jsem byl první v našem ústavu dozimetrie záření, kterému podepsali aspiranturu, aniž by po něm chtěli, aby vstoupil do strany nebo se stal kandidátem členství. Ředitel mi tehdy v tom roce 1988 říkal, že to je nebývalé, že by mi to dovolili, že už se něco děje a režim slábne.
Vy jste v Rusku zakládal Občanské fórum, je to tak?
To asi souvisí s nějakou částí mé povahy a mou politickou angažovaností. Zorganizoval jsem Občanské fórum vědeckých pracovníků, kteří pracovali v Rusku. Zorganizoval jsem generální stávku. Nějaké estébáky jsme poslali domů. Nebylo to občas úplně příjemné, Přijeli za mnou třeba estébáci z našeho moskevského velvyslanectví před Vánoci 1989, zazvonili mi v Dubně u dveří a začali mi vyhrožovat, ať toho nechám, jinak nikdy neuvidím své dítě a tak podobně.
Vystudoval jadernou fyziku na ČVUT a posléze pracoval jako vědec, byl na studijním pobytu v ruské Dubně. Vzdělání si doplnil v ekonomii na Rochester Institute of Technology a stal se nejprve finančním a investičním analytikem v CA IB Financial Advisors, posléz byl členem představenstva HVB Bank. Od roku 2004 je starostou Dolních Břežan u Prahy, kde se podílel na vzniku laserového centra a dalších investic. Od roku 2012 je zastupitelem Středočeského kraje, po loňských krajských volbách se stal náměstkem hejtmanky pro finance a strategii. Je také šéfem STAN ve Středočeském kraji. |