Brněnskou Moravskou galerii vede už téměř šest let. Loni jí pořádané výstavy navštívilo více než 130 tisíc lidí. „V momentě, kdy jsme zavedli vstupné zdarma, se marketingově zvýšil zájem o galerii i samotné expozice,“ říká ředitel Jan Press. Sbírku Moravské galerie nedávno obohatil i artefakt, který pro deník E15 vytvořili studenti pod vedením designérů Ronyho Plesla a Maxima Velčovského.
Prvního dubna budete ve funkci šest let. Co se za tu dobu nejvíce povedlo?
Jsem aprílový ředitel. Každý si myslel, že moje zvolení do funkce byl jen takový fórek na pár měsíců, a vydrželo to šest let. Povedlo se mi asi více věcí, než jsem na začátku čekal. Když se nastupuje do takové státní instituce, tak vás každý varuje a říká, že tam nic nepůjde změnit a vy budete jen součást mechanismu, který je už nastavený. Chtěl jsem zlepšit hlavně kontakt s veřejností, protože se mi zdálo, že je galerie otevřená pouze odborné veřejnosti, a nikoli běžným návštěvníkům. Společně jsme zavedli experimentální projekty. To, co nám chybí, je totiž běžný návštěvník z ulice, což jsme si vzali jako takovou naši vnitřní politiku a vedlo to k tomu, že jsme otevřeli expozice zdarma, což byl v českém muzejnictví výrazný počin. Byli jsme první muzeum nebo galerie, která to udělala.
A dál?
Důležitých počinů bylo víc. Udělali jsme zázemí, otevřeli kavárny, design shop a knihkupectví, což jsou věci, které se před pěti lety nebraly jako samozřejmost. Co se týká nasměrování Moravské galerie, tak pro mě bylo důležité zaměření na moderní a současné umění, jemuž jsme věnovali velkou pozornost a vybudovali jsme velkou sbírku konceptuálního umění.
V Uměleckoprůmyslovém muzeu jsme se zaměřili na představování českého designu a českých designérů. Do té doby bylo muzeum chápáno spíše jako prostor pro vystavování volného umění a my jsme z něj udělali muzeum designu a myslím si, že je to poměrně rozpoznatelná instituce.
Jste instituce zřizovaná státem, dlouhodobě kritizujete nízký rozpočet Moravské galerie. Nová brněnská koalice na kulturu nějaké peníze přidávala. Týkalo se to i vás?
Jak jste řekl, jsme instituce, kterou zřizuje ministerstvo kultury. Běžní návštěvníci si to ani neuvědomí. Vedení města si bohužel ještě neuvědomuje možnost výraznější participace na našem rozpočtu. Zatím žádáme běžným grantovým systémem, kde mám informaci, že se žádné výraznější změny nechystají.
Zavedli jste vstupné zdarma a zároveň jste otevřeli kavárny a další věci. Jak to funguje finančně?
Muzea umění nemají v evropském prostředí moc velkou návštěvnost, takže sama musejí vynakládat vysoké prostředky na propagaci. Když jsme zavedli expozice zdarma, tak se nám i marketingově zvýšil zájem o Moravskou galerii i o samotné expozice, takže se ten počet návštěvníků znásobil, aniž by nás to nějak finančně poškodilo. Naopak se snížily náklady na propagaci a my se můžeme více zaměřit na sdělení a podstatu expozic.
Finančně to vychází tak, že se nám podařilo nastartovat zdravou ekonomickou situaci, kdy se nám zvýšily příjmy z prodeje vlastního zboží, merchandisignu, z designshopů a kaváren. Současně poskytujeme prostor pro firemní události, takže máme i poměrně vysoké příjmy z pronájmu. To vše podle mě podpořil zvýšený zájem o Moravskou galerii.
Zavedli jste ale také sbírku on-line. Co si od ní slibujete?
Sbírky on-line jsou důležitým nástrojem, protože naše galerie spravuje velké množství sbírkových předmětů, které jsou uloženy v depozitářích a návštěvníci nikdy nemají příležitost je vidět. Pouze nějaká zlomková část je vystavená v expozicích a průběžně na výstavách. Přes to všechno se jedná o poměrně nízké procento zpřístupněných sbírek. Právě ty sbírky on-line umožní lidem prohlédnout si alespoň prostřednictvím nějaké náhledové fotografie, jaké předměty jsou v Moravské galerii. To je pak přiměje i k návštěvě.
Dokonce lidem domů půjčujete umělecká díla. Jak přesně to funguje?
Češi mají stále trošku nedůvěru k současnému umění a my jsme se snažili tuto bariéru mezi uměleckým dílem a českým člověkem odstranit. Inspirovali jsme se německým projektem artotéka, který funguje jako veřejná půjčovna uměleckých děl. Přijdete do naší knihovny, kde jsou na závěsech pověšená umělecká díla, která si můžete půjčit domů a vystavit na oblíbené místo.
Tímto krokem odstraňujeme bariéru mezi člověkem a uměleckým dílem, protože na výstavě se na umění díváte z větší vzdálenosti a neumíte si moc představit, jaké by to bylo, kdybyste doma neměl televizi nebo nábytkovou stěnu, ale umělecké dílo.
Jakým způsobem vlastně pro galerii získáváte umělecká díla?
Cest je několik. Nejčastěji nakupujeme, ale bohužel máme omezené finanční prostředky, tak jsme často odkázáni i na ty další způsoby. Předměty můžeme získávat i formou daru, což se může vztahovat na jednotlivá díla nebo i na celé sbírky. Nedávno se nám podařilo získat jednu velkou sbírku, jejímž prostřednictvím se nám povedlo doplnit mezeru, kterou jsme měli v oblasti konceptuálního umění. Musíme být s umělci v těsném kontaktu a oni občas vycítí, že by umělecká díla měla být v naší galerii. Když se to tak hezky potká, tak dojde k daru nebo odkupu.
Ještě se to může nalézt. Dnes je hodně zajímavé například sklo z osmdesátých let, jehož se lidé zbavují a pak mohou přijít i nálezy, že to někdo vyhodí nebo vám to může dát nějaká firma, která má spoustu materiálu, a může vám to dát jen za odvoz.
Kdo rozhoduje o tom, jaká umělecká díla přijmete? Můžete porovnat váš přístup k přijímání umění s přístupem dřívějšího vedení?
Dám příklad na trofeji, kterou jsem získal od deníku E15. Před deseti lety by s jejím přijímáním přišel metodologický problém, protože sbírky byly přísně dělené podle materiálu. Pokud je to z jednoho materiálu, tak je to rozdělení jednoduché, ale když pracujeme se současným designem, jemuž se instituce dlouho pořádně nevěnovala, tak dochází k prolínání materiálů. Díla často unikala jen kvůli tomu, že nebyla jednoduše zařaditelná do určité kategorie. Tuto trofej teď určitě nerozebereme na sklo a keramiku, ale ponecháme ji dohromady.
Jde i o to, že se vyrábí z nových materiálů. Ještě před pár lety byl problém získat nějaký předmět, který byl třeba z plastu, protože sbírka plastu nebyla definovaná. Zajímají nás nově ale i předměty běžného používání, což bylo vidět například na výstavě Kmeny 90, kde byly prezentovány například metalové bundy. My jsme výrazně rozšířili kategorii pomocného materiálu, pod kterou schováme skoro všechno, aby byl doklad člověka na zemi v té dané době.
Artefakt, který jste získali od deníku E15, vytvořili studenti UMPRUM pod vedením designérů Maxima Velčovského a Ronyho Plesla. Spolupracuje vaše galerie i jinak se studenty?
Poměrně rozsáhle, což by mohlo i mnoho lidí překvapit, protože jsme instituce, která by měla pracovat s prověřenými hodnotami. Se studenty spolupracujeme hlavně proto, že chceme včas odchytit talentované umělce a sledovat jejich vývoj. Ke spolupráci se studenty jsme často zváni. Osobně například vedu i některé diplomové práce a účastním se i diplomových obhajob.
Často jsem tedy přítomen i v ateliérech Ronyho Plesla a Maxima Velčovského. Příležitosti pro prezentaci studentů jsou při výstavách velkých designérů, kteří jsou zároveň pedagogy. U výstavy Maxima Velčovského nebo studia Olgoj Chorchoj byla příležitost pro prezentaci studentů. Jejich tvorbu se snažíme co nejvíce zohlednit i v našich výstavních projektech. Nebo pořádáme i bienále grafického designu, kde je také možnost spolupráce se studenty. Takže kde se možnost spolupráce nachází, tak tam ji plně využíváme. Z důvodu rekonstrukce Uměleckoprůmyslového muzea bude ale další bienále až v roce 2022.
Chystáte nějakou podobnou „masovou“ výstavu, jako byly Kmeny, i na letošek?
Přímo na letošní rok takový blockbuster nechystáme. Budeme se soustředit hlavně na rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea, které budeme otevírat v prosinci 2020 s celou novou expozicí, která by se měla zaměřit i na věci ze současna a z budoucnosti. Chceme být muzeem, které se nějakým způsobem dotýká problémů společnosti, jako je průmysl 4.0 nebo predikce budoucnosti, což jsou věci, jimiž se jiná muzea moc nezabývají.
Tuto expozici otevřeme velkou výstavou známého českého designéra Jiřího Pelcla. Předpokládám, že to bude velmi výrazná výstava. Další rok pak otevřeme velkou výstavu k fenoménu postmoderny. Počítám, že se v ní kromě postmoderního umění odrazí i životní styl spojený s kýčem, který byl v devadesátých letech součástí běžného života.
Jak silná je vlastně v Brně konkurence z pohledu muzeí a galerií?
Dnes je silná konkurence hlavně v tom, kde lidé tráví volný čas. Těch možností, kam zajít, je poměrně mnoho. Na počet obyvatel v Brně je ta konkurence ještě silnější než například v Praze. Mám pocit, že není pravda, že lidé tráví čas hlavně v supermarketech. Podle mě společnost zbohatla a snaží se vyhledávat kvalitní program.
Problém pro nás může být ještě v tom, že se řada lidí nechá nalákat na méně hodnotný program nějakých science center nebo jiných takových bombastických výstav, kde vás nalákají například na to, že prezentují předměty z Titanicu, ale ve skutečnosti se jedná buď o nějaké kopie, nebo plagiáty, které jsou působivě scénicky vystaveny. Řada lidí si ještě neumí udělat názor na věci a myslí si, že když vstoupila do makety Titaniku, tak de facto splnila nějakou kulturní povinnost. My se snažíme lidi přesvědčit o tom, že galerie může nabídnout něco víc a zkušenost s její návštěvou je nezbytná.
| Je absolventem dějin umění a muzeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V brněnském muzejnictví se pohybuje od roku 2002, postupně vedl Muzeum sakrálního umění a krátce i Diecézní muzeum v Brně. Do Moravské galerie přišel před více než deseti lety a vyzkoušel si několik funkcí, od roku 2013 ji řídí. |
