Ivan Pilip: Budoucnost republiky dávno není ve velkých továrnách | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Ivan Pilip: Budoucnost republiky dávno není ve velkých továrnách

Ivan Pilip exkluzivně pro E15

Poslední roky jsou spíše promarněnými příležitostmi. Vláda funguje v dobrém ekonomickém prostředí, o které se ale nijak zvlášť nezasloužila.

Česká ekonomika má za sebou další úspěšný rok a je zjevné, že dozvuky krize z let 2009 až 2013 jsou definitivně minulostí. Růst překročí tři procenta, nezaměstnanost je nejnižší v Evropě, platy rostou a ceny, s výjimkou nemovitostí, se zvyšují přijatelným tempem. Velkou otázkou dalšího vývoje zůstává, jak dlouho tato situace bude trvat a jaká by měla být reakce hospodářské politiky státu. Náznaky zpomalení růstu se již začínají objevovat. Odhad růstu hrubého domácího produktu na letošní rok je okolo tří procent, zatímco loni byl 4,6 procenta.

Kdo může za růst

Navzdory signálům zpomalování růstu se ale nezdá, že by ekonomice hrozil významný otřes, alespoň ne z vnitřních příčin. Hospodářská politika by se proto měla více zaměřit na řešení dlouhodobějších problémů a nerovnováh, protože není nutné řešit rozpočtové tlaky přítomné v době pomalého růstu a vysoké nezaměstnanosti. V tomto ohledu jsou poslední roky spíše promarněnou příležitostí. Vláda funguje v mimořádně dobrém ekonomickém prostředí, o které se ale nikterak zvlášť nezasloužila. Pro spravedlnost je však nutné dodat, že ani neudělala zásadní chybu, která by růst ohrozila.

Dosavadní růst byl především důsledkem vysoké konjunktury v Evropě a ve světě, protože export je zásadním faktorem českého hospodářství a od roku 2009 se zdvojnásobil. Stejně tak přispěla k růstu výraznější spotřeba domácností, která byla mimořádně utlumená v době krize – zčásti kvůli nadměrně alarmistickým prohlášením tehdejší vlády a přehnaným úsporám. Obě poslední vlády přitom dorovnávaly propady příjmů spíše pod tlakem zájmových skupin a z politických důvodů, než že by šlo o vědomý nástroj rozpočtové politiky.

Vize zahraničních událostí Michaela Žantovského: Svět stojí na prahu další revoluce

Memento roku 2009

Strukturálně však v rozpočtové politice nedošlo k podstatné změně a rozpočtová politika proto, navzdory relativně nízké míře zadlužení, má stále menší prostor na reakci na případné ekonomické šoky. Pro představu, jaký dopad může mít náhlý pokles ekonomiky, dobře slouží rok 2009: rozpočet byl schválen s deficitem 38 miliard korun, skutečný výsledek byl 192 miliard, tedy o 154 miliard horší. Dnes by při stejném poklesu byl vzhledem k vyššímu nominálnímu HDP rozdíl odhadem 250 miliard.

Následky experimentu ČNB

Růst naopak podvazuje relativně malé zvyšování investic, navíc výrazně navázané na čerpání fondů z Evropské unie, které budou po roce 2020 klesat. Celkově nedostatečné dobudování infrastruktury, zejména dopravní sítě, zůstává jedním z hlavních nedostatků fungování země, a pokud bychom posuzovali vývoj od roku 1989 po jednotlivých oblastech, je právě tato jednou z těch, kde zaostávání za evropskými standardy zůstává největší.

Problémem pro ovlivňování vývoje hospodářství je nadále politika centrální banky. Experiment s umělým oslabením měny má vážné následky dodnes. Objem devizových rezerv České národní banky je extrémně vysoký a nadále deformuje kurz koruny, protože v důsledku doznívajících spekulací se zastavilo posilování domácí měny, které by přitom mělo být jedním z kanálů pro sbližování ekonomické úrovně se starými zeměmi unie.

Politici v devadesátých letech selhali, ekonomika nyní skomírá, tvrdí ekonom Milan Zelený

Rizika z ciziny 

Další vliv na kurz má vývoj ve světě, který se v době snížené jistoty obrací proti menším měnám. Ty vesměs oslabovaly. V každém případě celý tento vývoj potvrzuje, že setrvávání mimo eurozónu přináší kromě vyšších transakčních nákladů více rizik než výhod. V tomto směru však nelze v příštím roce očekávat žádnou změnu, o čemž všechny ujistila i ministryně financí Alena Schillerová svým absurdním prohlášením, že nedopustí znehodnocení úspor českých občanů.

Přitom vnější prostředí představuje pro rok 2019 pravděpodobně nejvíce rizikový faktor vývoje české ekonomiky. Eurozóna a hlavní ohniska velké krize – Řecko, Španělsko, Irsko a další – se stabilizovaly a zatím se podařilo odvrátit i hrozící střet s novou italskou vládou.

Nebezpečí: Trump a brexit

Letos bude ale velmi pravděpodobně dokončen brexit, který v případě odchodu Velké Británie bez dohody s unií může znamenat jednorázový otřes nejen pro vzájemný obchod, ale pro celé hospodářské prostředí Evropy. Jen o pár týdnů později se konají volby do Evropského parlamentu, kde může dojít k posílení protiintegračních a nacionalistických sil a v důsledku toho pak i k dalším komplikacím pro reformy na úrovni unie.

Ještě větší nebezpečí pro globální ekonomiku představuje politika Donalda Trumpa. Jeho strategií, pokud lze o nějaké mluvit, je mnohdy netržní podpora domácí ekonomiky, oslabování mezinárodních systémů obchodních a jiných dohod a ochrana amerického trhu před konkurencí. Jde o odklon od tradiční podpory nejen USA obecně, ale zejména republikánů, kteří naopak bývali propagátory volného trhu a výhod mezinárodní spolupráce. Vzhledem k velké provázanosti mezinárodních obchodních řetězců a významu obchodu pro prakticky všechny světové ekonomiky by nějaká razantní Trumpova rozhodnutí – která nelze vyloučit, ale bohužel ani předvídat – mohla mít výrazný negativní dopad na vývoj světové ekonomiky.

Klaus, který se stydí za Česko, nebo Pohlreichova temná předpověď. TOP 10 Pavla Štrunce

Nejistotu na trzích potvrzuje zmatečný vývoj burz v závěru loňského roku, kdy došlo k výrazným propadům. Například hlavní americký index Dow Jones výrazně poklesl během měsíce a přes mírné snížení ztrát v dalších dnech výrazně ztrácel. Vliv má bezesporu nejistota týkající se hospodářské politiky americké vlády a možných tlaků prezidenta na americkou centrální banku, jejíž logické zvyšování úrokových sazeb opakovaně kritizuje. Jakkoli tedy americká i světová ekonomika roste, korekce kurzů akcií a zvyšování úrokových sazeb mohou snížit investiční sklony a mít za důsledek zpomalení růstu s dopady také na českou ekonomiku.

Směry roku 2019

V rámci hospodářské politiky by proto bylo v letošním roce dobré zaměřit se na oblasti, které jsou pro dlouhodobý růst podstatné a v roce nyní už loňském se příliš neřešily. Za prvé je zásadní připravit se na pokles příjmů z evropských fondů. V novém rozpočtovém období se Česká republika posune mezi země s vyšší ekonomickou výkonností a přísun evropských peněz, které výrazně přispěly k růstu hrubého domácího produktu, zeslábne.

Neméně důležité je řešit demografický problém a jeho dopad na rozpočty. Zvyšování důchodů bylo ze sociálního pohledu v pořádku, ale vytváří nároky na rozpočty do let, kdy může být vynakládání obdobných peněz složité. Zároveň se nikterak neposunula příprava hlubší reformy důchodového systému, která by reagovala na vývoj počtu obyvatel a jeho věkovou strukturu v dalších desetiletích.

Je také nutné systematicky řešit migraci z pohledu přísunu pracovní síly ze zahraničí. Pro další růst ekonomiky bude nedostatek pracovní síly zřejmě nadále omezujícím faktorem a bez migrace bude složité ho řešit. Bez debaty je nutné zvýšit efektivitu fungování státu, přestat zvyšovat počty zaměstnanců. Náklady na chod státu se neúměrně zvyšují, aniž by adekvátně rostla efektivita fungování státní správy.

Další ekonomická krize se blíží, příčiny té minulé jsme stále neodstranili, říká ekonom Jiří Klvač

Průmysl zemi nespasí

Je také na čase přestat pro další rozvoj země vycházet z tvrzení, že Česko je a bude průmyslová země. Žádná vyspělá země není převážně průmyslová – například podíl průmyslu na HDP Německa je 25,6 procenta, zatímco služeb téměř 69 procent. Budoucnost České republiky není ve velkých továrnách, ale ve výrobcích s vyšší přidanou hodnotou a ve službách. Tomu je nutné přizpůsobit školství, přestat diskutovat o posilování učňovského školství, ale naopak zpružnit systém obecného vzdělání a zaměřit se na flexibilitu budoucí pracovní síly.

Česko není ostrov

Mezi priority by také mělo patřit seriózní zapojení České republiky do diskuzí o dalším vývoji evropské integrace. Začlenit ji postupně do eura, bankovní unie a dalších nástrojů, které mají zefektivnit společný hospodářský prostor Evropské unie. Iluze o ostrově uprostřed Evropy chráněné vlastní měnou je vzhledem k vazbě české ekonomiky na eurozónu nereálná a po odchodu Británie z EU bude eurozóna hlavním jádrem dění v unii.

Ekonomické prostředí je na začátku roku 2019 příznivé a práci na těchto změnách neustále přeje. Nevyužít tuto situaci by znamenalo propásnout příležitost k výraznějšímu posunu České republiky mezi opravdu rozvinuté a bohaté země, kam svými předpoklady, kulturou a geografickým umístěním rozhodně patří.

Ivan Pilip (55)
Absolvoval mezinárodní obchod na VŠE v Praze a postgraduál na Madridské univerzitě. Před revolucí pracoval na VŠE a v Československé akademii věd. Vstoupil do Křesťanskodemokratické strany, jež byla založena v roce 1990, byl jejím lídrem, než se sloučila s ODS. Členem vlády byl od roku 1992 do 1998, zastával funkce ministra školství a ministra financí. Byl místopředsedou ODS, ale patřil k poslancům, co z ODS odešli a založili Unii svobody. Mandát v Poslanecké sněmovně ztratil v roce 2002, mezi lety 2004 až 2007 pak zastával funkci viceguvernéra Evropské investiční banky.

Babiš se v zahraničí naoko věnuje migraci, zároveň ale lobbuje za Agrofert, říká Jakub Michálek

Autor: Ivan Pilip exkluzivně pro E15
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!