Snaha pomoci neplodným párům se mění v „obchod s lidmi“. Takový názor zastává psycholožka Hana Konečná je jedním ze dvou zástupců Česka v Bioetické komisi Rady Evropy. V rozhovoru pro INFO.CZ mimo jiné vysvětluje, proč se obává „výroby dětí na zakázku“.
Čím se Bioetická komise Rady Evropy vlastně zabývá?
Naposledy jsme například dostali k posouzení dokument, který doporučuje, aby děti, jež přišly na svět s pomocí dárcovství vajíček nebo darovaných spermií, měly automaticky po dovršení šestnácti či osmnácti let věku právo na informace o svém genetickém původu. A ty informace by měly přijít od státu.
Co to znamená? Stát by informoval osmnáctileté dívky nebo chlapce, že mají jiné genetické rodiče, než jsou ti, kteří ho vychovávají a které mají zapsané v rodném listě?
Ten návrh přesně říká, že stát by měl v určitém věku dítě informovat, že existují nějaké další informace o okolnostech jeho narození. Dítě by se samo mělo rozhodnout, zda chce vědět víc. Neanonymita dárcovství spermií a vajíček je v některých státech už zavedena, nejdéle asi ve Švédsku, ale mají ji i ve Velké Británii, Německu, Nizozemí, další země o ní uvažují. Ovšem zatím záleží na tom, zda dítěti rodiče vůbec řeknou, že bylo počato pomocí dárce. Návrh, o kterém mluvíme, a který by při jeho přijetí měl být závazný pro všechny evropské státy, ale přináší povinnost státu informovat dítě nezávisle na vůli rodičů.
Jak konkrétně by to mělo fungovat?
To přesně není v dokumentu specifikováno, ale jaké má stát možnosti? Úřední dopis, případně pozvání na úřad. Neumím si moc představit, že by to řešili mailem nebo telefonátem.
