Polostátní energetická skupina ČEZ koupila 55,2 procenta podílu v české plynárenské společnosti GasNet, která provozuje distribuční síť na 80 procentech území Česka s výjimkou Prahy a Jihočeského kraje. Společnosti Macquarie Asset Management za ni zaplatí v přepočtu zhruba 21,3 miliardy korun. „Může vzniknout plynárenský koncern a ten nakonec může zčásti zamířit i na burzu,“ říká výkonný ředitel Patria Corporate Finance Petr Dědeček.
Cena je bezmála 12násobkem průměrného hrubého provozního zisku (EBITDA) GasNetu za poslední tři roky. Je to adekvátní?
Jde o letos největší tuzemskou transakci. Za infrastrukturální aktivum je cena ale přiměřená. Například belgický nezávislý provozovatel plynárenské soustavy Fluxys se aktuálně obchoduje za více než devítinásobek EBITDA.
Je třeba vnímat, že GasNet je pro mnohé investory lákavým cílem. Jeho hospodaření je velmi stabilní a predikovatelné, protože je z 99 procent regulováno Energetickým regulačním úřadem. Jediná proměnná je spotřeba plynu, která se odvíjí zejména od počasí, ale i ekonomického cyklu, případně úspor spotřebitelů.
Poprvé v rámci posilování státu v energetice kupující získá jen mírně nadpoloviční většinu. Jak si to vysvětlujete?
Ostatní akcionáři (německá Allianz Capital Partners a kanadská firma British Columbia Investment Management – pozn. red.) neměli potřebu prodat a kupujícímu mírná majorita stačila. Pro ČEZ je akvizice formálně finanční investicí a bude se tak muset chovat. To znamená, že transakce mezi ČEZ a společností GasNet budou muset odpovídat pravidlům obvyklým na trhu, což by v případě stoprocentního ovládnutí firmy neplatilo.
Jsem si jist, že se všichni budoucí vlastníci před transakcí dohodli na nové akcionářské dohodě a způsobu společného podnikání v GasNetu. Je to v takových situacích obvyklé.
Prodávají společnosti Macquarie Asset Management skončil investiční horizont jejího fondu, takže prodej byl logický. Očekáváte, že podíly prodá i zbytek akcionářů?
Neznám investiční horizont zbylých minoritních akcionářů, ale v nejbližší době bych další změny vlastnické struktury neočekával. Situaci budou minoritáři jistě sledovat, a pokud budou v GasNetu spokojeni, nemají důvod prodávat.
Kam zestánění v plynárenském sektoru míří? Může mít vláda nějaký plán, který zatím nahlas neříká?
Vše míří k tomu, že pod kontrolou státu bude přeprava, skladování a majorita v distribuci, což určitě přináší synergii a vyšší bezpečnost. Je nutné vnímat i tlak na uhelnou energetiku, jejíž ekonomika se kvůli emisním povolenkám může rychle propadnout do ztráty. Zda tím ale získá nějaké eso v rukávu, to upřímně nevím.
Jak na tyto kroky nahlížíte jako odborník na fúze a akvizice z oblasti energetiky? Jsou nezbytné?
Cítím v tom politický, národní, bezpečnostní zájem. Zda se na konci tyto kroky ukážou jako správné, do značné míry ovlivní i geopolitická situace. Určitý smysl ale dávají i ryze podnikatelsky, jinak by do toho stát nešel.
Když si odmyslíme charakter kupujícího, tak spojit plynárenskou infrastrukturu a využít synergií ekonomický smysl dává. A nakonec je možné, že dojde k propojení koupených aktiv do „českého plynárenského koncernu“ a ten se časem objeví i na pražské burze.
