Součástí vládou avizovaného konsolidačního balíčku je i přeřazení veškerých nápojů do vyšší, 21procentní sazby DPH. Značně negativní dopad na byznys očekává i spolumajitel skupiny Kofola Jannis Samaras. „Po zvýšení DPH lze čekat zdražení o zhruba tři koruny na lahev. Na spotřebu to bude mít dopad. Odhaduji, že meziročně prodej vyjádřený v objemu poklesne o pět a v nejhorším případě až o deset procent. Zatím to jsou jednotky procent,“ říká lídr nápojářského impéria. Skupina provozuje jedenáct výrobních závodů v Česku, na Slovensku, v Chorvatsku, Slovinsku a v Polsku a sdružuje mimo jiné značky Rajec, Korunní, Ondrášovka, Jupí, Vinea, Semtex, UGO či Leros.
Součástí vládou oznámeného konsolidačního balíčku je i přesun nápojů do vyšší, 21procentní sazby DPH. Jaký to bude mít dopad?
Přinese to další inflaci. Nápoje spotřebitelům zdraží až o deset procent. Vláda dělá obrovskou chybu, že v tuto chvíli na DPH vůbec sahá. Vládě jsme za firmu i za svaz říkali předem, že není dobrá doba na takhle zásadní změny. Ty přitom do ekonomiky nic významného nepřinesou. Nevidíme důvod, proč přidávat další proměnné elementy do už tak rozkolísaného prostředí. Když něco zlevníte o ta tři procenta z 15 na 12 procent DPH, do cen se to vůbec nepromítne. To určitě nebude ten vytoužený impulz. Naopak zvýšení DPH se projeví okamžitě. Takže ceny porostou v době, kdy se už začínaly stabilizovat. Blížil se konec divokého růstu mezd, který vytváří tlak na podniky. A do toho přijde vláda a začne měnit daně. Kdyby to udělali za dva roky, tak by se nic nestalo.
Na druhé straně ale byla vláda pod tlakem, ať začne dělat to, co slibovala, tedy konsolidovat… Co by tedy bylo podle vás správné řešení?
Šetřit. Stát například platí zaměstnance v regionech lépe než soukromá sféra, takže je naším největším konkurentem na trhu práce. Když nám oborově kvalifikovaní lidé odcházejí dělat pochůzkáře nebo pomocné úředníky, něco je špatně. Museli jsme extrémně šetřit, od začátku pandemie jsme zrušili přes stovku pozic a lidé se u nás tedy opravdu nezastaví. Abychom byli schopni udržet si dobré lidi, jen loni jsme museli zvyšovat mzdy až o deset procent.
V čele státu stojí pravicová ODS, ta by se k veřejnému sektoru měla stavět konzervativněji. Změna DPH má podle vlády negativní efekt pro rozpočet, že je to bude stát více peněz, ale že to bude protiinflační impulz. Opak bude pravdou. Tam, kde se zvýší sazba, se zdraží, a tam, kde ji sníží, se nezlevní. Protože ceny dnes nemají benchmark. Během posledních dvou let se změnily natolik, že je spotřebitel nemá ukotvené.
Jen loni jste zvyšovali ceny třikrát, učiníte tak i nyní v reakci na avizované zvýšení DPH u nápojů?
My ne. Našich cen, za které prodáváme zákazníkům, se to nedotkne. Ceny z DPH nedopadají na výrobce, ale na obchodníky, kteří jsou ve vztahu se spotřebitelem. Vyšší cenu uvidíte na regálech. Pochybuji, že retaileři sníží svou marži jen proto, aby drželi původní ceny. Zdraží úměrně ke zvýšení DPH. Z našeho pohledu bude citelné spíše to, že klesnou prodeje. S propadem jsme počítali už v našich plánech, nyní bude pravděpodobně hlubší. Ale firma už ustála leccos, věřím, že se i s tímto vyrovná.
V jaké kondici tedy vstupujete do hlavní letní sezony?
V lepší, než jsem čekal. Měl jsem spoustu obav, které se třeba i naplnily, ale ne tak dramaticky. Krize byla nakonec mělčí. Spíše si teď ve firmě lámeme hlavu s tím, jestli bude krize rozložená více v čase, nebo co současné kroky vlády způsobí na trhu. Buď se ukáže, že má ekonomika mnohem větší setrvačnost a vysoká inflace tu ještě dlouho zůstane, nebo natisknou ještě tolik peněz, že se to zlé přežene. V pandemii to začalo a ve velkém stylu dál pokračuje. Nejen Česko, ale i Evropa a Amerika vytvářejí dál obrovské schodky.
Ceny energií a surovin klíčových pro vaši výrobu se ale stabilizují, že?
Je to tak. Cena cukru se zvedla za dva roky o 300 procent, teď se ale spolu s energiemi stabilizuje. Nakupujeme za spotové ceny, nikdo však netuší, co bude v zimě, zda energie znovu nezdraží. To je další nejistota, kterou musíme řídit. Většina vlád říká, že podpory za drahé energie už nezopakují, že na to nejsou peníze. Chápu. Ať se byznys zařídí.
Pozitivní je, že když ceny energií klesly, někteří výrobci obnovili činnost. Se sklem je třeba ale dál problém. Když ceny elektřiny loni přesáhly tisíc eur, pro mnohé bylo jediným řešením skončit. Lidé si ale neuvědomují, že návrat buď trvá dlouho, nebo ani není možný, když se nějaký velký byznys přestěhuje do jiné části světa. To jsou nevratné škody, které si sami způsobujeme. Postižené jsou například energeticky náročné chemičky, na kterých také závisíme.
Jak to řešíte?
Vytvořili jsme kritérium lokálnosti. Pokud to jde, daný materiál nakupujeme z Česka, případně Evropy. Až pak se přikloníme třeba k Číně, odkud jsme například odebírali kyselinu citronovou namísto od evropských dodavatelů, kteří měli nedostatek, výrazně zdražili a hrozilo, že nebudou dodávat vůbec.
Bojovali jste také s dostatkem a cenou oxidu uhličitého, bez kterého se vaše nápoje neobejdou…
CO2 vzniká jako vedlejší produkt při výrobě něčeho jiného, například hnojiv. A výroba řady produktů se přestala vyplácet a CO2 mizel z trhu. Naštěstí máme část vlastního CO2, část odebíráme z přírodních zdrojů z Maďarska a Slovenska. Tyto dodavatele ale dočasně vysávala celá Evropa. Z Evropy se snažíme odebírat vše, co jde – kvůli garantované kvalitě, podpoře lokálních ekonomik i kvůli ceně.
Provozujete jedenáct výrobních závodů v Česku, na Slovensku, v Chorvatsku, Slovinsku a v Polsku. Zvažovali jste zavření některých z nich, jak se liší situace podniku v daných zemích dnes?
Energie nám v závodech vzrostly obvykle ze tří procent na veškerých nákladech na deset. Bylo to ale uřiditelné. Spíše jsme se báli zprostředkovaných efektů, například slabé poptávky nebo krachujících dodavatelů. Ti přežili, poptávka se ale bohužel propadá, a to navzdory nízké nezaměstnanosti. Stát i byznys si lidi drží a nepropouští. Všichni se bojí, že by je pak už nesehnali. A to je dost zvláštní realita. Jsme ve stagflaci. Ekonomika neroste, spíše bude klesat. Ceny přitom rostou, nezaměstnanost ale zůstává nízká. Tlak na mzdy tak roste.
Takže od letoška čekáte propad obratu, když vám klesá odbyt?
Odhaduji, že meziročně prodej vyjádřený v objemu poklesne o pět a v nejhorším případě až o deset procent, zatím to jsou jednotky procent. Po zvýšení DPH lze čekat zdražení o zhruba tři koruny na lahev. Na spotřebu to bude mít dopad. Ale jako největší hrozbu vidím možný nárůst nezaměstnanosti, který by ještě více podryl poptávku. Krize by pak byla delší a hlubší. Velké riziko také vidím v bankovním sektoru.
Pokud by začal vyšilovat jako v roce 2008, budeme mít problémy. Když k tomu připočtete, že válka na Ukrajině nebere konce, dopady minimálně do evropského byznysu mohou být tvrdší, než si dokážeme představit. Nám se daří tak, jak se daří ekonomice. Závisíme na náladě spotřebitele. A také na podobě Green Dealu, jenž se scvrkl z důvodů pro mě nepochopitelných na diskuzi o uhlíku. Přitom je tolik důležitějších témat.
Například?
Nedostatek vody a její znečištění, znečistění vzduchu, biodiverzita, cirkulární ekonomika. Děláme spoustu aktivit na ochranu našich lokalit, například v Rajecké dolině. S Žilinským krajem rozjíždíme projekt zadržování vody v krajině. Obdobně komplexní model řešení krajiny ověřujeme s odborníky a starostou Krnova. BIO certifikované lokality vyhlašujeme v blízkosti našich vodních zdrojů na Slovensku nebo kolem Ondrášova. Nebojím se dopadů na firmu, ale těch celospolečenských. Investice do řešení těchto problémů přitom přinášejí zřejmější a rychlejší návratnost než řešení uhlíku, které byznysu, ekonomice, a tím pádem i společnosti paradoxně škodí.
Říkal jste, že se vaše situace stabilizuje. Vracíte se tedy k dříve odloženým plánům na investice a akvizice?
Choutky máme pořád. Hledáme na trhu synergie, které by nám pomohly. Určitě nechceme expandovat do nových zemí, což by s sebou neslo vysoké investice do fixní lokální infrastruktury, spíše se díváme na menší společnosti. To by byly ale jen malinké investice. Potřebujeme hlavně doinvestovat současné fabriky, v tom jsme se za poslední tři čtyři roky dostali do skluzu. Potřebujeme investovat skoro půl miliardy do výroby či skladů.
Provozujete značky Rajec, Korunní, Ondrášovka, Kláštorná Kalcia, Jupí, Vinea, Semtex, UGO, Leros, Radenska, Studenac. Přežijí současné výzvy?
Nepodávají-li některé produkty dlouhodobě výkon a dostanou se pod čáru, je otázka, jestli dává smysl je v portfoliu dál držet.
Jsou takové?
Jojo, když má nějaký produkt nízkou marži a neprodává se… Sem tam nějaký škrtneme. Sklady nejsou nafukovací, výrobní linky nejde donekonečna přetěžovat. Nechci ale dopředu nad něčím vyřknout sebenaplňující se předpověď. Obrovský vliv na fungování všech těch značek má obalová strategie. Vyřadili jsme veškeré nevratné sklo, zařadili to vratné, a to i do portfolia pro maloobchod. Tam nás drží pod krkem cena skla, jež dvojnásobně zdražilo. Velké změny se dějí u PET lahví, na Slovensku se zavedl zálohový systém. Je až překvapivě rychle úspěšný a efektivní z pohledu nákladů i sběru.
Díky systému Slováci předehnali Čechy ve schopnosti třídit. Slovensku se podařilo začít zavírat cirkulární smyčku. PET se nám začal vracet do opětovného zpracování, přibývá nám produktů v lahvích z recyklovaného PET (rPET). Týká se to Kláštorné Kalcie nebo části portfolia Rajec. Měníme obaly tak, aby byly lahve lépe recyklovatelné: například sjednocujeme barvy. Čím dříve se zálohový systém zavede i v Česku, tím lépe. Nejenže se díky tomu bude materiál používat zas a znovu, ale prokazatelně to sníží i množství pohozeného odpadu v přírodě. Zálohování je malou zátěží pro spotřebitele, poptávku to může trochu snížit, ale za tu oběť to stojí.
Jaké jsou vaše plány s firmou, plánujete ji dál držet jako majitel?
Mám kolem sebe kompetentní tým a už se pomalu začínám cítit spíše jako správce. Firmu ale rozhodně neprodáváme. Sem tam se ozvou nezorientované investiční fondy, my ale nemáme důvod ani úmysl se podniku zbavovat. Zůstane v rodině. Tyhle nabídky nás nezajímají. Držíme se filozofie, že jsme česko-slovenská firma, která reinvestuje zisky zpět do regionu. Na severní Moravě vytváříme zásadní přidanou hodnotu, zaměstnáváme kvalifikované lidi, kteří mohou tvořit byznys. Nejsou to nějací najatí žoldnéři z pražského mrakodrapu.
Když jsme u zisků, hospodaření by mělo letos vypadat jak?
Do roku 2023 vstupujeme jako celá skupina s příslibem dosažení celkového cíle EBITDA ve výši 1,10 až 1,25 miliardy korun. K tomu by mohly přispět i výrazné produktové inovace na česko-slovenském trhu jako Rajec Čaj Ledová bylinka, energetický nápoj Semtex Extrem, ale i Targa Florio Tonik nebo Prager’s Kombucha. Myslím, že nabito máme.
Jakou v červnu navrhnete akcionářům dividendu?
Nemohu být konkrétní, ale řeknu, že se držíme strategie co nejstabilnějších dividend. Snažíme se být ostrůvkem stability a být pro investory co nejprůhlednější. Když se podíváte na naše hospodaření za loňský rok, téměř si nelze všimnout, že jsme prošli obrovskými krizemi.
Skupině loni stouply tržby meziročně skoro o 19 procent, provozní zisk před odpisy se snížil o necelá dvě procenta. Berete zpětně svá velmi silná varování z loňského léta jako unáhlená či mylná?
Udělal jsem spoustu chyb a bot. Že jsme ale měli stabilní výsledek, neznamená, že se nic neděje. Lidé ve firmě vědí, co jsme pro ten výsledek museli udělat. Kolik to stálo úspor, práce navíc, abychom v okřesaném týmu podali nadstandardní výkon. Často jsme museli dělat těžká rozhodnutí, sentimentálně zamáčknout slzu, protože pragmatismus převážil. Musel. Kdyby navíc trend růstu cen energií pokračoval, tak jsme výsledek neměli a v klidu tu teď rozhodně neseděli. Česká vláda sáhla do trhu jako poslední.
Projevilo se to začátkem letošního roku v inflaci, která byla o něco vyšší. Byznys promítl extra náklady do cen v prvním čtvrtletí. V Chorvatsku a Slovinsku se naše firma pohybovala v průhlednějším prostředí. Chorvaté mnohem dříve zastabilizovali ceny, Slovinci alespoň slovně ujistili podnikatele, že tak učiní. Náš adriatický management tak mohl reagovat mnohem konzervativněji, nezdražoval tolik. Můj neklid byl tehdy namístě. Našemu segmentu se teď zrovna nedaří.
Úvěry jste refinancovali z korun do eur, v nichž obchodujete mimo jiné už i v Chorvatsku, které od letoška přešlo na evropskou měnu. Pomohlo by vám, kdyby Česko následovalo?
Cenová stabilita a předvídatelnost podnikatelského prostředí je klíčová. Vláda dělá pravý opak. Chápu, že musí reagovat na vnější vlivy, musí být ale předvídatelná. Přechod na eura by ničemu nepomohl. Máme skoro půl bilionu schodek, je jedno, jestli v korunách či v eurech. Spíše si zaděláváte na potíže, když se vzdáváte možnosti devalvovat měnu. Koruna teď spíše posiluje, do budoucna ale očekávám, že půjde ČNB se sazbami dolů a koruna oslabí. Velkou část příjmů z Chorvatska, Slovinska a ze Slovenska máme v eurech, celý dluh jsme ale měli v korunách. Refinancováním jsme napravili původní chybu.
Na co si dát pozor během dovolené v Chorvatsku:
Jaké pozorujete dopady na ceny v Chorvatsku poté, co země zavedla euro?
Zvýšilo to chaos. Lidé jsou zmatení, cenám ani svým platům nerozumějí. Mají pocit, že vydělávají hrozně málo, když „musejí“ dělit čtyřmi. Chorvatsko dělalo vše pro udržení cenové stability, k nárůstům ale došlo. My jsme na tamním trhu nezdražovali. Málokterý obchodník, jenž má naše flašky v regálech, ale změní ceny jedna k jedné. Když mu vyjde, že by měl účtovat třeba 1,13 eura, napíše 1,15 či 1,2. Přechod z korun na eura by byl zvláště v době vysoké inflace katastrofou nejen pro byznys.
Jannis Samaras (51)Spolu s rodinou vlastní více než polovinu nápojářského impéria Kofola. Skupina kromě Česka a Slovenska podniká také v Chorvatsku a ve Slovinsku. Vyrůstal na severu Moravy v rodině projektanta Kostase Samarase. Právě otec ho ve dvaceti letech přivedl k podnikání, svěřil mu řízení krnovské rodinné sodovkárny. Jannis Samaras od té doby vybudoval skupinu, která loni utržila téměř osm miliard korun. |
