Ačkoli je ředitel pražské zoologické zahrady nyní spíše manažerem než zoologem, kontaktu se zvířaty má stále dost. Když přijdou novináři, hned ví, že jim obyčejný portrét nebude stačit. Při našem rozhovoru padla volba na lachtaního samce Melouna, který svého ředitele během focení zkušeně líbal na tvář. „Zas budu cítit rybinou,“ usmívá se Miroslav Bobek, který svou nejbližší budoucnost vidí v zoo, v té pozdější však nevylučuje politické angažmá.
Pražská zoo se pravidelně řadí mezi nejlepší zahrady na světě, každým rokem se také zvyšuje návštěvnost. Jde to ruku v ruce s ekonomickou výnosností?
Peníze ze vstupného jsou pro nás zásadním zdrojem příjmů a naše soběstačnost se každým rokem zvyšuje. Navíc je tu akce dvoukoruna ze vstupenky; tyto peníze pak magistrát uvolňuje na takzvané in situ projekty, což jsou programy na ochranu ohrožených druhů v oblastech jejich výskytu. Já bych časem chtěl sumu zvýšit, protože projekty na ochranu biodiverzity jsou pro moderní zoologické zahrady prioritním úkolem.
Z jaké části si pražská zoo vydělá sama na sebe?
Je to asi ze tří čtvrtin. Kromě zmíněných primárních zisků ze vstupného máme další příjmy, jako třeba z adopcí zvířat nebo z doplňkových činností, kam patří pronájmy restaurací a stánků, prodej suvenýrů, provoz parkoviště a podobně. Dostáváme také dary od lidí. A pak je tu provozní dotace od magistrátu. Jsme veřejnoprávní instituce, která si na sebe nevydělá, což platí o většině zoologických zahrad našeho typu.
Zjednodušení, že čím víc zvířat, tím více peněz, asi neplatí. Co reálně určuje zoo byznys?
Ten termín zoo byznys je jistě korektní, ale já ho nerad používám. Zvířata pro mě osobně totiž nejsou předmětem byznysu. Zoo je tu z několika důvodů. Jedním je – nebudeme to zastírat – zábava; lidé se tu rekreují a baví. Dále se návštěvníci něco dozvědí a v tomto ohledu je zoo stále nezastupitelná. Jistě, leccos si člověk může pustit v televizi, ale přijít si k lachtanovi a vidět ho zblízka, to je něco úplně jiného. Třetím úkolem je výzkum a poznávání zvířat a čtvrtým pak ochrana biodiverzity. Když to shrnu, zvířata tady nemáme proto, abychom na nich vydělali, ale abychom je ukázali lidem a přispěli k jejich poznání a ochraně.
Návštěvníky v posledních letech láká do zoo především gorilí rodina. Vznik jejího nového pavilonu v horní části zahrady však dlouho bojkotovala trojská radnice.
S Trojou to byl dlouhodobý spor, který je ale už vyřešený. Stáhli žalobu, máme teď v ruce platné stavební povolení a co nevidět budeme soutěžit zhotovitele. Nový pavilon je důležitý hlavně proto, že ten stávající je ohrožený velkou vodou a potřebujeme gorily dostat na místo, kde budou v bezpečí. Současně ho chceme mít modernější a prostornější jak pro gorily, tak i pro návštěvníky.
Vyšli jste v něčem Troji vstříc?
Drobnostmi, tam toho moc měnit nešlo a nebyl pro to důvod. Oni navenek argumentovali tím, že to naruší dálkové pohledy na Sklenářku. My jsme si přitom předtím nechali udělat krajinářské studie, proběhla veřejná diskuze a víme, že nenaruší. Hlavním důvodem je, a oni se tím pak ani netajili, strach, že sem bude jezdit víc lidí.
Má pražská zoo možnost se dále rozšiřovat?
Není moc kam. Máme připravený generel, plán územního rozvoje počítající s územím u žiraf, které je ještě naše; tam by mohli být nosorožci. Diskutuje se také o koupi Trojského pivovaru, který patří soukromým vlastníkům. Ale jinak není kam se rozrůstat. Zůstáváme v našich hranicích a spíše se zoo bude zahušťovat. Když mluvíme v dlouhodobém horizontu, tam počítáme spíše s investicemi do obnovy pavilonů. Nedávno jsme dokončili restauraci Gaston a stavíme Rákosův pavilon exotických ptáků, na něž naváže expozice Austrálie – tam teď soutěžíme zhotovitele.
V plánu je také výstavba pavilonu pand, který má stát na místě dnešního pavilonu ledních medvědů, kteří se mají stěhovat do nového domova na severozápadní straně zoo. V jakém stadiu je nyní jednání o zápůjčce pand velkých z Číny?
Vzhledem k tomu, jak dlouho všechno trvá, ať už jde o povolení, řešení nějakých sporů nebo výstavbu vhodných prostor, tak to bude za dost dlouho. Máme hotovou architektonickou soutěž a tím i základní představu o pavilonu. Kopat se však může začít až v době, kdy bude hotový pavilon pro lední medvědy, což ještě potrvá. Časem by mělo dojít k tomu, že se hlavní město obrátí na prezidentskou kancelář, aby prezident oficiálně požádal čínskou stranu o pronájem pandy.
Vy jste před lety původně říkal, že pandy nechcete.
To jsem říkal, když jsem nastoupil. Před osmi lety byla zoo v úplně jiné situaci. Od té doby se v mnoha ohledech změnila a naše ambice vzrostly. Pand také přibývá, v evropských zahradách je jich víc než před osmi lety. Máme pocit, že naše zahrada si pandy zaslouží, jedná se o symbol ochrany přírody i o prestiž.
Vrátily by se náklady na jejich chov na vstupném od návštěvníků, které by přilákaly?
Velmi záleží na tom, jak vysoký bude pronájem. To, co se v tisku s oblibou uvádí – tedy milion dolarů za rok – je suma, za kterou si pandy pronajímají zoologické zahrady ve Spojených státech. Z Vídně vím, že ta suma je zásadně odlišná. Je výsledkem nějaké- ho vyjednávání, při kterém podle mých informací čínská strana zohledňuje ekonomickou sílu daného státu.
Máte představu, za kolik by pandu mohlo Česko dostat?
Mám, ale nechci to říkat.
V souvislosti s pražskou zoo se často řeší doprava. Jedním ze způsobů, jak se k vám dostat, byla ještě donedávna cesta přes Stromovku. Jak zahradu zasáhl pád Trojské lávky?
Jedna věc je, jak nás to zasáhlo reálně, a druhá, jak nás to zasáhlo morálně. Sice jsme ve sporu s Trojou, ale velmi dobře si uvědomujeme, že průchodnost čtvrti je velký problém. Z toho důvodu jsme vyzývali návštěvníky, aby přijížděli parníkem nebo přicházeli přes Stromovku.
Jak od parníku, tak ze Stromovky se do zoo chodilo po lávce. Byl to vlastně jediný alternativní přístup, a i když je nyní na jejím místě provozován přívoz, cesta do zoo z tohoto směru je komplikovanější. Teď v zimě se to mnoha návštěvníků netýká, ale v hlavní sezoně už to bude i reálný problém.
Do zoo se jinak dá dostat pouze autem nebo autobusem skrz Troju, což špatně snášejí její obyvatelé. Existuje nějaké řešení, které by dopravu odlehčilo?
Zoo se s dopravní obslužností potýká od zahájení provozu v roce 1931. Chystáme se otevřít nový vchod u budoucího pavilonu goril, kam by jezdily autobusy. K němu by v budoucnu mohla vést i tramvajová trať propojující Prahu 6 a 8. Vedla by z Podbaby k západnímu okraji zoo, pod Sklenářkou by tramvaj vjela do tunelu a vyjela by v Bohnicích.
To může ale trvat i desítky let. Je ze strany magistrátu vůle něco takového postavit?
Ano je, jenom to bude drahé a technicky složité. Ale pokud vím, i pro dopravní podnik je to preferované řešení, protože chce Prahu tramvajově „zokruhovat“. Tramvajové spojení je koncepčně nejlepší a skvěle by obsloužilo západní část zoo, příliv lidí by se pak rozptýlil mezi hlavním a západním vchodem.
Více se nyní mluví o lanovce, která by mohla vést do zoo z Podbaby, magistrát si loni dokonce zadal studii proveditelnosti. Vy sám jste ale k lanovkám velice kritický.
Těch představ o lanovce jsem zažil spoustu. Občas někdo přijde, udělá přes zoo čáru, že tudy povede lanovku. To je úplně děsivé, představte si, že velkokapacitní lanovka lítá nad zoo, to je prostě nepřijatelné. Zásadní je, aby lanovka obešla zoo.
Blíží se komunální volby a magistrát, který zoo provozuje, se může úplně proměnit. Jak se vám pracovalo se současným osazenstvem a primátorkou Adrianou Krnáčovou?
Většina primátorů, které jsem zažil, a většina vedení Prahy byla k zoo vždy velmi vstřícná, což platí i o tom stávajícím. Odsouhlasilo naprosto bezprecedentní rozvoj zoologické zahrady. Všechny ty stavby, o kterých jsme mluvili, schválilo toto vedení města a uvolnilo na ně prostředky.
Zažil jste jako ředitel zoo čtyři primátory, kromě Krnáčové i Pavla Béma, Bohuslava Svobodu a Tomáše Hudečka. V čem se lišili?
Zoo většinou nepatří přímo pod primátory, ale pod radní, a těch jsem zažil asi sedm nebo osm. Nechci je mezi sebou srovnávat, každý pracoval v jiném kontextu, byli to často radní pro kulturu, jindy pro volný čas, teď je to pan Petr Dolínek, který je náměstkem pro dopravu. Ale téměř všichni byli k potřebám zoo velmi vstřícní a dobře jsme vycházeli. Jen jednou jsme byli přímo pod primátorem, a to panem Hudečkem. To si vlastně myslím, že bylo pro zoo nejkomplikovanější období.
S panem Hudečkem se vám pracovalo nejhůř?
Ano.
Proč?
Nechci to víc rozebírat, omezil bych se na to, že to bylo s panem Hudečkem nejkomplikovanější.
V médiích se objevily spekulace, že jste dostal nabídku na primátorské křeslo a vedení kandidátky ANO.
Ke mně směřovalo víc různých nabídek. S Andrejem Babišem jsme o tom teď nejednali. Naposledy jsem s ním o tom osobně mluvil, když mi nabízel politické angažmá před minulými volbami. Já své místo vidím v zoo, nechci ji opustit a jít do politiky. Tím ale nevylučuji nějaké politické angažmá.
Co to znamená?
Nevylučuji nějaké dílčí politické angažmá v budoucnosti. Nemluvím o zítřku nebo o době za týden, jen chci říct, že nechci opustit zoo, nechci dělat politickou kariéru na úkor své současné práce. Vedení kandidátky s vizí stát se primátorem znamená, že to člověk tady opustí. To teď nechci. Svou budoucnost vidím v zoo.
| Vystudovaný zoolog šéfuje pražské zoologické zahradě od roku 2010, kdy nahradil svého předchůdce Petra Fejka. Předtím mezi lety 1993 a 2009 působil v Českém rozhlase, kde se věnoval především popularizaci vědy. Během jeho dosavadního působení byl v zoo vybudován nový areál pro slony a pavilony pro další zvířata. Pražská zoo se také začala angažovat v transportu koní Převalského zpět do jejich domoviny v Mongolsku. Napsal několik knih, je ženatý a má dvě děti. |
