Jít na hranu nebo ještě dál. Jakub Lohniský podává svůj osobní pohled na Tomáše Čupra
Hráč Counter Strike, který žije na kolejích brněnského VUT a není s to vrátit půjčenou tisícovku. Těžko věřit, ale i tím byl nezastavitelný energický lídr českého jednorožce Rohlíku. Svůj velmi osobní pohled na Tomáše Čupra, jednoho ze speakerů konference SHIFTS, která se koná už tento čtvrtek, sepsal pro e15 magazín zakladatel oděvní značky Le Premier Jakub Lohniský.
Česká média, respektive veřejnost Tomáše poprvé poznala jako pana Slevomata někdy v roce 2010. Jeho nástup na byznysovou scénu byl nečekaný, rychlý a dalo by se říci zdravě agresivní. A zběsilé tempo práce si Tomáš udržel i čtrnáct let poté. Ale kdybyste se mě zeptali na Tomáše Čupra v roce 2003, tak bych si na něj nevsadil ani omylem.
Vyrovnávání dluhů
V tu dobu to byl maximálně skvělý hráč počítačové hry Counter Strike v tehdy jediném profesionálním týmu u nás, toho času bydlící na kolejích v Brně. V pokoji s alobalem na oknech místo žaluzií. A tam jsme se potkali, já student fakulty elektrotechniky a informatiky na VUT a Tomáš jako student strojírenství tamtéž. Rozhodně jsme nebyli nejlepší kámoši, spíše jsme se tak potkávali. Dodnes se smějeme historce, jak mně dlužil tisíc korun, které ne a ne vrátit. Tak jsem na něj poslal kamaráda, dalo by se říci vymahače, a dluh byl obratem uhrazen.
Po více než dvaceti letech dlužím já jemu, protože svoji firmu, Le Premier, bych bez Tomáše už dneska určitě neměl. Ale o tom jindy.
Svým způsobem je zrození Tomáše Čupra jako byznysmena obdobou typického amerického snu, příběh do knížky, kterou, doufám, někdo o Tomášovi dříve či později napíše. On sám o sobě říká, že byl líný, a kdyby se nevykašlal na školu a neodjel do Anglie, tak vůbec neví, co by dělal. Možná by opravdu nadále jen hrál hry, občas šachy a pískal fotbal v okresním přeboru.
Tohle vše přesně dělal, než do té Anglie odjel. Nevím, jestli se mnou bude souhlasit, ale já si nemyslím, že za to, co Tomáš dokázal, může jen ten pobyt v Sheffieldu a práce v továrně na oříšky. Možná ho to nějak ukotvilo, ale ten oheň a ochotu jít na hranu v podnikání prostě v sobě musíte mít.
Panebože, Sabra!
Nicméně vraťme se do roku 2010, kdy jsem Tomáše potkal v Praze, po sedmi letech, během nichž jsme spolu neměli žádný kontakt. Přiznám se, že jsem se s ním ani moc bavit nechtěl, říkal jsem si, panebože, Sabra! To byla Tomášova přezdívka z nedávno pohřbené služby ICQ. Nicméně naše pohledy se protnuly, utéct nebylo kam a Sabra mně už vysvětloval, že v Česku spouští něco, co se jmenuje Slevomat. Vysvětlil mně koncept – v začátcích se musel prodat určitý počet voucherů, aby se sleva aktivovala–, ukázal stránky a já jsem si to vyhodnotil jako další z divných nápadů toho kluka z kolejí. Lidé se přece nemění a tohle vypadalo v mých očích podezřele. Netřeba asi dodávat, že jsem se mýlil.
Střih. Za pár měsíců nešlo v médiích nenarazit na Tomáše Čupra, kluka, který naučil Čechy nakupovat na slevových portálech. Mánie okolo Slevomatu a stovek jeho klonů byla na vrcholu, vznikla dokonce Asociace slevových serverů, jež měla tenhle novodobý Klondike regulovat. A Tomáš byl v čele pelotonu. Makal, pařil, spal a tyhle činnosti opakoval v různém pořadí. Trochu mu tehdy na chvíli úspěch vlezl do hlavy, ale to asi není nic překvapivého. From zero to hero během pár měsíců.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
