Podle Petra Ludwiga sebere umělá inteligence některým lideme nejen práci, ale i vnímání jejich sebehodnoty. Hledáním smyslu v práci i v životě je podle něj jednou z největších výzev současnosti.
Jeho byt je minimalistický a perfektně uklizený. Dýchá z něho klid a vyrovnanost. Tak žít se naučil v Japonsku, kam pravidelně létá za odpočinkem a inspirací. Tenhle výjev kontrastuje s tím, jak někteří lidé začali Petra Ludwiga, autora světově úspěšné knihy Konec prokrastinace, vnímat díky sociálním sítím. Za pandemie koronaviru se postupně dostal pod tlak „hejtů“ a výhrůžek, který komunikačně nezvládl, což vedlo ke spirále problémů a kauz.
Jedno mu však ani přes občas nemotorné vystupování během pandemie nelze upřít. Forbes ho označil v roce 2020 za jednoho z nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. Stál za kampaní Masks4All (#rouškyVšem), která se snažila o osvětu, jak bránit přenosu koronaviru. Vzkaz se stal virálním a prolétl celým světem. Citovala ho světová média, což na příspěvek z malého Česka někde v Evropě není špatný výsledek.
Pro Ludwiga to byla pracovně jedna z nejdůležitějších životních etap a několik let se věnoval především tématu pandemie, která si pouze v Česku vyžádala přes čtyřicet tisíc obětí.
A tahle urputnost a talent najít aktuální téma mu zůstává i doteď. „Za ty roky umím dobře číst studie a vyznat se v nich. Vlastně by se dalo říct, že vysvětluji vědu lidem. Snažím se popularizovat a zjednodušovat vědecké poznání a s komunikací pomáhám i odborníkům. To, že jste profesionál, neznamená, že umíte své myšlenky vždy srozumitelně předat,“ říká Ludwig.
Dveře do Ludwigova bytu jsou otevřené a on stojí mezi nimi a pozoruje. Dělá to vždy, když vítá hosty. Prý kvůli tomu, aby si všiml, jestli použijí výtah, nebo jdou po schodech. „Je to první dojem, který na mě udělají. Třeba prezident Petr Pavel vyběhl schody nejrychleji,“ poznamenává s úsměvem. Při úvodním small talku prozrazuje, že už je několik měsíců v kuse ponořený do zkoumání umělé inteligence. Točí o tom podcasty a pořádá webináře se svou firmou, která se zabývá vzděláváním dospělých.
Antipopulismus Petra Ludwiga
„Umělá inteligence ovlivní všechno. Jak pracujeme a jak žijeme. Myslím, že ten dopad řada lidí podceňuje,“ vysvětluje mi Ludwig důvod svého zájmu. Zároveň přiznává, že ho nová technologie trochu děsí. „Funguje už extrémně komplexně a plně ji nerozumíme. Teoreticky se může stát, že se u ní objeví nějaké emergentní vlastnosti, které nedokážeme předpovědět a které budou mít jiné zájmy, než tvůrci zamýšleli. Dovedu si i představit, že Čína či Rusko vytvoří vlastní umělou inteligenci a využijí ji v hybridním boji proti nám a spojencům,“ popisuje. Další varování před hrozbou jako za covidu? Ludwig odmítá, že by se špatnými zprávami na sebe snažil upoutávat pozornost.
Nejenom že umělá inteligence některým lidem sebere práci, ale myslím, že bude horší to, že ovlivní u mnohých lidí vnímání jejich sebehodnoty.
„Říkám tomu antipopulismus. Je třeba říkat i věci, které lidé nechtějí slyšet a musíme se bavit o rizicích a hrozbách. Mluvit jen o tom, jak je umělá inteligence skvělá, nezahrnuje celou realitu. Podobně to bylo i za koronaviru. Na nejhorší scénáře bylo potřeba upozorňovat právě proto, aby nenastaly. Pomocí studií a vědeckých dat jsme pak hledali racionální řešení. Někteří ale tyto nepříjemné zprávy nechtěli slyšet.“
Tahle Ludwigova syrová upřímnost některé lidi štve. Na začátku pandemie přišel o řadu klientů a poslechovost jeho podcastu se propadla o třetinu. Ani výrazně horší čísla ho nedonutila uhnout. „Vždy v hlavě udržím jen jedno téma. Věnuji se mu naplno. Za pandemie jsem studováním dat a nových zjištění trávil i dvanáct hodin denně.“
Byl s tím tak urputný, že ho jeden čas během koronaviru nešlo minout na sociálních sítích ani v tradičních médiích. Tehdy si ale uvědomil, že si musí svůj veřejný obraz více hlídat. „Dnes si každý příspěvek čtu očima potenciálního kritika a věci, které by se daly špatně pochopit či vytrhnout z kontextu, raději přepíšu.“
Přiznal jsem se mu, že mě jeho příspěvky během pandemie na sociálních sítích také někdy štvaly. Několikrát jsem ho i na sítích veřejně kritizoval. Oči mi ale tehdy otevřel vědecký publicista z Deníku N Petr Koubský. „Ludwig je člověk, s nímž bych šel vždy na pivo,“ řekl mi. Tehdy jsem začal přemýšlet, proč každý z nás vnímá Ludwiga jinak. Poprvé jsem se pokusil na jeho život podívat empatičtěji.
Ludwig propadl do depresí i kvůli lockdownu. Přes internet se na něj řítilo velké množství nenávisti. Snadno by to složilo i velmi odolné jedince. Ludwig zpětně onu zkušenost hodnotí jako jednu z nejintenzivnějších ve svém životě. Sílu mu tehdy dodávaly především vzkazy od lékařů a sester, kteří pracovali v první linií. Ti oceňovali, že se někdo snaží o aktivní osvětu a vyvracení nejhorších dezinformací.
Inspirace zkušeností z USA
Když jsem se s Petrem Ludwigem setkal poprvé a jeho osobnost se pro mě stala plastičtější, pochopil jsem, že se mnou byla nekompatibilní i jeho životní zkušenost. Roky žil ve Spojených státech s úplně jinou kulturou sebeprezentace. Ta může Čechovi připadat chvástavá. Přeci jen, v naší zemi se sluší hrát na skromnost, což rádi vidíme u politiků, akademiků i předních umělců.
„Jednu z největších lekcí mi dal v New Yorku kamarád. Říkal mi příběh o své první prezentaci, kdy se na začátku omluvil, že nemá dobrou angličtinu. Lidé si to zapamatovali a hodně se mu to v budoucnu vymstilo. To české shazování se v Americe nenosí. Tak jsem si na to také začal dávat pozor,“ vypráví mi Ludwig.
Uvědomil si, že má velmi málo času opačnou stranu zaujmout. V New Yorku jsou lidé velmi zaneprázdnění a setkávají se s podobnými podnikateli, jako je on, velmi často.
Jaký je tedy Petr Ludwig za oponou svého virtuálního avatara? Hodně se ptá na názory druhých a je vidět, jak o zpětné vazbě dokáže přemýšlet. Po prvním setkání jsem měl pocit, jako bych se bavil s dlouholetým kamarádem.
Hledání smyslu a zároveň radosti ze všednosti je jednou z výzev naší doby.
Konec prokrastinace. Na devadesát procent
„Žiješ stále podle své knížky Konec prokrastinace?“ zeptal jsem se ho v půlce rozhovoru. „Asi tak na devadesát procent. Sto procent by nebylo zdravé. Člověk by přišel o možnost improvizovat a vytratilo by se kouzlo nečekaného okamžiku. Občas jdu na párty a skončím ve čtyři ráno. Potom se dokážu dostat do svého pravidelného režimu. Tady mám třeba zpracovaný svůj plán dne, takzvaný TODO-TODAY,“ přiběhne ke stolu a ukáže mi barevně popsaný papír, jak to učí jeho kniha.
Ludwig s publikací prorazil v roce 2013. Kniha se stala krátce po vydání bestsellerem a spolu s ní se autor začal dostávat do mainstreamového povědomí. Útlá knížka dává praktické rady do života, jak se neutopit v povinnostech a najít v životě klid tím, že všechny důležité úkoly zvládnete včas. Od té doby byla přeložena do dvaceti tří jazyků včetně Ludwigovy oblíbené japonštiny.
Teď pracuje na volném pokračování, které se bude zabývat hledáním smyslu v práci. „Zase se trochu oslím můstkem dostáváme k té umělé inteligenci,“ upozorní. „Hodně lidí bude muset najít ve své práci novou hodnotu. V New Yorku jsem bydlel několik let hned vedle Wall Street. Zaujalo mě, že podle studií tam byla až třetina bankéřů na antidepresivech. Měli ty nejlepší školy a někdo jim furt říkal, že na sobě musejí makat a dostat se na vrchol. Oni to dokázali, ale zjistili, že tam pro ně nic není. Mohlo jim přijít, že jsou podvedeni a zasvětili život falešnému příslibu.“
Podle Ludwiga řada lidí v kancelářích nevidí za svou prací smysl, protože vykonávají něco abstraktního, co jen udržuje systém procesů, u kterého nedohlédnou na začátek ani konec. Je pak těžké si představit sám sebe jako někoho, kdo společnost obohacuje. „Když se bavíte s někým, kdo vytváří něco hmatatelného, může být pro něj nalezení smyslu snadnější. Třeba když je hrdý na své řemeslo a jeho kvalitu,“ vyjmenovává Ludwig jeden z příkladů.
Pět knih, které doporučuje Petr Ludwig |
|
Dopad umělé inteligence bude zásadní
Umělá inteligence je pro něj velkým tématem i proto, že se kvůli ní mnoho oborů může změnit tak, že přestanou některé lidi těšit. „Nejenom že umělá inteligence některým lidem sebere práci, ale myslím, že bude horší to, že ovlivní u mnohých lidí vnímání jejich sebehodnoty. Pokud AI dokáže práci průměrného novináře či překladatele udělat řádově rychleji, levněji a kvalitněji, určitě se to někde projeví,“ dává příklad.
„V 21. století bude stále těžší najít nejen smysl v práci, ale smysl života celkově. Důležité je hledat naplnění i ohledně volného času, aktivního odpočinku či koníčků. Dnes je ale bohužel řada lidí přisátá na sociální sítě, které vytvářejí takzvané dopaminové závislosti. Je to velký problém naší společnosti, protože mozek dostává drobné odměny dopaminu za prohlížení zábavných videí na TikToku či lajky u tweetů. Mozek si na ty stimuly zvykne a pak už ho ostatní činnosti tolik neuspokojují. Je to jeden z důvodů, proč stále více lidí trpí poruchami soustředění či úzkostmi. Hledání smyslu a zároveň radosti ze všednosti je jednou z výzev naší doby,“ myslí si Ludwig.
Momentálně Ludwig řeší v životě další dilema. Zdali zůstat v Česku, nebo se opět vypravit žít do zahraničí. „Potřebuji opět ten impuls, že začínám zase od začátku. Byl jsem v New Yorku a pak v Dubaji a byl to skvělý pocit ohledně vlastního růstu.“
Nyní je okouzlený Asií. Nedávno strávil měsíc ve Vietnamu. „Lidé tam byli strašně milí a já se dokázal v té společnosti naplno uvolnit a najít zajímavé kontakty,“ popisuje své pocity. Opět mi v hlavě probleskla myšlenka, jak Ludwig dokáže naskočit včas na trendy. Země jako již zmíněný Vietnam mají obrovský potenciál. Velkým centrem se stává i Singapur. „Těším se na to. Chtěl bych se zase dostat z komfortní zóny, kterou se pro mě stala Praha.“
