Tuzemská ekonomika roste stejně jako investice do rizikového kapitálu a počet fondů, které v nich vidí možný zisk. Investoři i zahraniční organizace však české nadšení krotí. V rámci regionu střední a východní Evropy není Česko podle statistik rozhodně zemí start-upům zaslíbenou. Chybí zde tradice investování i legislativní ukotvení.
Stále sílící český venture kapitálový trh míří především na řešení B2B, tedy business to business, nejvýznamnější startupoví investoři pak vkládají finance do rozjetých firem v prvních letech jejich fungování. To jsou hlavní závěry průzkumu trhu, který deníku E15 poskytla Česká asociace start-upů kvalifikovaných k investici (ČASKI).
Mezi investory budí největší zájem oblast nových technologií, případně inovace tradičních odvětví. Portfolia akcelerátorů jsou přitom sektorově velmi roztříštěná. Meziročně pak investice do rizikového kapitálu kontinuálně rostou, loni v regionu CEE dosáhly 700 milionů eur.
Databáze odborného serveru Crunchbase uvádí, že v Česku působí až 140 startupových investorů, předseda ČASKI David Zábrž však připomíná, že relevantních jich jsou pouze desítky. V poslední době zároveň sleduje trend sdružování takzvaných angel investorů, tedy jedinců vkládajících kapitál do nejmenších firem. „Investoři se shlukují do uzavřených komunit ze dvou hlavních důvodů. Jedním je objektivnější názor na investici díky dalším partnerům v této komunitě, druhým důvodem je diverzifikace investičního rizika,“ říká Zábrž.
(Ne)spásní andělé
Eduard Míka, kdysi angel investor (například Mall.cz) a nyní partner fondu Reflex Capital, potvrzuje, že se jedná o celosvětový trend. Důvodem přitom nejsou pouze finanční zisky, ale také znalosti a zkušenosti investorů.
„Ideální andělský investor je člověk, který si budováním firmy sám prošel a kromě poskytnutí peněz dokáže start-upu také poradit nebo v lepším případě se spoustou věcí aktivně pomáhat. To vyžaduje poměrně dost času a úsilí. Lidé, kteří k tomu mají předpoklady a jsou ochotni to dělat, existují, ale v malé České republice jich nejsou tisíce,“ přibližuje Míka situaci na trhu nejmenších firem bez kapitálu, ale zato s originálními nápady.
Spoluzakladatel společnosti CleverAnalytics a partner technologického hubu Mind Forge Ondřej Tomas vidí situaci obdobně. „Existuje málo skutečných andělů, kteří vědí, co od investice čekat, jak ji využít a jak firmě pomoci,“ tvrdí a upozorňuje na vypočítavost mnohých investorů: „Řada z nich se snaží start-upy ovládnout, například získat rychle dominantní postavení nebo zavést nevýhodné smlouvy.“
Vzdělání k odvaze
„Mnoho start-upů přitom ani nevznikne, protože si autoři s nápadem netroufnou firmu založit,“ odkrývá dopady nedostatečné podpory začínajících podniků Tomas. S obdobnými výsledky přišla v loňském roce ve své analýze i Světová banka, která se podrobně zabývala českým investičním prostředím. „Závěry ukazují, že čeští investoři vkládají peníze spíše do zavedenějších firem než do start-upů v nejranější fázi,“ uvádí dokument s tím, že „mnoho firem odkládá své financování do doby, než budou mít stabilní peněžní tok“. Důsledkem je podle Světové banky ztráta ekonomické příležitosti.
„K dalšímu rozvoji by jistě pomohla větší podpora a osvěta podnikání již při studiu na středních a vysokých školách,“ míní investor Jaroslav Trojan. „Pokud se zeptáte studentů na vysokých školách, jak si představují svou budoucnost, naprostá většina vyjmenuje seznam velkých českých nebo nadnárodních společností,“ dodává Eduard Míka s tím, že situaci v Česku nezlepšují ani problematická insolvenční řízení, která mladé podnikatele od případného neúspěchu odrazují. Právě zkušenosti z nevydařeného podnikání jsou přitom podle investorů nenahraditelné.
Těžká byrokracie
Bližší spolupráci akademické a byznysové sféry podle analýzy Světové banky brání především procesní překážky a neefektivní přesun technologií do tržního prostředí. Změnit situaci se snaží pomocí svých organizací například Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita. Podle dat Světového ekonomického fóra se Česko ve vytváření takzvaných spin-offů zatím nachází na 41. příčce ze 137 zkoumaných zemí. „Vzniku start-upů na pozadí výzkumných institucí nyní brání jak procesy, tak myšlení zapojených lidí,“ tvrdí mluvčí ministerstva průmyslu David Hluštík.
Podle statistik se českému školství naopak daří vzdělávat technicky zaměřené absolventy. Z českých, polských a maďarských vysokých škol na trh střední a východní Evropy putuje polovina programátorů a vývojářů.
Proces zakládání firem patří podle žebříčku Doing Business v Česku mezi podprůměrně přívětivé, výsledkem je 115. příčka. „Ačkoliv by pro typický start-up byla vhodnější právní forma akciové společnosti, v praxi mají formu společnosti s ručením omezeným, neboť si kvůli nedostatku finančních zdrojů nemohou dovolit upsat základní kapitál,“ říká partner advokátní kanceláře Mavericks Jaroslav Menčík s poukazem na slovenskou legislativu, která umožňuje startupové akciovky zakládat.
„Pro mnoho start-upů je i s ohledem na právní systém snadnější vybrat si zahraniční daňový domicil a převést firmu do zahraničí,“ říká Ondřej Tomas. Investory lákají země například na možnost daňových odpisů z investic. Ve Španělsku jde o 50 tisíc eur ročně, ve Švédsku je možné odepsat 75 tisíc eur a v Nizozemsku až 90 tisíc eur za rok. „Zavedení daňových odpisů v Česku nevylučujeme, ale zatím se nejedná o aktuální řešení,“ dodává ředitelka CzechInvestu Silvana Jirotková.
Strategie budoucnosti Změnou českého startupového prostředí se zabývá i Inovační strategie, za kterou stojí Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Ta přiznává, že je nutné zlepšení „slabšího investičního prostředí, které by motivovalo k zakládání a financování nových projektů“, čemuž by měla pomoci i chystaná vládní agentura, jež sjednotí pomoc mladým firmám. Výsledkem má být podle MPO například odklon od dotačního systému podpory směrem například ke speciálním garančním programům. |
