Michal Kaderka: Technologické inovace ničí tradiční školství | E15.cz

Kaderka: Technologické inovace ničí tradiční školství. Výuka se mění v jejich doplněk

Lukáš Vojáček

Během koronakrize si žáci vyzkoušeli, zda dokážou bez přímého vedení pracovat z domova jen za pomoci počítačů. „Učitelé kvůli rozmachu internetu ztrácejí náskok ve znalostech, ale školy technologiemi nenahradíme,“ myslí si Michal Kaderka, který vyučuje na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Je spoluzakladatelem Učitelské platformy, sdružení českých pedagogů usilujícího o lepší podmínky učitelské práce a kvalitnější výuky. V rozhovoru pro deník E15 popisuje, jak technologické inovace proměňují školství.    

Jak se koronakrize podepsala na školství a vzdělávání?

Koronavirem jsme si ve školách vyzkoušeli, jak vypadá výuka na dálku a jak jsou žáci i učitelé připraveni například na home office. Ukázaly se propastné rozdíly v kvalitě škol. Ve školách se schopným vedením distanční výuka probíhala dobře, bohužel v některých jiných se učitelé nedokázali dohodnout na jednotné on-line platformě a způsobili chaos v komunikaci. Na veřejnost se dostaly i hororové případy, kdy učitelé posílali jen čísla stránek z učebnic a žákův postup nijak nereflektovali. Zároveň jsme zjistili, jak jsou učitelé a žáci na distanční výuku technicky vybavení. 

Přinesla krize do vzdělávání i nějaká pozitiva a inovace? 

Uzavřením škol se mnoho učitelů naučilo převést svou výuku do on-line prostředí, ale mnohdy se jednalo spíše o frontální výuku. To má do simulace výuky ve třídě daleko. Učitel byl v tomto případě spíše youtuber, než někdo, kdo výuku řídí. To je ale ovšem jedna z příležitostí, jak se posunout dále. Další inovací jsou jiné formy hodnocení, protože nešlo žáky za toto období hodnotit klasickou škálou známek 1 až 5. Významné je i rozšíření sdílení materiálů i zkušeností z postupů, jak digitální výuku zavést.

Například na největší facebookové učitelské skupině Učitelé + se propojily tisíce lidí. Musíme si uvědomit, že ještě donedávna byla učitelská dovednost považována spíše za osobní know-how, na které by měla být autorská práva. Samozřejmě hrozí, že až se školy vrátí do normálního provozu, mnozí se budou tvářit, že není třeba ve změnách pokračovat. 

Jaké další změny by ještě mohly nastat?

Již po několika týdnech uzavřených škol se ukázalo, že mnoho žáků se není schopno řídit a donutit se bez dohledu učitele učit. Přičemž právě schopnost umět sama sebe řídit, nakládat efektivně s časem a řešit problémy jsou jedněmi z klíčových kompetencí, které vyžaduje pracovní trh. Školy by tak měly posilovat autonomii učení. Učitelé byli také konfrontováni s přemírou požadovaného učiva, proto očekávám, že dojde k jeho významné redukci. 

Podporuje stát technologickou vybavenost učitelů?

Učitelství je snad jedinou vysoce kvalifikovanou profesí, kde není samozřejmé mít služební mobil či příspěvek na data a volání. Máme mobil na kominíka, lékárníka, kadeřnici, ale nikoli na lidi, kteří se nám starají o děti a kteří s nimi často tráví více času než rodiče. Pokud má někdo mobil na učitele svého dítěte, je to často soukromé číslo. Během koronakrize tak mnoho učitelů platilo veškeré hovory s žáky a rodiči ze svého.

Stejnou tragédií je, že učitelé nemají služební laptop, přičemž počítač je po hlase hlavním pracovním nástrojem. Ministerstvo školství nyní proto přislíbilo nákup počítačů pro všechny učitele, ale zatím jen pro ty na základních školách. Školy potřebují nejen mnohem lepší ICT infrastrukturu, ale i podporu, jak technologie používat.  

Může digitalizace a on-line výuka nahradit klasické vyučování? Třeba známý valuační odborník a profesor financí Aswath Damodaran je přesvědčen, že univerzity v dosavadním slova smyslu mohou v blízké budoucnosti  zaniknout.

Pokud učitel učí jen frontálně, tedy stojí u tabule a přednáší, může být nahrazen už teď. Ale učení je nejen o předávání akademických poznatků, ale i o kultivaci osobnosti. Učitel předává určité kulturní a hodnotové vzorce a takřka každé dítě potřebuje ke svému vývoji kolektiv. Škola je důležitá i pro udržení společnosti. Je často posledním místem, kde se potkávají děti z různých vrstev společnosti. Pokud chceme, abychom se byli schopni bavit jako společnost mezi sebou a dosáhnout shody, musíme spolu vyrůstat. V tom je škola pro společnost nezastupitelná.

Jaká jsou úskalí změn, o kterých jsme hovořili? Je třeba možné, že někteří žáci či studenti mohou mít problémy s adaptací na nový systém nebo nové technologie? 

Současní žáci se do prostředí nových médií narodili, je to jejich přirozené prostředí. Mnoho z nich ale technologie používá jen pro zábavu a neumí je používat tak, aby jim pomáhaly řešit problémy v pracovním či občanském životě. Děti vědí, že na internetu najdou vše, ale neumí se v této informační přehlcenosti orientovat, nalezené informace kriticky posoudit a dále s nimi pracovat. To je ale slabou stránkou škol, že nedokážou internet do výuky více zapojit a stále připravují děti na situaci, že nastane hypotetický internetový black out.

A jak se se změnami vyrovnávají pedagogové?

Dříve byl učitel chodící učebnicí, který znalosti ve třídě  vyložil, napsal na tabuli, žáci si je přepsali do sešitů a učitel pak znalosti otestoval. Jenže s rozšířením přístupu k internetu tato výhoda pro učitele zmizela. Učitelé se musí naučit mnohem více integrovat digitální prostředí do své výuky a umět odhadnout, jaké znalosti, data a fakta se musí žáci naučit, aby dokázali s informacemi na internetu pracovat. Protože bez znalosti stejně nic nenajdete. Tradiční forma vzdělávání se tak stává jen doplňkem používání technologií.

Které studijní obory by v důsledku inovací mohly zaniknout a které mají našlápnuto k lepším zítřkům? 

Na odpověď bychom museli mít křišťálovou kouli. Existují predikce, jak bude vlivem rozmachu umělé inteligence ubývat právníků, překladatelů či účetních. Což neznamená, že nebudeme potřebovat advokáty, překladatele beletrie či experty na daňové optimalizace. Jednotlivé obory se zkrátka proměňují. I řemeslníci, kteří mají celý den ruce v kýblu, se musí umět promovat na sociálních sítích. Mnoho dnešních dětí bude pracovat v profesích, pro které nemáme název a nevíme, jak budou vypadat, a navíc budou muset profesi během života měnit.

Jak by tedy měla vypadat výuka, která reaguje na současné inovace?

Je nutné učit tak, aby děti získaly co nejvíce přenositelných dovedností, které jim pomohou se adaptovat na neustále se měnícím pracovním trhu. To je třeba znalost jazyků, dovednost pracovat s digitálními technologiemi, schopnost spolupracovat s ostatními a sám sebe řídit. A tím nejdůležitějším a nejobtížnějším je již ve škole žáky a studenty přesvědčit, že školou nic nekončí a naopak vše začíná. Že si budou muset vytvořit vlastní učicí prostředí a naučit se učit i mimo školu. 

Michal Kaderka (43)

  • Vyučuje na pražském Gymnáziu Na Zatlance. Učí také budoucí učitele na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a je členem vedení Učitelské platformy. 
  • Napsal otevřenou učebnici mediální výchovy Svět médií, za kterou loni získal ocenění Domino od Národního institutu pro další vzdělávání za nejlepší digitální výukový zdroj v kategorii humanitní předměty. 
  • Letos jeho web získal třetí místo odborné poroty v soutěži o nejlepší vzdělávací inovace, cenu EDUina.

VŠE O INOVACÍCH PAK ČŤETE ZDE.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!