Svou počítačovou společnost DO-IT před čtyřmi lety úspěšně prodal stejně jako později start-up be3D vyvíjející vlastní řešení trojrozměrného tisku. Nyní si plní další sen vývojem luxusního elektrického člunu KeelCraft. Mezitím David Miklas radí dalším start-upům, jak dostat nápad na trh a kde na něj sehnat peníze. Přiznává, že nejjistější je financování z vlastní kapsy.
Má v Česku mladý člověk s dobrým nápadem reálnou šanci získat investici od zkušeného investora?
Šanci určitě má, nicméně ověřeným faktem je, že dobrý nápad tvoří jen malou část úspěchu. Čím více se jej povede rozpracovat a ověřit reálnou poptávku po produktu či službě, tím větší šanci a lepší vyjednávací podmínky bude u investora podnikatel mít.
V čem je pro nezkušeného zakladatele start-upu největší překážka při rozjezdu vlastního byznysu?
Působím jako startupový mentor a nezřídka se u začínajících podnikatelů setkávám se strachem riskovat, nedostatkem vytrvalosti a ochoty pracovat více než ostatní. Startupisté se navíc často soustředí na vymýšlení dalších nápadů místo toho, aby dotáhli ty rozjeté.
Jaké další možnosti získání peněz jsou v této oblasti relevantní?
Nejjednodušší a mnou doporučovanou formou je zkusit postavit prototyp služby či produktu z vlastních peněz nebo z půjčky od rodiny či kamarádů. Nicméně je třeba mít plán, jak peníze splatím, kdyby se rozjezd podnikání nepovedl. Banky dnes nabízejí financování pro start-upy, bohužel z vlastní zkušenosti vím, že tyto bankovní půjčky daleko předbíhá marketing před realitou.
Proč nejsou startupové investice pro veřejnost zatím příliš lákavé?
Věřím, že je to kvůli velké rizikovosti. Statistiky ukazují, že 80 procent start-upů nepřežije, většina zbytku tak nějak funguje a teprve jedno až dvě procenta zainvestovaných start-upů jsou pro investory silně zisková. Pro laickou veřejnost jsou bezpečnější konzervativnější investice.
Jak vnímáte české angel investice?
S angel investory mám jen jednu zkušenost a ta není dobrá. Týkala se velmi nízké finanční nabídky se šíleně vysokým očekávaným podílem ve firmě. Nabízené peníze by tehdy stačily na dva týdny provozu společnosti a požadovaný podíl dosahoval 20 procent.
Tím rozhodně nechci říct, že jsou všichni stejní, ale mám pocit, že na rozdíl od fondů nastavují „andělé“ výrazně přísnější podmínky a mají nižší důvěru ve start- -up, do nějž vložili peníze. Pokud to alespoň trochu jde, radím start-upům tuto fázi přeskočit, snažit se postavit prototyp, získat první zákazníky a pak si jít pro peníze za lepších podmínek k fondům nebo soukromým investorům.
