Smát se cizí hlouposti je velmi oblíbená aktivita, jak dokazují třeba i české pohádky. Článek na Aeonu se však do problému hlouposti pouští z pohledu psychologie a konstatuje, že poznat svou vlastní hloupost je naopak téměř nemožné. Při pohledu na mnohdy velmi hloupé politické divadlo posledních týdnů (jak to, které hrají čeští politici, tak třeba to americké) už mnohokrát zazněla myšlenka, že je „prostě třeba všechny vyházet”. Po ní však následuje palčivá otázka: Kdo to bude dělat místo nich? Joshua Davis z Wired se domnívá, že by za nějakou dobu mohla roli politiků plnit demokraticky zvolená umělá inteligence. Pokud jste však ještě nerezignovali na víru v lidské schopnosti a zároveň vás tak úplně nebaví vás studijní obor či současná práce, Harvard Business Review vám poradí, jak se úspěšně ucházet o zaměstnání buď nad rámcem vašich současných pracovních zkušeností, nebo v jiném oboru, než je ten, který jste studovali.
Článek na americkém internetovém magazínu Wired se pozastavuje nad pochybeními, kterých se dopouští (nejen) současný americký prezident, a ptá se: nebylo by nakonec lepší si zvolit za prezidenta umělou inteligenci? Tato představa na první pohled působí jako fanfikce filmů typu Blade Runner nebo Ghost in the Shell (mluvím samozřejmě o původní verzi), autor článku Joshua Davis však shrnuje pokroky posledních let, ke kterým v rámci vývoje AI došlo, a z nich vyvozuje, že by v budoucnu umělá inteligence mohla dosáhnout oněch schopností, které potřebuje dobrý prezident.
Autor si uvědomuje, že tyto úvahy v mnohých lidech vyvolávají nepříjemné pocity. Snaží se je odbourat upozorněním na to, že pohled na umělou inteligenci velké části společnosti je ovlivněn na příklad Matrixem či Vesmírnou odyseou, přičemž si prý neuvědomujeme, jaký pozitivní dopad na řízení jednotlivých států by umělá inteligence mohla mít. Otázkou pak už jen zůstává, kterým směrem se bude vyvíjet česká politika. Možná, že za pár let budeme “umělého kandidáta” s úlevou volit, zatímco všichni jeho zoufalí odpůrci zůstanou daleko za ním. Co by taková umělá inteligence musela splňovat, aby porazila současného českého prezidenta?
Vzhůru do nového oboru
Chcete se ucházet o práci v oboru, který jste nestudovali, nebo o pozici, na kterou nemáte formální kvalifikaci? Harvard Business Review tento týden radí, jak v takovém případě napsat své resumé. Nezapomeňte zmínit, jaké všechny pracovní zkušenosti máte a které činnosti jste v rámci nich přesně vykonávali – pouhé označení funkce totiž může znít výrazně hůř než detailní popis skutečné práce. V případě změny oboru zdůrazňujte schopnosti, které jste dosud získali a kterých byste v novém zaměstnání mohli využít. Pokud se nad tím vážně zamyslíte, najdete jich víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Lidí v podobné situaci je v České republice více než dost, dle loňské studie prezentované v článku na Rozhlasu se jedná o více než 50 procent vysokoškoláků. Mnohým Čechům, kteří by rádi žili v jednoduchém světě, kde každý absolvent až do konce života pracuje ve „svém“ oboru, se z podobných dat ježí vlasy na hlavě. Rozhlas však sám zdůrazňuje, že práce mimo obor studia neznamená, že ono vzdělání bylo „k ničemu”. Takový matematik pracující v bance (kterého daná studie také řadí „mimo obor”, což je samo o sobě diskutabilní) nebo filosof vlastnící nakladatelství ze svého vzdělání jistě těží. Podobné přesuny mají samozřejmě své limity – z právníka se chirurgem bez dané vysoké školy stanete asi těžko. Na druhou stranu můžeme dnes těžko předvídat, jaké profese budou žádané třeba i jen za dvacet let, přičemž je zbytečné plýtvat energií a časem při shánění zaměstnání v oboru, kde práce není nebo kterým se momentálně zabývat nechcete.
Hlupáci o své hlouposti neví… jak tedy zjistím, zda nejsem jedním z nich?
Článek na australském magazínu Aeon opět shrnuje poznatky, se kterými přišli psychologové Dunning a Kruger a které se týkají takzvaného “efektu nadměrné sebedůvěry”. Případy, na kterých se tento efekt demonstruje, jsou velmi zábavné – není větší radosti než smát se hloupým lidem, kteří dělají hloupé věci, aniž by si to uvědomovali, že ano? Ať už jde o muže, který byl překvapený, že ho potření se citrónovým džusem neučinilo neviditelným, když vykrádal banku, o studenty, jež mají nejhorší výsledku testů, i když své schopnosti odhadovali mnohem výše, nebo o 80 procent řidičů, kteří si myslí, že řídí lépe než průměr. Hloupí lidé prostě neumí odhadnout své schopnosti.
Problém ovšem je, že máte jen těžko šanci poznat, zda mezi ně patříte taky. Banku sice většina z nás nevykrádá, ale řidičů, kteří způsobí nehodu a přitom se domnívají, že oni určitě nic špatného neudělali, je víc než dost. “Přeceňování řidičských schopností” nebo “turisté v horách, kteří nadhodnotili své možnosti” jsou fráze, které v médiích slyšíme víc než dost. Vysmívat se lidské hlouposti nebo ji kritizovat je jednoduché, reflektovat vlastní schopnosti už těžší. A to i pro ty nejchytřejší, kteří se dle zmíněného článku naopak často podceňují. Právě zde by tedy mohl ležet onen „indikátor blbosti“.
