I kritici Miloše Zemana a Andreje Babiše musejí uznat, že jde o výrazné politiky. Což je správně. U prezidenta, a zvláště u premiéra není záhodno, aby to byli nějací šediví úředníci či funkcionáři okresního formátu. Jenže až moc výrazná jsou i jejich negativní specifika – v případě hlavy státu mocenský apetit, který zjevně nezná ani ústavních limitů, u šéfa vlády jsou to zase jeho byznysové zájmy na hranici zvyklostí a někdy i zákona. Vrcholná politika tak bývá odkázána do role jejich rukojmího.
Kauzy kolem premiéra Babiše se průběžně vynořují a zanořují. Nyní jsme ve druhé fázi, což se ale po návratu připomínkovaných auditních zpráv z Bruselu může z hodiny na hodinu změnit. Jeho političtí soupeři jsou proto v pozoru.
Nynější klid na premiérské frontě ale bohatě nahradily tahanice kolem výměny ministra kultury. Aby to nezapadlo: už přes dva měsíce se řeší, zda a kdy bude jeden z členů vlády na základě koaliční dohody a v souladu s ústavou vyměněn za jiného. Prezident zůstává neoblomný, ještě tak je ochoten připustit polovičaté řešení (odvolání ministra Staňka), ve vzduchu se vznáší rozpad vlády. Řešení je v nedohlednu, teprve za další měsíc chystá premiér blíže nespecifikované „zásadní kroky“, jak uvedl včera v médiích.
Společné u obou je, že jejich „výraznost“ přesahuje i do jiných sfér. Byť u každého jiným způsobem. U Andreje Babiše do té ekonomické – jakkoliv formálně nepřímo, jeho firmy jsou samozřejmě „zaparkované“ ve svěřenských fondech – u Miloše Zemana v rámci moci politické. To když si uzurpuje pravomoc mluvit do výběru členů vlády. Nebylo by to nic špatného a ve světě ani neobvyklého, pokud by ovšem náš politický systém nebyl nastaven jinak a nešlo by o nerespektování ústavy. Takovými drobnostmi se ale prezident Miloš Zeman nezabývá.
Bylo by přehnané říkat, že kvůli tomu všemu je vládnutí v České republice paralyzováno. V každém případě to ale přebíjí a zastiňuje hlavní problémy, kterým země čelí. A odsává čas i energii na jejich řešení.
Nynější patová situace je pro Andreje Babiše, který si zakládá na pověsti otce řešitele, nepříjemná. Na druhou stranu je pro něj ale úlevou, pokud je hlavním terčem kritiky na chvíli někdo jiný.
