Putin chtěl zlomit Západ, místo toho zlomil Rusko, říká finský prezident
- Finský prezident Alexander Stubb označil ruskou invazi na Ukrajinu za úplné strategické selhání Vladimira Putina.
- Válka podle něj posílila NATO, sjednotila Evropu a urychlila růst obranných výdajů místo oslabení Západu.
- Rusko naopak čelí vysokým ztrátám, ekonomickým problémům a rostoucí mezinárodní izolaci.
Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu zaznělo jedno z nejtvrdších hodnocení dosavadního vývoje války na Ukrajině. Finský prezident Alexander Stubb ji označil za „úplnou strategickou katastrofu“ pro Vladimira Putina a odmítl představu, že by Rusko z konfliktu vycházelo posílené. Podle Stubba se Kreml při zahájení invaze zásadně přepočítal – a to nejen vojensky, ale především geopoliticky a ekonomicky. Píše o tom Independent.
Když Moskva v roce 2022 zahájila útok, počítala podle Stubba s rychlým zlomením Ukrajiny, oslabením evropské soudržnosti a marginalizací NATO. Výsledek je však opačný. Evropa se semkla, obranná spolupráce se prohloubila a Severoatlantická aliance se rozšířila o Finsko a Švédsko. Místo oslabení tak NATO získalo nové členy, delší hranici s Ruskem a silnější politický mandát. Stubb v této souvislosti mluví o nové fázi aliance, která je soudržnější a rozhodnější než kdykoli od konce studené války.
Válka podle něj zároveň urychlila zásadní změnu v evropském myšlení. Země, které dlouhá léta odkládaly investice do obrany, začaly navyšovat vojenské rozpočty a otevřeně mluvit o bezpečnosti jako o klíčové politické a ekonomické prioritě. Záměr Kremlu rozdělit Evropu a vnutit jí pocit slabosti se tak obrátil proti němu.
Dlouhá válka bez jasného výsledku
Ani na bojišti se podle finského prezidenta nedá mluvit o ruském úspěchu. Přes obrovské lidské i materiální ztráty dosáhlo Rusko pouze velmi omezených územních zisků. Konflikt se proměnil v dlouhou vyčerpávající válku, která spotřebovává zdroje bez jasného strategického výsledku. Právě tato disproporce mezi náklady a výsledky je podle Stubba jedním z klíčových znaků strategického selhání.
Ekonomická rovina je neméně důležitá. Válka a s ní spojené sankce zatěžují ruskou ekonomiku vysokou inflací, slabým růstem a tlakem na veřejné finance. Udržování válečné mašinérie je čím dál nákladnější a z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Stubb upozorňuje, že ekonomické problémy se nevyhnutelně promítají i do vnitřní stability země a schopnosti státu financovat armádu a sociální systém zároveň.
V tomto kontextu považuje finský prezident za iluzorní představu rychlého mírového řešení. Přestože probíhají diplomatické kontakty a diskuse o možných scénářích ukončení konfliktu, Moskva podle něj zatím nedává najevo ochotu přijmout kompromis, který by znamenal skutečný konec války. O to důležitější je podle Stubba zachovat podporu Ukrajiny a nerezignovat na dlouhodobý strategický pohled.
