Tomio Okamura má přes čtvrt milionu sledujících na Facebooku, čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg jen o třicet tisíc méně. Naopak profily expředsedy ČSSD Bohumila Sobotky či šéfa lidovců Pavla Bělobrádka táhnou jen minimum lidí. Facebook a Twitter jsou přitom schopny přilákat nové voliče, jak se o tom při prezidentské volbě před pěti lety přesvědčil právě Schwarzenberg nebo Donald Trump při volbách v USA.
V posledních týdnech a měsících prohrává nejen v odhadech volebních preferencí, ale často i na sociálních sítích. Facebookový profil šéfa Bohumila Sobotky sleduje na Facebooku jen 16 tisíc lidí, stránku celé ČSSD pak něco přes 22 tisíc – méně než stránky dalších sedmi politických stran včetně těch neparlamentních, jako jsou Svobodní, Piráti či zelení.
Téměř nejhůře ve srovnání aktivit politických stran vycházejí – zřejmě i kvůli věkové struktuře svých voličů – komunisté. Naopak nejlépe se vede TOP 09, která v počtu sledujících na Facebooku a Twitteru zaujímá společně s ANO první příčky.
„Právě pro malé strany jsou sociální sítě nejdostupnějším nástrojem, své finance a snažení tak směřují právě sem. Velká politická uskupení naopak mají dost financí na to, aby si zaplatila například komunikaci pomocí billboardů,“ říká odborník na marketingovou komunikaci Bohumil Kartous. „Čísla na sítích ale mohou být zavádějící, těžko ověřitelnou otázkou je, kolik z profilů je mrtvých,“ upozorňuje.
Patrný je i rozdíl mezi tradičními stranami a uskupeními stojícími na jednom lídrovi. Například SPD sice má účet na Facebooku, ale sleduje jej pouze 30 tisíc lidí – u profilu jejího lídra Okamury je to téměř devětkrát více. Obdobně je tomu u ANO – samotná strana nemá účet na Twitteru, ale poznámky publikované jejím šéfem Andrejem Babišem sleduje skoro 320 tisíc zájemců, téměř desetkrát více než u Schwarzenberga a Sobotky.
„Okamura se veze na vlně xenofobní hysterie a je možné ho považovat za pomyslného vůdce, což u části voličů pravděpodobně vyvolává adekvátní míru sounáležitosti,“ říká Kartous k důvodům zájmu o Okamurovy projevy.
Naopak u Andreje Babiše a obecně hnutí ANO jde podle Kartouse o mix svérázných projevů a útoků na oponenty, které jsou však profesionálně zpracovány. Za cíl mají ztotožnit se s protestním voličem, kdy se vymezuje například vůči Zdeňku Bakalovi nebo Miroslavu Kalouskovi. „Pro lidi je evidentně velmi lákavá představa, že jsou ve spojení přímo s daným politikem, byť je to z velké části iluze,“ míní Kartous.
Síla sociálních sítí se v Česku projevila dosud nejvýrazněji před pěti lety při první přímé volbě prezidenta. Přes všechny průzkumy se do druhého kola dostal Schwarzenberg, jehož volební poradci vymysleli „pankáčskou“ kampaň zaměřenou právě na sociální sítě – a tedy mladší voliče.
„Člověk, který dělal on-line pro Baracka Obamu, nás tehdy ještě víc utvrdil v našem odhodlání hodně se zaměřit na internet. On-line hrál v amerických volbách 50procentní roli,“ řekl již dříve měsíčníku Strategie David Gaydečka, který za kampaní pro Schwarzenberga stál.
Sociální sítě hrály velkou roli i při loňské prezidentské volbě ve Spojených státech. Vždyť podle průzkumu tamního Pew Research Centra považuje sociální sítě za hlavní zdroj informací o volbách čtyřiačtyřicet procent Američanů.
„Sociální sítě jsou jakýmisi dveřmi pro zbytek celé kampaně. Získáte své skalní fanoušky, kteří vás na Facebooku nebo Twitteru sledují, a ti pak následně sdílejí a lajkují příspěvky politiků. Tím se dostanete i k přátelům těchto aktivních uživatelů sociálních sítí,“ uvedla v jednom z rozhovorů Laura Olinová, která vedla nakonec úspěšnou Obamovu kampaň v roce 2012.
