Šest týdnů trvající konflikt o Náhorní Karabach, během kterého zřejmě zemřely tisíce lidí, patrně definitivně rozhodla noční dohoda. Ázerbájdžán má díky ní získat část sporného území. Arméni, kteří Náhorní Karabach převážně obývají, se ale nechtějí smířit s porážkou. V zemi hrozí převrat, který by zbavil moci premiéra Nikola Pašinjana. Případný puč ale těžko může zvrátit situaci na bojišti. Vítězem sporu je kromě Baku také Rusko, které teď bude mít v oblasti ještě větší vliv.
Soupeřící strany se dohodou zavázaly k zastavení bojů ještě v noci a setrvání na pozicích. Ázerbájdžán přitom během konfliktu dobyl velkou část oblasti, která dle mezinárodního práva náleží jemu, ale de facto ji od devadesátých let ovládali Arméni. Karabašské úřady v pondělí připustily, že nemají pod kontrolou druhé největší město Šuša. Úmluva byla podepsána v okamžiku, kdy ázerbájdžánské jednotky postupovaly na metropoli regionu Stěpanakert.
Arméni musí do prosince pod správu Baku odevzdat i další území. „Vítězství, kterých jsme dosáhli, donutila Arménii politickými prostředky vrátit Agdam, Lačin a Kelbedžar,“ vypočítával na Twitteru ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev okresy v okolí Karabachu, které ovládne.
Obyvatelé země v ulicích měst úmluvu slavili jakožto velké vítězství. Mnozí z nich se přitom netajili vděkem za tureckou pomoc, jejíž rozsah zůstává nevyjasněn. „Děkujeme mnohokrát. Turecko a Ázerbájdžán jsou bratři. Vyhráli jsme společně,“ citovala turecká agentura Anadolu jednu z oslavujících žen ve městě Gandža.
Pašinjan naopak označil dohodu za bolestivou, ale v tuto chvíli nevyhnutelnou. V Jerevanu se však proti ní v noci vzbouřily tisíce lidí, kteří vtrhli do vládní budovy a parlamentu. Není jasné, zda se arménský premiér udrží u vlády. I kdyby však moc převzala armáda, je nepravděpodobné, že by dosáhla změn v arménský prospěch.
„Nemyslím, že by vydrželi bojovat déle než pár dní a výsledek by byl ještě horší, než teď. Ostatně, pokud Arméni tahali v posledních týdnech za zjevně kratší konec provazu, v případě pokusu bojovat po hypotetickém převratu by takříkajíc tahali jednoruč,“ míní politický geograf Jan Kofroň z Katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zárukou, že bude klid zbraní dodržován, má být dva tisíce ruských vojáků, kteří už směřují do oblasti v rámci mírové mise. A Arménie potřebuje mít na své straně Moskvu ať už s Pašinjanem nebo bez něj. V poslední době se navíc v zemi vyrojily úvahy, podle kterých premiér může za to, že podpora Ruska v bojích nebyla tak velká, jak zřejmě mnozí čekali.
Kreml v roce 2013 odradil Arménii od dohody o volném obchodu s Evropskou unií. Pašinjan, který je u moci od roku 2018, ale vztahy s Bruselem zintenzivnil a snažil se lavírovat mezi Východem a Západem. Podle některých názorů mu chtěla Moskva svým vlažným postojem udělit lekci.
Kreml se patrně zároveň také chtěl vyhnout sporu s Ázerbájdžánem, na nějž má rovněž úzké vazby. „Rusko může mít důvody, proč pomoci svému spojenci Arménii, ale nemá žádný důvod trestat Ázerbájdžán, který je z ruského hlediska příkladem modelového chování postsovětské země,“ uvedl ve své nedávné analýze Alexandr Baumov z think tanku Carnegie Moscow Center.
Vše tak nasvědčuje tomu, že Rusko nyní dosáhlo přinejmenším dvou cílů: neznepřátelilo si Baku, ale zároveň bude nad ním mít prostřednictvím vojáků na místě větší kontrolu. A Arméni patrně získali pocit, že se musejí více snažit, pokud chtějí od Moskvy pomoc.
Otázkou nyní je, jak vítězství Baku využije Turecko a nakolik se bude chtít v oblasti angažovat. Zatímco Moskva hovoří pouze o ruských mírotvůrcích, Alijev zmínil i turecké, přestože dohoda nic takového neobsahuje. Je pravděpodobné, že Ankara bude chtít svou přítomnost na místě nějakým způsobem prosadit. „Turecko bude pokračovat ve své podpoře Ázerbájdžánu,“ ujistil ministr zahraničí země Mevlüt Çavuşoglu.
