Druhá největší světová ekonomika začíná zpomalovat. Podle titulků renomovaných finančních médií se může stát ohniskem vzniku globální recese. Které jsou hlavní pilíře čínské ekonomiky, jak je na tom tamní export a co stojí za současným zpomalením růstu?
Čína má za sebou skutečně impozantní růstové období, během kterého se země postupně začala přibližovat vyspělému Západu, což se projevilo ve výrazném růstu životní úrovně tamních obyvatel.
Lakmusový papírek č. 1: HDP
Pohled na vývoj čínského HDP skutečně naznačuje, že tamní ekonomika zaznamenává postupné ochlazování svého dynamického růstu. V loňském roce posilovala podle nedávno zveřejněné statistiky tempem 6,6 procenta, což je dokonce nejnižší hodnota od roku 1990.
Příčinou je kromě obchodních třenic s USA i snaha čínské vlády o snížení tempa dluhové expanze. Právě vysoké zadlužení a často nízká kreditní kvalita tamních dlužníků totiž mohou být do budoucna zdrojem problémů.
Na druhou stranu současná politika vlády spočívá ve významných investicích do infrastruktury a snížení daňové zátěže, což by mělo vyústit v hladké přistání spíše než ve strmý pád.
Další zpomalení
V letošním roce se očekává růst druhé nejsilnější světové ekonomiky o 6,1 procenta, tedy budeme podle všeho svědky dalšího zpomalení tamního růstu. To je však logickým vyústěním dramatického vývoje z posledních několika dekád, kdy čínská ekonomika rostla skutečně výbornými tempy.
Notoricky se však rojí otázky ohledně věrohodnosti čínských statistických dat. Řada světových ekonomů totiž Čínu podezřívá z toho, že nadhodnocuje údaje o výstupu svého hospodářství.
Některé tamní provincie byly z těchto aktivit již usvědčeny, a dokonce i čínský premiér se na základě uniklých informací vyjadřoval o tom, že tamní statistické údaje týkající se ekonomické aktivity považuje za nevěrohodné.
Podle mnohých ekonomů se tak realistický údaj o čínském ekonomickém růstu země blíží spíše úrovni pěti procent. Ani to však rozhodně není špatný výsledek.
Nic neroste do nebe, ani čínská ekonomika
Zpomalení ekonomického růstu Číny je svým způsobem pochopitelné, neboť růstové kanály, prostřednictvím kterých se dá životní úroveň tamních obyvatel a ekonomická aktivita posunout výše, se postupně vyčerpávají.
Společně s posilováním ekonomiky totiž rostou i mzdy, čímž Čína snižuje svoji konkurenceschopnost. Na paty jí tak v tomto ohledu šlapou země levnější pracovní síly jako třeba Vietnam či Bangladéš.
Negativně působí pochopitelně i obchodní třenice se Spojenými státy, zavedená cla brzdí export a zvyšují nejistotu.
Vláda se snaží ukočírovat tamní vysoké zadlužení řady subjektů, což má negativní vliv na investice i spotřebitelské výdaje; ty rostou nejpomaleji za uplynulých 15 let. Prodeje automobilů v uplynulém roce dokonce zaznamenaly šestiprocentní pokles, což znamená první propad po dvaceti letech prakticky nepřetržitého navyšování prodejů.
To pochopitelně vzbuzuje obavy investorů, na což reagovala i šanghajská burza, která v roce 2018 odepsala čtvrtinu své hodnoty. Navíc je potřeba si uvědomit, že jakékoliv nečekané zpomalení Číny se zprostředkovaně projeví v řadě dalších ekonomik. Není tak divu, že se přestává dařit například německým prémiovým automobilkám, když jejich největším odbytištěm je právě čínský trh.
Pokračování článku si můžete přečíst na webu Peak.cz >>>
