Násilné potlačování demonstrací, nekončící protesty proti průběhu voleb a nyní také válečný konflikt. Země v ruském okolí letos střídá jeden výbuch za druhým. Tentokrát nejde o země jako Gruzie nebo Ukrajina, považované za protivníky Ruska. Nepokoje zasáhly nejbližší spojence Moskvy z Eurasijské ekonomické unie (EAEU) – Bělorusko, Arménii a Kyrgyzstán. Kreml čelí nejistotě.
Když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na konci minulého týdne oznamoval dojednané příměří mezi Armény a Ázerbájdžánci, pocítili úlevu nejen obyvatelé obou jihokavkazských zemí, ale také ruští vládní politici. Lavrov totiž vyslal signál, že Moskva ještě v okolních státech neztratila svůj vliv.
Ústup ze scény?
Někteří předtím komentáři v listech jako Kommersant nebo Moskovskij Komsomolec upozorňovali, že Rusko postupně ztrácí pověst mocného a spolehlivého spojence, který je schopný v případě potřeby pomoci, ale také zasáhnout jako „mírotvůrce“. A to nejenom na území bývalého Sovětského svazu. Týká se to údajně také tradičního ruského spojence na Balkáně – Srbska. Roli mírotvůrce, který zprostředkoval dohodu mezi znepřátelenými Srby a Kosovany, si totiž nedávno přisvojil americký prezident Donald Trump.
Ruský prezident Vladimir Putin se velmi snažil o to, aby na jednání do Moskvy „dostal“ arménského i ázerbájdžánského ministra zahraničí. To se podařilo a Lavrov mohl po deseti hodinách ohlásit pozitivní výsledek rozhovorů. Premiér Michail Mišustin mezitím na jednání EAEU v arménském Jerevanu slíbil, že až bude ruská vakcína proti koronaviru připravena k masovému nasazení, nabídnou ji Rusové přednostně právě svým nejbližším spojencům. Hrozba, že Rusko ztrácí vliv, teď vypadá méně akutně. To ale neznamená, že by jako mávnutím kouzelného proutku zmizela.
Silnější páky
Na současnou situaci je možné se podívat i z jiného úhlu. Minimálně na první pohled se zdá, že Moskva díky nestabilitě ve svém okolí získává silnější páky, kterými k sobě může ostatní země EAEU více přitáhnout.
Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko se v minulých letech snažil o omezení ekonomické závislosti na Moskvě, ale v současné době, kdy v Minsku ztrácí půdu pod nohama, mu nezbývá nic jiného než spoléhat na pomoc Vladimira Putina. Arménie, která fakticky čelí jak Ázerbájdžánu, tak jeho mocnému tureckému spojenci, potřebuje, aby Moskva sehrála alespoň roli mediátora, když už Jerevan přímo vojensky nepodpoří. Rusové by se rovněž mohli zasadit o uklidnění chaotické a nepřehledné situace v Kyrgyzstánu, kde o moc bojují soupeřící klany.
Bělorusko, Arménii a Kyrgyzstán pojí s Ruskem, ale také s Kazachstánem nejenom členství v ekonomické unii EAEU, ale zároveň v postsovětské bezpečnostní alianci – Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB). Starost Moskvy o bezpečnostní situaci Arménie nebo Kyrgyzstánu tedy může být legitimní. V případě válečného konfliktu o Náhorní Karabach je ale situace složitější – Rusko má poměrně silné ekonomické vazby i s Ázerbájdžánem, obdařeným bohatými surovinovými zdroji. Na druhé straně je tato muslimská země jako významný vývozce ropy a plynu také přirozeným konkurentem Moskvy.
Bezpečnostních vazeb s Ruskem pak hodlá zneužít Alexandr Lukašenko, který v současné situaci vypouští do světa fámy o ohrožení Běloruska západními sousedy.
Ekonomická logika
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
