Dánové vědí, jak zabránit hnijícím jezerům. Stačí do něj "zapíchnout" elektrody

Ledovcové jezero Laka na Šumavě

Ledovcové jezero Laka na Šumavě Zdroj: profimedia.cz

Ledovcové jezero Laka na Šumavě
2
Fotogalerie

Zahnědlé a páchnoucí až hnijící vody evropských jezer by brzo mohly být minulostí. Pilotní projekt výzkumníků z Dánské technické univerzity ukázal, jak jednoduchá a překvapivě i levná může být revitalizace dna stojatých vodních ploch, v rámci které pak dojde k urychlení rozkladu usazených biologických látek, jež zmíněné zahnívání vod způsobují. Stačí k tomu jediné – do jezera „zapíchnout“ elektrody.

Pilotní projekt proběhl na jezeře Søllerød, využití elektrod nyní míří na mnohem větší vodní plochy. „Metoda zredukovala přítomnost fosforu, který brání přirozenému rozkladu biologických látek, až o 94 procent,“ dodává vedoucí Stefan Trapp.

Problém s nedostatkem kyslíku trápí podle dánských výzkumníků až 75 procent evropských jezer, a to kvůli starému zlozvyku vypouštění odpadních vod do přírodních toků. V nich dochází k masivnímu zvýšení podílu fosforu, který v rámci přirozené sedimentace působí jako konzervant a zabraňuje bakteriím rozkládat biologické látky – těla leklých ryb, listí, zbytky řas či utonulých tvorů. Vody stojatých vodních ploch pak lidově řečeno zahnívají, hnědnou a páchnou.

„V praxi metoda spočívá ve spuštění ocelových sítí na dno jezera a těsně pod jeho hladinu. Obě jsou propojené drátem a tvoří jakousi malou baterii,“ vysvětlil Trapp na webu univerzity. Tím, jak bakterie rozkládají sedliny, vzniká přebytek elektronů, který je odveden do pletiva pod hladinou, kde je absorbuje přítomný kyslík. „Takto mohou bakterie dál rozkládat sedliny, aniž je nutné fyzicky okysličit dno jezera kvůli odvodu elektronů,“ popisuje jednoduchý efekt další z výzkumníků Karl Haxthausen. Celý proces podle něj navíc neprodukuje ani nežádaný metan. Odvedení přebytečných elektronů podle něj způsobuje celkovou změnu chemie dna jezer a deaktivuje fosfor, který je tímto donucen navázat se na jiné sedliny.

Vědci doufají, že i velkoformátový test dopadne úspěšně, a věří, že použití této metody bude vhodné třeba i v mořských oblastech, které rovněž trpí potížemi s nedostatečným okysličením dna.