Dlouho očekávaný klimatický summit v Glasgow nezačal právě optimisticky. Zástupci Západu peskují největší emitenty v čele s Čínou a Ruskem kvůli slabým závazkům k ochraně klimatu. Událost se navíc koná v době, kdy se plně vyjevila evropská závislost na ruském plynu. Těžba surovin v Rusku a jejich doprava plodí kvanta metanu, skleníkového plynu mnohem účinnějšího než oxid uhličitý. Moskva navíc neváhá využít plyn kdykoli jako geopolitickou zbraň, jak se právě ukazuje v Moldavsku.
Britský premiér Boris Johnson, americký prezident Joe Biden a unijní lídři burcují na poplach, aby velcí světoví znečišťovatelé učinili konkrétní závazky, které by globální oteplování udržely pod kritickou hranicí. Rusko ani Čína se však nechtějí podvolit Západem vytyčenému mezníku pro dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050, počítají s ní o dekádu později.
Evropská unie je přitom silně závislá na ruském plynu a řada zemí ho plánuje využívat v přechodném období jako náhradu uhlí či ropy. Při těžbě, přepravě a využití zemního plynu se však rovněž uvolňuje nemalé množství skleníkových plynů.
Environmentalisté teď varují především před emisemi metanu, které Gazprom soustavně vypouští do ovzduší. Tento plyn má přinejmenším dvacetkrát silnější skleníkový účinek než oxid uhličitý. Experti tak zdůrazňují, že by se země neměly soustředit pouze na tradičně cílený CO2, ale rychle by měly řešit také úniky metanu.
Mohutné úniky z plynové infrastruktury
Ruský těžební průmysl loni vypustil do atmosféry téměř třináct milionů tun metanu, nejvíce na světě. Následovaly Spojené státy a Turkmenistán, zdůraznila agentura Bloomberg. Ruské úniky metanu kolem plynové infrastruktury navíc v roce 2020 podle satelitního pozorování stouply o čtyřicet procent.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) tvrdí, že třem čtvrtinám globálních úniků metanu by šlo zabránit za použití současných technologií. „Pokud bude ropný a plynárenský průmysl tvrdit, že potřebuje upouštět metan, pak je těžké chápat, jak může být zemní plyn součástí řešení k dosažení našich společných klimatických cílů,“ podotýká Christophe McGlade z IEA.
Satelity i letos zaznamenaly nad Ruskem několik velkých úniků metanu, které zřejmě souvisely s údržbou a opravou plynového potrubí. Naposledy v říjnu geoanalytická společnost Kayrros nedaleko kompresní stanice v Nižném Novgorodu odhadla emise na 164 tun metanu za hodinu. Pokud by únik tímto tempem trval šedesát minut, mělo by to na klima stejný dopad jako emise z ročního provozu osmi tisíc aut.
„Emise z ruských rour lze zastavit. Ale kdo to zaplatí?“ tázal se Steven Geiger z poradenské společnosti Innova Partners. Narážel na to, že Gazprom by zřejmě přenesl náklady na uživatele suroviny. „Evropa prosazuje agresivní klimatickou politiku, ale musí držet ceny plynu na uzdě, aby předešla sociálním nepokojům,“ podotkl odborník.
Nord Stream 2 je ekologičtější, leč sporný
Zvláštním případem mezi evropskými zeměmi je Německo, které potřebuje využívat více ruského plynu v souvislosti s odstavováním jaderných elektráren. Nově by ho měl do země přivádět plynovod Nord Stream 2. Gazprom ho propaguje jako ekologičtější řešení oproti starým potrubím vedeným přes Polsko či Ukrajinu, kolem kterých bývají detekované velké úniky. Nord Stream 2 však neřeší situaci na ruském území.
Navíc se o novém plynovodu hovoří jako o ruské geopolitické zbrani a objevují se nařčení, že za současné vysoké ceny plynu může částečně snaha Moskvy co nejrychleji dosáhnout zprovoznění potrubí.
V pondělí zůstávaly zastaveny dodávky plynovodem Jamal z Polska do Německa, tok plynu je od soboty obrácený opačně. Jeho cena v Nizozemsku v reakci na to vzrostla dopoledne o jedenáct procent. Gazprom uvedl, že své závazky vůči evropským zákazníkům nadále plní, a na další dotazy médií týkající se vzniklé situace nereaguje.
Západní Evropa však není jediná, kde se Rusko snaží prostřednictvím plynu upevnit svůj vliv. Moldavsko v pátek podepsalo s Gazpromem novou pětiletou dohodu o dodávkách. Podpisu ale předcházela tvrdá jednání, která někteří analytici označovali za šikanu proevropské vlády. Objevily se i informace o požadavku na změnu obchodní dohody země s EU. Z Kišiněva po současné zkušenosti zaznívá, že musí konečně zapracovat na snížení plynové závislosti na Rusku.
