Všichni členové libanonské vlády v pondělí večer rezignovali na své funkce. Stalo se tak šest dní po katastrofálním výbuchu v hlavním městě Bejrútu, při kterém zahynulo přes 160 lidí a šest tisíc jich bylo zraněno. Odborníci na Blízký východ označují odchod ministerského předsedy Hasana Dijába pouze za symbolické gesto. Libanon podle nich potřebuje zásadní změny, jenže bez spolupráce s militantním hnutím Hizballáh to prý nepůjde.
Premiér Dijáb, jenž stál v čele země od letošního ledna, očekávaným krokem zareagoval na masivní protesty, které propukly v Libanonu o víkendu. V krátkém televizním projevu obvinil své předchůdce z korupce a dodal, že si „přeje bojovat po boku demonstrantů za změny“.
Prezident Michel Aún demisi Dijábova kabinetu přijal a zároveň ministry požádal, aby zůstali ve funkcích, dokud nebude sestavena nová vláda, uvedla agentura Bloomberg. Čeká tedy stát, jenž se kromě následků ničivé exploze vyrovnává též s pandemií koronaviru a finanční krizí, v blízké době tolik potřebná revitalizace? Experti si to nemyslí.
„Dijábova rezignace je především pokusem uklidnit ulice,“ uvedla pro BBC Hanin Ghaddarová z Washingtonského institutu pro politiku na Blízkém východě. Podle ní není problém v samotném kabinetu, nýbrž v celkově nefunkčním a korupcí prolezlém politickém systému, který v zemi udržuje Hizballáh. „V tuto chvíli již nestačí dělat reformy, systém se musí od základu změnit,“ tvrdí Ghaddarová. Nebude to ovšem jednoduché.
Ačkoli protestující občané mají podle Ghaddarové jasnou vizi, jakým směrem by se Libanon měl vydat, problémem například je, že mezinárodní komunita zatím nepovažuje demonstranty za skutečné politické hnutí. „Největší překážkou změn je v tuto chvíli prezident Aún. Libanonci by se neměli nechat oklamat rezignací Dijábova kabinetu a usilovat o nový volební zákon, to je jediná cesta,“ míní Ghaddarová.
Analytik a profesor Americké univerzity v Bejrútu Rami G. Khouri nicméně varuje, že taková transformace nepřijde hned a rozhodně nelze letos v Libanonu očekávat další takzvané arabské jaro. „Libanonské mocenské struktury se odlišují od všech ostatních arabských zemí a je velmi obtížné je rozvrátit,“ říká Khouri.
Podle něj není v současnosti možné, aby jakákoli libanonská politická strana získala moc bez podpory Hizballáhu, jelikož daná organizace disponuje větší vojenskou silou než stát – a své pozice v regionu se jen tak nevzdá. „K obnově Libanonu bude tudíž zapotřebí, aby Hizballáh a protestující občané nalezli při hledání nového schopného kabinetu společný kompromis,“ tvrdí Khouri.
