Francouzská levice si neví rady s vítězstvím. Premiéra ve slíbené lhůtě nedodala
Představitelé vítězného levicového bloku těsně po parlamentnách volbách ve Francii prohlašovali, že do týdne představí adepta na premiéra. O víkendu však padla naděje na společné jméno, když své úsilí o nominaci vzdala bývalá komunistka Huguette Bellová. Nová lidová fronta (NFP) tvrdí, že stále plánuje vytvořit společnou vládu, překážek v cestě má však mnoho.
„Před 18. červencem se nic nestane,“ řekl v pondělí v televizním vysílání šéf socialistů Olivier Faure s odkazem na datum prvního zasedání nově zvoleného Národního shromáždění. Dodal, že levice potřebuje čas, ale není důvod se znepokojovat.
Z prohlášení lídra druhé nejsilnější strany bloku je tak zřejmá změna tónu poté, co má Nová lidová fronta za sebou dny jen málo plodných vyjednávání. Slepenec levicových uskupení od socialistů přes zelené až po radikály vznikl před volbami narychlo a všeobecně se předpokládalo, že povolební soužití různorodých prvků nebude jednoduché.
Viliam Buchert a Martin Bryś hovoří o volbách ve Francii a Velké Británii
Bellová měla být kompromisem
Přesto se na okamžik zdálo, že by se strany mohly překvapivě shodnout na třiasedmdesátileté Bellové ze zámořského departementu Réunion, která získala podporu nejsilnější partaje bloku, radikální Nepodrobené Francie (LFI), komunistů i zelených. Pro část levice nepřijatelný radikál z NFI Jean-Luc Mélenchon její výběr označoval za východisko ze slepé uličky.
Jenže socialisté nadále trvali na tom, že by se premiérem měl stát Faure. „V naději na brzkou dohodu v rámci NFP jsem se rozhodla bez dalšího odkladu odmítnout nabídku, která mi byla předložena,“ prohlásila posléze Bellová. Aliance je tak zpátky na startovací čáře, protože v současnosti neexistuje žádný jiný adept, na kterém by byla alespoň nějaká shoda.
Levice si je přitom vědoma toho, že shoda na jménu je jen prvním krokem na složité cestě k pevné vládě. I kdyby se nakonec na někom ujednotila, může s návrhem narazit u prezidenta Emmanuela Macrona.
Prezident by měl jmenovat premiéra, který je schopný získat v Národním shromáždění důvěru. Levici však k většině v dolní komoře parlamentu chybí více než stovka křesel, takže musí hledat k vytvoření vlády spojence. Socialisté argumentují tím, že Faure je jediným představitelem levice, kterého by Macron neodmítl.
Macron naléhá na koalici bez radikálů
Prezident mezitím vyzývá umírněné strany, aby vytvořily vládu bez radikálů napravo i nalevo. V otevřeném dopise Francouzům minulý týden vyzvedl republikánské hodnoty, vládu zákona a evropskou orientaci. Někdejší lídr parlamentního klubu prezidentovy strany Obnova Sylvain Maillard vysloveně uvedl, že partaj nevysloví důvěru vládě, která dá moc levicovým radikálům. Podotkl, že chvíli potrvá, než se podaří sestavit širší koalici.
Odborníci zdůrazňují, že za situace, kdy z voleb vzešly tři podobně silné bloky vzdálené většině, nevznikne vláda bez kompromisu. „Problém je v tom, že neexistuje žádné odůvodnění, kterým by se dalo argumentovat pro vládnutí té či oné skupiny. Jediná většina, která existuje, je většina, která volebně a politicky odmítla krajní pravici,“ řekl listu The Guardian Émeric Bréhier z francouzského think-tanku Fondation Jean-Jaurès.
„Levice, která získala nejvíce mandátů, se od voleb celé dny hádala a ničeho nedosáhla. Musí přijít se jménem premiéra. Pokud se to nepodaří, prezident vezme věci do rukou a nějakého jmenuje,“ dodal expert.
Někdejší konzervativní premiér Dominique de Villepin však míní, že premiér by měl vzejít z levicových řad. „Pokud budeme pokračovat v současném zmatku, existuje riziko, že si všichni uvědomí, že nikdo nemá politický zájem vést takovou vládu. A prezident nakonec bude čelit chaosu. A tedy otázce, zda je jeho rezignace jediným způsobem, jak situaci vyřešit,“ varoval podle zmíněného britského deníku.
Bohatí se chystají na úprk ze země
Paříž přitom bude už od 26. července hostit olympiádu, což vytváří zvláštní tlak na politickou stabilitu. S každým dalším týdnem politického napětí jsou nervóznější také ekonomové a byznys. Francouzský účetní dvůr aktuálně varoval, že francouzské veřejné finance jsou ve znepokojivém stavu. Země podle něj nejspíše nebude schopná ušetřit miliardy eur a splnit cíl dostat do tří let rozpočtový deficit pod tři procenta HDP z loňských 5,5 procenta. Paříž je už nyní pod tlakem Bruselu, aby splnila fiskální kritéria eurozóny.
Obavy z vývoje vyjadřuje i asociace technologických startupů France FinTech. Sektor měl strach jak z antiimigračních snah krajní pravice, tak z hospodářských návrhů krajní levice, které by zmařily Macrononovy probyznysové reformy. Netěší ho však ani současná nejistota, která může vést ke stagnaci. „Pokud se nepohneme vpřed, necháme prostor pro ostatní. Jiné země v Evropě mohou postupovat rychleji a stát se atraktivnějšími,“ řekla webu Euronews Roxanne Varzaová z přížského startupového inkubátoru Station F.
Nejistota dopadá i na bohaté Francouze, kteří se obzvlášť bojí návrhů levice. Blok totiž navrhuje zdanění bohatých ve výši devadesáti procent. Deník Le Figaro napal, že část movitých lidí už začala převádět své majetky do zahraničí. „Někteří klienti nás požádali, aby vše bylo připraveno na případný odchod ze země. Některých se zmocnila panika. Chtějí vše prodat, změnit postavení své rodiny. Je cítit velký vztek,“ popsal listu situaci právník Philippe Lorentz. Jeho kancelář od voleb zaznamenala o třetinu více klientů než dříve.
Vláda levice by tak mohla zvrátit trend, kdy se po brexitu do Francie stěhovali bankéři. Nyní by lidé s vyššími příjmy mohli odejít do zemí jako Itálie, Dubaj či Spojené státy, podotýká Bloomberg.
