Od Grónska po Kongo. Soupeření o suroviny se za Trumpa vyostřuje, může USA zatáhnout do další války
Na to, že je americký prezident Donald Trump velký klimaskeptik, trpí pozoruhodnou posedlostí strategickými surovinami, jako jsou lithium, kobalt a prvky vzácných zemin. O jejich využití se přitom v posledních letech hovoří především v souvislosti s dekarbonizací, i když mají širší uplatnění. Trumpovi však jde především o to, aby těžbu, zpracování a obchod s nimi neovládala Čína. Šéf Bílého domu kvůli tomuto soupeření neváhá Dánsku hrozit záborem Grónska, vydírat Ruskem napadenou Ukrajinu a jednat s konžskou vládou o pomoci v boji proti tamním povstalcům.
Spojené státy už před Trumpovým návratem dobře vnímaly, že si na poli vzácných surovin nestojí příliš dobře. „USA musí přehodnotit svůj politický přístup k dodavatelským řetězcům kritických minerálů a prvků vzácných zemin kvůli rizikům, která představuje naše současná závislost na Čínské lidové republice a dalších zahraničních zdrojích,“ píše se například v kongresové zprávě z loňského prosince. Zpráva varovala, že neúspěch v tomto směru by mohl ohrozit americký obranný sektor a rozvoj pokročilých technologií, jelikož se tyto minerály užívají k výrobě baterií, polovodičů i stíhaček F-35.
„Čína kontroluje přibližně devadesát procent prvků vzácných zemin a trh hotových výrobků. Zachytila toto úzké hrdlo prostřednictvím kombinace investic v rámci iniciativy Nové hedvábné stezky, predátorského exportního dumpingu a domácích dotací a pobídek. K upevnění své dominance využívá exportních kontrol,“ konstatoval materiál speciální komise pro strategické soupeření mezi USA a Čínou.
Není pochyb o tom, že i samotného Trumpa čínská dominance v některých sektorech a její rostoucí hospodářský a vojenský význam znepokojuje. Jeho administrativa uvádí, že USA jsou závislé na dovozu přinejmenším patnácti kritických minerálů a že sedmdesát procent amerického importu vzácných zemin pochází z Číny.
Trump hned v den inaugurace vydal exekutivní příkazy, které se týkají i klíčových surovin. Jejich cílem je snížení globálního vlivu k Washingtonu nepřátelských zemí a zajištění dominantního postavení v produkci kritických minerálů pro USA. Prezident toho chce zjevně dosáhnout dvěma způsoby: domácí těžbou a získáním přístupu k významným nalezištím v zahraničí, a to takřka za každou cenu.
Bílý dům chce i nechvalně proslulý konžský kobalt
V současnosti šéf Bílého domu bez větší světové pozornosti hledá způsob, jak se dostat ke kobaltu v Demokratické republice Kongo. Země je suverénně nejvýznamnějším světovým producentem tohoto kovu, důležitého pro výrobu baterií. A je také zcela zásadní pro čínskou pozici na trhu s ním. Do asijské velmoci ke zpracování a následnému prodeji putuje zhruba osmdesát procent konžské produkce. Těžba v africké zemi čelila v uplynulých letech na Západě opakovaně kritice kvůli vystěhovávání obyvatel, špatným pracovním podmínkám a dětské práci i ekologickým dopadům.
Kongo je navíc politicky dlouhodobě silně nestabilní, o nerostné bohatství tam soupeří různé skupiny. Letos v zemi zesílily boje poté, co povstalecká skupina M23 s pomocí Rwandy dobyla města Goma a Bukavu v oblasti těžby na východě. The Wall Street Journal (WSJ) tvrdí, že prezident Félix Tshisekedi proto nabízí Trumpovi dohodu: za pomoc s potlačením rebelů by Američané získali přístup k surovinám. „Naše partnerství by poskytlo USA strategickou výhodu zajištěním kritických nerostů, jako je kobalt, lithium, měď a tantal z Demokratické republiky Kongo,“ citoval list z dopisu do Bílého domu.
Tshisekedi zjevně velmi dobře chápe Trumpův transakční přístup k mezinárodní politice. „Je v zájmu nás obou, aby americké společnosti jako Apple a Tesla nakupovaly nerostné suroviny přímo ze zdroje v Konžské demokratické republice a odemykaly motor našeho nerostného bohatství ve prospěch celého světa,“ potvrdila WSJ jednání s Washingtonem mluvčí konžského prezidenta.
Zájem o konžskou nabídku novinářům přiznalo i americké ministerstvo zahraničí. V současnosti zřejmě vede podrobnější jednání o návrzích, jako je americký provoz nějakého místního přístavu jakožto vývozního uzlu, společných strategických zásobách surovin a také o výcviku a výzbroji konžských ozbrojených sil i o ochraně zásobovacích tras. Vojenská spolupráce s USA by dokonce mohla nahradit misi OSN v zemi MONUSCO, kterou vláda pokládá za neefektivní.
Otázka je, jestli se USA skutečně budou chtít tak dalece angažovat v Kongu v době, kdy se naopak pokoušejí ukončit či omezit svou vojenskou přítomnost jinde v zahraničí. „Některé body se zdají být nerealistické, rozmístění amerických sil v zemi je v rozporu s Trumpovým slibem přivést vojáky domů. Jisté však je, že konžská armáda je na východě ve slabé pozici a že úřady silně spoléhají na mezinárodní tlak na Rwandu zejména ze strany Spojených států,“ podotkl pro France 24 americký expert na Kongo Jason K. Sterns.
Evropa nabízí Ukrajině lepší podmínky, karty ale drží Washington
Je vysoce pravděpodobné, že se Tshisekedi při psaní dopisu inspiroval Trumpovým jednáním s Ukrajinou, které naplno ukázalo, jak tvrdě dokáže současná americká administrativa po nerostném bohatství jiných států jít. V tuto chvíli se ještě stále čeká na uzavření dohody o minerálech mezi Washingtonem a Kyjevem, která USA nejspíš zajistí kontrolu nad padesáti procenty zisků z těžby ukrajinských surovin, aniž by za to země dostala bezpečnostní záruky proti Rusku. Podoba připravované dohody se však stále vyvíjí.
Ukrajina je zcela jistě surovinově zajímavá. Vládní agentura pro geologický průzkum USA řadí mezi kritické minerály celkem padesát surovin, včetně lithia nebo niklu. Ukrajina má podle vlády v Kyjevě z této sbírky 22 kousků. Nejspíš sice nedisponuje přímo významnými nalezišti vzácných kovů, ale nacházejí se tam například zásoby uranu, lithia, grafitu, berylia, manganu a titanu. Problém pro Trumpa je v tom, že v tuto chvíli nikdo přesně neví, na jak velkém nerostném bohatství Ukrajina sedí, jak náročné ho bude těžit a jestli se dobývání vůbec komerčně vyplatí.
Část zásob je navíc za frontou, na Ruskem kontrolovaném území. Ukrajinský Forbes v roce 2023 spočítal hodnotu nalezišť v napadené zemi podle regionů. Suverénně největší mají ta v Luhanské, Dněpropetrovské a Doněcké oblasti, tedy i na územích, která byla mimo kontrolu Kyjeva už od roku 2014. Kreml tak na Ukrajině neoprávněně drží zdroje v hodnotě bilionů dolarů. Pokud mu chce Trump tato území ponechat, bude se s tamními surovinami muset rozloučit nebo vyjednat přístup k nim s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Mnozí odborníci přitom mají za to, že pro Moskvu jsou dobytá území důležitá právě i z důvodu značného nerostného bohatství.
Trump má ještě jeden problém, po ukrajinských surovinách už delší dobu pošilhává i Evropská unie, která je zřejmě ochotná za přístup k nim Kyjevu poskytnout lepší podmínky. „Přidanou hodnotou, kterou Evropa nabízí, je to, že nikdy nebudeme požadovat dohodu, jež není vzájemně výhodná,“ rýpl si před časem eurokomisař pro průmyslovou strategii Stéphane Séjourné.
Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že Kyjev se bude muset podřídit americkému tlaku. Jednání o minerálech v napadené zemi je každopádně silně provázané s mírovými rozhovory, které byly v posledních týdnech značně turbulentní, a je tak těžké předvídat, kdo a do jaké míry s nimi nakonec bude hospodařit.
Klíč ke grónskému bohatství je drahý
Šéf Bílého domu už také jasně ukázal, že dokáže tlačit i na země, které ani nejsou americkými dlužníky, tak jako Ukrajina. Je zřejmé, že má zájem i o suroviny daleko na severu, konkrétně v Grónsku a v Kanadě. Rozlehlý dánský ostrov skrývá pod ledem ropu, plyn, lithium, kobalt, kovy vzácných zemin a řadu dalších surovin. Pravděpodobně je tam k mání až 43 minerálů ze zmíněné americké padesátky. Grónské naleziště Tanbreez s 28 miliony tun vzácných zemin může být dokonce největší svého druhu na světě. „Po dekády může být dodavatelem všech nerostů, které bude západní svět potřebovat. A to je velmi jedinečná pozice,“ řekl BBC o Grónsku Eldur Ólafsson z těžební společnosti Amaroq Minerals.
Zatím je však grónská těžba na samém počátku kvůli drsným klimatickým podmínkám, chybějící infrastruktuře a kvalifikované pracovní síle i kvůli obavám obyvatel, kteří před pár lety dosáhli zákazu těžby uranu. To vše velmi zvyšuje náklady na dobývání. „V Grónsku nejsou žádné silnice spojující osady a lodní doprava je zrádná kvůli plovoucímu ledu u pobřeží Grónska,“ popsal situaci reportér The Wall Street Journal Sune Rasmussen. Vylíčil, že když si v roce 2007 australští těžaři ze společnosti Energy Transition Minerals přijeli prohlédnout významné naleziště Kvanefjeld, ležící v ještě poměrně dostupné části ostrova, nebyli schopní se k němu dostat blíž než na deset kilometrů.
Místní samospráva sice vidí v nerostném bohatství cestu k osamostatnění, ale může trvat ještě řadu let, než se tyto plány zhmotní. Rozjezd dolů je dlouhodobou záležitost i v daleko jednodušších podmínkách, v Grónsku se hovoří o zhruba 16 letech příprav. Očekává se každopádně, že se po nedávných volbách na ostrově výrazně změní těžební pravidla ve snaze přitáhnout zahraniční investory, čímž zřejmě odpadnou aspoň potíže s těžkopádnou byrokracií.
Jisté také je, že USA vnímají jako obrovské plus geografickou blízkost ostrova. A rozhodně si nepřejí, aby příležitostí využila Čína, která se snaží na ostrov pronikat už od roku 2009, tedy od doby, kdy může samospráva nakládat s přírodními zdroji. Trump se však v Bílém domě úspěšné grónské těžby téměř jistě nedočká.
Jeho nátlak na Kanadu, aby se stala 51. státem USA, do jisté míry souvisí také se surovinami. Část Spojených států je silně závislá na kanadské ropě, a to nejenom z geografických důvodů. Mnohé americké rafinerie jsou uzpůsobeny pro těžkou kanadskou surovinu a není pro ně snadné ji nahradit. Jde však i o další nerostné bohatství, především kanadský uran, který by mohl pohánět americkou jadernou renesanci. Kanada je po Kazachstánu jeho druhým největším producentem a do pár let chce středoasijskou zemi předehnat. Jenže Trumpovy celní pohrůžky nyní maří investice do tohoto nadějného sektoru, který ožil s růstem cen uranu v předchozích letech.
Trump chce zpracovávat suroviny na vojenských základnách
Americký prezident se ale rozhodně neplánuje spoléhat pouze na zdroje v zahraničí. Naopak, chce co nejvíce posílit domácí těžbu, a to nejen ropy a plynu, ale například také mědi, zlata, uranu a potaše. Aby vše urychlil, podepsal nedávno příkaz o obranné produkci původně z padesátých let, který měl USA pomoci zvýšit výrobu oceli a dalších materiálů v době korejské války. „Zesílení americké těžby je imperativem národní bezpečnosti a rázná akce prezidenta Trumpa to uznává,“ komentoval krok podle Reuters Rich Nolan ze sdružení těžařů National Mining Association.
Těžba je však jen prvním krokem, důležité je i zpracování surovin. Ukazuje to příklad uranu, u něhož je nedostatečná kapacita pro konverzi a obohacování pro Západ velký problém. Trump podle některých médií plánuje vybudovat zařízení na rafinaci minerálů na vojenských základnách. Kritici však tvrdí, že by tato činnost mohla negativně ovlivnit chod základen i zdraví vojáků a jejich rodin.
Washington si je dobře vědom toho, že Čína v případě vyostření obchodní války a technologického soupeření může sáhnout k omezení vývozu materiálů, které by USA citelně chyběly. Už to také jasně naznačila, když na sklonku minulého roku s odkazem na národní bezpečnost zakázala vývoz některých důležitých komponent pro výrobu polovodičů do Spojených států. Patří mezi ně gallium, germanium a antimon, které mají jak civilní, tak vojenské užití. V únoru pak v odpovědi na americké tarify exportní kontroly ještě rozšířila.
V úvodu zmíněná komise proto mimo jiné navrhuje, aby Spojené státy vytvořily rezervu kritických minerálů, která by chránila americké producenty před cenovými šoky i rozmary Pekingu. Prezident ale podle dostupných informací této myšlence nakloněný není.
