Ruské námořnictvo hledá bezpečné teplé přístavy. Značka: Spěchá
Ani dva měsíce po pádu režimu Bašára Asada si Rusko nemůže být jisté tím, že si v Sýrii udrží dvě vojenské základny strategického významu. Média celé týdny přinášejí protichůdné informace o jednání Kremlu se syrskou přechodnou vládou a podivných přesunech ruských lodí. Rozhovory podle britských zpravodajců komplikuje fakt, že Moskva poskytla útočiště uprchlému autoritáři. Ruské námořnictvo se k tomu snaží hasit své problémy v Černém moři, kde jeho flotila od začátku války na Ukrajině utrpěla značné ztráty a musí hledat bezpečný úkryt. V současnosti vše nasvědčuje tomu, že pokročilo se stavbou námořní základny v Abcházii, což vzbuzuje obavy ze zavlečení Gruzie do konfliktu.
Rusko za Asadových časů provozovalo v Sýrii dvě vojenské základny, námořní v přístavu Tartús a leteckou Hmímím u Latakíje. Využívalo je jako významný logistický bod pro své africké aktivity a působení ve Středozemním moři. Je tak pro něj velmi důležité, aby si je udrželo i po změně syrských poměrů. Jenže situace zatím vypadá velmi chaoticky.
Rusko se v Sýrii bude muset hodně snažit
Britské ministerstvo obrany tvrdí, že na konci ledna opustily Tartús dvě ruské lodě, které nejspíš převážely materiál a personál na jiné místo. Informace o podobných přesunech se objevily už dřív a spekulovalo se o tom, že se Rusové stěhují na východ Libye. A podle posledních informací v tureckých médiích dokonce přechodná syrská vláda odepřela vstup do Tartúsu ruskému vojenskému konvoji třiceti vozidel s raketovými systémy, který tam jel z Hmímímu.
Vše nasvědčuje tomu, že prozatímní prezident Ahmad Šara si dává na čas s rozhodnutím o dalším osudu základen. Na konci ledna syrská média psala o tom, že jeho vláda Moskvě vypověděla 49letou smlouvu o pronájmu Tartúsu z roku 2017. Ta byla pro Damašek nevýhodná, protože Rusku podle ní náležely dvě třetiny příjmů z přístavu.
Ministr obrany Muraf Abu Kasr však nedávno uvedl, že by si Kreml své základny v zemi mohl podržet. „Pokud z toho získáme výhody pro Sýrii, pak ano,“ prohlásil. Listu The Washington Post dokonce sdělil, že ruský postoj k syrské vládě se od prosincových událostí zlepšil. „V politice neexistují žádní stálí nepřátelé,“ podotkl.
Britské ministerstvo obrany nicméně tvrdí, že sbližování komplikuje přítomnost Asada v Rusku a Moskva se musí hodně snažit, aby nové vládce v Damašku přesvědčila o své prospěšnosti. „Rusko je ve slabší vyjednávací pozici kvůli různým faktorům, zřejmě včetně nepřátelství syrského vedení vůči bývalému syrskému diktátorovi Bašáru Asadovi, kterého Rusko v současnosti ukrývá,“ konstatuje britská zpráva.
Ani Libye, Alžírsko či Súdán by Tartús nenahradily
V tuto chvílí není jasné, co bude prezident Vladimir Putin dělat, pokud se mu nepodaří základny udržet. „Význam Sýrie pro ruské operace v Africe je neocenitelný,“ citovala před časem agentura AP experta na region Nikolaje Suchova. Případná ztráta tohoto zázemí by podle něj pro Putina znamenala další oslabování vlivu v zahraničí.
Moskvě se ale ve Středozemním moři nabízí několik náhradních možností. Především ne příliš vzdálený východ Libye, který kontroluje její spojenec, polní maršál Chalífa Haftar. V této oblasti navíc podle odhadů britského Královského ústavu pro obranná studia (RUSI) operuje na dva tisíce ruských žoldáků.
Tato vyhlídka znepokojuje NATO. „Ruské lodě a ponorky ve Středozemním moři vždy vzbuzují obavy. A ještě více, pokud místo toho, aby byly tisíc kilometrů daleko, jsou dva kroky od nás,“ řekl listu La Repubblica italský ministr obrany Guido Crosetto. Odborníci se proto domnívají, že by se Libye mohla stát horkým místem, kde mezi sebou budou soupeřit nejen Rusko a Turecko, ale i Západ, který se bude snažit omezovat vliv Moskvy na středomořský region. Ruské námořnictvo by však teoreticky mohlo najít útočiště také v Alžírsku, nebo v dokonce v Rudém moři na pobřeží Súdánu.
Ani jedno řešení však podle RUSI není ideální. „Základna v Tartúsu dává Rusku možnost doplňovat palivo, zásobovat plavidla a kriticky mu zajišťuje středisko údržby v regionu. Ujednání o přístupu k přístavům ve státech, jako je Libye nebo Alžírsko, by to kompenzovaly jen částečně,“ podotýká institut. Navíc v žádné ze zmíněných zemí nemá Moskva tak podřízeného a oddaného partnera, jako měla v Asadovi.
Na rozhodování syrské vlády může mít vliv i případné jednání s možnými náhradními nájemci základen. V rámci zvyšování evropské bezpečnosti a výdajů na zbrojení by teoreticky mohly o nájem Tartúsu projevit zájem Itálie nebo Řecko s finanční podporou dalších zemí NATO.
Ale pravděpodobnější je možnost, že by o přístav mohla stát Ankara, která má dobré vtahy se současnou syrskou vládou a jistě se pokusí jejím prostřednictvím dále rozpínat svůj regionální vliv, a také potírat kurdské síly. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan už jednal se svým syrským protějškem o obranné dohodě, vzniku tureckých leteckých základen ve střední Sýrii a výcviku nové syrské armády.
Problematický přístav v Abcházii ohrožuje i obchodní koridor
Rusko se mezitím snaží vyřešit i potíže v Černém moři. Zdecimovaná místní flotila byla loni v důsledku ukrajinských dronových útoků donucena opustit Krym s klíčovým přístavem Sevastopol. Nyní ukrajinská média informovala o tom, že se z poloostrova do Ruska vracejí už i rodiny námořníků, jelikož jejich přítomnost postrádá smysl.
„Mnoho rodin je nuceno vrátit se do Ruské federace, protože jejich manželé, ruští okupanti z Černomořské flotily, už déle než rok neslouží na Krymu. Ruské lodě jsou už delší dobu v Novorosijsku a v současné době není vyhlídka na jejich návrat na Krym. Doufáme, že je tam už neuvidíme,“ řekl agentuře Ukrinform mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk.
Jenže ani Novorossijsk v Krasnodarském kraji není pro ruské lodě dostatečným útočištěm od doby, co Ukrajina může používat zbraně dlouhého doletu na ruském území. Moskva už ale buduje novou základnu ve městě Očamčira v Abcházii, tedy v gruzínském separatistickém regionu. The Wall Street Journal aktuálně zveřejnil snímky, které dokazují modernizační aktivitu na místě. Nejde přitom jen o větší vzdálenost tohoto přístavu od Ukrajiny. Pokud by tam Kyjev chtěl na ruské lodě udeřit, znamenalo by to útok na Gruzii.
Zejména gruzínské opoziční síly proto už v minulosti vyjádřily ostrý nesouhlas s rekonstrukcí přístavu kvůli riziku zavlečení země do války. Vláda Gruzínského snu tehdy ale situaci bagatelizovala a tvrdila, že riziko není bezprostřední a stavba potrvá roky.
Základna v Abcházii s sebou nese i další rizika, a to obchodní. Ruské lodě a střety v oblasti by mohly ohrožovat rozvoj takzvaného Středního neboli Transkaspického koridoru. Před válkou se většina přepravy zboží z Číny a dalších asijských zemí do evropských států uskutečňovala přes ruské území.
Během ní ale sílí význam cesty přes Kazachstán, Kaspické moře, Ázerbájdžán, Gruzii a Černé moře, která Rusko obchází. Světová banka odhaduje, že tento koridor by do roku 2030 mohl zvládnout pojmout 11 milionů tun nákladu ročně. V roce 2023 to nebyly ani tři miliony tun.
