Gruzie: Údajně první země, ve které se začalo vyrábět víno. Teď zemědělcům pomáhá Člověk v tísni

Podle Gruzínců se poprvé v lidské historii začalo vyrábět z vinných hroznů klasické víno právě u nich. A jsou na to náležitě hrdí. Jak se jím daří pěstovat víno nyní, zhruba o osm tisíc let později?

„Jen pojďte dál,“ říká Kacha Vachtangadze před vraty svého čtvercového patrového domku v gruzínské oblasti Rača, v údolí sevřeném masívy Velkého Kavkazu. Údolím protéká řeka Rioni a podhorská scenérie nedává tušit, že za plotem se rozkládá jedna z nejlepších půd pro pěstování vína a několikahektarové vinice. „Mám asi sedm tisíc keřů vinné révy,“ říká zhruba padesátiletý Vachtangadze, „a své vinice rozšiřuji. Ale to víte, není to jen tak. Zemědělství není výroba rychloobrátkového zboží, trvá to tři až čtyři roky, než dostaneš z nových keřů úrodu. A musíš se o ně stále starat,“ zdůrazňuje.

Za své víno dostal Vachtangadze na různých výstavách několik ocenění, které ukazuje v miniaturním sklípku v přízemí svého domu. A je na kvalitu svého nápoje mimořádně pyšný. Mimochodem víno z Gruzie je uznáváno celosvětově jako velmi dobré, k jeho proslulosti v zahraničí navíc před několika lety přispěla obchodní blokáda Gruzie ze strany Ruska. Donutila totiž místní výrobce vyvážet. Dnes směřuje část exportu do Evropy a v poslední době také do Číny, i když Číňané mají zájem spíše o levnější víno. Vachtangadze by také chtěl vyvážet, ale na to potřebuje zvýšit objem své produkce.

Víno pěstuje jako hlavní zdroj obživy ve svém vinařství Jvarisa XXI od roku 2004. „Je to ostatně rodinná tradice, víno tady pěstoval můj otec i dědeček i další předci,“ říká Vachtangadze. U sklenky svého vína pak zdůrazňuje, že Gruzie je vlastí vína, tedy první zemí, kde se začalo vyrábět, podle vědců před osmi tisíci lety. Jenže tradice nestačí, Vachtangadze potřeboval na rozjezd svého podnikání a rozšíření svého podnikání novou techniku i cisterny na vinný mošt a víno, aby vyhověl evropským předpisům, které v Gruzii brzy vstoupí v platnost. Napřed uvažoval o půjčce. Gruzínské banky ale chtěly své peníze rychle zpět, úroky byly vysoké a riziko značné, protože nikdy není jisté, jaká bude úroda.

Nakonec Vachtangadze přes známé zjistil, že tady, v odlehlé vesnici bez pořádné silnice, pomáhá zemědělcům rozjet byznys česká nezisková organizace Člověk v tísni. Chce tak pomoci gruzínské ekonomice a místním lidem. Oficiální míra nezaměstnanosti v Gruzii je okolo 14 procent, ve skutečnosti je ještě vyšší. Rodinní příslušníci farmářů a malých podnikatelů jsou totiž posuzování jako „neplacená rodinná pracovní síla“, nejsou tak oficiálně nezaměstnanými a nemají nárok na beztak velmi nízkou podporu v nezaměstnanosti. Ve venkovských oblastech Gruzie navíc není jiná možnost obživy než zemědělství – i ve městech je jen minimu průmyslu - a většina mladších lidí tu odchází do měst a i starší míří za prací do zahraničí.

Zbytek článku se dočtete na stránkách Info.cz zde >>>