Igor Záruba: Brexit jako poslední šance

Památky referenda - nevyužité letáky se s blížícím se večerem hromadí tam, kde je lidé odhodili

Památky referenda - nevyužité letáky se s blížícím se večerem hromadí tam, kde je lidé odhodili Zdroj: Stepan Bruner, E15

Je to souhra náhod, že se v průběhu týdne Britové rozhodnou opustit Evropskou unii, ta se sejde k summitu „o ničem“ a média si připomínají 130. výročí narození zakladatele společenství Roberta Schumana? Asi je. Ale obsahově to sedí. A zřetězení je to opravdu zlověstné.

Britové se rozhodli rozloučit s osmadvacítkou ne proto, že už by nebylo o co stát. Hodnoty a politiky, jak byly kdysi v EU nastaveny, mají smysl. Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob výrazně ulehčuje chod kolosu o hospodářské síle skoro 15 bilionů eur ročně. To je více než ekonomický výkon USA. V Evropské unii žije pouhých sedm procent celosvětové populace, kdežto její obchodování se zbytkem světa představuje pětinu celkového objemu.

Výčet plusů by mohl pokračovat politickou a diplomatickou váhou uskupení, společnou bezpečnostní politikou, umravňováním mocenských ambicí Ruska či snahou usnadňovat život Evropanů tam, kde je třeba. Má to ale háček: vše by to bylo fajn, kdyby to fungovalo. Jenže ono to moc nefunguje. Britské „leave“ je názorným příkladem. Ostrované řekli ne něčemu, čemu ve skutečnosti nerozumějí. Lépe řečeno přestali rozumět.

Jejich obviňující prst ukázal na Brusel, centrum „toho všeho“. Na Evropskou komisi, která vypracovává jednu regulaci za druhou, až se v nich sama ztratí. Když si to uvědomí, vlastní legislativu obejde nebo zruší a vrhne se na tvorbu nové. Podřízení Jeana-Clauda Junckera po měsíce mazali ze směrnic vše, co by mohlo Brity před referendem popudit. Aniž by si uvědomili, že popuzující je především komise samotná.

Evropský parlament, druhý roh mocenského triumvirátu, získal s Lisabonskou smlouvou silnější pravomoci. Trpí však stálým komplexem, že nejsou dostatečné. Brexit nalil europoslancům vodu na mlýn – záhy po oznámení výsledku zazněla z jejich řad slova o tom, že to komise zvorala, Juncker že tam nemá co dělat a že je třeba obnovit debatu o úloze europarlamentu. Jde především o nepochopení problému v reálném čase, nemluvě o honění vlastního trika.

Korektní rozvod bez prodlev

A Rada EU vedená Polákem Donaldem Tuskem? Svolala krizovou schůzku prezidentů a premiérů. Vzešla z ní nepřekvapivá moudra: Rozvod s Brity musí být korektní, bez časových prodlev a je nevratný. Jenže nevratný je zřejmě hlavně stav, v němž se ocitla unie. Moloch, který neví, co dělá, proč to dělá a kam směřuje, se uvařil ve vlastní šťávě. Spolek, který svízele ignoruje, nebo se je snaží vysedět, bude v současném, rychle se měnícím a stále agresivnějším světě velmi těžce hledat své místo. Britský verdikt proto snad může být alespoň mementem a budíčkem.

Pokud unie tuto příležitost nevyužije k sebereflexi a očistě, dopadne špatně. Další exity už takovou příležitostí nebudou. Stanou se jen a pouze začátkem konce svazku, který se přežil. A zavelí k návratu k západoevropskému jádru, na němž EU vyrostla. Bez jižních periferií a východního bloku. Řeč je o bloku šesti zakládajících států, u jehož zrodu stál zmíněný Robert Schuman.